Pokračujeme tam, kde jsme včera skončili. Kristina pod bezohledným nátlakem souhlasí, že odejde s Assanim do jeho světa, ale jen za podmínky, že nechá svého (jejich) syna Artuše doma, v našem světě, v péči jejích rodičů. Assani podmínku přijímá.

Stesk, který zabíjí

Děj se posunul o 16 let kupředu. Kristina, coby Paní severního léna, čeká ve svém vznešeném domě na večerní vystoupení oblíbeného barda. Nikdo neví, že jí starý bard Hanuš nosí zprávy od Asira, Strážce brány. Vytoužené zprávy – dopisy od matky, občas i Artušovy fotky. Dnes je právě takový den…

Starý Hanuš mrkl, takže přinesl novou fotku. Konečně.

Ach Artuši… Dnes je ti osmnáct a já tě vlastně neznám.

Ne. Nesměla uvažovat tímto směrem. Dokázala snášet uvěznění, protože se snažila bojovat. Ale s tím strašným nepolevujícím steskem se nedalo dělat vůbec nic.

Kdysi, pár měsíců po svém zajetí, se pokusila o sebevraždu.

Našel ji tehdy dřív, než bylo pozdě. Její čin ho donutil, aby aspoň částečně změnil způsob, jakým s ní zacházel. Ona pak v sobě dokázala najít důvod, proč přežít, a jak se nenechat zlomit.

Kaitlyn i Daren ji potřebují. Aspoň jim o Artušovi vypráví, ať o bratrovi vědí.

(Téma: Neslučitelné se životem)

Daren je syn Assaniho první ženy Ilyi, která krátce po jeho narození spáchala sebevraždu (Assani nikdy nepochopil, proč mají jeho ženy snahu si brát život). Je o půl roku starší než Artuš, tedy v době příběhu románu Alžběta a drak mu je necelých devatenáct. Kaitlyn je Kristinina a Assaniho mladší dcera, v té době čtrnáctiletá. Oba mají v příběhu důležitou roli:))

Nevím, co by ještě chtěla!

Toto drabble je vyprávěno z pozice (reptajícího) lorda Assaniho, časově pár let poté, co Kristinu unesl z našeho světa.

Dívá se na mě jako na černou ovci mezi šlechtici.

Dokonce pochybovala, že naše svatba byla platná! Dobrá, musel jsem ji trochu… ovlivnit, aby správně odpovídala, ale právo je na mojí straně.

Má skvělé postavení, za sebou opravdu bohaté léno, lidé se jí musejí klanět.

Má vytouženou dceru, aniž bych ji udřel dalšími porody. Nechodím za ženami do podhradí, jako chodíval můj otec. Co je moje, neměl jsem jedinou milenku!

I toho kluka… Artuše, jsem jí chtěl přivézt, ale zakázala to. Přestože si pořád stýská.

Ne, není svobodná. Která manželka ale je?

Žádná černá ovce. Jsem mezi šlechtici bílá vrána!

(Téma: Černá ovce a bílá vrána)

Těhotenství a špatné pivo je lepší nekombinovat

Assani nikdy nenechával Kristinu delší dobu samotnou. Pokud musel cestovat, bral si ji s sebou. Teď se spolu sedí v kočáře, cesta je dlouhá a Kristina čerstvě těhotná.

Když byla Kristina přesvědčená, že s těhotenskou nevolností další houpání kočáru nepřežije, zastavili před zájezdním hostincem.

Zatímco kolem hospody byl nepořádek, stáje byly velké a udržované. Museli tu zastavit, široko daleko nebyla jiná možnost vyměnit koně.

Kristina si vzdychla, když viděla ušmudlanou nálevnu. Tady si vodu radši nedá! Assani dospěl ke stejnému názoru a objednal pivo. To se snad zkazit nemohli.

Mohli.

Assani nakrčil nos – fuj, v čem ten slad máčeli?

Než stačil seřvat hostinského, vyběhla Kristina od stolu, on samozřejmě za ní. Snažila se odvrátit, ale nedovolil jí to.

Pozvracela mu boty.

Těhotenství a špatné pivo je lepší nekombinovat.

(Téma: Retenční schopnost sladu)

Už nikdy takhle riskovat nebudu! 

Kristina právě rodí, Assani čeká v předpokoji a tak trochu šílí, protože v tomto případě se poroučet nedá! Tady musí jen čekat, jak všechno dopadne… Problém je, že o dítě nestojí, ale nenašel jiný způsob než další těhotenství, aby si zajistil, že Kristina bude chtít i v zajetí žít. Teď přechází sem a tam, má strach i vztek. A polemizuje se svými vznešenými předky 🙂

Prý rod! Tradice! Šlechtici jsou jak psi v psinci. Proč obětovat život nepřerušené pokrevní linii?

Kdybych nemusel, nikdy bych se neženil. S Ilyou to byl jeden velký průšvih a kluk taky za moc nestojí. Aspoň je tu dědic.

Jenže…  tuhle rodu nedlužím, je jen moje. Kdyby jen to šlo bez dítěte…

Co když mi umře?

To čekání nevydržím. Bába řekla, že dovnitř můžu jen kdyby umírala. Panebože, to ne.

Už to trvá celé hodiny!

Kašlu na předky a povinnost. Chci ji. Živou.

Slyším pláč! Dítě?

Je mi jedno, že je to dcera. Co Kristina?

Přežila…

Už nikdy takhle riskovat nebudu!

(Téma: Stát na ramenech obrů – polemika)

Je stráž opravdu spolehlivá?

Assani je pánem Severního léna, a právě na severní hranici jsou trvalé potíže. Dokonce tam jsou odveleni dva dračí jezdci, ale hranice je dlouhá a nájezdnické skupiny obvykle jen zaútočí z moře a zase se stáhnou. Král situaci nijak neřeší a Assaniho stojí spoustu peněz a námahy, aby si chránil své. Navíc je tam na rodinném hradě „odložen“ jeho syn Daren, zatímco on s Kristinou a novorozenou Kaitlyn bydlí v domě v horách relativně nedaleko od královského Paláce. Co teď s tím, když Kristina ještě nemůže cestovat?

Vztekle odhodil pero a zaklel. Proč vlastně platí daně, když mu král nikdy nepomůže? Už to nebyly jen loupeže, přibývají mrtví.

Poslal na hrad seznam nutných prací – hlavně je třeba zamezit průchod od nechráněných míst vhodných k vylodění. Nechal ostřit kůly, stavět zátarasy, kovář koval ježky schopné zastavit jezdce. Neměl ty věci rád, mrzačily nevinné koně.  Ale pomáhaly.

Potíž byla v tom, že tam musí jet, a Kristinu s děckem nechat tady.

Co už. Dokud se nevrátí, bude ji zase nepřetržitě hlídat stráž.

Po návratu nevěřil vlastním očím. Jeden z vojáků miminku zpíval, druhý ho houpal v náruči.

Ta Kristina!

(Téma: Ježek v peci)

Tohle dítě je moje

Assani Kristině úmyslně neřekl o tom, že jeho první žena spáchala sebevraždu, a zakázal komukoliv, aby se o tom před ní zmínil. Stejně nemluvil o svém prvorozeném synovi Darenovi, který žil na hradě v křídle, kam Kristina nesměla. O chlapečka se do jeho přibližně dvou let staraly chůvy, a tak trochu matka, později už jen chůvy. Materiálně nestrádal, ale to bylo asi všechno. Po obnovení nepokojů na severní hranici ho Assani hned po svém příjezdu na hrad nechal s družinou odvézt do velkého domu, kde žil s Kristinou, sám zůstal na hradě a řešil nájezdníky. Malý Daren se svou chůvou ale na jeho příkaz opět bydleli jinde – v jednom z vedlejších domů pro služebnictvo. Těžko říct, kdy ho chtěl Kristině vlastně představit…

Drabble se odehrává ve dnech, kdy je Assani ještě na severu, Kristina s novorozenou Kaitlyn je doma a prvně potká svého nevlastního syna. Darenovi jsou čtyři roky. Drabble je vyprávěno z pohledu Kristiny.

Je pozdní odpoledne, Kristina s miminkem a chůvou sedí na sluníčku na balkoně nad hospodářským dvorem a sledují, co se tam děje.

Křik, výskání – parta starších kluků se pošťuchuje v jakési hře. Každou chvíli jakoby omylem strčí do malého černovlasého chlapce. Dítě nemá kam uhnout, takže útoky začínají být promyšlenější.

Vše ústí v bolestivě vypadající pád. Malý se snaží dostat pryč, ale nepláče. Stejně slzy nikdy nepomohly.

Kristina rozzlobeně vstane. „Čí je ten chlapec?!

Chůva se přikrčí. „Pánův.“

Nevíra. Pochopení. Strašlivý vztek. Tohle mohl být Artuš!

Ledový hlas. „To dítě patří do mých komnat.“

Chůva se brání: „Ale pán nařídil…“

„S pánem se dohodnu sama.“

Úzkostí sevřené srdce, ale pánovitý hlas.

„Dala jsem ti rozkaz…“

Chvilku na to se Darenovi zjevil anděl.

(Téma: Bujaré strkanice)

V bublině

V minulém drabble Kristina neplánovaně poznala Assaniho prvorozeného syna, kterého před ní manžel schovával. Prosadila si přítomnost zjevně zanedbávaného dítěte ve svých komnatách. Potíž byla v tom, že chlapec jako by nikomu nevěřil, zůstával odtažitý a v podstatě nemluvil. Kristina v prvních dnech jen marně hledala způsob, jak rozbít ochrannou slupku, pod kterou se malý Daren schovával před světem. Ale nevzdávala se. Začala tím, že mu vyměnila chůvu. Co dál?

Drabble je opět psáno z pohledu Kristiny.

Byl až příliš poslušný a tichý. Nenašla žádné modřiny, ale věděla, že krutost rány nepotřebuje.

Odmítal fyzický kontakt, málokdy se někomu podíval do očí. Bál se.

Uměl mluvit. Hezky a srozumitelně, ale málokdy řekl víc než „ano“ a „ne“. Občas ale mluvil pro sebe… jen sem tam náhodné slovo. Je snad slabomyslný? Snad ne…

Jak se k němu přiblížit?

Potom našla tu kočku. Zubožený, hladový tvor, kterého odevšad vyhazovali. Tak vděčná za jídlo a pohlazení! Vyhublá… ale pod nejistou dětskou ručkou dokázala spokojeně příst.

Třetího dne se na ni podíval a tiše řekl: „Moje kočička, moje…“

A poprvé se usmál.

(Téma: Generátor náhodných slov)

Těžký zrod prvního kompromisu

Lord Assani se vrátí ze svého léna, kde organizoval obranu proti nájezdníkům ze severu, a najde svého prvorozeného syna Darena, kterého z důvodů známým jen jemu doteď tajil přes svou druhou ženou (viz drabble „Tohle dítě je moje“) usídleného přímo v jeho rodinných komnatách. Nemůže vybouchnout veřejně, protože by pak bylo jasné, že ho jeho žena neposlouchá (s čímž ostatně Kristina počítala), takže zásadní pře se odehrává v soukromí.

Stál před ní, v očích blesky, připravený jakýkoliv odpor okamžitě udusit.

„Jak ses opovážila nerespektovat mé rozkazy?“

Odpovídala klidně, jako by nestála před člověkem, rozhodujícím o jejím životě… i smrti, když na to přišlo.

„Tvůj syn nepatří do čeledníku. Byla jsem přesvědčená, že to byl omyl služebnictva. Napravila jsem ho. Chlapec potřebuje matku.“

Zlá ironie: „Tím myslíš sebe?“

„Jistě. Proto sis mě vzal, ne?“

Díval se jí do očí, které se nesklopily.

Byl rozerván. Chtěl poslušnost, ale teď v ní poprvé po letech uviděl dívku, která mu tu první noc ukradla srdce.

Co teď?

„Dobrá. Ale do ložnice mi nesmí!“

Pokračování zítra 🙂