To si tak v klidu sedím na dvoře pod pergolou, popíjím kafíčko a sleduji scénku odehrávající se na ptačím krmítku. Stále sypu do krmítka zobání a našla jsem ještě i pár ořechů, které mi už moc nechutnají, tak je nahrubo louskám pro sýkory a dlasky. Nebo pro veverky.
Ptáci jsou za jídlo u zobáku vděční, mají pár metrů od něj i pítko/koupadlo, prostě takové ptačí wellness. Kromě hnízd po velkých stromech okolo zahrady, hnízdí i ve dvou budkách, které vyrobil MLP a rozvěsili jsme je po borovicích hnedle za plotem, takže máme přehled. V jedné bydlí Brhlíkovi a ve druhé Sýkorovi. Bedlivě je střežíme, před lupičkami sojkami, které ptáčata lákají.
A tak máme před očima divadlo. V jednom momentu se na krmítku cpali tři dlaskové. Vyloupávají slunečnice a slupky způsobně vyplivují ven, sýkorky si vezmou slunečnici, popoletí na nejbližší větev a tam ji rozlousknou. Zvonkové a vrabci se cpou na krmítku a uvnitř udělají neskutečný binec.
Největší legrace je s veverkami. Chodí dvě. Jedna tmavě hnědá s bílým bříškem, druhá čistě rezavá. Nacpou se dovnitř krmítka, tím ho celé obsadí a ptáci mají utrum. Dlaskové jsou z toho celí pryč a snaží se je vystrnadit, ale mají to marné. Ostatní ptáci posedávají poblíž a čekají až se chlupatice nabaští.
Pokud je jádro větší, odnese ho do husté velké jedle hned za krmítkem, a to potom mají dlaskové možnost uzobnout si nějaké semínko. Než se veverka vrátí pro další. A tak dosypávám a krmím. To celé pozoruje Dareček ze svého bidýlka. Za ty roky si už zvykl, že všichni hosté bufetu jsou pro něj nedostižní.
Chlupatá strávnice je tady
Zkoumá dnešní menu
Je rozhodnuto, na půl hodinky je obsazeno
Dlask zkoumá, jestli by se alespoň na kousek nevešel
Nevešel! Naštvaně popoletí kousek dál a čeká
Konečně!
Datel je z keramiky, Dareček je pravý
Děkuju Alex za milé povídání a nádherné fotky! (Veverky jí závidím:))
A zrovna se ptám – jak dlouho krmíte vy, kdo máte krmítko? Vždy jsem myslela, že krmení mimo zimu není potřeba, ale co jsem koupila Patrickovi knížku o krmení divokých ptáků jsem zjistila, že pokud člověk může, je lepší krmit dál – hmyzu není dostatek, takže ptáci ocení pomoc i v době hnízdění. Co si o tom myslíte vy?
Moc hezké povídání, děkuji za něj. Fotky jsou moc krásné. Dareček je nádherný kocour. My přes léto nepřikrmujeme, ale máme venkovní voliéru s andulkami a korelami, když jim 4istíme krmítko a sypeme nové krmení, tak vždycky tak z předchozí krmné dávky něco zůstane. Sypeme to sýkorkám a vrabcům, ať si to přeberou. Máme i slepice, k těm se chodí ke krmítku s žitem, přiživovat vrabci.
Alex, moc pěkné počtení a fotky veverky na(v) krmítku se ti velmi povedly. Ovšem fotka Darečka „na bidýlku“ ta je fakt skvělá, tu by sis měla zarámovat.
Co jsem před lety odlákala veverky od krmítka a začala je krmit na stole, dostatečně dál od něj, přestaly veverky pod krmítko chodit. Vyskočit tam stejně nemohly, na tyči je „kornout“ který tomu brání. Jenže, co se u tu – k naší radosti – stále drží sýkorky, tak jsem začala do ptačí směsi přídávat extra sluneč. semena a ještě hrstku jich každé ráno nasypu i na síťový rám na kterém krmíto stojí. Sýkorky si – jak píšeš – semena odnáší na nejbližší větev, zato ostatní ptáci je loupají rovnou tam, nebo je různě rozhrázejí, takže část semen padá na zem (nebo je rozfouká vítr). A tam je (znovu) objevily veverky. Naštěstí (zatím) jsou to jen ty dvě, nebo tři co si běhají přímo pro oříšky „z naší ruky“ a doufám, že se jejich počet už nezvýší a budou se dále držet hlavně toho vzdáleného stolu.
Dneska ráno nás ještě za tmy, probudilo tf. varování (děje se tak automaticky) že se blíží bouřka, která se také krátce na to opravdu přihnala a plnou silou bouřilo až skoro do 9. ráno, na čas vypadl i internet. Naštěstí bouře zase skončila beze škod, teď už s přestávkami jen mírně prší. A ještě bouřkovému období není konec.
Maričko, ty vaše bouřky, které tak snadno sklouznou do tajfunu…. Když to u vás začne, vždy na vás myslím.
Alex, moc pěkné fotky k vyprávění. Dareček je krásný a haluze se mi vážně zalíbily. Budu přemýšlet, kde bych je u nás také kočičákům vyrobila .
Bydlíme u lesa i pole, takže tu máme dost zajímavou směsici ptáků a krmím je celý rok. Líbí se mi, že se pak drží blízko domu, zpívají, hašteří se a je tu živo a veselo. Dokonce nám v budce dvakrát zahnízdily a vyvedly mladé sýkorky modřinky. Měli jsme co pozorovat, vyhrály i nad televizí .
dneska první den zase v práci a ještě na cestách, takže teď s radostí dočítám a koukám na fotečky: Darek je Kocour 😀 a jak mu to na pozorovatelně sluší!
Opravdu jsem doufala, že vyfotíš Darka na své pozorovatelně a jsem ráda, že jsi mi to splnila. Je neodolatelný, jak nenápadně přetéká přes tu větev.
Jinak samosebou závidím veverky, ty na zahradě nemám, neb od lesa daleko. Ale jinak je tam celkem živo (mám takový dojem, že Zikmundova lovecká sezóna přestěhováním skončila) – zrovna včera jsme z terasy pozorovali letní školu lítání malých kominíčků (rehek domácí). Jinak jsou ještě běžní vrabčáci, kosi a hrdličky. Mezi námi, hrdličky jsou mimořádně blbí ptáci – vloni zahnízdil jeden páreček na sousedovic anténě – koncem října! A hnízdo byly čtyři větvičky! Samosebou že tam vydržely tři týdny a byl konec rodinného života – ještě že neměly děti! 🙂
Jak psala JJ o hrdinné kosici – jednou napadli kosi Toyenku a to jsme jenom procházeli pod stromem, kde hnízdili. Asi si ji spletli s kočkou 🙂 . Ale dodnes vidím ten její udivený výraz „Proč mi to dělají?“ A k tomu krahujci – zrovna včera jsem viděla vlaštovčí bojovou letku, kterak doráží na poštolku – to bylo vřískotu! Ale poštolka ani necekla a mazala k lesu, seč jí křídla stačila. Jo – proto by se neměly lepit siluety dravců na okna tam, kde je možný výskyt vlaštovek. Ty totiž, na rozdíl od ostatních zpěváčků, neprchnou, nýbrž zaútočí…
Ygo, sousloví přetékající Dareček nemá chybu! 🙂
Oni hřivnáči mají taky pomalejší myšlení. U nás v práci je velkých stromů fůra a oni si vybrali túji s tenounkými větvičkami. To hnízdo ani nepostavili, protože jak ty těžkotonážní skoroslepice přistály vedle něj, všechno spadlo na zem. Ale snažili se asi týden, než to zkusili na sousedním javoru. 😀
O vlaštovkách jsem netušila, že jsou tak bojovné. No, máš pravdu, to by se pak silueta malého dravce opravdu lepit neměla. Jdou i po káňatech?
Jdou po všom! 🙂 I po kočkách, i po větších dravcích…
On sedí na takové krátké, poměrně úzké, uříznuté haluzi. Divím se, že tam složí všechny čtyři nohy. Ty haluze jsem nechala tak schválně kvůli kočkám, aby se jim snadněji lezli přes plot. To neuvěřitelně rozčiluje arboristy, kteří by je chtěli pěkně ořezat. Když přijdou ošetřit jiné stromy, tak vlastním tělem ty kočičí haluze chráním!
Těžkotonážní slepice… tak to mne dostalo, úplně to vidím jak se hnízdo řítí k zemi a hřivnáč zírá.
🙂 ona jim spadla jedná každá větev, co tam položili, ale vytrvalí byli, to zase ano. 🙂
my máme blbýho skorce. Každé ráno chodí po balkonovém kovovém zábradlí a buší do něj zobákem a huláká. Pak se přemístí na malé okno na schodišti buší do skla a opět huláká. Nevím zda požil nebo fetuje. Na okně mám nalepené motýly ale pro něho to nic neznamená, za to Edýs se může pominout / a my také/. Krmím celoročně, teď mi tam chodí asi červenky, zvonci a brhlíci. Sýkorky jen občas.
Krmítko mám na parapetu za oknem v ložnici. Hned vedle je velký keř pustorylu, takže to sýkorky nemají daleko 🙂 . Chodí tam na baštu nejen sýkorky koňadry a modřinky, ale i oba druhy vrabců, kosi, červenky, zvonci a Hýlovi. Pan Hýl sedí na kraji krmítka a slupky plive na hromádku vedle. Paní Hýlová sedí vevnitř a dělá binec :-). A naše kočky sedí doma za oknem a mají to jako televizi. Ptáci se nevzrušují, dávno pochopili, že na ně nemůžou. Jednou v zimě jsem zahlédla, jak se pod oknem producíroval sousedů kocour, brácha (už) naší Růženy. Ten dostal !! Nalétávali na něj svorně všichni, sýkorky, vrabci, kosi…to byl rachot ! a kocour potupně utekl :-)))
Krmila jsem dlouho, než jsem se jala čistit okno, ale to bylo už dááávno po velikonocích 🙂 To jsem krmítko vydrbala, vydesinfikovala a strčila do stodoly, kde počká do podzimu. Tady jsme doslova uprostřed zahrad a kolem dokola lesy, tak si myslím, že nestrádají.
To víš, že nestrádají. Jak je okolo příroda, tak mají plné švédské stoly. Paní co se mnou chodí cvičit, zahrádkářka, tak mi říkala, že když je krmím nebudou ošetřovat stromy. Ošetřují o stošest. Sýkory, brhlíci a doplňují je strakapoudi. I žluna se ukáže. Ono se po okolí rozkřiklo, že je u nás dobrý catering i s koupáním.
Krmítko i koupadlo také průběžně čistím. Zvláště nyní, v létě, kdy mají bacouši nebo jiná mikrohavěť teplý ráj. Trichomonóza, krmítková nákaza je toho příkladem.
No tak! Zapomněla jsen napsat, že Dareček na pozorovatelně je parádní fotka!
Měla jsem krmítko, měla. Přilétali různí ptáci a chodily i veverky. Do doby, než se přistěhoval kocour. Už to nebylo tak bezstarostné a poté, co se mi podařilo vyrvat mu z huby veverku, jsem krmítko odstranila a nechala to na sousedech. Teď mám hospodu Za Garáží jen pro ty velké. Vrány a straky a střední velikost rodinky kosů. Na kočičích granulích jsem už odchovala několik generací a tajně se těším, že místo všelijakého vřeštění na mě jednou zamňoukají.
Jen pro zajímavost. Našeho kocoura nechají sedět jen pár metrů od nich bez povšimnutí, ale jak se objeví sousedovic mainská, jdou po ní. Nejsou blbí, poznají, že ten jeden je jejich, kdežto ten druhý tam nemá co očumovat.
Na mňoukání musíš chovat kavky. 🙂
Oni ti krkavcovití jsou všichni hodně chytří, však víš sama. Mimochodem, jaké vrány máš, šedivky, nebo černé? Je to oboje takové respekt vzbuzující ptactvo potvrzující, že dinosauři jsou pořád tak nějak mezi námi (stačí se podívat, jak vrány chodí, T. rex jim stál modelem).
JJ, nejvíc dinosauří mi přijde volavka – ten pohled! 😀
to máš pravdu, to je takový ponurý pták. Velmi se liší od čápa černého. Máme tady párek čápů černých, loví na louce u potoka, jsou to elegáni. Volavka i za letu je taková nepořádná a když upustí tak to je cákanec!
Jó, jo volavky. Mají takové žluté oči. Alespoň ta popelavá. Když jsem ji loni fotila lovit, tak být žabkou nebo rybkou tak dostanu strach.
Šedivky to jsou. A chodí, ale naštěstí neduní jako T.rex. Udivuje mě, proč si radši nepopolétnou! To ne! Když si jdou namočit granule do pítka, pochodují raz dva pořadovým krokem. A jsou legrační, když kolíbavě pospíchají. Nechápu, já bych radši letěla. 🙂
Díky, tak už ten obrázek vidím hýřit všemi odstíny šedi. 🙂
Tak taky bych radši letěla, umět to, ale chápu je. Zvednout se je náročné energeticky, trefit místo přistání logisticky. 🙂 Kousek, tak napříč přes dvorek, je fakt jednodušší popojít.
Z našeho Darka si také nic nedělají. Navíc kdyby neviděli bílou kočku v zeleni, tak by byli slepí. Darča má velkou smůlu. Jak začnou po okolních stromech a keřích pištět mláďata, tak mu nekompromisně nasazuji obojek s rolničkou. S hlasitou rolničkou.To se potom nepokouší moc hýbat, aby si nezvonil….
Alex, to je krásný a pohodový fotočlánek. Co se týká Darečka a datla, říkala jsem si, proč si ho nevšímá, dokud jsem si nevšimla šroubů. 😀
No, dramata se dějí. Zahnízdili se nám na jabloni kosi, rodiče se snažili, kradli mi žížaly zpod rýče a jahody zpod ruky. Jednou koukám, na jabloň tiše usedá krahulíček malý ptáček, pohled do okolí, skok ke hnízdu, zavřeštění, a pak už jen peří lítalo. Z krahulce. Nedovedete si přestavit, jak mu kosice napráskala, úplná klof-fu akademie. Do půl minuty odlétal krahulíček ještě menší ptáček a Xena bojovnice se otřepala, uhladila si peří, hodila po mně pohled a šla zase zahřívat. Do konce hnízdění měli od dravců pokoj, asi se mezi místní komunitou rozkřiklo, jaká megera se tam usadila. 😀
No, on má datel i červenou čepičku. Mám už ho dlouho, snad třicet let. A ta keramika furt drží!
Jsem ráda, že lidé dokrmují divoké ptáky. Kdysi dávno, kdy louky okolo nebyly zastavěné městečky rodinných domů, které okolo nemají ani zeleň, více kačírku nebo borky, než zeleně, nejvyšší strom mě sahá po ramena, zakrslé odrůdy, tak jídla pro ptáky bylo okolo plno. Potom vykáceli kvůli výstavbě vzrostlé, zdravé stromy, přístupové cesty z šotoliny vyasfaltovali a odvodnili. Tak mi došlo, že situace se změnila, tak krmím a napájím. A můžou někteří ornitologové tvrdit co chtějí. Až dohnízdí a na loukách u lesa dozrají semena a začnou dozrávat různé bobule, tak na čas krmit přestanu. To už bude v dostatečném množství i hmyz. To potom jenom čistím a doplňuji pítko. V srpnových vedrech a suchu jim přijde vhod.
U krmítka je velká rivalita mezi pestrou společností zpěvného ptactva, ale odehrávaji se i dramata, kdy jde opravdu o život. Nejednou jsem našla mrtvou sýkorku pod krmítkem na zahradě, či opodál. Na dvoře se střídají dvě společenství, buď sýkorky na krmítku v zimě, nebo vrabci v létě po zemi kolem misek psů a pod krmítkem .Ti se pohybují jako myši 😀 😀 😀
Zapomněla jsem napsat, že Darek na bidýlku je taky úžasný! Obecně mě všechny fotky přiměly k úsměvu 🙂
To jsem ráda, že způsobují úsměvy. Já se tady tlemím online. Právě na mně zaťukali dlaskové, že je jako prázdno, tak jsem byla dosypávat.
Dlask je u nás velmi vzácný host! Tuhle zimu ale chodíval…
Mne také:D 😀 ;D
u nás také
Nádherné fotky veverky! U nás veverky nemáme (ale ani rozumné stromy, kde by mohly žít). Veverky mám moc ráda.
Veverky u nás jsou, mám je moc ráda, leč velice rozumně nežijí nikde blízko. Naše zahrada je zapsená a sousedé z obou stran mají lovící kočky… pod námi dvě, nad námi čtyři a to nepočítám kocoury, co se toulají za sousedovic Paní Matkou (jíž její domácí říkají jinak, obávám se, že přiléhavěji 😛 ) To ona jim na zahradu donesla koťata a nechala je a jejich zděděného kocoura Mikeše, aby se o ně postarali:))
Matka roku!
Milá Alex, takhle krásné fotky veverky se jen tak nepovedou! Díky za sdílení 🙂
letos jsem měla na krmítku podivnou sezónu. Přes zimu ptáci létali málokdy, nával začal až s nastupujícím jarem (že by někde lítali na jiné krmítko, a přilétli až když v oné restauraci zavřeli?:)). Až do dubna byl zájem o lojové koule a slunečnici. V květnu si přestali všímat slunečnice a na odbyt šly jen lojové koule. No a pak už nic. Ale je fakt, že naše zahrada je jako prostřený stůl po většinu roku, kolem je slušně fungující venkovská krajina s větším počtem luk a neobdělávaných ploch. Ptáci se tu mají dobře 🙂 A s květnem mi začnou zrát na zahradě bobule, které postupně vydrží až do zimy…
Alex moc pěkné vyprávění a opravdu krásné fotky.
My máme na chatě také krmítko a přikrmujeme víceméně celoročně. Udělali jsme jim i pítko a koupadlo.
Také ráda pozoruji na zápraží z lavičky krmítko.
A občas vidím ptáčky, které ani neznám.
krmím celoročně..do Polabin za slunečnicí létají hlavně sýkorky..modřinky a koňadry..hrdličky a hřivnáči a sídlištní holubi..když vidím pomačkanou sýkorku,tak vím, že se jen letěla proletět a honem si něco slupnout,protože se vrátí na hnízdo a bude buď sedět a nebo zahřívat a chránit svoj emalé opeřené děti..jak jsou ty maminy vděčné..vždycky přiletí ukázat i rodinku, když d+ěti vyletí z hnízda..ukážou jim krmítko a řeknou – tady máš jistotu,když budeš mít hlad…
zavedla jsem tohle i v Ronově..jak jsou brhlíci a sýkory šťastní,že si navečer mohou nebo po ránu..něco sezobnout..
Super článek i fotky.
My přikrmujeme celoročně, ale teď opravujeme krmítko, protože se odlouplo z lepidla a spadlo dolů. Vzhledem k tomu, že je keramické, tak potřebovalo trochu slepit. 🙂