Většinou v literatuře se konkrétní text stává inspirací pro ilustrátora. Napadlo mne naopak psát příběhy pod vlivem dojmů z jednotlivých obrazů. Zkuste poznat obraz podle příběhu!
Stoslůvky jsem začala psát díky literární výzvě Duben měsíc drabble. Potom mě napadlo zveřejňovat je postupně v rámci autorského čtení pod názvem 100 obrazů a sto příběhů na sto slov a doprovodit text videem.
Zvu vás ke sledování další dílů.
Podobizna dámy s vějířem
Obraz:
Vojtěch Hynais (1854–1925): Podobizna dámy s vějířem
1891, olej, plátno, 41 × 30,5 cm
Národní galerie Praha
Drabble:
Maluje se zápalem. Docela mne pobavilo, jak tancuje kolem plátna. Jsem zvědavá na výsledek. Jestli věrně zobrazil mou štíhlou postavičku, šarm oživující šeď mých šatů, esprit, nevtíravé sebevědomí a lehounký náznak koketérie.
„Žertujete, když říkáte, že si nejsem podobná,“ řekla výhrůžným hlasem. „No počkejte,“ dupla a dala ruku v bok. „To bych vám dala co proto! Vlastně to byste nedostal nic. Nezaplatila bych a platil byste vy, že vám stojím modelem.
Prosím? Nerozumím, když šeptáte!
Děláte si legraci, že jsem nedoslýchavá?! Prý musím natahovat uši a tak mi namalujete odstálé ucho? To byste si nedovolil. Nevěřím vám, jen mne škádlíte…“
Hra venkovských dětí
Obraz:
Quido Mánes(1828 – 1880): Hra venkovských dětí
2.pol. 70.let 19.stol., olej, plátno, 45 × 57,5 cm
Národní galerie Praha
Drabble:
Několik kamenů stačilo k přehrazení potůčku. Pažit barví průzračnou vodu dohněda.
„Počkejte kluci. Kam s ním?“ nese Honza další drn.
„Ančo, Májo, Tome, domů!“ Volání rozvlnilo vzduch a splynulo s vlnkami v potoce.
Kuba se Šimonem se snaží upevnit mlýnek do vidlic. Bráška je sleduje.
„Hoši, teď mne pusťte, musím tam zasunout ještě tuhle lopatku.“
Na břehu dívenka s malou sestřičkou na klíně je soustředěně pozorují. Za nimi stranou trochu bázlivě stojí nejmenší klučina, ruku v kapse. Jediný není bos.
„Šímo, Kubo, Pepo, Štěpo!“ Jména zanikla v šplouchání vody.
Děti zaujaté hrou, nevnímají hlas, ani výhrůžný tón.
Pes taky nereaguje.
Oba jsou moc hezké obrazy. Dámu na prvním vidím podobně, jako ostatní. Její výraz je něco mezi koketnosti a vzpupností, vědoma si své krásy. Skoro bych řekla,že malíře mohla znát, protože nevím, zda by se takhle sebevědomě tvářila běžná modelka, která – „jak sama zmiňuje“ – dostane zaplaceno. Takže se přikláním k „slůvkům od Aplír“, že si možná dáma svůj portrét objednala a protože za něj bude platit, očekává že jí malíř zobrazí zcela k její spokojenosti. Docela bych chtěla vidět jak se tvářila, když se konečně mohla podívat na výsledek. Však si na to oblékla opravdu krásné šaty, zdůrazňující její „vosí pas“ na který je patřičně pyšná.
Obraz dětí je krásně romantický. Jedna z oblíbených radostí vesnických dětí, které se musely dokázat samy zabavit a fantazie jim rozhodně nechyběla. Ta radost, když ručně vyrobený mlýnek začal klapat. Děti na obraze ale nevypadají že jsou z chudých rodin. Chlapci mají bílé rukávce košil a ta slušivá čepice s kožešinovým lemem stejným jako u vesty jsou také kvalitní. Přesto i jejich rodiče asi byli rádi, když se šly děti samy na den zabavit a „neotravovaly“ doma.
Milá Maričko, moc jsi mne potěšila.Jsem ráda, že tu ženu na obraze vnímáš podobné. Bylo by zajimavé zjistit, zda by se sama sobě líbila. V minulosti některé marnivé ženy po malířích chtěli, aby je „vylepšili“, až nakonec jejich podoba téměř neodpovídala skutečnosti.
A vzhledem k těm dětem máš pravdu. Zřejmě nepatřily mezi chudinu, ale rodiče asi taky neměli na to platit jim vychovatelku.
Aplír díky! Opět skvělé. Je obohacující vidět a slyšet jiné a různé pohledy na stejné věci. Svět je rozmanitý a to je moc dobře.
1. Mladá sebevědomá osůbka,která si je vědoma své zvláštní krásy,propojené s vrozeným šarmem. Je úžasně „šik“! A ty drobné pikantní pihy,krásně to mistr vystihl.
2. Děti a jejich hry, neslyší,nevidí a tak to jde napříč stoletími. Hrát si je člověku vrozené. 🙂
Jenny – jsa u Terky, odkud nemohu komentovat na Zvířu, komentuju zde. Opět milé povídání i fotky. Navíc díky za poznámku o Chorvatsku (že není tak zle, jak si mnozí mysleli 🙂 ). Desátého razíme, tak jsme v klidu, že tam přežijeme, aniž bychom zruinovali Jeníkův důchod na rok dopředu 🙂 🙂 .
Díky Ygo! Těšte se na moře a vzdoušek, ten je nenahraditelný! A jinak ,jak jsem napsala vedle,žádná křeč,žili jsme zdravě z domácíh zdrojů ale i na dobré večeře jsme si do hospůdek zašli a vínečko,zmrzka atd.
Jenny, díky Yze jsem našla tvůj článek a potěšila se červnem s třešněmi i mořem 🙂 Ach ano, teplé moře mi chybí, ale nemůžu mít všechno, že jo. Se štěnětem na jih jet nechci (těžko snášel i horko na severu:)) a na hlídání je zatím malý. Tak jsem se potěšila aspoň tím pohledem 🙂
Ráda bych to nasdílela ale na Zvířeti mi nefungá ten odkaz na FB,objeví se tam šklebící smajlík,jako že nééé. Dříve to šlo.
Skupina Dedeník je teď špatně přístupná na zadávání příspěvků – to kvůli té sérii hnusných spamů, které prý vedly rovnou na zavirované stránky. Museli jsme ze skupiny udělat soukromou a příspěvky jdou ke schválení. To ale zruším, jak bude jasné, že jsme se těch virových spamů zbavili (aspoň pro tuto chvíli)
Díky Jenny.
1. Však on malíř věděl, proč si ji vybrat jako model a skvěle vystihl, co z té osůbky vyzařuje a vlastně ona svou energií oživuje jinak statický obraz.
2. Tak, tak, hrát si je hlavně dětem vrozené. Tenkrát byly zaujaty hrou u potoka, dnes se poměrně často zaujmou a doslova pohltí technické vymoženosti, videohry a dost nesnadno se od nich odpoutávají.
Dneska jsi vybrala obrazy, které navozují příjemnou náladu. Dámu s vějířem jsi vystihla přímo mistrně. Mistr Hynais uměl zachytit šibalství, zahalené v zdánlivě nudné šedi – koketní stuha ve vlasech a červený vějíř je skvělým doplňkem módedámy. Líbí se mi, že na rozdíl většiny ostatních obrazů s tímto tématem, je vějíř složený, jakoby přichystaný k rozvernému klepnutí na rameno příliš veselého společníka.
Děti s mlýnkem – tak to je letní podvečer. To zaujetí, s jakou je mlýnek instalován, to je pro děti typické. Jasně, že neslyší, když je mámy volají k večeři. Mne nejvíc zaujal ten pes, který jediný nehledí na mlýnek, ale na homolku, kterou svírá v ručkám malinká holčička 🙂 . Myslím, že ještě chvíli bude věnovat pozornost činnosti na potoku a bude mít ručičky prázdné.
Ygo, naprosto souhlasím. Moc hezky jsi to vystihla: šibalství zahalené ve zdánlivě nudné šedi. Oceňuji, že si všímáš detailů, jako je stuha a vějíř. Ty se mi do sto slůvek nevešly.
Já když se na obraz dětí dívám, hned mám chuť se s nimi taky cachtat v potoce. 🙂
Milá Aplír, dnes to bylo takové milé, až něžné, moc se mi to líbilo.
Klobouk dolů před příběhem u Dámy s vějířem – ke mně ten obraz zdaleka tak nemluví. Ovšem, co jsem si tě poslechla, vidím ho jinak.
Děti u potoka máš zvládnuté přesně – tam už mi příběh naskočí a od tvého se moc neliší. Asi nejvíc mě tam zaujal ten nejmenší chlapeček… Je tam s nimi, ale vlastně sám.
Milá Dede,
dík že se dělíš o své pocity z obrazů. To je pro mne moc zajímavá zpětná vazba. 🙂
Omlouvám se, že jsem ve skluzu, nějak nevím kam dřív, ale brzy už něco v rámci léta konečně pošlu. Děkuju za trpělivost.
Oba obrazy jsou zajímavé .
Hynaisova dáma má v sobě skutečně špetku koketerie. Jak v očích a výrazu obličeje, tak i v postoji těla.
Ona není prvoplánově krásná, ale má šarm.
Quido Mánes ty děti krásně vystihl.
Kluci si hrají, holčička sama ještě dítě a už hlídá sestřičku. Ale tak to na vsi bývávalo. Moje babička dostala na starost od 6 let o 3 roky mladší sestřičku.
A ten nejmenší chlapec, který jediný má boty. To bude dítě buď učitele, starosty nebo bohatého sedláka. Je oblečený jinak než kluci u potůčku.
Míšo, moc děkuju za komentář.
Jsem ráda, že obraz i výraz ženy na něm vnímáš stejně jako já.
Máš pravdu, tenkrát to tak bylo a navíc děti vychovávala celá vesnice. Myslím tím, že když nějaké dítě tropilo neplechu, nikdo se nerozpakoval ho napomenout, ať už bylo jeho vlastní nebo sousedovo.
U potoka mlýnek
staví malý synek
s kamarády pracuje
a z vody se raduje.
Je tam dětí jako smetí
každé má svůj úkol
stačí se jen rozhlédnouti
kolem mlýnku vůkol.
Milá JJ, jsem moc ráda, že obrazy rozeznívají poezii v srdcích. Díky moc za básničku. Škoda jen, že dnešní děti už tolik příležitostí hrát si v potoce nemají.
černošedá elegance Pařížance sluší,
co na tom, že maličko jí odstávají uši..
ruka mistra Vojtěcha, nikam tuze nespěchá.
Šarmantní je, stále mladá, na obraze žádná vada..
navždy je tak zvěčnělá, Pařížanka dospělá…
Sharko díky za moc milou básničku. Potěšila mne a naladila do dalšího dne. 🙂