Mám dvě řeky, které jsou mi v životě milé. Jaké jsou ty vaše? 🙂
Labe naše
Údolím Labe líně se vleče,
omílá břehy kol kterých teče.
Hřebeny hor z povzdálí ční
Sněžku i Smrk oko mé zří.
Kameny omílá,
i vodpádem se řítí.
Sílu nám nabrala
při sněhu tání.
Od Krkonoš ku Hradci Královninu
kroutí se Labe jako stuha z aksamitu.
Zurčí a bublá, pomalu sílu nabírá,
aby jako velká řeka naši zemi opustila.
Od pramene průzračná
voda svou barvu mění
jak zemí protéká
a v jezech pění.
Kol břehů jej lemují aleje stromů,
když jeho tok spatřím, těším se domů.
Život nám přináší, ale i bere,
to když nás překvapí síla jenž v něm teče.
Vzduch zde voní
čistotou, lesem.
Mysl se uvolní
skvělá relaxace.
Přítoků malých i mohutných má Labe mnoho.
Orlice, Vltava, či Malostranský potok.
Vytváří meandry, má i ramena slepá,
v Krkonoších pramení a pak nás opouští údolím Hřenska.
České Labe
je mi řekou milou,
Tak jak Morava je
mou řekou rodnou.
Davide, obdivuji, že dokázal napsat tolik krásných veršu o milované řece Labi.
Jsem Pražačka (tedy už dávno bývalá), takže na prvním místě je Vltava. Dokonce jsme se s manželem byli při našich častých pobytech na Šumavě podívat i u jejího pramene. Vltava je moje „městská řeka“ – procházky po nábřeží a pod. Druhou srdcovou řekou dětství je pro mne Berounka. Protože tak dva km z Mokropes přes řeku a skrz les máme chatu. A letní prázdninové koupání je spojeno právě pěší cestou k Berounce, kde jsem se asi jako 8 letá i sama naučila plavat. Je to krásná řeka, ale ten citový vztah k ní mám vlastně jen od Dobřichovic k soutoku s Vltavou.
Díky za komentář. 🙂
Maričko, já jsem se v Berouně narodila a celý ten kraj mám dodnes ráda. V Berounce je pěkné koupání, místy trošku dobrodružné, jak řeka skáče přes kameny 🙂
Řeka v krajině i ve městě má svoje velké kouzlo a v mém drahém rodném městě není jediná – krom Moravy protéká přes Olomouc (a vlévá se do Moravy) Bystřice a Mlýnský potok. Ale ta ze všech řek nej, u níž jsme i pár prvních let mého života bydleli, je právě Morava. Když jsem loni poprvé shlížela shora z Devína na to, jak předává svoje vody Dunaji, byla jsem – dojatá.
Díky za komentář. 🙂
díky za fotky, u jejichž tvorby jsem většinou asistovala a pořád vnímám tu atmosféru, na nich zachycenou…z velkých řek je moje Labe, jednoznačně, nejraději mám její část kolem Poděbrad, kde tvoří ramena a zákruty, v nichž kvetou lekníny a stulíky, které omamně voní 🙂 a soutok Labe s Cidlinou, kam jezdí loď Král Jiří a výletní vláček stromořadím starých dubů, které se zhlížejí ve vodě. dokonce jsem kdysi měla parfémovou vodu, jejíž základní složkou byl stulík. ta povznášela člověka až do oblak 🙂 malé říčky, to jsou jasně Kamenice a Mumlava, čisté, svěží a divoké 🙂
Jojo, zase si do Poděbrad uděláme někdy výlet. 🙂
a pojedeme lodí až do Nymburka a zpátky 🙂 přidám jednu – není to sice řeka ani říčka, ale přímo na kolonádě je pro osvěžení místních i turistů dlouhé brouzdaliště s vodotryskem – moje oblíbené místečko, jelikož jak je někde kašna, potůček nebo vodotrysk, tam jsem já a musím se ráchat 😀
Taky bych se ráchala 🙂
Moje řeka je Svitava, žila jsem an nábřeží a pak k ní chodila na dlouhé procházky dřív jen s dětmi, pak i s Borůvkou. A jako dítě mě k ní vodili taky. Takže Svratka, co tekla vedle školy, proti ní byla jen barevné cosi plné splašků uprostřed vydlážděného koryta, nebyl k ní nikde přístup a řeka to pro mě nebyla.
U řeky Svitavy jsem už dlouho nebyl, budu to muset napravit. Naposledy před x lety, kdy jsme se v Blansku koupali, v mém případě cachtali, v bývalém lomu vedle železniční stanice. 🙂
Jsem Pražanka, jak se říká křtěná Vltavou. Jenže já tu mám Vltavu takovou tu dospělou, vážnou, určitě ne tu radostnou mladou. Koneckonců naprosto neuvěřitelně ji ztvárnil Smetana, všichni ji známe…
Vltava je určitě je to jedna z mých určujících řek, ale pokud bych měla vybrat jednu jedinou, tak je to rozhodně Lužnice. Máme tam domeček, kde je ten jediný správný vzduch. Neptejte se mě, jak to je, ale tam to voní úplně jinak než jinde. Pravda, ještě jednou na Písecku jsem jednou dýchala podobný, kdy jsem si říkala, že tam bych také mohla žít.
U Lužnice jsme se s kamarádkami vyblbly naprosto neuvěřitelně, naše diskuze s rybáři, jestli nám dovolí postavit malou chajdu v zátočinách a pak nám dali i jednoho lína, abychom si ho upekly na ohni, ježdění na kole okolo Lužnice, té nádherné lužní řeky, její zátočiny, břehy, louky okolo, první krátký sjezd Lužnice k majdalenskému jezu… Tak to je moje řeka, ta s cestičkou podél ní, s lavičkou pro unaveného člověka nebo pro toho, kdo se chce jen dívat na proud řeky…
Poblíž Lužnice máme zákazníka. Občas tam zajedu, je tam krásně. 🙂
Hezká oslava milované řeky… Labe v podstatě neznám, letos jsem ho viděla ještě co by horskou říčku, přeskakující přes kamení, ve Vrchlabí. V podhůří mne zaujala červená půda a hned jsem si vzpomněla na Dedino krvavé Labe…
První čtvrt století jsem se bez tekoucí vody (nemyslím vodovod) musela minout, neb na Vrbice nebyl ani čůrek. A pak jsem se přestěhovala k Dyji a tahle řeka se mi vryla do srdce. Většinou je to jen takový líný šiřší potok, ale umí být i divoká. Kupodivu je zřejmě docela čistá (i když na první pohled nic moc), protože v ní žijí škeble říční, vídám je i v Břeclavi pod mostem (většinu roku by ji tady člověk přešel pěšky).
Další řeka, která pro mne moc znamená, je Morava – pila jsem z jejího pramene, viděla jsem soutok s Dyjí a koupala se v ní v místech, kde opouští naši zemi. A pokaždé, když ji na hranicích přejíždím při návratu vím, že jsem doma.
Jojo, Moravu znám prakticky od pramene až po soutok, jakožto voják povinný vojenskou základní službou jsem zažil a pomáhal v Uh. Hradišti za povodní, takže Moravu znám i rozezlenou. 🙂
Moje řeka je Vltava. Bydlela jsem na nábřeží s výhledem na ní, v Praze Podolí u ní jsem se narodila, léto jsem trávila koupáním v ní i bruslit na ní jsem se naučila (v „hafnu“, který zamrzal). V době dospívání jsem strávila několik let veslováním na ní. Mám k ní osobní vztah, si bych už měla psát k Ní…. Ráda se k této řece vracím.
ano, Vltava je Paní Řeka, je tak mohutná, silná a na pohled klidná…šlapadla a lodičky a houpání na vlnách, když poblíž projede vyhlídková loď! Podolí je krásná čtvrť, staré činžovní dom, vilky, tramvaje…
Neumím psát ve verších a ani nemám tak krásné fotky 🙂 .
Řeka mého života, ke které se vždy alespoň v duchu vždycky vracím, je Ohře. Tam jsem se naučila plavat i bruslit, ale to ještě nebyly Nechranice, tedy přehrada. Teď chodím s vnoučaty občas krmit kačenky k řece. Je pořád krásná, ale vlivem přehrady studená tak, že se tam nedá vstoupit ani v nejparnějším létě bez nebezpečí omrzlin :-)) a zamrzlá byla snad naposled, když jsem se učila bruslit :-). Ale pořád je to „moje“ řeka…..
Díky za komentář. 🙂
I když mám vodu rád, tak jsem neplavec neboť mi jako malému zakázali až do 15 let plavat respektive se učit plavat. Mno a teď na to učení bych musel najít čas, ale jak se říká, když se chce všechno jde. Tak třeba na to jednou dojde. 😀
no co, máme bazén… když plave i Vincent 🙂 ale není to povinné jen proto, že se ten bazén na nás a sousedy tak krásně směje modrou vodou 🙂
Davide, řeky jsou krásné téma! Vždy mě mrzelo, že jsem u žádné nebydlela.
„Moje“ řeky jsou pro propletené – narodila jsem se u Labe, i když jen proto, že moje maminka chtěla porodit v blízkosti své maminky, jinak naši tou dobou už dva roky bydleli v Praze. Následujících 38 let by se dalo říct, že mojí řekou byla Vltava – a je fakt, že Vltava v Praze se mi zaryla do srdce hluboko. Víc než Labe… možná i proto, že tam u nás se kolem řeky prakticky nedá chodit, člověk se k ní skoro nikde nepřiblíží tak, aby ji opravdu cítil. Ovšem mohutné vzedmuté Labe, tady na horním toku vždy cihlově červené… to je pohled, jaký si zapamatuješ 🙂
Pokud ale moje srdce je v nějakém toku, pak je to náš horský potok, bystrá čistá voda zurčící přes kameny 🙂 Do té jsem padala i vstupovala padala většinu svého života 🙂
Malých potoků, potůčků a bystřin ve kterých jsme se brouzdali, tak těch bylo požehnaně. 🙂
Viz článek o Harrachovských říčkách, pak pod Javořinou Sviňský potok, který teče kolem pozemku, kde bydlela bábi a kolem sklárny ve Květné. Pak Olšava, Holomňa, které protékají Drslavicemi. A mnohé další. 🙂
Voda je součástí našeho života, i proto se spousta mých fotek točí kolem vody.