Po celou dobu našeho putování jižním Maďarskem jsme se nesmírně těšili na pravý maďarský langoš, ale na žádný jsme cestou nenarazili. Jen jsme se ale začali přibližovat k Balatonu, nenechal na sebe dlouho čekat a langošové hody mohly začít.
Maďarský langoš zdaleka není takový, jak ho známe z našich občerstvení, předsmažený gumový polotovar potřený kečupem. Opravdu ten pravý langoš je z čerstvých surovin, připravený na objednávku a potřený zakysanou smetanou, česnekem a posypaný sýrem. Jeden by řekl, že na tom vůbec nic není, ale jednou ochutnáte a v Česku si pravděpodobně langoš už nikdy nedáte.
Balaton zná téměř každý, hlavně ti v našem věku, kteří v určitém období našich dějin zrovna velký výběr na cestování neměli. Pro někoho je Balaton jen mělký, teplý „rybník“ a pro druhého zase příjemné jezero s mléčně modrou vodou. Ovšem, jen pokud přijedete mimo sezonu, kdy je tu větší klid a voda není teplá jako kafe.
Tihany s Vnitřním jezerem a Balatonem v pozadí
My se ale nebudeme válet jen u vody, ale trochu omrkneme zdejší okolí. Nevím jak vy, ale my jsme si více oblíbili severozápadní pobřeží. Zdejší mírně zvlněná krajina nám připadá malebnější než rovinatý protější jihovýchodní břeh.
Ten, kdo přijede k Balatonu mimo sezonu, si možná rád vyšlápne na jednu z dominant Balatonu, čedičový kopec Badacsony (437 m n. m.) a z nesčetných vyhlídek se pokochá celým širokým okolím. Nebo se pustí do toulek po sopečném poloostrově Tihany, kde se na rozdíl od Badacsonu dá uniknout davům lidí. Neboť na poloostrově se nenachází jen kouzelné, romantické městečko s levandulovými obchůdky plné lidí, ale i příroda vhodná pro nenáročné toulky.
Veszprém
Chcete-li, podnikněte s námi malý pěší okruh kolem kopce Starý hrad ke zbytkům vytesaných cel pravoslavných mnichů z dob dávno minulých nebo delší okruh k Vnitřnímu jezeru. Vnitřní jezero je vodou zatopený sopečný kráter a cestou k němu budete míjet sopečné lávové gejzírové kužely, které kdysi vytvořila tryskající láva. Nejhezčí z nich je Arányház (Zlatý dům).
Nebo budete mít štěstí a při návštěvě městečka Tihany vás překvapí vinobraní. Nečekejte nic velkolepého, jen tu a tam pár stánků s různými druhy medových vín jako například levandulové a akátové a taktéž poskrovnu pár stánků místních vinařů. Pro příjemnou vinnou atmosféru to ale postačí. Pro tuto oblast jsou typická bílá vína jako například Szürkebarát (Šedý mnich) čí Zöld Szilváni (Sylvánské zelené).
Římské vykopávky Gorsium-Herculia poblíž Tácu
Opustíme teď pohádkový poloostrov Tihany a vydáme se do místního župního sídla Veszprém. Leží asi 15 km severně od Balatonu. Nenechte se odradit velkoměstem a rovnou zamiřte do malé staré čtvrti. Stará čtvrť se nachází na zužujícím se strmém skalním ostrohu, který je plný sakrálních památek. Na úplném konci výběžku je působivý výhled na město a široké okolí.
Popojedeme ještě o kus dál, tentokrát směrem k Budapešti a zastavíme se u města Tác. Nedaleko od města Tác se nacházejí rozsáhlé římské vykopávky Gorsium – Herculia z 1. – 5. století (www.gorsium.org). Lokalita má rozlohu 2 km² a odkryta je sotva třetina vykopávek. Z těch odhalených si můžete prohlédnout ruiny obytných domů, obchodů, baziliky, lázní, divadla apod. Drobné kameninové nálezy jsou pak vystaveny ve zdejším muzeu.
Most na Malém Balatonu
Pro změnu zavítáme i na druhý cíp Balatonu a začneme třeba zase přírodou. Zajímavý je přítok do Balatonu zvaný Kis-Balaton (Malý Balaton). Nedaleko vesničky Zalavár se nachází návštěvnické centrum, kde si můžete prohlédnout, jak funguje celý vodní systém přítoku Balatonu a prohlédnout si místní faunu a flóru.
Na protažení těla se s námi ještě vydejte na malou procházku po ostrově Kányavár s velmi zajímavým dřevěným mostem. Na ostrově se dá procházet, posedět, relaxovat, piknikovat a pozorovat vodní ptáky.
Kousek od ostrova se nachází největší buvolí farma v Maďarsku (www.bfnp.hu). Říká to místní průvodce, tak to musí být pravda. Nám zas tak velká nepřipadala, ale to nevadí.
Zámek Keszthely
Cestou do této oblasti také navštivte zámek rodiny Festeticsů ve městě Keszthely s krásnou knihovnou Helikon, výstavou panských kočárů, loveckým muzeem a muzeem železničních modelů. Samotný zámek se všemi muzei je dosti rozsáhlý, a za návštěvu opravdu stojí.
A kdo už bude mít toho pobíhání po přírodě a památkách dost, zajde se smočit do sirné vody sopečného kráteru lázní Hévíz. Jezero v Hévízu jménem Hevízi-gyógytó je údajně podle určitých kritérií druhým největším termálním jezerem na světě po jezeře na Novém Zélandu. Užijte si koupání, sírou jsme byli cítit snad tři dny.
Než opustíte Balaton, nezapomeňte navštívit některou ze zdejších restaurací a dát si spoustu rybích specialit, jako například Halászlé – rybí polévku s bílým chlebem, Süllő egészben – smaženého candáta na česneku s domácími kroketami, servírovaného do půlměsíce, nebo Fogasszelet vitorlás módra – filet z candáta se smetanovo-citrónovou omáčkou a rýží. Dezert Túrógombóc – tvarohové knedlíky obalené ve sladké strouhance, také nejsou k zahození. No, raději jděte do restaurace vícekrát, maďarská kuchyně je opravdu vynikající.
Předchozí díl najdete zde 🙂
Dnes se otázka nabízí – byli jste někdy na Balatonu? Jaký na vás ta krajina udělala dojem? A mlsali jste některé z maďarských specialit? Co vám v takovém případě chutnalo nejvíc? 🙂
U Balatonu jsme byli 12 krát a to v místě Balatonszéplak,ve stejném kempu. Jezdili jsme tři rodiny, 2 z Kutné Hory a z Pardubic. Mnoho zážitků, že se to nedá ani napsat. Moc super, často jsme místním autobusem jezdili do Siófoku, ale také i na místní trhy v Kiliti. V rámci výletů jsme navštívili několikrát Tihany a také Hévíz. A samozřejmě Budapešť, tam jsem byl dvakrát. Maďarsko je moje srdeční záležitost. I cestování bylo dobré, poprvé přes Veszprém a pak jen přes Székesfehérvár. Už jsme měli i svá místa na krátký odpočinek.
U Balatonu jsem nebyla. Ale je to tak hezky popsané, že si určitě někdy k Balatonu výlet s rodinou uděláme. Ryby nemusím, ale určitě je spousta jiných dobrot, které stojí za ochutnání.
Zcela OT, ale musím se pochlubit svou nevlastní sestrou. Včera obhájila závěrečnou práci a po promoci za měsíc z ní bude Ing. arch. – studovala v denním studiu (na které si samozřejmě musela vydělat bokem, po nocích, protože studium na architektuře je opravdu časově náročné). Ona už je Ing. a LLM z jiných škol (ekonomie na Mendelce a práva na Vídeňské univerzitě), ale ta architektura, to byl její životní sen. Moc jí to přeju.
P.S. I když jsme se celý život neznaly, potkaly jsme se až před cca 10 lety, když zemřela moje máti a náš společný otec; jsme si velmi podobné, a kdo mě znáte, ona je ještě tak o 5 cm vyšší než já má a blond vlasy až do pasu.
Moc jí blahopřeju! Splněný sen má váhu zlata 🙂
Mimochodem si pamatuju, když jsi před časem psala, že se do toho pustila 🙂
A najít Prima sestru je vůbec dar! ❤️
Souhlasím ve všech bodech.
Ona jak je starší, kolikrát si studenti mysleli, že to ona jim bude přednášet nebo jim vést seminář, v řadě případů byla statší než ti učitelé.
Je to holt šikulka.
A je moc krásné si takhle splnit svůj životní sen.
BTW. Mě by to taky velice lákalo, akorát že neumím deskriptivu a matiku, kreslit taky neumím, tak nic, no. Tak aspoň pořád chodím na ty kurzy dějin umění při Moravské galerii tady u nás.
Rozhodne gratulujeme a moc ji prejeme splneni snu – pisu z Japka takze bez diakritiky
Přímo u Balatonu jsme byli dvakrát, ještě před 89. rokem. Jednou pod stanem (velkým, s podsadou) v rámci podnikové rekreace a jednou s ubytováním v soukromí – to bylo zajímavější, protože jsme se s našimi domácími potkávali (v jejich kuchyni 🙂 ) a mohli jsme se blíž seznámit. Obě dovolené byly fajn, navštívili jsme také jak Tihány, tak Hevíz – vzpomínám na černou vodu, místy posetou růžovými lekníny. Pokud jde o jídlo, asi bych hlasovala pro langoš anebo dort doboš a pak ryby. Jednou jsem si zkusmo dala studenou třešňovou polévku, ale ta mě tedy neuchvátila. 🙂
Paní Aido, děkuji za recepty. Kaštanové pyré jsem také jedla, ale po pravdě si teď nemůžu vzpomenout, kde to vlastně bylo, neboť jsem chronický „vymetač“ kaváren a cukráren. Není to tak úplně kvůli sladkostem, ale vždy se ráda, na místech kde cestujeme, zastavím a nasávám místní atmosféru a káva s dortíkem je k tomu jako stvořená.
Rybný Balaton, vinorodý Badacson… tak ono to tak opravdu je! Rejčko, díky za představení lákavé dostinace – v Maďarsku jsem byla asi pětkrát, ale u Balatonu ještě nene. pověz mi, jak jste se domlouvali s místními – v restauracích, obchodě atd.?
Co se týká cizích jazyků, tak jsme na tom s manželem dost bídně, takže rukama nohama . Naučili jsme se pozdravit, rozloučit, poprosit, poděkovat, i to jak se řekne např. pivo, ledová káva, pohlednice, zakysaná smetana. Když jsme si chtěli něco koupit, tak jsme se to snažili i Maďarsky vyslovit. Musím říci, že Maďaři na to reagovali celkem přívětivě a kolikrát si s námi začali povídat rusko-slovensko-německy. Jinak nám ale hodně vyřeší překladač v mobilu .
Však to stačí, místní (ať je to kdekoli) jsou vždycky rádi za jakoukoli snahu o komunikaci v jejich řeči, stačí jen pár slovíček (větší slovní zásobu než Vy v maďarštině taky nemám). Dřív tam, pokud vím, bylo všecko založené na němčině, teď už tam německy komunikují spíš starší, mladší přešli na angličtinu.
Omylem se mi moje příspěvky hodily až úplně dolů, omlouvám se.
U Balatonu jsem nikdy nebyla. Ale znám Rakouské Neusiedler See, které i v Rakousku už má silný uherský genius loci. Celé okolí i jezero jsme projížděli na kolech. Kdysi, koncem devadesátek.
Pravá Maďarská kuchyně musí být skvělá. Dívala jsem s na cestovní seriál s bydlíkem po Maďarsku s Vicou Kerekeš. Ta si tam dávala mňamky!
Jo jo, Vica si při cestování užívala dobroty. Sliny se mi sbíhaly. Maďarská kuchyně mě ovlivnila hodně. Nejen to, že jsem se naučila pár nových receptů, ale hlavně hodně pomaďarštila naši kuchyni. U nás například kuře na paprice už jen v podobě maďarského paprikáše a bez maďarské pálivé pasty, naše rodina v podstatě nežije .
Rejčko, Rejčko, ty mi dáváš. Opravdu začínám mít velké touhy pobýt chvíli v Maďarsku, nejenom ho přefrnknout.
Asi jako jedna z mála jsem v životě u Balatonu nebyla, a vždycky, když vidím odbočku na Balaton, tahá mne tam zabočit – leč zbývající osazenstvo mne žene dál, k vodě slané. Ale v koutku mysli mi něco říká, že právě ten podzim by nebyl marný…
Myslím, že jedno z příjemných období u Balatonu je konec srpna a začátek září. Teplo je tak akorát na koupání i na toulky a ještě jsou otevřené venkovní restaurace a kavárny. Úplně po sezóně, tam bude všechno zavřené a bude to vypadat trochu smutně a opuštěně.
U Balatonu jsem jako dítě byla dvakrát. Měli úžasné jogurty, karamelové mlíko, banánový šampón, trhy, kde se daly koupit rifle, co šly odřít (což u těch z Krasu Brno nešlo), litrová coca cola ve skle, langoše a Balaton byl teplej. Jako puboška jsem si z Maďarska dovezla sprej Impulse (asi před rokem jsem k němu čuchla v drogešce a málem omdlela)a svetřík s lurexem (žral mě i tehdy, ale dneska už kousavé hadry nekoupím, i když jsou módiš).
Matyldo, to je přesné. Za mě zase šampóny a pěny do koupele jablíčkové a mandarinkové, můj první walkman a kazety se skupinami, které se u nás nedaly sehnat, rifle, džíska a rockové nášivky .
U Balatonu jsem byla ve 3.ročníku střední školy.
Byl to zájezd se školou na týden. Líbilo se mi tam.
Tenkrát jsme si tam kupovali intim sprej BAC.
Jinak Rejče děkuji za pěkné vyprávění o Maďarsku.
Byla jsem ještě v Budapešti, jinak Maďarsko neznám.
U Balatonu jsme byli možná dvakrát, když jsem byla malá. Pokaždé vlakem, takže s omezeným cestováním kolem. V paměti mi zůstala vlídná voda, ty lángoše (s česnekem:)) a vařená kukuřice. A také to, že nás maminka všechny přejmenovala podle různých maďarských slov. Pořád si pamatuju, jak ta slova zněla, ale zapsat bych je nedokázala 🙂
A opravdové halaszlé jsem jedla až jako dospělá, když jsem pracovala v Košicích na Správě výstavby železnic a měla praxi u geodetů. To se zrovna vykupovaly pozemky na zdvojkolejnění do Rožňavy, takže se šlo prakticky po hranici s Maďarskem. Baracs pálince jsem se snažila vyhnout (poměrně marně:)), ale ta polívka s velikým kusem ryby… ta byla nezapomenutelná! A to já ryby nerada 🙂
Tak u Balatonu jsme taky nebyli. 🙂 A to schválně. V rámci akce, kterou jsme se naučili i maďarsky vyslovit, totižnapfogyatkozás magyarországon 1999, jsme ten rok vyrazili za zatměním raději dál od té velké vody, z které by mohly stoupat mraky. Náš autobus to zapíchl (doslova, měnili jsme kolo) v jednom kempu u malého rybníčku. Vzhledem k vedru byl nejlepší místní specialitou meloun a vinný střik.
Ale děkuji za nádherný cestopis, ta místa určitě stojí za vidění.
Balaton je srdcovka mojí mamky…kolikrát tam byla ona netuším,ale mne tam vzala 5x. Koupání,Rubikova kostka, langoše potřené česnekem (žádný sýr) a osolené, uherák a špek z mangalice, no a halaszlé… no a ze sladkého GUNDEL palascinta (díky Karolyi Gundelovi)..z pití nemohu vynechat barack pálinku a tehdy mnou maďarům záviděnou litrovou cocacolu ve skleněné lahvi a z drogerie: kezbalsam a jablkovou pěnu do koupele… 😉
Sharko, když pominu ten špek, tak znám všechno! 🙂 Přidala bych ještě šampon s vůní jablek. Ten býval populární a u nás prakticky nesehnatelný 🙂
no a stejně voněla ta pěna do koupele:-D i lahev a značku to mělo stejnou, jen ta pěna byla ve větší….
Veszprém je moc fajn, taková oáza klidu. Drobný tip je, že se dají ve Veszprému levně půjčit kola a na nich dojet až do Tapolca (tam je jeskyně). Takže cestou vidíte i ty Tihany. Heviz je super, ale docela dost tam slyšíte ruštinu.
Nějak mi to skočilo jinam, než jsem chtěl
Také si pamatuji langoše jen s česnekem. Jako děti jsme se na ně do Maďarska moc těšily. S mým bratrem jsme z našeho okolí asi jediní, kdo si do dneška dává langoš takzvaně na sucho, jen s česnekem a sýrem. Je pravda, že zakysaná smetana je novodobější surovina a musím říct, že mně tato kombinace celkem nadchla.
Z maďarských moučníků mám nejradši kaštanové pyré (gesztenye püré) se šlehačkou a flódni (německy fluden), je to teda vlastně maďarský židovský koláč, pro představu rámcový recept, asi to některá znáte: https://zserbo.com/desserts/flodni/
A z polévek fazolovou polévku podle Móra Jokaie – Jókai babléves: https://zserbo.com/soups/the-great-tale-tellers-favorite-soup/
Ryby nejím, takže halászlé jsem nikdy neochutnala, ale MLP si ji v Maďarsku dává často. Taky mu tam chutnal rybí paprikáš, servírovaný na prohloubeném prkýnku ve tvaru kapra s haluškami (já měla jen ty halušky, ale s takovým tím jejich dobrým tvarohem a opečenou slaninou, něco jako slovenské brynzové halušky, ale jiné, ten jejich tvaroh má jinou chuť).
Nejlepší langoše jsem paradoxně jedla v hoorách Rumunsku (ale v čistě maďarské vesnici), do té doby jsem nechápala, co lidi na langoších mají.
Jo a na Balatonu jsem nikdy nebyla, jen mockrát jela kolem.