Určitě to znáte taky. Když se blíží podzim a venku začíná být chladno, tak se k našim domovům začínají stahovat hlodavci ve snaze najít si teplé místečko na zimu. Stačí malá skulinka ve dveřích a ani se nenadějete a nezvaného hosta máte v domě. Někdo to řeší pastičkami, někomu pomůže od myší kočka, tedy pokud ji doma má. Některá kočka nechá svůj úlovek venku, ale jsou i kočky, které se rády přijdou pochlubit svým úlovkem až do kuchyně.
Sednou si doprostřed místnosti, dívají se a čekají, že budou náležitě pochváleny a vy budete nadšeně pět ódy na jejich lovecké schopnosti. Ale co to? Ve vašem hlasu je slyšet všechno, jen ne nadšení. Kočka na vás nevěřícně zírá a přemýšlí, kde se stala chyba, co udělala špatně, proč ji nechválíte. O kočičím úlovku, se možná dozví i sousedi. Někteří lidé při spatření hlodavce spustí takový povyk, že i siréna při tom zvuku bledne závistí.
Nebo se váš lovec rozhodne, že si svou kořist schová na horší časy. Potom se klidně může stát, že potřebujete rychle obout boty, ideální na úkryt kočičího úlovku jsou kroksy, a ejhle ono to nejde. Jedna bota vás tlačí. Zvednete ji, abyste se podívali, proč se tak těžko obouvá a vytřepete z ní to, co si tam kočka schovala v domnění, že je to uložené na bezpečném místě. Bráchův kocour si tam odložil netopýra. Nevím, jak se mu podařil chytit, ale opravdu tam byl.
Naše Lady se mi přišla nedávno pochlubit, skoro až do kuchyně, chyceným vrabčákem. Bylo to odrostlé mládě, které se učilo létat a Lady ho zřejmě chytla při jeho prvním a zároveň posledním letu. Bohužel.
Jaký byl největší či nejkurióznější úlovek vašich koček?
Tip na další kočičí vyprávění. Co třeba kočičí jména? Dáváte svým kočkám jména podle jejich vlastností, nebo vybíráte pečlivě z kalendáře? I u koček občas platí nomen omen.
Jako bych to na vlastní oči
Zrovna před třemi čtyřmi dny mě budili naši psi „Že kočka mňouká, že kočka něco!“
A tak jsem vyrazila potemnělým domem kdeže co.
A bylo. Naše 11 letá Uhura mi donesla až k nohám mé točící židle u pící zakousleho potkana.
Soused zemřel, sousedka dům už dva roky prodává a u baráku zůstal prázdný kurník i s obilím – ščuří hody!
A tak naše bojovnice hlídá cesty k našemu kurníku a nemilosrdně zasahuje na naší obranu
Moc jí za to děkujeme.
Dneska ráno mi na rohožce ležela tlustá myš- kočky asi měly radost z našeho návratu z dovolené. Oriáš si přišel nechat sundat strupy z bojových ran a Adelína nás radostně pošlapala. A to o ně bylo vzorně pečováno! Kočky mají prostě vlastní názor 🙂
Naše kamarádka má kočku Chrchlu. Ke jménu přišla, když se k nim vetřela do přízně rozhodnutá tam bydlet a byla šíleně nastydlá a kašlala a chrchlala…. a tak jí to zůstalo, i když samozřejmě zdravotní stav se nesmírně zlepšil
Potom měla kočka fakt kliku na domácí, i když to jméno… 🙂
Ostatně u sousedů mají kočku, které já říkám paní Matka, ale doma jí říkají Děvka. Popravdě, důvody by měli:))) Přišla k nim, porodila tak 4 koťata (samé kočičky!) a hodila je na krk starému kocourovi, co ho sousedé koupili s domem.
Takže ti se ještě nerozkoukali a už platili:
operaci asi desetiletému kocourovi, který přišel ve rvačce o oko (rovnou přišel i o kuličky:))
Postarali se o koťata a postupně všechny holky nechali později vykastrovat (jednu udali, druhá umřela, asi otrava, ale dvě stále mají – to jsou Ariiny kamarádky:))
Nakonec dokázali po dlouhém boji a mnoha mazaných akcích chytit a nechat vykastrovat i paní matku. Díkybohu, jinak byli v koťatech až kolena 🙂 Jinak kočka evidentně neztratila sexappel, protože se za ní neustále courají další a další kocouři z okolí! 🙂
Oriáš nemňouká, nýbrž skřípe. Ř9káme mu agent Skripal.
auuuu to je skvělej for…
Oriáš nemňouká, nýbrž skřípe. Říkáme mu agent Skripal.
Kocour vešel do domu a mňouknul, ‚sorry, jistě nemáte nic proti tomu, že tu teď s vámi budu bydlet, děkuji‘. Tak má v kočičím průkazu jméno Sorry, ale voláno je na něj Kočí, kvůli znělému č.
Jinak, s myší vešel před dvěma dny, za vítězného mručení a s živou. Když mu bylo nadáváno, uraženě se ohradil a než mrknul, myš mu střelhbitě prchla pod gauč. MLP na břicho, ehm, samozřejmě mu utekla, do hadru jsem ji posléze ulovila já. Jako obvykle jsem jí vynesla ven, takové malinkaté nic v tom hadru a poslala k jiným myším. Za pár dní se to bude opakovat. Kocour, myš, manžel a nakonec to vyřizuji já.
Jano, máš skvělý postřeh a bleskové ruce! Hezky tě kocour vycvičil:)))
Naše Čerťa se jmenuje na památku kočky mojí tety, která už běhá za Duhovým mostem – teta i kočka 🙂 , je naprosto stejně černá. Růžena už přišla i se jménem, a Líza – to jsem se strefila, když si rozlízala stehy po kastraci 🙁
Naštěstí je už v pořádku vrnítko naše. Čerťa mi kdysi nosila úlovky, teď už -jako paní v letech na lovení kašle, jídlo jí ulovím já :D. Líza mi už přinesla myš a děsně se divila, že ji s tím nechci pustit domů, byla za oknem.
Hezké povídání ! Na pochvalu za úlovek čekávala kočička mého mládí Monika. V chatě bývala v létě přes noc otevřená okna, kočka zůstávala venku. A dostkrát se stalo, že kočka brzy ráno s myší v puse bravůrně vyskákala přes okraje okenic do patra chaty a oknem do ložnice. A myš nám položila přímo na peřinu – asi „tady máš snídani“. Naštěstí myš byla vždy mrtvá, ale z takového probuzení jsme nikdo radost neměl.
Budu se opakovat, ale je tu dotaz 🙂 Moji osudovou kočičku „Kotě“, pojmenoval amer. manžel, české slovo se mu líbilo. Bydleli jsme tenkrát u břehu Mississippi a mně by se bylo líbilo jméno Missie, ale hlavně, že choť souhlasil si kotě nechat. Jinak „Dixie“ byla zdejší Jižanka, „Smoky“ měla kouřovou barvu, „Lucky“ měla štěstí, že nikdo jiný ji nechtěl, „Bobík (Bobby)“, byl zdejší krátkoocasý bobcat,“Rusty“ je (stále částečně) rezatá, „Woody“ jsme si donesli z lesa a „Ginger“ je zrzka. Bývalou bílou kočičku „Indy“ jsme se jménem podědili od sousedky. Její tenkrát malí kluci ji našli pod autem na den nezávislosti „Independence day“.
Jestli a jak moc lovila Kotě, která běhala volně venku, si už nepamatuji. Ze zdejších koček byla Indy jediná, která žila mimo zadní zahradu a proto občas lovila a ptačí úlovky nám pokládala za dveře. Naštěstí, když se později zabydlela v naší garáži (a také zestárla), přestala nám „dary“ nosit. Naše kočky na ptáčky nemohou, občas některá chytla malou ještěrku. Teď je honí hlavně Ginger, když ji načapám, celkem dobrovolně ji pustí. Bývalá Lucky asi 2x chytla a zakousla čipmanka. Ti pak zmizeli, teď se tu objevil jeden znovu, doufám, že přežije.
A to je roztomilé povídání – náš Zikmund byl svého času slavný lovec Pampallini a slovil, co zhlédl. Proto v Lednici byl náš dvorek v podstatě zvířat prost, ni myši, ni ptáčka zpěváčka, akorát ti krtci vzdorovali.
Nejprve do ložnice přinesl žížalu zvící malé krajty a uložil vodorovně vedle dveří – takže ráno po otevření jsem ji parádně rozmázla po zemi (ještěže lamino a ne koberec). Brala jsem to jako velký sportovní výkon, protože musel tu žížalu vyčíhat, přemoct, ulovit, pronést anglickým dvorkem do sklepa, kočičími dvířky ze sklepa a po schodech do ložnice – borec!
Další úlovek byla už myš, kterou jemně vložil do Jeníkovy ručky – ten s ní hodil mysle, že je to aportek a pak do rána si ruku drhl žíravinou 🙂 – od té doby už nic do ložnice nedonesl a průběžně jsme ve sklepě nacházeli tu hlavičku bez tělíčka a tu tělíčko bez hlavy… chlupaté i pernaté.
P.s. ta myš se Jendovi nakonec pomstila – zřejmě nebyla až tak mrtvá, tak stačila vlézt do Jeníkovi nové, kožené, k narozeninám darované tašky. Než na ni došlo, že by byla už k užívání (neb stará už se opravdu rozpadla na prvočinitele), stala se z ní mumie. Bohužel nebyla naložena v natronu, tudíže její tekutina vsákla do diplomatky. Roky jsme ji dezinfikovali, aby nakonec stejnak skončila v kontyšu. A potom že kdo šetří, má za tři – Jeník se zdrátoval aktovku z první třídy a dalších deset let s ní dělal parádu při výběrových řízení. 🙂 🙂
Zikmund měl zajímavou sbírku úlovků. Sousedce utekli z kotce malí králíčči, zhruba dvouměsíční. Můžete hádat jednou, kde skončili.
Ygo, to je tedy text – co slovo, to perla! Ale aktovka z první třídy vede. 😀
YGóóó 😀 !!!
Ygo!!! 🙂 🙂
Jo, k tomu nomen omen 🙂
Naši psi ani kočky neměli jména, která by něco znamenala – snad jen Daník (chodský pes) byl Dandy a někdy se tak choval:)) Byl totiž přesvědčen, že mu nikdo neodolá!
Když jsme si zajednali v Anglii v chovné stanici černé štěně dlouhosrstého německého ovčáka, zvolila jsem pro ni jméno Blackberry – tedy ostružina. Jsou černé a v Surrey, kde jsme tehdy žili, jich bylo plné živé ploty. Chovatelka se trochu divila, v Anglii dostávají NO v průkazech původu jména buď německá nebo hrdinná či odstrašující 🙂 Ale stalo se.
No a pak jsem byla s malou Beruškou venku, nějací lidé ji obdivovali a ptali se, jak se jmenuje. Říkám – Blackberry. A oni na to – jako ten telefon???
Ne, jako ovoce, odvětila jsem a bylo mi jasné, že někdy si věci či jména prostě žijí vlastním životem 🙂
měla jsem bitevní kočku Pitipačku..něžně jsem jí říkala Pitinka..byla jsem jediná,koho nezesyčela,nezdrápala a nezasekla do něj drápky…naučila se na kšírách a chodívaly jsme spolu ven, dokud neztřískala oprsklíka jezevčíka tak,že když mne spatřil,kňučel a táhl paničku jiným směrem…moc mi chybí moje pruchatá přítelkyně…
Pruhatý démon! 🙂
To byla kočičí osobnost!
Čitě i Miušce jsem ponechala jejich jména,byly už zvyklé. Doma mámm teď Damíka(Damián),co mu říkám Kukulíne,Kuklouši atd. a Lady jsem přejmenovala na Lidunku. MLP jí říká Velká bílá, i na to slyší 🙂 nebo aspoň našpicuje ušiska.Lidunkaje kavárenský povaleč za to Damík by si zasloužil toho Čurbese. myši nelovíme neb jsme odjakživ už od Karolíny,doma. 🙂 Pokud jde o psice, Cony loví myš,když tato je už půl hodiny v zadeli a Jenka je dámička,ta je povznesena nad tyto hlodavce, jen seřvává Conču aby toho nechala.
Damík asi venkovní jako kotě byl..než s edostal do depozita…
Aha! To jsemasi nějak vytěsnila, mně spíš utkvěl v mysli jeho jiný výkon. :-)))
Já mám už jen 2 kočičky a kocoura. Ale ještě nedávno tu s námi byla ještě jedna kočulka. Všechny 3 byly schopnými lovci, kocour je trochu líný. Myši mi nosí hlavně ta nejmladší, teď předevčírem 4, z toho 3 živé. Jedna z těch myšek je asi někde zalezlá, pokud ji nesloví, budu jednou překvapená. Jedna z těch starších koček si vzorně přinesla ulovené myši k talířkům, kam dávám konzervičky, a tam ji i přes mé protesty konzumovala. Teď už to nedělá, asi ji přestalo bavit se se mnou dohadovat. Ale jak vyrazí ven ta nejmladší, dvouletá, tak jen trnu, co přinese. Mám zahradu už asi myšuprostou, a naproti přes silnici, kde občas projede auto, je pole. A tam to mají kočičky jak na tácku. Jinak občas přinesou krtka a nebo slepýše. Ty jdou zpátky na zahradu. Měla jsem tu i ještěrky, ale už nemám.
My máme nedaleko pastviny. Takže tam naše kočičky pravidelně chodí lovit. Děcka říkají, že si tam chodí na svačinu.
Hm, naše Čita byla ještě kotě, když mi donesla svůj první úlovek – skočila do domu oknem mé (tehdy) pracovny a přinesla myš. Uložila mi ji hrdě na klávesnici! A já zjistila, že to ubohé zvíře to ještě nemá za sebou. Hm, s mírným zaječením jsem uskočila, to přiznávám. Potom chytla myš a vyhodila ji z toho okna (v přízemí:)) na trávu. Čita za ní. Nakonec ji přinesla domů dveřmi (už mrtvou) a uraženě ji uložila na schody, když jsem ji nechtěla mít v centru své pozornosti. I pochválila jsem kočku, a definitivně odstranila myš 🙂
Naštěstí Čita usoudila, že jsem nevděčný příjemce, a už potom své úlovky domů nenosila 🙂
S Miou problém nebyl. Ta poté, co jsme ji jako maličkou našli bezprizornou venku, už chtěla být jen a jen domácí, s venkovní přírodou odmítala být ve styku víc, než bylo nezbytné. Takže u ní lov nehrozil 🙂
To si dokážu představit. Naše kočky velmi rády lehávají na klávesnici mého počítače, ale úlovek mi zatím nikdy naštěstí na klávesnici nepřinesly.
To akorát mně se někdo do klávesnice vyblil, jestli to byl Damík nebo Lidunka,nevím ale myslela jsem na ty nejhorší věci. 🙂 Už mě to přešlo.
to mne podaroval myší Kamil na Beaveru..když pochopil,že křivdy na něm páchané,jsou vlastně pro jeho dobro (vyndavání klíšťat,čištění uší,očí a kapky za krk..česání a vyndavání kudlibabek..)
Když to aportují mrtvé, je to pořád ta lepší varianta…
Taky to tak vidím.
Naše Hepinka dostala toto jméno, protože byla štěstím pro mého autistického syna. Ona ho milovala a on jí.
Honzík a Fousek dostali jména v útulku a byla jim ponechána.
A našeho posledního Daníka, to jméno si pro něho přál manžel.
Všechny naši kočičáci byli a jsou domácí, tak nám nic nenosí.
Vaše kočičky mají/měly moc hezká jména.
Syn má kocoura Čurbese. Nomen omen.
😀 Mám dojem, že by to jméno minimálně jako přezdívka slušelo většině dětem a ještě větší většině dospívající mládeže! 😛
Jo! A pokud ne Čurbes
Jo! A pokud ne Čurbes 1 a Čurbes 2, tak Čurbes a Bordšus. 🙂
My máme jen Čurbese, druhé dítko je plus mínus pořádné.
Hm, pak máš doma unikát 🙂 Myslím to pořádné dítko:))
Píšu plus mínus. Je pořádný ve srovnání s bráchou. 😀
Taky máme doma Čurbese.
vidíš, my tak říkávali rozehrávači – basketbalistovi (hrál I.ligu v Perníkovicích).. protože když rozehrával,dělal v hlavách soupeře a někdy i u spoluhráčů, právě ten čurbes… 😉