Onehdy jsem zahlédla na internetu článek o stylu zvaném Cottagecore, který je prý pro mladé, a přitom je usedlý. Článek se nesl v dost pohrdavém duchu, že si mladí hrají na romantický venkov stejně jako Marie Antoinetta. Pečou vlastní chleba, vyšívají, háčkují a potom své výrobky nosí a pokud nemají vlastní zahradu, chodí aspoň na pikniky. Ženy nosí usedlé květované šaty a slaměné klobouky. A hlavně fotí stylizované fotky na Instagram a TikTok.
Tak to trochu rozebereme. Mladí budou fotit cokoli, co je pro ostatní zajímavé. Pro mě je plus to, že je to louka s kytkama a na ní holka v klobouku, místo děvenky v minioblečku, ze kterého jí leze všechno. Chápu, že v porovnání těchto dvou stylů vypadá cottagecore usedlý.
Máme za sebou covidovou dobu, kdy jsme všichni doma něco tvořili, pekli, nebo aspoň třídili nánosy v domově. Ale myslím, že tenhle trend (nejen pro mladé!) začal o něco dřív. Začalo to v době, kdy si hektická doba začala na nás všech vybírat svou daň a mnozí chtěli svůj styl aspoň zpomalit a vrátit se do doby, kdy se nepřipadali jako křečci v kolečku. Tedy do doby, kdy jejich babička a maminka vařila marmeládu, pletla svetry a vyšívala dečky, což posléze všichni přestali dělat, protože si přece všechno koupíme!
Jenže kdo ten návrat ke kořenům nezkusil, tak si pamatuje, že marmelády se vařily úplně ze všeho, jen aby byly, svetry kousaly a tesilenové dečky se neskutečně mačkaly. Tady bych podotkla jedno – v tom všem došlo k neuvěřitelnému vývoji. Dneska vařím marmeládu z kvalitního ovoce a s rozmyslem. V ostružinové nebudou pecičky a přisypu do ní trochu koření a dobrého alkoholu. Moje děti mi je rvou z ruky a klidně je předvádějí třeba na tom pikniku. Materiál na výrobu čehokoli rukodělného se dát koupit neuvěřitelně kvalitní a vyrábět z něj je prostě radost. Navíc bylo mnoha mými známými zjištěno, že ruční práce uvolňují tělo i ducha, což pitomé seriály ani čtení v mobilu nedokážou.
Já z toho stylu asi něco nosím už několik let. Slaměný klobouk je na dovolené neocenitelný, dokážu se spálit namazaná čímkoli a v klobouku si nespálím aspoň obličej a nevyrobím si zánět spojivek. Vlající šaty nikoho neurážejí, skryjí kdeco, a navíc je v nich neuvěřitelně příjemně. Vzhledem k té nudě, co v poslední době předvádí obchody, jsou v podstatě výhra. Na rozdíl od současné módy musí aspoň částečně sednout na postavu, což módní novinky šité v Bangladéši v co 14 dnů novém stylu nedokážou ani omylem. Košík nebo slaměná taška jsou na nákupy skvělé, aspoň se mi v nich ovoce nepomačká.
Takže ano, asi je to trochu usedlé, ale zároveň je to aspoň trochu udržitelná móda a jako celek to působí příjemně. Myslím, že ZPOMALIT je heslo této doby.
usedlé? co je této módě, propána, usedlého 😀 to je totéž, jako kdyby The Doors označovali za dechovku 😀 háčkované šátky, rozevláté šaty, klobouky, vždyť je to krásné a sluší to mladým i zkušeným 🙂 doba rukodělná, jak to pamatuji z posledních let, začala už před covidem, přesně, jak to píšeš, jako odreagování a návrat k dovednostem babiček a maminek, kdy pokud to není vyvoláno nutností, je to zábava. rozdala jsem všechny pletené svetry, které už mi neseděly a dcery známých mi to doslova tahaly z tašky 🙂 marmelády jsme doma nevařili, protože jsme je moc nejedli, z ovoce se pekly koláče. teď, co máme zahradu a přebytky, vyrábíme džemy a experimentujeme 🙂 mmch. už je zase čas, rybíz sklizen, ostružiny nazrávají…
Víš, včera jsem o tom diskutovala s lidmi a ti se mě ptali, co tedy autorka toho článku asi považuje ze správné oblečení, když tohle je usedlé? Navíc co je vlastně trendy? Pokud nebereš v úvahu jen to, co je v obchodech s fast fashion, tak je to vlastně cokoliv.
přesně tak…móda se dá koupit, styl se musí mít. moje starší kamarádka je krejčová a její modely, co šila před 15 lety na přehlídku, jsou stále krásné a obdivované 🙂 mohla bych parafrázovat svoji oblíbenou kapelu: chytrá žena kašle na to, co je momentálně trendy 😀
Co je pro jednoho trend, je pro jiného nutnost. Vzhledem k tomu, že jsem dosáhla rozměrů vyvrženého vorvaně, nic moc než šaty v úvahu nepřipadá . A je to i jednoduché, obleču 3 kusy (spodní prádlo a šaty) a jdu .
V létě to mám stejně 🙂
Marmelády jsme dělali doma vždycky, protože byla zahrada. Stejně tak kompoty a nakládaná zelenina – okurky, celer, různé čalamády… mamka i babička měly šikovné ruce, takže pletly, háčkovaly, vyšívaly, šily.
Něco z toho jsem podědila, marmelády dělám také, jako Jenny obhlížím na mezi špendlíky :-), zavařuju okurky a všechno možné z rajčat, prostě co zahrádka dá, ale na mamku nemám, na to je zahrádka malinká.
Ruční práce jsou pro mne relax, od dětství jsme háčkovala, pletla a šila na panenky, pletu a háčkuju doteď (momentálně mám rozpletený svetr na syna, vlna nádherné kvality, to jsme tedy neměli), jen to šití mi jaksi k srdci nepřirostlo :-). I drhat jsem uměla a vyšívat, ale to jsem zatím jaksi „neoprášila“ 🙂
Jo, byla to svého času jaksi nutnost, ale mě to bavilo vždycky, i když i já jsem podlehla tomu, že -všechno koupíš. Taky shodou okolností nebylo tolik času, práce, předělávala se chalupa … Tak si to teď užívám a „zakázek“ mám dost 😀
Některé tvé ruční práce jsem měla čest vidět aspoň na fokách a moc se mi líbily,jsi prostě fakt šikula.
jdeme s psicemi ven, už tady stepují v rytmu. 🙂 Je pod mrakem ale dusno,ach jo, na velký okruh to nevidím.
tohle podepíšu…byla to nutnost a zároveň zábava při tvoření. vlnu jsme měli kvalitní, chodil nám pravidelně katalog od Vlnap Nejdek a pletení mne baví dodnes. nechala jsem si všechny ty krásné velké svetry po tatínkovi a nosím je jako oversized 🙂
Matyldo, bezva článek. Tak chci žít do konce svých dnů, díky! Každý den chodím obhlížet obecní „špendíky“ a už se těším, co z nich všechno doma budu dělat.V mých letech pamatuji ty doby nedostatku za totality, kdy jsme s babičkou třeba páraly vlněné ponožky a pak se znich pletly teplé lyařské svetry s trendy copánkem. A různé jiné fígle,nahrazující to „nic“ k dostání. A ano pak jsme chvíli využili ten styl“všechno lze koupit“ abychom dospěli k opětovné radosti z tvoření čehkoliv ,co oblibujeme. Je to krása!
Jenny, to je přesné.
Já doma vařím marmelády, občas připravuju léčivé tinktury, masti nebo oleje. 🙂
Zavařování u nás zatím dělá mamka, tak není pro nás důvod činnost dublovat.
Někdy se při vedrech obleču do lněného historického, protože je v tom chládek narozdíl od některých moderních materiálů.
Kuba zas nosí kalhoty od karatistického kimona 🙂
podepisuji – mamčiny okurky, řepa, směs na topinky jsou luxusní…nač se snažit napodobovat mistra 🙂
Pardon, ze šustí.
Nádherný článek.
Jsem nadšená z každého, kdo se tomuto trendu oddal.
Skoro všechny mladší kamarádky v našem okolí vědí, že je zo příjemnější, pohodlnější a hlavně mohou zapojit i své děti do tvoření.
Sice to není ta fotogenická nádhera, ale ta přidaná hodnota je jasná.
Matyldo, souhlasím. Marmelády jsme vždycky vařili doma. A domácí marmeláda je domácí marmeláda, o tom žádná. Vyšívání brala moje maminka i babička jako odpočinkovou činnost. Doma jsme měli krásně vyšívané ubrusy, přehozy na postel. Šití mě moc nebavilo, ale obdivuji ty, co si na sebe dokážou ušít. Mají krásné a originální modely.
Aspoň ta marmeláda se dá dělat skoro všude…
No jo, udělat trendy věc z něčeho, co je prostě historicky ověřené a funkční mi přijde legrační.
A urob si sám?
Ano, taky jsem ledacos musela dělat, ale byly to spíš opravy, než výroba nových věcí – ty mi šila babička 🙂 A jsem šťastná, že už to dělat nemusím .- když nechci. A stejně se učím aspoň základnímu šití – protože to potřebuju pro divadlo! 😀
Ale no tak, přece jsi vyráběla sirupy a tak… člověk si to podle mne potřebuje zkusit 🙂
A jo, to mě nenapadlo. Sirupy, marmelády, tinktury a masti 🙂 V malém… Ne domácí Fruta 😛
Je to tak Matyldo, jak píšeš.
Mě maminka kompletně jako dítě obšívala a oplétala.
Šila, pletla, háčkovala a drhala.
Moje babička byla švadlena. A teta, ta na co šáhne z ručních prací, tak umí.
Já jsem se odrodila, jsem nešikovná na ruční práce.
Ale styl retro mám moc ráda. Na chatě máme takové malé retro. Sektorový nábytek ze 70-sátek. A i ten slamák tam mám.
Slamák je fajn!
Z mojí generace si tím Urob si sám prošla velká většina. A taky kluci si uměli opravit fichtla, baráky se stavěly svépomocí a když byl kluk šikovnej, naučil se hodně. Navíc nebylo mnoho peněz a tak to všechno bylo i trochu z nutnosti. Nicméně pro další život neocenitelné. I když Bimbo by se mnou ve všem nesouhlasil, protože jsem razila heslo “ nač opravář, když mám Tebe“. A musím uznat, že opravoval a i dneska opraví ledacos, na domečku jsme pracovali všichni čtyři a když jsme udělali nějaké chyby, holt jsme si je udělali sami.
Na druhou stranu jsem i ráda, že dnešní mladí si mohou návrat k domácímu vychutnávat jako něco jiného než nutnost.
Že jo, je dobře, že už to není nutnost, ale může to být zajímavá činnost. Většina lidí je ráda, když vidí výsledek své činnosti, protože tabulky v počítači ti tenhle pocit nedají.
přesně tak, taky si vážím toho,že Leon dokáže spoustu věcí sám a nemusí se na to shánět lidi..a ž emne v mých činnostech dokáže podpořit a že nosí lněnou košili,co jsem mu ušila a je na ni pyšnej 😀
a tak letos budu zavařovat okurky,cukety a musím vymyslet něco z dýní-hokkaido…jablka budou na křížaly a do štrůdlu-takže pokrájená a zavařená..a natě si zamrazím..
Matyldo, souhlasím s každým slovem a podepisuji se. Jsem z generace, která co si neupletla nebo neušila, tak neměla. Vyšívání se přidalo potom, jako libůstka.
A už pleteš?
Matyldo, skvěle jsi to sepsala..souhlasím s každičkým tvým slovem!!!
Myslela jsem si, že ty pochopíš…
Dobré ráno, Matyldo, s tvým článkem souhlasím. Není lepší móda na tento způsob léta než rozevláté šaty a přece k nim nebudu nosit batoh, aby se mi upotila celá záda. 🙂 Slamák mám skládací a používám ho spolu s kraťasy a trikem při práci na zahradě. A připadám si naprosto normálně a ne že něco stavím na odiv. Hezký horký den přeji.
Batoh ne, trendy kabelčičku přece 🙂 Žádný z trendů nepočítá s tím, že vláčíš nákup 🙂
Do kabelčičky se houby vleze. 🙂 Jo taková řeznická taška že šustí, to je jiná. 🙂
Pardon, ze šustí.
Mám takovou ze šustí po babičce, vozím v ní ve veteránu kafe a hrníčky 🙂
do správné kabelky se musí vejít bageta a pár jablek 😀