„Hlavně to neukazuj tomu psovi!“ je mantra, ozývající se poslední týdny nejen mezi námi, ale i v našich hlavách. Jak si Rex rozšiřuje svoje duševní obzory a fyzický dosah, suma okousaných či rovnou rozkousaných předmětů roste. Co se ale nemění je jeho všetečná radost a neodolatelně nevinný pohled kdykoliv ho načapáme při další lumpárně.
Stalo se toho od posledního hlášení, které bylo více než před měsícem, poměrně dost, takže to radši vezmu v bodech (ságy nejsou v době bleskových klipů in:))
Byla jsem ho dnes (7. 6. 23) zvážit a váha (opakovaně:)) ukázala 25, 4 kg. Tedy od minulého hlášení vyrostl a přibral přesně 7 kilo. Přiznám se, že dostává jíst kvalitní stravu, ale přiměřeně, tedy ne v množství, jaké by chtěl. On by jedl pořád, ale já se bojím příliš rychlého přibývání na váze – nedělá to dobře vyvíjecím se kloubům. Když se mě lidé ptají, kolik by měl vážit jako dospělý, tak odpověď neznám. Vím jen, že maximální výška v kohoutku je uváděna 68 cm a pes by měl být atleticky stavěný – silný, ale ne mohutný.
Každopádně už nevypadá jako miminko, ztratilo se štěněčí bříško. Je pěkný, štíhlý a vyrostly mu nohy, byť ne natolik, aby mu jeho veledlouhý ocas nesahal až na zem. 🙂 Zatím roste rovnoměrně – Berry byla v jeho věku „přestavěná“, měla jeden čas zadní nohy delší než přední. To se mu zatím nestalo. Jen hlavu má pořád ještě v poměru k tělu velikou. Už mu rostou druhé zuby – v tlamě to má jako noty na buben. Velké silné druhé zuby se míchají s těmi štěněčími, což vypadá přinejmenším zvláštně.
Pokud jde o jeho barvu, pak v podstatě zčernal, ale jen na povrchu srsti, což má zajímavý barevný efekt. Na hřbetě už má široký pás dospělé srsti, který už pokryl i ocas, takže se ztratil onen černý kroužek, co jsem o něm psala minule. Pozoruhodné je, že ten pás končí na lopatkách a nepokračuje na hlavu. Takže temeno a zadní část krku má pořád v podstatě plavé, stejně jako mu vznikly na plecích dva plavé proužky. Tak či onak, stále má významně krycí zbarvení a já jsem ráda, že už dorostl do mírně zmenšeného Berryina žlutého reflexního postroje. Srst má už natolik dlouhou, že obojek, i když široký a jasně zelený, v ní prakticky mizí.
Pořád mám tendenci tvrdit, že je „strašně hodnej“, ale pokud se chci držet pravdy, musím dodat nějaká ale. Tak předně nejde v jeho přítomnosti: zametat, luxovat, vytírat podlahu, hrabat, sekat, sázet a plít. Ve všech případech nadšeně „pomáhá“ tím, že loví jakýkoliv nástroj, který vezmeme do ruky. Zatím se dá v jeho přítomnosti zalévat, pokud odečteme, že skončí úplně mokrý. Myslím zalévat z hadice… moje pěkné lehké plastové zalévací konve jsou už obě okousané, oranžová pak má dírky i pod čárou ponoru, takže při použití zalévá zcela samovolně.
Šeredí s vodou – jak by řekla moje babička. Naštěstí jen s tou venkovní (zatím). Je to kapku k zoufání, protože převrhne, odnese a okouše jakoukoliv mísu s vodou, jakou jim tam dáme. Tím myslím i velkou, nerezou „nepřeklopitelnou“. Nejenže ji překlopil a odnesl (proč tam dělají otvor pro ruku, když je to pak i vhodný otvor k úchopu tlamou, ptám se?), ale ještě z ní sundal silikonové lemy a pokusil se je rozkousat. Mísa je sice zachráněna, ale použít ji nemůžeme. Vyzkoušela jsem ledacos, ale zatím marně, takže jsou psi venku co chvíli bez vody. Možná by fungovala velká keramická mísa, ale tak objemná, jakou potřebuju pro dva psy, prostě v nabídce obchodů v okolí není.
Doma i před domem to stále vypadá jako kůlnička na dříví – v tom lepším případě. Pokud má polínka a kůru všech stupňů tvrdosti, je šťasten a nekrade jiné věci. Pravda, když jsem ho nechala jednu minulou sobotu večer dlouho samotného (měly jsme představení), okousal mi i můj ubohý dříve krásný košík byliňáček. Miluje plasty a plastové lahve – honit po podlaze a lovit pet flašku je prý parádní vzrůšo. Pravda, hodně hlasité:)) Krade, ale naštěstí za zatím většinou spokojí s věcmi, které si už předtím přivlastnil. Takže si vezme svůj okousaný smeták, ale ten druhý nechá na pokoji. Totéž platí o mopu a venkovním smetáku. Takže vidíte, že je v podstatě hodnej? 🙂
Hodně a snadno se učí, ale ne způsobem, jaký jsem znala u předchozích psů. Je fakt, že si na povel sedne a lehne, učí se čekat a samozřejmě trénujeme přivolání. Tradiční dril ho nebaví, a protože mu jsou pamlsky celkem jedno (a že jsem vyzkoušela všechno, kromě krvavého syrového masa, to si nechávám jako poslední možnost:)), motivuje ho pouze snaha mi vyhovět. Takže něco zkusit dvakrát, třikrát a dost. Míčky nebo klacky ho zajímají jen pokud je může ukrást Ari, jinak mu jsou jedno. Povahou se od mých předchozích ovčáků dost liší. Možná bude nakonec opravdu víc pastevec než ovčák.
Nicméně je velmi chytrý, rychle pochopil prakticky všechno, co se týká jeho i našeho všedního života. Dokáže se na štěně velmi slušně ovládat, klidu se učí podstatně lépe, než kterýkoliv z našich předchozích psů – zkoušeno u přípravy a podávání jídla, o které pochopitelně (na rozdíl od pamlsků) velmi stojí. Ještě mu není pět měsíců a už dokáže čekat nejen při přípravě jídla tak, aby mi nežral z pod rukou do misek odměřované granule, ale umí čekat i vedle plných misek, než jim je nabídnu. Včera poprvé čekal na jídlo i poté, co jsem jeho misku položila na zem. Zatím jsme to dělali tak, že čekal, zatímco jsem ji držela v ruce. To je velký pokrok! Navíc se nijak nesnaží dostat se do misky Ari, oba jedí kousek od sebe bez jakýchkoliv sporů. Samozřejmě si jdou navzájem kontrolovat misky – ale až poté, co oba dojedí.
V rodině je trvale přátelský, miluje každého, nejvíce asi děti. K malým je překvapivě jemný, s těmi staršími se už umí ve hře rozparádit. K cizím je stále důvěřivý, ale už rozlišuje. Myslím, že momentálně má v hlavě přihrádky: rodina, přátelé a ostatní. U plotu neštěká, ale je velmi pozorný – sleduje, co se kde šustne a co na to říká Ari. Hlídání v sobě určitě má, takže jsem zvědavá, jak se to začne projevovat.
Máme i další velký úspěch! Poprvé stopoval – a úspěšně. Hledal mě, jak je pro první stopu optimální – maximální motivace, že:)) Vedla ho Dana, trpělivá a citlivá, Rex ji dobře zná. Celá akce byla pečlivě naplánovaná, protože na první stopování je potřeba dbát na spoustu věcí, včetně převládajícího směru větru – na to zase dohlížel Víťa. Rozhodli jsme se pro pomalejší postup, kdy se pes na stopu nenavádí, ale čeká se, kdy mu to samo dojde. Pro člověka je to náročné se nesnažit štěněti nějak pomáhat, prostě čekat a čekat, než si to ten mrňous v hlavě sám poskládá. Ale zase pokud se to povede, je to pro psa potom všechno mnohem pochopitelnější.
Ten den šel dvě stopy – jednu v podstatě přímou, přes louku, přibližně 80-100 metrů. Trvalo mu to, ale nakonec mě slavně našel a užil si velikého jásání a odměny. Podruhé měla mít stopa jen jeden lom, leč se ukázalo, že na předpokládaném místě se nedá projít, takže nakonec měla jeho druhá stopa v podstatě tvar písmene Z. Dalo mu to práci, ale protože tentokrát už věděl, co se po něm chce, byl nakonec i rychlejší. Jak ten se naparoval, když jsme se všichni vraceli k autům! Je to legrace, dělají to všichni psi, kteří úspěšně našli :))
Myslela jsem si, že padne a do večera o něm nebudu vědět. Pletla jsem se – stačilo mu zdřímnutí v autě (tam tedy usnul okamžitě) a večer už zase řádil jako černá ruka. Mám radost, že ho to bavilo a odměnu nadšeně slupl. Aspoň něco, když ho pamlsky neberou 🙂
Zatím řeším jen jeden opravdu nepříjemný problém. Pokud je na volno, je velmi přátelský k lidem i psům bez ohledu na jejich velikost. I koně takhle zvládl. Pokud ho ovšem přivážu na vodítko, což dělat musím, protože už je tak velký, že ho nemůžu nechat nadšeně vítat každého člověka, kterého potkáme, pak štěká. Na lidi i na psy. Vadí mi to, ale zatím jsem nepřišla na to, proč to dělá, tedy ani na způsob, jak to zastavit. Je to strach? Vzrušení? Snaha hlídat? Z mého pohledu je nejpravděpodobnější za poslední možnost. Tak či onak je takřka nemožné ho přimet, aby byl ticho. Pokud se s tím člověkem domluvím a mohu Rexe pustit, zmlkne a jde se přátelit – s lidmi i se psy. Jenže to dovolí jen málokdo, a navíc ten štěkot rozčiluje psy, kteří by ho jinak snášeli. Popravdě zatím opravdu nevím, co s tím. Ve městě to nedělá.
Teď s ním pojedeme na dovolenou, takže jeho socializace nabere na obrátkách. Nové zážitky, dlouhé jízdy autem, přespání v hotelu, bydlení v půjčené chatě. Jsem zvědavá, jak to půjde, ale v podstatě v něj věřím. Tak, jako on věří nám. No… uvidíme 🙂
Z Rexe roste pěknej (a velkej) pes 🙂 Bude ho teda kus!
Moc ti přeju, aby psí dvojka prospívala.
Nebude to dlouho trvat a bude větší než Ari. Jeho kukuč je pořád stejně neodolatelný. Když jste vypisovala, co všechno rozkousal, tak jsem si vzpomněla na Čapkovu Dášeňku. Karel Čapek taky v knížce uváděl, co všechno jim zničila. Se ztrátami se musí počítat. To ke štěněti neodmyslitelně patří. Je nádherný. I přes všechny nezbednosti, které Vám provádí, je to určitě skvělý parťák a společník. Přeji Vám krásnou dovolenou, plnou skvělých zážitků.
Děkuju moc za přání – doufám, že to vyjde. Přece jen nás čeká velmi dlouhá cesta.
Eh… karel Čapek byl jen jeden a uměl trefit hřebík na hlavičku. Ostatně… dnes bych mohla přidat další rozkousanou věc a Martin se už skoro rozzlobil 🙂
Dede, tedy chlupatý fešák rostě opravdu fofrem – ale do krásy a mohutnosti. Moc hezky popisuješ (a fotky jsou velmi názorné) jaké „trable“ vám klučík připravuje. Tak první fotka a pak ta „pod tebou“ jsou obě skvělé – to neodolatelné kukuč !!!
Je moc fajn vidět, jak se spolu A+R krásně snášení. Ale jestlipak Ari nějak reaguje na jeho rychle se měnící „postavu“? Tedy chová se k tomuhle odrostlému štěněti trochu jinak? Je si vědoma, že už jí růstem rychle dohání (a určitě přeroste) , že už to není to malé štěně do kterého stačilo šťouchnout čumákem.
Pokud jde o štěkání, nevím, jestli se u vás prodává „Gentle leader“ – stahovací „náhubek“. Švagrová nám GL kdysi poslala pro Sadie, když jsme s ní začali chodit na procházky, což ona vůbec neznala, děsně táhla, nedokázali jsme ji zpomalit. Velmi to pomohlo, používali jsme to jen krátce, rychle se naučila „netáhnout“ povelem vodítka. Tohle je hlavný „úkol“ GL, ale možná by se s jeho pomocí Rex naučil neštěkat – byl by okřiknutý a stažení pásku by si spojitl s tím, aby přestal. Tady je video, sice delší, ale ukazuje jak GL správně používat.
https://www.youtube.com/watch?v=DYP7xGSwpdo
Ari se chová pořád stejně, jen ho už možná maličko méně hlídá. ostatně jsem přesvědčená, že ji brzy bude hlídat Rex a Ari to ráda přijme… s její povahou. Ona není žádný generál, i když to umí – když musí 🙂
Díky za video – mám dojem, že tady se tomu říká halti? Nikdy jsem nic podobného nepoužila, ale je dobré vědět, co existuje. Osobně si myslím, že bude stačit, když se mi podaří to Rexovi vysvětlit – jen mu nesmí okamžitě naskočit ten adrenalin, pak nemyslí a štěká! 🙂
Už to opravdu není žádné miminko. Je to kluk jako buk!
Milá Dagmar, miluji to tvé psisko. Je fantastický! Jestli on to není znovu narozený Pufík. <3 <3 <3
Děkuju, Velká kočko, vyřídím mu to! 🙂
No, barvu má podobnou! 🙂
Udělám ti rádost za 1 minutu byla dřevěne přepravka od mrkve na třískky
Páni, to je hlava! Ari má proti Rexíkovi vyloženě jemné (málem jsem napsala ženské) rysy. 🙂
A že bude chytrej, to je jasná věc!
Hančo, to je dobrý postřeh – Ari je velmi „fenčí“, má opravdu jemnou hlavu i krk. Nechápu, když ji někdo považuje za psa – samce 🙂
Rex teď má hlavu jak starosta a pysků na rozdávání – jsem zvědavá, jak mu ta hlava poroste dál 🙂
Dede, je šikovný jak vizuálně tak psychicky. A IQ má na Menzu 🙂 .
S tím štěkáním to bylo podobní s Meggie. Ne a ne ji odnaučit štěkat venku (na Ajvi) na vodítku na lidi, na psy, na koně. Nemluvím o řevu doma, kdy jejich sousedé mají dvě kočky, které za plotem s chutí provokují. Eva to vyřešila protištěkacím obojkem. Napřed doma, až se to usadilo, tak na Ajvi venku. Teď je už klid. Tu a tam zaštěká, ale jen zaštěká, nevyřvává. Jsou na dovolené s Bydlíkem v lázních v Dunajské Stredě. Protištěkáč je prý zatím ve skříňce, není potřeba, i když zůstává v Bydlíku někdy sama. Za pokus to stojí.
Pořád doufám, že mu to vysvětlím 🙂 Uvidíme, jak se bude chovat na cestách, to mu dá nejspíš zabrat 🙂
Z Rexe bude hezký pes. 🙂
Vyvolává mi to vzpomínky na naši Peggy, křížence německého ovčáka a černé labradorky. 🙂 Po obou papírová, holt táta se podhrabal. 😀 Chytrá byla, stačilo jí při učení říct a ukázat pokyn tak 3x – 4x a už si ho pamatovala.
Super fotky. 🙂
Děkuju.
Pehgy musela být opravdu chytrá. Kterému z rodičů se víc podobala? Byla černá? 🙂
Geralt Rex je krásnější každým přibývajícím měsícem…máš z něj radost, viď? hned bych si ho pořádně podrbala 🙂 on hlídá, když je na vodítku – překlad bude “ já jsem tady a to je moje panička, tak na to mysli! říkám ti to pěkně nahlas, když ti to nemůžu dojít říct nablízko“ 🙂 povel DOST by mohl být to pravé. možná bude mít víc pasteveckou než ovčáčí povahu..a to je fajn, povel se naučí a pamatuje si ho napořád.
Potíž je v tom, že on si nechce nechat odvést pozornost a že se snažím! Potíž je v tom, že ho ty pamlsky (včetně goudy!:)) prostě nechávají chladným. Nepředstavují moc velkou hodnotu ve výměnném obchodě… štěkat na cizí je větší zábava 🙂
Ještě mne napadlo zkusit omezit výhled na narušitele . I tohle Terka praktikovala.
velký nos-velkého ducha značí..takže KRÁLe to jen potvrzuje 😀 a i jeho veličenstvo musí být tak trochu od všeho něco – dravé,rvavé,namyšlené,důstojné,respekt budící a inteligentní, aby si věděšo se vším rady nebo umělo naslouchat své rádkyni 😉 (jen teď nevím, jestli myslím tebe nebo Ari)
Tak velký nos má – a velkou pusu a oči taky! Proč mi v hlavě naskakuje pohádka o Červené Karkulce? 😀
hezky jsi tu charakteristiku napsala 🙂 Pokud jde o to naslouchání, zatím nás zahrnuje obě. Obávám se, že s očekávanou pubertou mohu hodně ztrácet… 😛
asi nosíš něco červeného 😀
😀
Rexi! Jsem zvědavá jak budeš pokračovat,zatím je to pořád šikovné štěňátko, na velikosti až tak nezáleží. Vypadá krásně,roste jako z vody, ve které má krásné mimikry a zatím a doufám pořád velí panička ! 🙂 Ari z něho musí být docela utahaná,ještě že má taky svého pánička. Bude to dobrá dvojka. Naše psice spávají jako vláček a kočky se k nim rády přidruží,nechápu jak to dělají a vlezou se krásně za sebou v rohu sedačky. Těším se na další pokrok a co na to Ari.
Děkuju, milá Jenny 🙂 Hlášení o Ari je dole, u odpovědi JJ 🙂
Jo, přečetla jsem. Tak nějak jsem si to myslela. 🙂
Podle mě štěká proto, že ví, že tě má za zadkem. Což je sice hezké vědět, ale na odbourání je to na prd, pomáhá jen pustit z vodítka a to nejde.
Naše psice štěkají jen na tzv. veřejné nepřátele a na vodítku je to několikanásobně horší. Bez vodítka se chovají poměrně mravně. Ovšem špicka, která na ně ječí od vidění z daleka, tam nepomáhá nic.
No jo, tak to je. Pokud je na volno, je zlatíčko. Svým způsobem je to vodítko prokletí. Jenže bez vodítka to nejde – kvůli lidem i těm preventivně uvázaným psům.
špicové jsou děsně uječení…jak jsou krásní, tak jsou hluční a nic nepomůže.
Rexík teda pořádně vyrostl a bude to velký pan pes.
A ten jeho kukuč, tak ten je k sežrání.
Vůbec máš krásné fotky DEDE, je vidět, že umíš fotit.
Se štěkáním ti neporadím, poněvadž jsem kočičí.
Děkuju, Míšo 🙂
nenapíšeš nám něco o vašem výletu do Říma, na který jste tak dlouho čekali? ❤️
Už jsem na to myslela a něco napíšu.
Usmívám se tu „od ucha k uchu“ a vzpomínám na začátky se štěňaty u nás. Jako přes kopírák.
A pokud se týká Ari, možná se Ti zdá teď unavená od Rexe, ale neboj, až toho bude mít dost a získá dojem, že už vyrostl a měl by se umět chovat, zakročí rázněji a postaví nové mantinely a budou fungovat jako dva dospělí rozumní pejskové.
Přeju hodně dalších radostí
Jo, a ten kopírák je hodně děravý! (ty štěněčí zuby!)
Věřím, že si uspořádají po svém. Popravdě si myslím, že to nebude trvat dlouho a Rex se bude snažit chránit Ari – má to v sobě 🙂
Je nádhernej a bude ještě víc 🙂 a pořadně velkej Pan Pes. Moc jim to s Ari sluší, už teď vypadá Ari jako v podstatě malej pes :-))
Jsem moc zvědavá na zprávy z dovolené resp. po dovolené 🙂
Jo a se štěkáním neporadím, Dag (stř, knírač) řval na každého, kdo se ke mně přiblížil na 5 metrů a mohla jsem dělat, co jsem chtěla, prostě hlídal. U MLP ani nehlesl.
A naši labroušci neštěkali, já je slyšela štěkat vlastně jen na povel 🙂
Labroušci jsou zlatíčka 🙂 Moji psi (kromě jezevčíka a hlídání u plotu) nikdy moc neštěkali – možná i proto, že věděli, jak to nesnáším.
Rex se to bude muset ještě naučit.
Mimochodem vrčet už umí pořádně! Já se u toho pořád usmívám (moje malé štěňátko:)), ale pro cizí už to zní hrozivě 🙂
Vanil zas vrčí a štěká na jakékoli čtyřnohé zvíře v televizi (i na animovaného psa!), což Karamel už opustila a nechává to řvaní na mladší. Ale dá se přesvědčit, aby sklapla. Ovšem kavalírka s vrčícím nakrabaceným čenichem je spíš legrační 🙂
To mě fascinuje – pes, který reaguje na obraz, když k němu nic necítí. Ani jeden z našich psů to nedělal, nereagují ani na „podvody“ zvané Skype nebo Telegram, kde mohou vidět i slyšet třeba pánečka 🙂
Naše kavalírka taky štěkala na každé zvíře v televizi – i na velryby nebo pavouky . Museli jsme přepnout program.
Že by kavalíři patřili do skupinu psů lovících převážně očima? Pak by mi to dávalo smysl 🙂
Rexík je moc krásný i tahle více barevný 🙂 🙂 – bude to úctyhodný pes, který bude budit respekt.
Ještě k tomu štěkání – bohužel, u nás to dělá snad každý pes (až na miláčka Toyu, ale to vlastně ani pes nebyl, alébrž člověk ve psí kůži). U Brooke to už neřeším, navíc teď se už docela zklidnila (a ač je to k nevíře, musím říct bohužel – rapidně stárne), ale Ernest je řváč na entou. Navíc ví, za kterými vraty mají choleriky a rád je štěkáním nasírá. Nejvíc se mi osvědčilo přišlápnutí vodítka tak, aby měl skloněnou hlavu, to přestane. Ale než si na to vzpomenu. U Frama naštěstí teď stačí říct po prvních štěknutí DOST!, ale trvalo to, než tuhle mouchu Terka vychytala. U něj je totiž problém, že většinou štěká z radosti… samo sebou ne vždy 😉 a ne každý pes či člověk to pochopí!
To stárnutí u psů bolí, viď? Jde to nějak moc rychle…
Fram je miláček – jak se to Terce povedlo? 🙂
Jo, povel DOST se mi líbí. Zatím používám NE, ale dost znamená – můžeš upozornit, ale neštěkej jako blbec 😛 S tím bych souhlasila 🙂
Upovelovala ho s pomocí dobrůtek. 🙂 🙂
Stárnutí u Brooke – tam je to velmi smutné, protože 13. let byla foton, jemuž přítomnost člověka na vycházce v podstatě překážela. Teď o ni soustavně zakopávám, má totiž jedinou utkvělou myšlenku a tou je kapsa plná piškotů…
I když… 13 let. V to mohu u ovčáků jen doufat. Zatím marně. Nicméně pokud jí ty piškoty rozjasní život, proč ne? 🙂
S tím štěkáním je u nás favoritem Conča,ječíjak uminutá ale nikdy ve zlým. Když je navolno a přijde k cizímu tak se před ním zastaví a nic, je čučí a na povel se vrátí ale jak je v autě a vidí cizího psa tak řve. Doma a na chatách či v hotelu je zticha,jen když někdo zazvoní tak párkrát mírně blafne. Ten řev mně teda irituje,naštěstí řve jen chvíli, než se zorientuje v dění, pak sklapne.
Jo doma, jak někdo zazvoní, tak řvou čerňoši jak protržený Slapy – Fram na ně jenom udiveně čumí.
Jenže řvát doma, když někdo zazvoní, je jasná psí povinnost! 🙂
Štěkat venku na kolemjdoucí je z mého pohledu mladistvá zvlčilost 🙂
Pche – ani jedno nechceš! 🙂 🙂 🙂
Ta moje mcha jedna nejvíc řve vzadu v autě ,když jedu,ona ví, že na ni nemůžu, jak zastavím okamžitě sklapne a přilehne v poloze provinilého psa. Ví to, jak mne to sejří ale zase to udělá!
Já jsem tohle štěkání řešila lehnutím – málokterý pes dokáže štěkat vleže, navíc mu v tu chvíli spadne hřebínek.
Díky, zkusím to. Zatím jsem ho vždy jen posadila (plus povely:)), což evidentně nestačí.
Tak z malého štěňátka roste pracant v maskáčích!
Ohledně štěkání si taky myslím, že se snaží hlídat. Zkus mu to zarazit po prvním bafnutí, i kdybys ho měla chytit za čenich. Ať štěkne, ale dlouho neřve (dobře, stačilo). Ať vidí, že ho oceňuješ, ale máš vše pod kontrolou a velíš ty). (Konec knížecí rady.) Jinak mám velkou radost, jak ti pěkně roste.
A co Ari? Nějak o ní nereferuješ. 🙂
Ari je v pohodě, i když z mého pohledu je občas chudák, jak jí ten malý potvor nedá pokoj. Takže zasahuju, i když bych to možná měla nechat na ní.
Snažíme se, aby oba psi měli svůj individuální čas s lidmi – procházky zvlášť, hry… Navíc štěně dvakrát denně „dávám spát“ (fakt spí:)) doma, zatímco Ari tak má volno venku, kde chce být. Pokud ho má plné zuby venku, prostě si zaleze do veleboudy, kam štěně nesmí strčit ani nos 🙂 (pravila ona a já jí do toho nemluvím)
Jinak je hravější a má víc pohybu, což jí svědčí. Na kontrole u veterináře (krev, bere už léky), prošla na výbornou, tak doufám, že to ještě nějaký čas vydrží. Ovšem už jsem se přistihla, že ji občas pátravě pozoruju, jako předtím Berry… přece jen jí je už deset a půl, což u těchto psů je dost.
Jo a mimochodem, termín „pracant v maskáčích“ se mi moc líbí! 🙂
Když ono ho v tom potoce fakt není vidět. 😀
To je dobře, že Ari se tak krásně drží, dokonce i s potvorem zavěšeným na uchu. 😀 Ona by si ho ošéfovala, kdyby už otravoval moc. A neboj, ta nemá na chorobu ani starobu vůbec čas myslet. Však ty taky ne, když jim vymýšlíš individuální program. 😀
Je to krásná dvojka. Rexíček ti roste jako z vody. Vím, že to z vody není. Ale máš ho už hodně vychovaného. Náš je pořád třeštiprdlo, ale má to v genech Jak říká známá ,,vítr nevyfotíš“. Moc ti přeji tak pěknou dvojku. Ať se vám dovolená vydaří.
Děkuju, Maruško, vážím si každého dnes, kdy jsou spolu a spokojení.
Chtěla bych vidět tvůj chlupatý vítr! 🙂