Literární léto začínám v nejopuštěnějším týdnu prázdnin svým vlastním dílem. Nabízím vám k přečtení letošní drabblecí seriál, kde jsem se snažila načrtnout ve stoslůvcích jednu z vedlejších, ale velmi důležitých dějových linií z románu Alžběta a drak. Půjde o dramatický příběh Kristiny, dívky, která omylem zabloudila do jiného světa a její život se tak navždy změnil. Zpočátku to vypadá k nepřežití, ale Kristina je silnější, než by kdy od sebe čekala…

Letos se pokusím v drabble zpracovat jeden z motivů patřících do základního děje románu Alžběta a drak. Jde o příběh ztracené Astrid/ Kristiny, která se jako mladé děvče omylem dostala do Království a pak už její život nikdy nebyl takový, jaký si plánovala. Pokud to témata jen trochu dovolí, mohly by se tu objevit i podrobnosti, které v románu zmíněné nejsou 🙂

První drabble popisuje, jak se… tehdy ještě Astrid… dostala poprvé z našeho světa do Království.  

Osudový omyl

Její kroky zastavila hudba znějící z průjezdu starého domu. Veselá melodie ji lákala dovnitř – píšťaly, trubka, bubínek. Kdo ve Větrném Újezdu umí hrát takovou hudbu?

Zvědavost ji dovedla na druhou stranu průjezdu. Ovšem kde měly stát protější domy, byl rozlehlý dvůr. Proboha, kde se kolem vzaly zasněžené horské štíty? Ve městě?

Najednou se objevili tři chlapi – páchnoucí, oblečení v hadrech a zjevně opilí.

Okamžitě se pokusila utéct, ale tam, kde byl před chvilkou průjezd, byla jen špinavá kamenná zeď.

Byla v pasti.

Nevybíravými slovy jí líčili, co ji čeká a smáli se jejímu strachu.

Než se objevil muž v černém.

(Téma: Už troubějí)

I menší zlo je stále zlo

„Táhněte odtud! Chlastáte a zboží je stále vysypané. Jestli se to dozví pán, budete litovat!“

Odrbanci byli silní a hřmotní, ale pod pohledem nevelkého muže v černém okamžitě schlípli.

Astrid se ulevilo, ale jen na okamžik, protože potom se poprvé zadívala do chladných světlých očí svého… zachránce?

Měřil si ji hodnotícím pohledem, potom kývl, a zdvořile ji pozval do domu svého pána.

Snadno poznala, že odmítnutí nepřichází v úvahu. Vypadal, že se těší na to, co by s ní udělal, pokud by ho neposlechla.

Tehdy to bylo vlastně poprvé, kdy musela jednat proti své vůli – protože prostě neměla na vybranou.

(Téma: Rozsypané vagóny)

Servírovaná k večeři?

Propadla se časem?

Město, dům i lidé vypadali jako v osmnáctém století. Muž v černém ji předal majordomovi.

Seděla za stolem prostřeným pro dva, služebné ji obskakovaly a… hlídaly?

Pak přišel on. Vysoký, štíhlý, středního věku. S nehybnou tváří a palčivýma očima.

Pán.

Odložil meč i dýku, a přisedl k ní.

Konverzovali, jako by se neocitla ve světě, kam nepatří.

Astrid by se opravdu líbil, kdyby neměla pocit, že mu je servírovaná i s večeří.

Horečně uvažovala – jaké má možnosti? Jiné než… poslechnout, co jí někdo nařídí?

Snažila se být ostražitá a rozumná. Víno nepila.

Večeře skončila.

Co bude dál?

(Téma: Mentální gymnastika)

Název: Poslechneme, ale myslíme si své

Služebné potají reptají.

„Máme té mladé připravit pokoj! Že se pán nestydí. Naše ubohá paní!“

„To víš, paní je daleko… a to cizozemské kuře má na dosah.“

„Jak může? Paní Ilya je kráska, vznešená a… konečně čeká jeho dědice.“

„Možná právě proto se pánovi zachtělo dívčiny. Třeba paní není… přístupná?“

„Proč ho hájíš?“

„Nehájím. Musíme ho poslechnout, tak hledám důvody. Aby mi to nevadilo.“

„Ještě ji přitáhne Sorin! Fuj.“

„Tiše! Neříkej jeho jméno. Zabil už pro míň.“

Ustrašeně se rozhlédnou.

„To by pán nedovolil.“

„Myslíš, že by se ho Sorin ptal?“

„Mlč už. Jdeme rozestlat a zatopit.“

„Chudák naše paní!

(Téma: Milujeme tvoji ženu)

Otče, proč jste musel prodat zrovna mě?

Zatímco si pán (Assani) nechává servírovat k večeři jídlo i s mladou Astrid, která se omylem dostala do Království (viz předchozí drabble), Assaniho těhotná žena Ilya je sama v rodinném sídle na severu.

Ilya stála na hradbách a pozorovala ledové burácející moře.

Doma je určitě slunce, teplo, v říjnu stále spousta květin.

Proč musel otec prodat zrovna ji? Jistě, byla ze sester nejkrásnější…

Profoukl ji ledový vítr.

Snesla by i zdejší zimu, mít její manžel srdce!

Koupil si ji jako chovnou klisnu, a teď ho ani dědic nezajímá.

Bože, je tak sama!

Doma by ji obskakovali, maminka i sestry by jí dělaly společnost, těšily by se na děťátko. Smích, teplo, radost…

Zoufala si. I dítě v jejím těle jí přišlo jako nepřítel.

Květina jihu mučená zimou a samotou.

Nemilovaná.

Příliš slabá na život.

(Téma: Umučená mučenka)

Noc, kdy se z Astrid stala Kristina

Děj se odehrává o devatenáct let později – je to vzpomínka. Navazuje na drabble „Servírovaná k večeři?“

Kristina stála v bohatě vyzdobené komnatě a dívala se oknem do zahrady.

Tehdy… ta noc.

Představila se mu jako Kristina, nechtěla, aby znal její pravou identitu.

Když za ní přišel do ložnice, která se nedala zevnitř zamknout, zkusila utéct. Marně.

Usmál se a dlouze se jí zadíval do očí. Měl krásné oči… tehdy ještě netušila, že magie může být skutečná.

Vlastně byl laskavý – jen ji svojí vůlí zbavil jakéhokoliv strachu.

Tedy i pudu sebezáchovy.

Byl pozorným milencem a beze strachu si i navzdory své nezkušenosti dokázala společnou noc si užít.

Naštěstí.

Později jí to pomohlo věřit, že neotěhotněla při znásilnění.

(Téma: Čí vzpomínky to jsou?)

Protančit se na svobodu

Ráno hledala, kudy utéct. Nejednou se pootevřely dveře – zamčené zvenku!

Tiše vstoupil starší muž, zjevně místní.

Zašeptal: „Neublížili ti? Zjistil jsem, že Sorin někoho odvedl. Jsem Asir, pomůžu ti vrátit se domů…“

Měl bystré vlídné oči, Astrid mu důvěřovala. Kývla.

Útěk byl nesnadný, střídala se dlouhá nehybná čekání s bleskovými přesuny, kde nesměla udělat chybu. Jak byla vděčná za hodiny závodního tance! Ovládnout stres, uvolnit se a mít jistý krok. Jenže tohle nebyl tanec…

Podařilo se jim dostat až k průchodu.

S díky ho objala.

Poděkování odmítl. Pokud ji Assani opravdu chce, nebezpečí nezmizelo.

Vzápětí vytáhl z brašny digitální hodinky…

(Téma: Inter arma silent Musae. Ve válce múzy mlčí.)

Když je svoboda pouze dočasná

Děj se odehrává ve Větrném Újezdu necelé tři roky po událostech z drabble „Protančit se na svobodu“

Astrid seděla na lavičce. Sledovala dvouletého Artuše hrajícího si mezi dětmi na pískovišti. Srdce se jí sevřelo láskou. Její syn!

Neměla to lehké – svobodná matka, která ani nedokázala říct, kdo je otcem jejího dítěte. Rodičům vše vysvětlila. Maximálně ji podpořili, šťastni, že se dokázala vrátit. Prozatím oželela další vzdělání, Artuš ji potřeboval.

Někdy na… něj… myslela. Nebyl přece úplně zlý! Měl by radost? Artuš se mu podobal…

Ne, radši nechtěla vědět. Svoboda byla cennější.

Zavolala Artuše, dala ho do kočárku. Mluvila na něj, smáli se, zatímco jeli domů.

Stínu ve svých stopách si nevšimla.

Neviděla šok, nevíru, uspokojení.

Lov začal.

(Téma: Svobodný duch)

Název: Trpělivost ženu přináší

Tohle drabble se odehrává v podstatě ve stejném čase, jako předchozí „Když je svoboda pouze dočasná“.

Jen je vyprávěné z pohledu onoho sledujícího, tedy lorda Assaniho, pána Severního léna z Království, se kterým před takřka třemi lety strávila Astrid ne úplně dobrovolně noc poté, co nevědomky zabloudila do jeho světa. On o ní přemýšlí jako o Kristině, tak se mu tehdy představila.

Když ji konečně našel, vzplál – zadostiučiněním i vzteky. To dítě! Jak mohla? Chvíli trvalo, než pochopil, že chlapec je jeho.

Hledal ji už od doby, kdy Ilya spáchala sebevraždu a on byl zase volný. Poprvé v životě po někom toužil. Nemohl ji najít, už si zoufal. Až teď…

Sledoval Kristinu a v duchu si pro ni kreslil budoucnost.

Paní Severního léna – jako manželka už bude trvale jen jeho. To dítě… hrad je velký, může ho odložit k tomu druhému. Nabídne jí všechno, co má. Kromě svobody! Nedovolí žádné další útěky.

Ptát se nebude. Proč riskovat odmítnutí?

Prostě si ji vezme.

(Téma: Namaluj mi svět)

Název: Krutá volba

Následuje za „Trpělivost ženu přináší“

Udělal jí nabídku – sňatek nebo smrt pro ty, které miluje.

Takže neměla na vybranou. Zase.

Jakmile zjistila, že potřebuje její souhlas, vyjednávala.

Svého syna mu nedá. Jestli ona bude otrokem, Artuš musí zůstat svobodný. Její rodiče se o něho postarají.

Dívala se mu vzdorně do očí, odhodlaná neustoupit, přestože už teď ji dusil žal.

Váhal. Jemu bylo dítě jedno, ale viděl dost, aby věděl, že ona na něm lpí. Opravdu je ochotná se ho vzdát? Jenže… bez jejího souhlasu neprojdou. Nejdřív se za nimi pustí Strážci brány, následovat budou dračí jezdci. Vezmou mu ji.

Souhlasil.

Zvítězila, ale srdce jí umřelo.

(Téma: Vrásky z lásky)

Pokračování zítra 🙂