HOST DEDENÍKU – Rejčka: Maďarsko, jak ho známe i neznáme (1) – Jižním Zadunajím

Maďarsko není až tak nudnou zemí, jak si většina z nás představuje. Rozhodnete-li se ho poznat a opustíte-li utkvělou představu nekonečných nížin a všudypřítomných lázní, budete zajisté překvapeni.

 

Nebudu popisovat dálnice, cesty, odpočívadla ani poskytovat souřadnice, či místa na přenocování.  To, jak si výlet poskládáte, nechám jen na vaší fantazii.

Začneme třeba na úplném jihu Maďarska v Gemenském lese.

Gemenský les je součástí Dunajsko-drávského národního parku (www.ddnp.nemzetipark.gov.hu) a rozkládá se podél jižního toku Dunaje mezi městy Szekszárd a Baja. V oblasti se nacházejí různé naučné stezky, procházející kolem mokřin a slepých ramen Dunaje.

My jsme se vydali jednou z nich, která nás podle mapy měla dovést k rozhledně, ze které se ale nakonec vyklubal posed. Pěkná podívaná, neboť cestou jsme objevili oboru s jeleny a kanci, kteří se chovali jako by byli vycvičení. Sele divočáka se s námi chtělo kamarádit, lépe řečeno s naším psem, který sám o sobě je velikosti poníka. Bachyně, která se předváděla jako filmová hvězda, ukazovala, že má rybníček, a že umí běhat závody s lesním vláčkem.

 

Lesní železnice v Pörböly

 

Z vesničky Pörböly jsme se svezli úzkorozchodnou železnicí, která projíždí různými lesními zastávkami. Například zastávka Lassi, kde se nachází muzeum rybářství, pár dřevěných prolézaček pro děti a je to celkově příjemné místo k odpočinku. Další zastávka Nyárilegelő, kde si můžete zapádlovat na kánoích. Jen je potřeba se předem objednat, neboť lodě vám sem musí dovézt vláček. No a na zastávce Malomtelelő je turistický přístřešek a opodál rozhledna s výhledem na jedno z mrtvých ramen Dunaje.  O víkendu, třikrát denně, táhne lesní vláček parní lokomotiva.

Po okolí jsme pak příležitostně navštívili město Baja, poblíž pak malou chatovou osadu Dunafürdő a město Szekszárd, kde bylo nezbytně nutné nakoupit proslulé tmavě červené víno jménem Bikavér neboli Býčí krev. V okolí města je možné absolvovat exkurzi po vinicích, které zde založili již staří Římané nebo si odpočinout na ochutnávce vín u zdejších soukromých vinařů.

 

Vinařské domky ve Villány

 

Na jihu Maďarska jsme pak nemohli opomenout navštívit městečko Mohács a nedaleko něj monumentální památník s poutavě provedeným muzeem slavně neslavné bitvy u Mohácse. Osmané zde zmasakrovali vojsko tehdy dvacetiletého českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského.

Dále jsme zamířili směr Villány. Villány je vyhlášená vinařská oblast, hlavně pro německé cestovatele. Jak jsme se postupně přibližovali k cíli, tak jsme pomalu přestávali věřit, že se lány kukuřice a pšenice změní na řady vinohradů. Nakonec se tak stalo, ale kam se hrabou na naše moravské vinaře. Nicméně nás mile překvapily malebné, barevné mini domečky, pitoreskně nalepené na sobě, lemující celou silnici a lákající na ochutnávku vín od různých vinařů.

 

Hrad Siklós

 

No jo, ale německá vinařství jsme opravdu nehledali. Chtěli jsme koupit víno od místního vinaře, a to se nakonec povedlo a nadcházející večer začal vonět po sklence červeného vína, které je pro tuto oblast typické.

V pozdním odpoledni jsme si prohlédli hrad Siklós, zavítali do lázeňského města Harkány, ale protože nás Harkány nijak nezaujalo a slunce se začalo chýlit k západu, byl tento výlet u konce.

Zajímavým místem jižního Maďarska jsou nepochybně kopce Mecsek.

Na maďarské poměry jsou to kopce celkem rozsáhlé a „divoké“, o čemž varovaly při vstupech do přírody značky se zajícem s hrozivě vyceněnými zuby a nápisem MECSEXTRÉM. Neberte to tak úplně doslovně. Značky se zubícím se zajícem označovaly vstupy do outdoorového parku, kde se nachází například bobová dráha, lanový park či horolezecká stěna.

Kopce Mecsek se táhnou severně nad městem Pecs (Pětikostelí) a jsou hustě protkané turistickými trasami. Turisté i cyklisté se nabaží přírody opravdu do sytosti. Po kopcích jsou rozseté turistické přístřešky, pozůstatky po středověkých hradech, různé vyhlídky a rozhledny.

 

Centrum v Pětikostelí

 

My si mimo jiné vyšlápli na rozhlednu Sós-hegy (497 m n. m.) a podnikli autovýlet k vysílači Misina (534 m n. m.).  Z Misiny je působivý výhled na celé Pětikostelí a na vysílači se nachází restaurace. Dole zazvoníte a do restaurace vás odveze výtah. Jinak je ale místo kolem vysílače dost zpustlé a neutěšené.

Jen, co se ale vydáte směrem od Pětikostelí do kopců dále na sever, objevíte v malebné přírodě dvě rekreační střediska. Středisko Orfű nacházející se u jezera, nebo spíše přehrady Pécsi-tó, kam se jezdí místní obyvatelé koupat a relaxovat. Věřte nebo ne, ale i u obyčejného posezení u stánku si pochutnáte na výborném česnekovém pstruhu s hranolky.

 

Kašna s glazurou Zsolnay v Pětikostelí

 

Druhé letovisko Abaliget, jsou malá přírodní jezírka. Jedno jezírko na rybaření, druhé ke koupání a nachází se zde vstup do krápníkové jeskyně.

Ovšem zlatým hřebem celé této oblasti pod kopci Mecsek je město Pětikostelí.

Na prohlídku města jsme si vyhradili jeden den, ale samotné město, jeho památky a zajímavosti nás natolik překvapily, že se náš pobyt o něco protáhl. Přesně to je výhodou karavaningu. I když máte nějaký plán cesty, vždy se dá čas pobytu zkrátit nebo prodloužit.

Popsat, co navštívit v Pětikostelí by bylo na samostatný článek, a protože každého zaujme něco jiného, pokusím se vše shrnout v kostce.

Město je neuvěřitelně multikulturní, neboť zde najdete vedle sebe Biskupský palác, bývalou mešitu, římské hrobky, synagogu, saracénskou lékárnu a křesťanskou baziliku. Dále ohromné množství muzeí a o kavárnách ani nemluvě. Dokonce jsme v ulici Irgalmasok objevili Pivnici Bohumila Hrabala. Uznejte, to opravdu nejde jen tak minout.

 

Letovisko v Abaliget

 

Velmi zajímavá je místní porcelánka Zsolnay. Vyrábějí se zde speciální mrazuvzdorné pyrogranitové kachle a opravdu zvláštní nepopsatelná opalizující eozínová glazura. Kachlemi je například vyzdoben maďarský parlament, lázně Gellért v Budapešti, ale i střecha zdejší pošty.  Opravdu krásné. Přímo v podnikové prodejně lze zakoupit různé vázy, šálky či sošky zdobené touto zvláštní glazurou.

Pětikostelí je podle nás hned po Budapešti druhé nejzajímavější město Maďarska.

 

Vítám na Dedeníku novou autorku! Rejčka se vám bude líbit – je v majetku velikého (ale fakt velikého:)) psa a kocoura. Na cesty pak jako rodinná smečka vyrážejí karavanem. Moc mě potěšilo, že se rozhodla tady publikovat – určitě nejsem sama, koho zajímá, jak se s tím karavanem opravdu cestuje! 🙂 Přiznám se, že první (a jediný) karavan, do kterého jsem kdy nastoupila, byl ten jejich 🙂 Zatím píše jen o cestování, ale třeba nám časem představí i svoji smečku 🙂

A zrovna se ptám – co pro vás znamená Maďarsko? Byli jste tam? Znáte ono Jižní Zadunají? 

 

Aktualizováno: 4.6.2023 — 21:27

45 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. V Maďarsku jsme byli několikrát. Ale v Budapešti mám nádherný zážitek- kdysi jsme jeli do Budapešti /ještě z práce/ a nezjistili jsme si, že v červenci mají, nebo měli státní svátky. Bylo všude všechno zavřené a tak jsme si prohlédli důkladněji Budapešť. Ale nejlepší na tom byl velkolepý ohňostroj, sledovaný z Rybářské bašty. Osvětlené byly mosty přes Dunaj a barevné spršky se odrážely v nočním Dunaji. A pak ještě na trhu TŘEŠNĚ, píšu velkým písmenem protože byly opravdu velké, jaké jsem u nás do té doby neviděla. No, nebylo tady tehdy ještě všechno z dovozu.

  2. Rejčko, moc zajímavý článek a vítejte mezi nás. Maďarskem jsme s manželem projížděli někdy v polovině 70.let, při cestě do býv. Jugoslavie. Protože už je to tááák dávno, nejvíce si pamatuji hezké město Szekesfehervar (dokonce stále i jak se píše), nejen projeho názvem, ale i jsme v něm přespali. Když jsme šli večer do jedné rest. s živou lid. hudbou, v polovině jídla k nám přišel houslista zahrát mi přímo do ouška, tak jak je to občas vidět ve filmech. A téměř v závěsu houslisty přišla i paní s tácem plným rudých růží, aby mi manžel jednu koupil (ano, koupil). Holt okamžitě poznali, že nejsme místní 🙂

    Budu se těšit na dalíš články, nejen cestovní, ale i zvířecí.

    1. Děkuji za pěknou vzpomínku na Maďarsko, musela to být moc příjemná zastávka, jak o ní píšete a Váš manžel velmi galantní.

  3. V Maďarsku se mi líbí, zažila jsem tam krásné dovolené , když byl ještě synek malý a nám všem cestování nedovolili. Hlavně však v okolí Balatonu, s nějakým tím výjezdem za dobrou krmí a vínečkem. Tenkrát bylo všechno tak pro nás i cenově příznivé,kupovali jsme si Tokaj do bungalovu a venku u stánku opračenčené rybička s víninným stříkem. Hudba k tomu, paráda! Dívala jsem se český seriál Máme rádi Maďarsko, byly tam krásné záběry pohodové krajiny,takovou cestu bych brala všemi deseti. Taky karavan. 🙂 Lázně s horkými prameny,to pak oáza na tělíčko. Díky za dnešní cestování, budu se těšit na další a samozřejmě vítej ! 🙂 Jo, vlastně i Budapešť byla a to už 2x v posledních letech, adventní, mňam! 🙂

    1. V Budapešti jsme s mužíčkem byli, výlet na advent jsme plánovali také, ale ten nám zatím nevyšel. Snad se nám to také brzy povede. A pokud jste jezdívali k Balatonu, tak vám třeba něco málo připomene další pokračování cestování po Maďarsku, mělo by být právě kolem Balatonu.

  4. Pěkný a inspirativní článek, člověk má hned chuť tam vyrazit.
    Zmíněnou část Maďarska neznám (až na Moháč*), dobře znám Budapešť, tam jsem byla fakt hodněkrát (za mlada jsme tam s kamarádkami jezdívaly na nákupy, někdy i 3-4x za rok, někdy taky do Györu) a několikrát i na delším výletě, naposledy na týden v roce 2009 na závodech v jedné zátoce na Dunaji (Lagymánosi öböl se to tam jmenuje, je tam krásný sportovní areál), dvakrát jsem byla v Szegedu (taky na týden a taky na závodech) :-). pokaždé jsme si dost prochodili nebo projezdili okolí (kousek od Szegedu je např. pěkný skanzen a taky památník příchodu Hunů do Panonské nížiny, ten je z našeho pohledu hodně veselý).
    *No a ten Moháč, tam jsme byli při naší cestě právě z toho posledního Szegedu do Chorvatska, ale moc jsme si to tam neprohlídli, pršelo. Památník bitvy jsme nenašli (a po pravdě řečeno ani nehledali, nevěděli jsme, že tam je).
    P. S. V Budapešti byli syn s přítelkyní teď na podzim a vrátili se s dost smíženými pocity (město i ubytování pěkné, jídlo dobré, ale bylo před volbami, tak tam panovala trochu zjitřená atmosféra a visely celkem podivné předvolební billboardy).

    1. Máte pravdu, poblíž Szegedu je parádní skanzen Ópusztaszer. Tam se nám také líbilo.
      A jak píšete o těch závodech, to jsou závody rychlostních kánoi?
      Když jsme byli v Budapešti my, tak to bylo v období migrační krize a celé vlakové nádraží bylo obleženo uprchlíky. Než nám vypravili vlak zpět do Česka, tak ho celý procházela policie. Ale jinak tam bylo krásně.

      1. Ano, v podstatě to rychlostní kanoe jsou, pro větší počet lidí. Maďaři tomu říkají „sárkányhajó“. 🙂
        P. S. Já nezávodím, jezdím jako doprovod, závodí MLP.

        1. P. P. S. Migrační krizi (v roce 2015) jsme zažili v Bělehradě, bylo to velice smutné.

        2. Musela jsem se na ty lodě podívat. Vůbec jsem nevěděla, že jsou v Maďarsku závody na dračích lodích. Další zajímavost na výlet. Děkuji za inspiraci.

          1. Dračí lodě jsou v Maďarsku hodně populární. Přehled letošních závodů v Maďarsku je tady: https://www.sarkanyhajofesztival.hu/
            V tom roce 2009 v Budapešti to bylo Mistrovství Evropy, v těch dalších dvou termínech v tom Szegedu to bylo Mistrovství světa.

  5. Jako dítě jsem byla dvakrát u Balatonu (Siofók) a jednou na delší víkend v Budapešti, která mi učarovala- plno nádherných soch, i moderních, kde na první pohled bylo jasné, kdo to je nebo co to je. Taky jednou pracovně na veletrhu. A taky dvakrát termály v Gyoru, tam se mi líbilo. Jinak jsme toho moc neviděli, ale chtěla bych tam znovu.

    1. Jako dítě jsem také byla s rodiči asi třikrát u Balatonu (Balatonszárszó – kousek od Siófóku), a když jsem se tam po čtyřiceti letech vrátila, tak jsem hledala to místo z dětství, kam jsme jezdívali. Za pomoci taťky po telefonu se mi povedlo najít chatičku v zarostlé, zpustlé zahradě. Dokonce jsem našla i plážičku kam jsme se chodívali koupat. Teď tam stojí stánek s občerstvením, který tam nebýval, ale jinak je stejná, jen míň přírodní.
      A Budapešť, tu jsem si také zamilovala.

  6. Na Maďarsko mám dobré vzpomínky, pokud jde o jejich kuchyni – vždy se tam výborně jedlo, i v dobách předrevolučních. Tehdy jsme byli 2x s dětma u Balatonu, taky podnikový zájezd do Budapešti jsme absolvovala. Po revoluci pak několikrát v různých lázních a okolí. Nejjižněji jsme byli, pokud si vzpomínám, v Szegedu, tenkrát jsme cestovali přes pusztu, navštívili hřebčín a obdivovali jezdecké umění místních. Krása nesmírná! Ale ten úplný jih kolem Pécs a Mohácse mi chybí.

    1. Maďarská kuchyně je opravdu skvělá. Nebo alespoň my na ni do teď labužnicky vzpomínáme. Trochu je nepřítelem štíhlé linie, ale stojí to za to.

        1. Přesně tak, čím obyčejnější hospoda, tím lepší jídlo. Dokonce jsme jednou jedli i v nějaké obyčejné jídelně a jednou v židovské čtvrti v malé hospůdce, kde se člověk najedl a musel odejít, protože venku stála fronta lidí, kteří čekali, až se uvolní místo k obědu. Nejlacinější a nejlepší. Nebyly to místa, kam chodí turisté, ale místňáci .

  7. Maďarsko má pro mne vždycky takovou trochu nostalgickou atmosféru. Ty vesničky v rovinách mají neuvěřitelné kouzlo, na jihu pak třeba všude čápi. Já tam překvapivě občas jezdím do hor. Nad Dunajem, u Budapešti, mám rád místo zvané Dobogókő, kde se vaří guláš, spí v jurtách a je tu nádherný výhled do nekonečné zeleně. Kousek dál je i soutěska podobná Slovenskému ráji. Je tam nahoře konečná městského autobusu, takže doprava je jednoduchá. Dole je pak hrad Visegrád, který za málo peněz ukáže hodně expozic, městečko pod ním je roztomilé a přívoz taky nic moc nestojí, navíc tam staví EC z Prahy.

    Velmi mne taky nadchla oblast mezi Györem a Veszprémem, střídají se tam mírná údolíčka s úplně vyschlou polopouští, a jízda tamním vlakem je docela nostalgický zážitek. Blzíký Hévíz nabízí skvělé koupání v hlubokém termálním jezeře, což je změna oproti Balatonu, kde kilometr od pláže máte vodu po pás.

    Moje poslední maďarská zkušenost byla cestou do Sarajeva, kdy, jsem z Pětikostelí jel klasickým motoráčkem 810 (známe doma všichni z každé lokálky) přes hranice do Chorvatska. To mi přišlo asi jako nejexotičtější destinace kam se takovým vláčkem dá dostat 😀

    1. Zdá se, že hodně jezdíte vlakem, to je prima cestování. Dřív jsme také takto rádi jezdili. Nedá mi to a musím se zeptat, máte něco společné s dráhou?

      1. Ne nemám, jen to je docela dobré na výlety. A do Sarajeva jsem šel na měsíční přechod Balkánu, to bych tam to auto přece nenechal

  8. Jenom bych ještě podotkla, že karavanoví jsou u nás ještě Jakkel s ri, moc hezky se sedělo u kafíčka pod jejich útulnou stříškou…

    1. Že jo? A mají na té střeše, tedy na té pevné, solární panely, což mi přijde jako jedno z mála rozumných využití solární energetiky.

  9. Moc zajímavý článek a fotky. Když se řekne Maďarsko, nejprve mi vyskočí Haškova povídka Hovor s malým Mílou (v nepřekonatelném přednesu páně Burianově), končící tím, že strejček zanechává synovce v maďarské pusztě, prchá od něj a poslední synovečkova slova, která slyší, je věta „Proč mne štípou mravenečkové?“ 🙂 🙂 Ale to jsem odbočila…

    Další, co mne napadne, je nedostižná klisna Kincsem a po ní pojmenované budapešťské závodiště Kincsem Park. S koňmi taky souvisí pořekadlo Jezdíš jako maďar, které je prý pravdivé (jak tvrdí jistá nejmenovaná jezdkyně) a závody v Maďarsku jsou divočina první třídy 🙂

    Jinak Maďarsko znám jenom jako tranzitní zemi cestou k móřu, ale už roky si říkám, že tam musíme na pár dnů někdy zakotvit, protože to je země podle mého gusta – rovina od obzoru k obzoru, vkusně protkaná řadami větrolamů. Kupodivu mi nepřipadá depresivní – na rozdíl od jižního Slovenska.

    Poznámka – Maďarsko je králem kruhových objezdů a na například takové město Szombathely je díky nim neopustitelné. 🙂 🙂 🙂 Na jednom kruháči mu zamáváte, abyste ho na dalším zase přivítali.

    1. má obraz v Slatiňanském zámku a říkají o ní i to,že pila jen vodu z určité studny a museli jí tu vodu vozit sebou…a je tam i dres jejího jezdce…

  10. Maďatskem jsme kdysi jen projížděli, když jsme jeli do řecka autobusem na poznávací výlet. 🙂 😀 Takže jsme jej jen přes den proletěli, možná jsme zastavili někde na benzínce na půlhodinovou pauzu. 🙂

    Již je to nějakých 21 let.

    Díky za článek a za fotky. 🙂

  11. jeden rok v Balatonfured (to Itálie a slavný Paolo Rossi vyhráli MS ve fotbale ve Španělsku), rok na to přímo proti na druhém břehu Siofok..a pak Gyor, Lillafured,,Tapolcza,Miškovec,Eger a Budapešť..
    a tuhle jsem si říkala,že by to bylo fajn, si udělat výlet…tak po něčem kouknu…

        1. Jé to je prima, děkuji za fotku. U nás se to postupně vyvíjelo. Za mlada se psem pod širákem, později pod stanem, pak v chatičce (to nás ale dost svazovalo) a teď bydlík.

  12. V Maďarsku jsem byla před mnoha lety u Balatonu a jednou v Budapešti.
    Článek se mi moc líbí a je vidět, že Maďarsko je velice zajímavá země.
    Těším se na pokračování.

  13. Milá Rejčko, připomnělas mi, jak strašně dávno jsem v Maďarsku nebyla! Přitom mě kdysi, když jsem byla malá, výlet k Balatonu ovlivnil na zbytek života – začala jsem mít opravdu ráda vařenou kukuřici a lángoše. Ani jedno se v té době v Praze nedalo sehnat:))
    Jinak jsem na tom podobně, jako většina letmých cestujících – byla jsem několikrát v Budapešti (naposledy za strašlivého horka a na služební cestě, takže to už je taky let!) a v různých lázních. Mimo Budapešť vlastně jen v Egeru. Pokud i jinde, pak si na to nevzpomínám.
    Prostě Maďarsko vlastně neznám a tvůj cestopis mě potěšil!
    Možná by pak prospěl jeden díl, ve kterém bys nám i maličko specifikovala zkušenosti cestování s „bydlíkem“ 🙂

  14. Musím přiznat, milá Rejčko, že jsi ve mně vzbudila touhu někam vyjet, třeba i v domečku na kolečkách, abychom měli větší svobodu. Jenže…, no tak nic, prostě si místo toho přečtu článek ještě jednou.
    Mimochodem, jakého máš poníka? 🙂

    1. Ahojky, to mě těší, že moje psaní nabudí k cestování . Psa máme Velkého švýcarského salašnického a i karavan jsme kvůli němu museli koupit o něco větší, abychom se tam vešli .

      1. Musela jsem se podívat, protože mě napadl nejprve bernský salašnický, ale velký švýcarský je taky nádhera. Moc se mi líbí pejsci, ke kterým se nemusím ohýbat. 😀

        1. Toho švýcarského salašnického mají kamarádi, je to „maličké“ štěňátko, nemá ještě ani 10 měsíců. Druhého, trochu staršího pejska mají pro změnu bernského salašnického.

          1. Je pravda, že když si člověk domů přiveze osmitýdenní švýcarské štěňátko, tak váží deset až třináct kilo, takže je to spíš malý pes a za dalších čtrnáct dnů se nedá unést ani do schodů .

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN