Kristina už roky žije po boku manžela v Království. S nově narozenou dcerou, stále těžko snesitelně nesvobodná. Na útěk nemá šanci, ale jako otrokyně, byť luxusně opečovávaná, už také žít nechce. Co s tím?
Svoboda má víc tváří
Komnata je zalitá sluncem.
Sedí v pohodlném křesle, konečně spící Kaitlyn v náručí.
U jejích nohou si Daren staví odvážné konstrukce z dřevěných špalíčků. Občas vzhlédne a poctí ji plachým úsměvem.
Upírá pohled k oknu, potom se podívá na obě děti. Je jasné, že útěk za těchto podmínek nepřichází v úvahu. Ti dva na ní závisejí.
Ale nechce být otrokem!
Co udělat, aby tady za pět let neseděla stejně bezmocně jako teď?
Svobodu, jak si ji přeje, mít nebude.
Ale svoboda má víc tváří.
Musí donutit Assaniho, aby ji bral vážně.
Hm.
Začalo to v posteli… proč tam kreativně nenavázat?
(Téma: Kde se vidíte za pět let?)
Kdo vlastně vyhrál?
Soužití s dětmi mírně znormalizovalo vztahy mezi Assanim a Kristinou, protože vězeň nevězeň, nedokázal jí zabránit, aby byla naplno matkou. I když byly chvíle, kdy to opravdu zkoušel! Se vší uctivostí tak pomalu ale jistě prosazovala v jejich soužití změny směrem k normalitě, nebo aspoň jejímu povrchovému zdání. Díky tomu udělal u ženy, kterou považoval za svůj majetek, několik překvapivých objevů. Jedním z nich bylo, že Kristina umí hrát šachy.
Měl ji už dva roky a teprve teď zjistil, že umí hrát šachy.
„Aby ne,“ ozval se mu v hlavě nový protivný vnitřní hlas: „Choval jsi ji v kleci jako kanára!“
Kristina ho vyzvala k sázce.
Pokud vyhraje, nebude na ni používat magii. Bude s ní mluvit.
Váhal. Ale… muž výzvy neodmítá, ne?
Byla to dlouhá a urputná partie. Nakonec ji porazil.
Prohru nesla statečně.
Zatím znělo v jeho hlavě: „Hrálo se o víc, a ty to víš. Kdo tedy dnes vyhrál?“
Když se zvedla od stolu, zadržel ji.
„Hrála jsi dobře. Souhlasím.“
Překvapení v jejích očích ho podivně… hřálo?
(Téma: Šach mat)
A sakra aneb jak vznikly celestýnské nudle
Chůva, která se zapovídala u švadleny, kam ji paní poslala, honem hledá svoje svěřence. Komorník ji poněkud překvapivě pošle do kuchyně. Kaitlyn jsou čtyři roky, Darenovi osm. Drabble je psáno z pohledu chůvy Lisy.
Pozor, mladý pane… Takhle!
Aha… Tak příště trochu víc! Jo!!!
Veselý smích, rozeznává i hlavního kuchaře. Cože???
Eh… však ona časem spadne. Ještě jednou… Skvělé!
Lisa pozorně poslouchá – děti, kuchař Celestýn, kuchtička a paní. Co tam proboha dělají?
Slečinko, pozor, tady to pálí. Pomůžu ti… Ne. Neboj se. Musíš víc!
Neplač, však si na ní pejsek pochutnal. Tak ještě jednou.
Tak… táák… a hop!
Trochu se složila, ale bude dobrá. Ještě jednou?
Tááák… hop!
A sakra, je v hrnci s polévkou. Nevadí, uděláme z ní nudle.
Chůva se usměje. No jasně, pán není doma a paní dělá s dětmi palačinky!
(Téma: Hoď ho do hrnce)
Poznámka: Jedna z možností, jak přišly na svět Celestýnské nudle 😛
Teď mě pro změnu poslouchej ty
Daren je hezký a chytrý chlapec, copak to nevidíš?
Ano, hodně se podobá své matce, ale je i po tobě.
Není budižkničemu! Umí spoustu věcí, jen se tě bojí, takže je nedokáže předvést. Zkus ho aspoň chvíli nekritizovat a poznáš to sám.
Ne, nepřekračuju svá práva! Jako tvoje manželka jsem za něj zodpovědná. Konec konců, je to tvůj dědic.
Nadání k matematice není zbytečnost! Ani u panského syna ne. Účetnictví do toho nepleť. Matematika je mnohem víc.
Umí skvěle jezdit na koni, šermovat a střílet z luku. Tak mu uznej aspoň to.
Ne, nejsem neuctivá. To bych na tebe křičela!
(Téma: Tichá voda)
Nečekané dědictví
V Assaniho rodině se dědí nadání k magii. Ne velké, zdrojem je vždy jen člověk sám. U každého člena rodiny se to projevuje jinak. Zatímco Daren rodinný sklon k magii nezdědil (má svým způsobem štěstí), Kaitlyn překvapivě ano. Dnešní drabble nás dovede do okamžiku, kdy se její nadání poprvé projeví. Je jí deset, Darenovi tedy čtrnáct. Assani, Kristina, Daren a Kaitlyn jsou na rodinné vyjížďce.
Koně klušou, kopyta pravidelně klapou na stezce zaříznuté v prudkém svahu.
Zrovna vyjíždějí z lesa na náhorní planinu, když… Frrr!
Pod kopyty Darenova koně s hlukem vzlétne bažant. Valach polekaně uskočí. Přidá se prudká bolest, do boku se mu zapíchne suchá smrková větev. Zvíře se dá slepě na útěk.
Být kolem prostor, Daren by si poradil. Jenže kousek od stezky zeje propast! Šílené zvíře ji nevnímá. Krok do prázdna… pád!
Kaitlynin výkřik a kopyta se najednou odrážejí od ničeho zpátky na pevnou zem.
Assani bleskurychle chytá valachovy otěže a zastavuje ho.
Užasle sleduje dceru – rodinnou magii ještě nikdy nezdědilo děvče!
Pokračování zítra 🙂
Ty děti mě baví čím dál víc.
Kristina je báječná postava – žena, co se musí co nejlépe vyrovnat se svým osudem. Pochopila, že co nejde zlomit je možné ohnout a štěstěnu si tak přitáhnout. Je zbytečné stále lkát nad nespravedlností osudu…
Celestýnské nudle v naší rodině dělám snad jenom já a původně vznikly jako vedlejší produkt při obalování řízků – prostě rozklepla jsem více vajíček a bylo mi líto je vyhodit, tudíž jsem je vylepšila bylinkami a vrhla na pánev, usmažila omeletku, nakrájela na nudličky a použila do vývaru… a zjistila jsem, že je to výborné. Od té doby čas od času na něj dojde i tehdy, když nesmažím řízky 😉
Díky za další momenty ze života Kristiny! Moc ráda čtu o tom, jak i takového – no, Assaniho dokáže obrousit a vykřesat z něj smírné postoje a chování. 🙂
Jinak na celestýnské nudle mám specielní vzpomínku. Nikdy jsem je nedělala, až do té doby, co u nás byla Anička v covidovém období. Tehdy měli i skautské schůzky online a dostali zadání uvařit nějaké národní jídlo. My ovšem – s naší maximalistkou – jsme vařily komplet oběd typický pro Rakousko : hovězí vývar právě s celestýnskými nudlemi, vídeňský řízek s bramborem a jablkový štrůdl. 🙂 Celestýnské nudle měly úspěch a vpluly do našeho jídelníčku. Jo a ta tvoje teorie o jejich vzniku, Dede, je dobrá, tak nějak mimochodem nové verze pokrmů vznikají!
Koukám, že Anička má kliku, že babička má smysl pro školní úlohy:)) Víš, že já jsem je nikdy nedělala? A přitom je mám moc ráda
Díky Dede za další přiblížení Kristina zámeckého života. Je to silná, statečná žena, která si krůček po krůčku buduje nejen snesitelné prostředí, ale i soužití s Assanim. Ovšem bez přitomnosti dvou dětí a tajných zpráv od maminka by jí asi „zlatá klec“ brzy přemohla. Líbilo se mi férové Assaninovo řešení prohrané partie šachu.
Ještě štěstí, že se magie u Kaitlyn projevila v pravý okamžit…mohla to být tragedie.
Dávno tomu, kdy jsem dělávala lívance a manžel žasnul (a trnul), když jsem je (z domova vytrénovaná) obracela vyhozením z pánvičky. Dnes místo lívanců dělám am. pancakes (tedy dělá je mašinka já jen liji těsto) a občas jako moučník právě tenké palačinky. Jen už je obracím v pánvi, oproti silnějším lívancům, vymrštit tenoučké těsto si netroufám, mohlo by se nežádoucně zprohýbat.
Co jsou celestýnské nudle jsem vůbec nevěděla, musela jsem si to vygooglit.
Díky, Maričko 🙂
Já jsem nikdy neuměla spolehlivě otočit palačinku vyhozením. Dopadalo to tak nějak jako v onom drabbleti 🙂 I proto jsem radši dělala lívance 🙂
Celestýnské nudle jsou dobrota veliká!
No, tak na tohle jsem fakt zvědavá, co ON na dcerušku řekne,zděděná magie a žena ojojoj,pěkně mu to asi nahlodá ego. Budu se těšit! 🙂 Už jsem celá v tom příběhu zadrápkovaná.
No, jak se blížíme k času příběhu Alžběty a draka, věci se komplikují. Hodně komplikují… Bude to ještě překvapivé 🙂
😀 Příběhy super. 🙂
Ty palačinky nikdo nedojedl? No nic, nakrájím to a narvu do hrnce. A hele, ono jim to chutná. 😀
Sedíme si teď na penzionu v Harrachově, tak jsem zase připravil pár desítek fotek Harrachovské fauny. 🙂
https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/index.php?/category/105
Super fotky ! Díky! Včera jsem chtěla vyfotit sršeň ,jak hledá něco v myší díře, byla tááák velká, že jsem zůstala ohromeně stát a nestihla jsem vytáhnout mobil.
Diky. 🙂
Parádní fotky! Za mě vede voda na kamení… vždycky 🙂 Pak ptáci, a srnka je taky krásná. Ta bota na sloupku je divná – že by ji tam někdo zapomněl? 🙂 A jak nemám ráda žádný hmyz, tak klobouk dolů před těmi fotkami bělásků – na tvých fotkách vypadají jako něco skleněného, secesního…
Diky. Ted jsme byli s mladym fotit Mumlavu, dojel za nami na dnesek. 🙂 Jsem ho privedl taky k foceni. 🙂
Davide překrásné fotky, detaily. A jak píše Dede, také mi bílí motýlci připadají jako skleněné „vitráže“.
Musel ses při procházce opravdu pozorně dívat, abys zachytil tolik krásných ptáčků, motýlů a hmyzu (dokonce i slepýše). Umíš !!!
Na slepýše mne upozornila Eva, plazil se před námi na cestičce. 🙂
U focení ptáků mám pro sebe poučku. 🙂 — Chceš-li vidět, naslouchej. 🙂
Fotky krásné a Mumlavské vodopády sličné… na podzim se chceme s Terkou do Krkonoš vypravit a doufám, že na nějaký ten vodopádek taky přijde…
Opět prolétám 😀 a skvělý, naprosto skvělý !!!!
Nemám čas na delší komentář nebo zamyšlení, protože hlídám živou rtuť Matěje, snažím se dělat oběd a vlastním tělem bráním maso před kočkama 😀
Děkuju moc, milá Alimo! Počítám, že maso už je snědené a možná i vámi:)) a ty máš za sebou hezký sváteční den 🙂
Mimochodem, jak se vám líbí moje teorie vzniku celestýnských nudlí? 😀
Rodinnou magii ještě nikdy nezdědilo děvče – to mi souzní s momentálním nastavením, neb jsem dočetla román, který se hodně točil okolo postavení žen. Takže mu přeju, že rodinnou tradici ponese dál žena
Musím se smát, protože Martin mi jednou řekl, že Alžběta a drak je feministický román! To by mě nikdy nenapadlo – já proti mužům nic nemám (a mám dojem, že ta progresivnější křídla feministického hnutí je nenávidí). Jen jsem chtěla napsat román, kde si ženy dokážou vybojovat to, co chtějí. I kdyby s tím bojem začaly až poté, co je osud (nebo muž:)) srazil na kolena. Je to román o vnitřní síle a síle rodiny, ať už je ta rodina pokrevní nebo ne.
Jak už jsme se shodly včera, Assani se nebude stačit divit. Nejen, že si Kristýna dělá, co uzná za vhodné, teď ještě podědila rodinnou magii dcera!
Kaitlyn je stejně jako Kristina výjimkou v jeho životě – zatím. Jinak bych pořád tak nějak řekla, že je spíš psychopat. I když… psychopatem se člověk rodí, ne? On by takový asi nebyl, kdyby vyrůstal jinak. Jenže holt žil jak žil, kdyby byl řemeslníkem někde v malé komunitě, musel by své chování aspoň část korigovat 🙂 Jenže něco mi říká, že i tak by byl velmi úspěšným a málo oblíbeným řemeslníkem! 🙂