Sice už nějakých sedm let aktivně řídím, dojedu si, kam potřebuju, ale jsou ještě situace, které jsou prostě nové. Tak jsem absolvovala další řidičské „poprvé“.
Když se mi rozsvítila kontrolka s prapodivně podtrženým vykřičníkem v závorce, už jsem věděla, že je to upozornění na nízký tlak v některé pneumatice. (Hledala jsem to totiž přesně 13 dní předtím, když se mi rozsvítila poprvé. Tehdy mi přítel dofoukal kola – pravé zadní bylo dost podhuštěné – kontrolka zhasla a já byla spokojená.) Jela jsem zrovna do Olomouce, kde má Suzuki servis, tak jsem to vzala i tam. Mechanik zkušeným okem mrkl na pravou zadní pneumatiku a ukázal: „Pani, tady máte něco zapíchlýho.“ Hurá. Odvezl si auto, že prý za půl hodinky bude hotovo.
Nebylo. Zpátky přišel mechanik a s ním i jedna dobrá a jedna špatná zpráva. Ano, víme, čím to bylo! Něco se tam zapíchlo a uchází tím vzduch. „Bohužel je defekt na tak blbým místě, že to tady nedokážeme opravit. Musíte do pneuservisu.“ Do pr…! Ano, v Olomouci jsem vyrostla a žila do svých 23 let, takže bych se měla ve městě orientovat. Ale autoškolu jsem dělala až potom. A neřidič si jaksi všímá úplně jiných věcí.
Konzervativní idiot jako já navíc nemá předplacená data, aby si to mohl vygůglit. Tak tedy telefon: Hele, není nějaký pneuservis ve Šternberku nebo blíž domovu? (Už jsem věděla, že přijdu pozdě do práce, tak jsem se aspoň na opětovně dofoukané gumě chtěla přiblížit.) Zjištěno, paměť osvěžena – no ano, přece, když jsem ještě někdy v pravěku čekávala na mamku na parkovišti u obchodu, koukala jsem přes silnici na hromadu pneumatik u… pneuservisu! Vždyť to říkám, že neřidič kouká na svět úplně jinak.
Vydala jsem se tam. Vysvětlování, moje nervy, najíždění někam a snaha nevypadat jak blbec před partou automechaniků. (Počítají se prošedivělé mezi blondýny…?) „No, to nezalepím, to bude na úplnou výměnu. Ale tenhle typ pneumatik už se myslím nevyrábí. Podívám se do skladu.“ Ale ne. Modlím se.
„Není tam. Můžeme vám objednat jiný, ale tím pádem musíme vyměnit obě ty zadní, ať je máte stejný. Zítra odpoledne to bude. Uděláme to tak?“
Copak mám jinou možnost? Samozřejmě že to tak uděláme. Řeči typu „ona už se tam dělá trochu boule, ale třeba to nepraskne“ jsou taky velice povzbudivé a uklidňující. Na můj opatrný dotaz, jestli to vydrží ještě zítřejší cestu do práce, z práce a pak do Olomouce a zpátky, mi bylo odpovězeno, že „to jó, to je úplně v pohodě“ a že si to mám v případě potřeby průběžně dofoukávat. Super.
Další den bylo po dešti. Vyjela jsem před dům, šla zavřít bránu a nedalo mi to – mrkla jsem na pravé zadní. Defekt byl zrovna hezky nahoře a na mokré pneumatice bylo krásně vidět, kudy utíkají bublinky. Chtěla jsem to vidět? Nechtěla. Už tam čumět nebudu.
Jela jsem jak připos*aná. Karma je zdarma, takže v úsecích, kde obvykle nadávám na řidiče, kteří mě zdržují, jsem se pokorně nechávala předjíždět a domýšlela si nadávky mým směrem.
Kolo tlak drželo, kontrolka nesvítila, ale víte, jak to je – nervy pracujou a co kdyby náhodou. Přenosný kompresorek povýšil ty vtipné kecy o obsahu dámských kabelek na novou úroveň.
No nic, všude jsem zdárně dojela, všechno podstatné vyřídila a zakončila to v pneuservisu, kde můj milovaný Swifťánek dostal nové zadní botičky. Poplácala jsem ho po palubní desce, pochválila ho, jak to hezky zvládl, a za odměnu dostal ještě plnou nádrž benzínu. (Jo, a já si za odměnu koupila nanuka.) 😀
Děkuju Ivaně a vyhlašuju jasné téma – jak jste se nespolupracujícími pneumatikami vašich aut poprali (ly?:)) vy? Umíte si vyměnit na autě kolo, když na to přijde? 🙂
Tolik zážitků v příbězích, co jsem ještě nezažila 😉 a to jsem už dost stará 😀 Asi přišel čas pořídit si pneumatiky i s tou krabicí na ně;) 😀 😀 😀 😉
Ivano, jsem ráda, že vše dobře dopadlo.
My podobnou situaci zažili nedávno. Byli jsme zase pozvaní „za hlídání fenky“ na večeři. Z garáže jsme ujeli jen do vedlejší ulice, když také začalo blikat světýlko, že v gumách není dost vzduchu. Tak jsme se vrátili, já šla volat Kris, že zpozdíme a manžel šel dofukovat. Světýlko ale pak ještě chvilku svítila a dojeli jsme. Tim pak šel naše kola zkontroloval svým kompresorem a byly OK, prý náš asi ukazuje špatně. No druhý den nám Kris napsala, že si Tim pro jistotu zkontrolval všechny gumy u jeho velkého pick-upu a všechny potřebovaly dofouknout, což by prý jinak neudělal a zrovna pár dnů na to měl před sebou dlouhou jízdu.
Komentářů je to hodněm musím ti je nechat na později, ale už teď jsem zvědavá, jaké „zážitky“ si přečtu. Jinak pneu jsem nikdy neměnila, ani bych to neuměla a pevně doufám, že to nikdy dělat nebudu muset.
měla jsem tu čest, měnit kolo u 105S škodovky..a u Toyoty Corolly – to v lodičkách a kostýmku (uzká sukně)..čuměli na mne jak na exotza,ale pomoct mi nikdo nešel..jen ty poznámky byly odvážné..zatla jsme se a dělala,že jsem hluchá..zula jsem lodičky, modlila se, aby sukni nerupnul rozparek a povolila kolo,vyheverovala auto, po nějaké chvíli sundala kolo a nasadila rezervu..pracovní postup znáte..otřela jsem si ruce do vlhčených ubrousků, opucovala nohy,nazula si lodičky, znovu otřela ruce,nastoupila a při pomalém rozjezdu stáhla okénko a pokynula těm čumilům..možná stojí jako špatně vyřezaní svatí, ve Svitavách u Lidlu dodnes…
Tak to jsi dobrá 🙂
Pokud jsem náhodou píchla (naštěstí velmi málokdy), bylo to někde v pustině, takže bez stojících přihlížejících 🙂
Zato velmi mnoho stojících a remcajících chlapů stálo okolo, když mi v Praze v Ječně, kousek pod náměstím I. P. Pavlova, v levém pruhu hned u tramvajových kolejí, prasklo víčko u chladiče a v tu ránu jsem byla bez chladící kapaliny a zablokovala tuto velmi rušnou pražskou třídu 😛 Teprve když kolona sahala až k Tančícímu domu někteří pochopili, že když budou kecat a troubit, místo aby mi pomohli auto odtlačit na chodník, neprojedou 🙂 Takže pak se našlo pár těch, kdo ze svých aut vystoupili a skutečně tehdy mého Favoritka na chodník odtlačili 🙂
No potěš koště! Tam to frčí jak na dálnici,uf!
Tak to tě ještě zpětně fakt lituju!
Já kdysi ve dvaceti zastavila na stopce – a už se nerozjela. Přímo na té křižovatce byla venkovská hospoda plná chlapů v montérkách na svačině. No, dost dlouho jsem jim byla pro zábavu, než se jich pár (doslova: dva) iod půllitrů zvedlo a pomohlo mi odtlačit. (Tenkrát se mi nějak uvolnilo lanko od spojky, jak později diagnostikoval můj táta.)
No jo, gentlemani, že… naštěstí těch opravdových je taky dost. Za ty roky mi pomohli mockrát.
Já se snažím pomáhat taky 🙂 ovšem když jsem před lety tahala se svým Subaru auto uvázlé v bahně, byl mladičký řidič v těžkých rozpacích – chtěl se vytáhnout přes slečnou a jak to dopadlo! 🙂 No jo, neznal místní poměry. Ta polní cesta (je z ní v jednom místě krásný výhled na hory) na začátku vždy vypadá dobře, ta zrada přišla nečekaně – bůhví, kde se tam ta voda brala, ale bahno tam až do vybudování nové cestě bylo skutečně pohlcující:))
No teda, dámy a pánové, pozítří jedu do Příbora na setkání přadlen (čímž vás zvu), bude to taky svým způsobem řidičské poprvé, protože pojedu relativně daleko a sama. A vaše komentáře tady, co všechno se s autem může stát… 😀 Šmarjá! 😀
Jinak už jsem to kdysi kamsi psala – když prožívám něco takového lehce stresujícího, uklidňuju se tím, že jednou z toho bude vtipný příběh.
Já měnila kolo naposled na střední škole v autoškole, musely jsme se to naučit všechny (na ekonomce víc holek, než kluků, ale učitel autoškoly to bral šmahem, umět to musí všichni). Takže vím, jaká je to dřina, naštěstí jsem to už nikdy potom dělat nemusela. Jednou jsem do práce dojela na ráfku, auto píchla někde cestou (bylo to jen kousek, zjistila jsem, že to blbě jede, až skoro u práce). Auto jsem tam nechala, domů šla pěšky a nechala to na mém chlapovi, ať si s tím poradí, jak umí :). Jinak doufám, že to není nakažlivé, nerada bych teď někde píchla.
Dojela jsem z města v pořádku,asi inkubační doba nebo raději néééé! 🙂
Nesmí to být nakažlivé, jelikož pak by bylo nakažlivé všechno to, o čem se tady píše. 😀 V tom případě je to blbě načasováno a měla jsem si tuhle diskuzi přečíst až v neděli, až budu mít po cestování. :D
Když na to přijde, tak vyměnit kolo neumím. Tyhle ambice nemám, vím na co fyzicky stačím a ráda výkon přenechávám mlp, v pádu-li odborníkům. Když výměnu udělá někdo jiný, obdivně áchnu, případně zaplatím. Zatím jsem s touto metodou vystačila, ale hurá, umím kolo přifouknout. I když i v tom mi pomáhá malůvka, vyvedená na vnitřní straně dveří, nabádající, kolik atm každé kolo má mít.
Hehe, za ty desítky let co řídím, jsem si vystačila s volantem, brzdou a plynem. I ta světla se sama rozsvítí, stěrač ví sám, kdy má začít stírat, když nevidím překážku, auto na mě zařve a zastaví, jsem v něm vlastně dost pasivní element. 🙂
Ano, vystačím si s pedály a volantem – to je naprosto přesné. No jo, MLP, to byla taky moje první myšlenka – ale když on byl přítel v tu chvíli zrovna na Slovensku, takže jsem nemohla volat s.o.s. Obdivně áchnout, zaplatit nebo v nejhorším přifouknout – souhlasím!
Kolo jsem měnil už několikrát a vždy, když si pořizuji na firmu pro sebe nové, tak si zároveň k němu dokupuji i rezervu.
Ten blbý zvyk, dávat tam ten sprej, který má vyplnit a ucpat tu díru, ale následně zalepí celou pneu a zasviní celý ráfek je neskutečná blbost. Hlavně ušetřit na všem za každou cenu.
Radši si připlatím asi 2500,- za rezervu a ten sprej tam mám pro strýčka příhodu.
Blbý je, že v mém novém Subaru prostě místo na rezervu není. Leda bych ji nechala nějak přidělat na páté dveře! 🙂
Blbý je, že když šikovně najedeš na něco, co ti tu pneumatiku rozpárá, tak jsi… přesně tam kde jsi. A dokud nějak neseženeš novou nebo se nenecháš odvézt odtahovkou, tak tam i zůstaneš.
Přesně. Zatím nemám řešení, tak prostě doufám, že jen tak nepíchnu. Se starým Subaru jsem nepíchla ani jednou (o to častěji se starou Oktávkou:)), tak snad budu mít štěstí dál.
On i ten servisák mi řekl, že jsem se dost nezvykle trefila do jediného úzkého místa, kde je jinak pevná pneumatika zranitelná. Pneu na SUV (to opravdové, do terénu) musejí obvykle něco vydržet.
kolo,které dotáhnou v servisu, ručnš nepovolíš..takže volám servis..odtahovku mám 50km zdarma…rezervu Berlingo má, jenze vespod a od roku 2008 ji nikdo nevyndaval..tak to v servisu při STK zkusili – ani omylem..takže sprej na malej defekt a jinak SOS přes mobil…
Záleží jak dotahujou a čím povoluješ.
Utahujeme přesným momenťákem na předepsanou hodnotu, na povolení vozíme křížák a jen jednou si pamatuju, že jsme jej museli nastavit tyčí – možná právě po nějakém servisu nebo hned po koupi. Zarvat šrouby co to jde je blbost, právě proto, že pak máš problém když to řešíš někde v polích.
Jo, rezervu je dobré občas nafouknout, prázdná je dost k prdu. Zarezlá pod autem k témuž. Jinak s malým defektem vždycky někam dojedeš, když si všimneš včas. Když si nevšimneš, je ti i ten sprej k prdu.
Já mám ve svém jen takovou tu „dojezdovou“ rezervu – sama bych ji vyměnit nedovedla, asi bych házela zoufalé pohledy po kolemjdoucích mužích Každopádně v tomto případě zhodnotili mechanici, že to vyjde nastejno, jestli pojedu na rezervě nebo tom ucházejícím kole. A s tím heverem jste mě teď dostali – asi tam někde je ale po pravdě netuším kde, natož jak se s tím zachází. Takže opět se vracím k metodě zoufalých prosebných pohledů.
Jo, zajímavá byla moje poslední akce píchlé kolo:)) Stala se asi před měsícem. Přijížděla jsem domů a auto mi hlásilo pokles tlaku v pneumatice. Zrovna se měnilo počasí, nic mi tam výstražně neblikalo, tak jsem zaparkovala a moc na to nemyslela.
Pak byla sobota večer, byla jsem doma sama. Naložila jsem do auta komplet divadlo a vyjíždím ze dvorku, když… to poznáte, že je zle. Máš prázdné kolo! zahlaholil na mě soused, který se už také chystal vyjet (je naše divadelní auto č. 2 – zvuk a nadrozměrné kulisy, zrcadlo a koště:))
No jo, ale kromě nedostatku času tu byl druhý, větší problém – v novém autě není rezerva, jen ta lepící souprava. A to cosi, co se mi zabodlo do pneumatiky (ukázalo se, že to byl dřevěný špalík!) bylo poměrně velké a použití lepidla by mohlo znemožnit kvalitní správku vlastně nové pneumatiky. Takže jsem zavolala SOS holkám a auto honem přistavila Lucka.
Potom jsme zavolali našemu pneuservisákovi, že máme problém a s autem nedojedeme. Tak ať přivezeme kolo. I ukázalo se, že v mém autě není hever (když nemá rezervu). Zkusili jsme hever z Martinova půjčeného auta (to bylo po té nehodě) a zjistili, že jsme v… pytli. Moje auto je tak vysoké, že heverek z půjčeného nevelkého VW auto ani náhodou nenazdvihl! Věřili byste, že mě doteď nenapadlo, že bych mohla potřebovat extra hever?
Naštěstí na našeho pana Rejla je spoleh, takže přijel se svým velký heverem, auto zdvihl, kolo sundal, odvezl, spravil pneumatiku (ocenil, že je bez lepidla:)), přivezl kolo a zase ho nasadil. V neděli! 🙂
Připadala jsem si jako trubka, že mě nikdy nenapadlo, že hevery jsou různé a nějaký nemusí stačit 🙂
To mi připomnělo píchlé kolo na naložené J5ce (předchůdce Peugeotu Boxer). Vyheverovat co to šlo, podložit listy, stáhnout hever, podložit hever, vyheverovat co to šlo,… Byly v tom dvě tuny. Vrácení na vyměněné kolo probíhalo stejně. Mákli jsme si neskutečně.
Takže nepotřebuješ větší hever, potřebuješ najít něco, čím jej bezpečně podložíš 😉
Eh… to abych s sebou vozila cihly 🙂 Nicméně bez rezervy hever nepotřebuju vůbec, že jo.
Jinak chytré řešení! 🙂
vozívala jsem velkou plochou dlaždici teraso..občas byla potřeba ,aby hever měl pevnoou půdu pod nohama..
to jsme zažívali před nedávnem s manželovým Partnerem /Peugeot/, píchl přední kolo, cesta byla úzká tak zejel na louku. Nebylo to daleko, jen asi čtyři km. Jela jsem ho zachránit, hever měl /na louce docela k ničemu, prkénko nebylo ani v jednom autě a tak Jana objevila nedaleko posed a tam byla složená njaká prkénka. Vše se podařilo. Prkénka jsme vrátili na místo. Sedli jsme do auta a začala taková hustá přeháňka, bylo to načasované, nezmokli jsme.
V životě jsem kolo neměnila a doufám, že ani nebudu. Jednou při tankovani jsem zjistila, že mi z pneu trčí kus drátu. Naštěstí hned vedle byl servis a i když bylo po zavírací hodině, tak se tam šmrdolili chlapi. Vida ženskou v nouzi, byli ochotni mi pomoci… vytáhli drát, který byl zašprajclý mezi drážkami a ani za to nic nechtěli 🙂 🙂
Rovnou se přiznám – nikdy jsem si neměnila sama kolo, i když řídím prakticky pořád 🙂 Teorii samozřejmě znám z autoškoly. Tam nás instruktor důkladně poučil (nezapomenu na: šrouby povolujeme zásadně v době, dokud na kole auto stojí!:))) a zároveň (sexisticky:)) dodal k nám, děvčatům a ženám: Pokud nebudete hloupé, vždycky vám někdo to kolo vymění!
A měl pravdu. Nejvíc mi v paměti utkvěla příhoda, kdy jsem žila nově na vesnici, měla Felicii a jela z nějaké konference. V šatech a lodičkách. (To jsem ještě byla blond:)) Pomohli mi dva chlápci, kteří jeli kolem s traktorem. Jistě, vyslechla jsem si nejeden vtip, ale všechny byly v podstatě dobromyslné, nic zlého nebo ponižujícího. Vlastně to bylo fajn 🙂
Jsem na všechno úplně sama a tedy i na tu pneušku.Zatím se mi stalo jen jednou a to seděl v hospodě automechanik. Stalo se to v mém rodném městě a dodneška toho mechanika podezřívám, že mi tam ten hřebík vrazil on. Jenže nevěděl,že je to mé auto a byl to synovec mé kamarádky, pěkný vykuk. Hned jak jsem na to před jízdou přišla,tak jsem ho oslovila, nedovolil si říct ne a měnil až vyměnil. Dnes byh musela někoho volat absolutně nemám sílu na výměnu.
Jo a pro některé znalé čtoucí, klíňák už mám spravený,takže nepištím. :-))
No jo, ale to už není ono! 🙂 🙂
🙂 🙂
Já si dělala řidičák v roce 1984 na střední škole.
Nikdy jsem nezačala jezdit, takže řidičák mám, ale nejezdím a už ani jezdit nebudu.
A vyměnit kolo bych nezvládla ani pod pistolí.
To mě tenkrát v autoškole nenaučili.
Tak to jsme na tom Míšo naprosto stejně – skoro. Já dělala řidičák ještě o 10 let dřív a prvních pár let jsem řídila chvílemi našich trabanta. Ale fakt jen občas a ne moc s nadšením. Tak jsem dořídila, pak párkrát naše auta – fakt bych to spočítala na prstech jedné ruky, a v zájmu zachování duševního zdraví MLP jsem přestala úplně.
A s tím kolem to samé 😀
Takhle na tom byla naše Maruš – řidičák na pincka, který využila jen jednou v den obdržení (vyvezla Danuš za barák, tam je pospíchaly vosy a tím bylo doježděno) a pak od patnácti ji vozil Libor. „Maru, a nechceš si ten řidičák udělat?“ ptaly jsme se s Dankou. „Na co, mám na to Libora.“ Ale Libor už dva roky řídí nebeské Ferrari a náhle Marie zjistila, že bez vlastního přibližovadla je vlastně dost závislá na zbytku rodiny (a to má velmi vstřícné děti i jejich partnery). Takže v tři a šedesáti si ten řidičák udělala a jezdí – sice zatím jen na chalupu, ale i to je velký skok. Ženy, říkám vám, oprašte své řidičské umění, nevíte, kdy se vám to bude hodit!
stačí si dokoupit v autoškole pár hodin jízd…. 😉
Přesně ! Obnovila jsem si řidičák z mládí po cca 25 letech a nemůžu si to vynachválit . Nezávislost v dopravě je skvělá.
Oli, jsi borec !
Naprosto souhlasím. Už jsem viděla víc žen, které začaly jezdit v pozdějším věku a zvládly to. Ta nezávislost za to rozhodně stojí!
Už jsem o tom uvažovala, ale já jsem fakt nemožnej řidič 😀
Máme 2 sady kol a každopůlroční výměna je v naší režii. Pravda, s kvalitním heverem a nářadím. Takže ano, umím to. Venku jsem to naštěstí nikdy nepotřebovala.
Taky umím startovat přes kabely, vím jak se jede bez spojky (to jsem neřídila) či se špatným ložiskem (KV-Praha = celodenní jízda).
Vcelku vím o součástkách aut víc, než by mi bylo milé. Jo a nedávná jízda s chcíplým alternátorem a totálně, ale úplně totálně vybitou baterií byla taky zážitková. Ono to postupně odpojuje „nepotřebné“ systémy. Například tachometr. Až to odpojí palivové čerpadlo, tak jste dojeli. My to stihli.
„Vcelku vím o součástkách aut víc, než by mi bylo milé.“ Přesná věta. Jsi zdatná žena s ocelovými nervy a zdatným chlapem po boku.
Postupné odpojování jsem zažila taky, i když u jiného stroje. Jen jsem ho řídila já (které systémy všechny opravdu musí běžet?) a slibovala chcípající UPS, že když vydrží a ten zbytek udrží, dostane novou baterii. Při obnovení dodávky proudu jsem jásala víc než Edison, Tesla a Křižík dohromady. 😀
Ale myslím, že v autě to musel být výživnější zážitek.
A dostala tu baterii? 😉
No zážitek to byl. My byli u Lán a brácha, který má ještě větší svatozář než Bimbo a obvykle mi autoproblémy řeší, byl ve Vietnamu. I se svým kamarádem servisákem. Takže fejsbůková komunikace co si můžem dovolit zkusit, ulovit dobrovolníka co nás nastartuje a frčet. Mimo dálnice, mimo tunely. Samozřejmě bez světel, bez větráku a se zavřenýma oknama (já vím, proč nemám to elektrické ovládání ráda). On ten altík zjevně chcípal dlouho a pomalu, čímž tu baterii udržoval ve stavu skoro vybitém a v okamžiku kdy konečně chcípnul tak, že to rozsvítilo kontrolku, tak jsme byli na nule. Ostatně baterie ten zážitek nerozchodila, takže Volvík novou dostal.
Dostala, neb stará byla po této akci na hadry, a poděkování navrch. 😀
Tedy, to, co popisuješ, musela být spanilá jízda, potím se i z klidu stojícího křesla.
JJ, to muselo být sakra napínavé, když si uvědomím, že s největší pravděpodobností šlo o zatraceně drahý stroj 🙂
Máš můj obdiv. Tyhle situace jsem naštěstí přestala zažívat po koupi toho mého prvního Subaru – bylo to nové spolehlivé auto, takže úleva. Ovšem po několika letech jsem byla na stopařském výcvikovém táboře až dole na Vysočině a tam mě jaksi (nevím jak a proč) prakticky zkolabovala spojka. A já musela se psima dojet domů… Dojela jsem, ale orosená až víš kde:))
A to proti tomu tvému případu byla vlastně pohoda! 🙂
Bez spojky dokáže bravurně jezdit právě můj bratr. My se zmohli na nastartování na dvojku a pomalou jízdu bez řazení. On dokáže bez problémů řadit (nevím jak, prostě to dokáže!), takže z Poděbrad po dálnici a přes půl Prahy do servisu bez jediného týrání převodovky.
Tak to já jsem měnila mockrát, hlavně u malýho polskýho fiátka. Tam stačilo najet na větvičku od švestky a trn vykonal své dílo. U Favorita to taky šlo ale teď už bych to asi zvládala jen teoreticky protože jen to uložení rezervy je u Peugeota problematické a já už nemládnu.
Vzhledem k tomu, že jsem řidič z donucení, takovéto vědomosti nechávám jiným. Nikdo totiž nemá Bimbouška se svatozáří, který mi jel vyměnit pneumatiku 25 km z vánočního večírku…. Vrátil se tam a já ho za odměnu v noci dopravila domů, takže pohodlně všechno dohnal. Takže ne, pneumatiku jsem nikdy neměnila a měnit nebudu
Máš pravdu, máš doma poklad, za takový skutek bych mu svatozář přiřkla taky.
Inko! Poklad,poklad je to! Ať žuje Bimboušek! Ty se máš!
Jenny, já vím. Je to poklad a velká opora, doufám, že jsem mu stejnou oporou.