Občas brzo ráno přemluvím peřinu, aby mě pustila ze svých spárů, dobrovolně se pozdravím v 5:30 s budíkem a vydám se ještě spící Prahou na „obhlídku“. Dneska to vyhrálo Staroměstské náměstí. Zastavuji se před pražským orlojem. Už víc než 600 let tu stojí a je v neuvěřitelné formě, protože jeho hodinový stroj je stále původní.

Až do 2. poloviny 20. století byly díky Jiráskovým Starým pověstem českým astronomické hodiny zvané orloj přisuzovány Mistru Hanušovi, který je měl zkonstruovat na zakázku pražských radních. I my se to takhle ve škole učili. Dílo bylo nad očekávání tak velkolepé, že z obavy, aby náhodou nemohl mistr Hanuš, zvaný Růže, sestrojit další takový stroj, vymysleli ďábelský plán. Nebohého Hanuše dali přepadnout a krutě mu nechali vypálit oči.

Ten se rozhodl pro pomstu. Vložil mezi ozubená hodinová kolečka ruku a stroj se zastavil. Poté se skácel k zemi a zemřel. Chtěl tak konšelům zavařit v tom, že už nikdy nikdo jiný nedokáže slavný orloj oživit. Doopravdy to ale bylo přeci jen trochu jinak. Historik a astronom Zdeněk Horský vypátral důkazy, podle kterých byl totiž kolem roku 1410, tedy v době vzniku orloje, na Staroměstské radnici hodinářem Mikuláš z Kadaně. Ten s pomocí astronoma Jana Ondřeje Šindele Orloj doopravdy zkonstruoval.

Až v letech 1476-1490 se pak Mistr Hanuš zasloužil „jen“ o jeho úpravy a vylepšení. Roku 1824 se Orloj úplně zastavil a nikdo si s ním nevěděl rady. Už už se rozhodovalo o jeho úplné likvidaci, když tu se roku 1864 přihlásil hodinář Ludvík Heinz, který měl svou dílnu přímo naproti orloji a léta smutněl nad tím, jak tenhle geniální vynález stojí a chátrá. Orloj se mu opravdu podařilo znovu probudit k životu a stal se i jeho správcem. Za 2. světové války byl pak orloj hrozivě poškozen německými nálety. Ciferník byl prostřelený, stříška se rozpadla a zvěrokruh visel na vlásku. I tehdy orloj rodina Heinzova, která ho měla ve správě už po 4. generaci zachránila.

Každou celou hodinu se otevřou modrá okýnka na pražském orloji a hlavy kolemjdoucích se s očekáváním zvednou ke 12 apoštolům. Ti se na pár vteřin vydají na malou pouť, kterou ukončí zakokrháním zlatý kohout, který tu z výšky sleduje cvrkot na náměstí.

Původní sochy shořely při bombardování radnice v roce 1945. Ty naše současné apoštoly vyřezal skvělý sochař a loutkař Vojtěch Sucharda. A pozor! Velký tajemný objev se podařil! Při rekonstrukci v roce 2018 se našla záhadná tuba od doutníku, ukrytá v soše svatého Tomáše. Pan Sucharda do ní vložil svitky s přesným popisem toho, jak se sochy apoštolů pod jeho rukami zrodily Takový opravdický „ježek v kleci“.

Nejlepší je, že se takhle zblízka můžete na apoštoly podívat v rámci klasické prohlídky věže a radnice… a když vychytáte celou hodinu, uvidíte jejich cestu na vlastní oči Sv. Petr s klíčem, sv. Jakub s holí, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv. Matěj se sekyrou, sv. Tadeáš s kyjem, sv. Filip s křížem, sv. Tomáš s kopím, sv. Pavel s mečem a knihou, sv. Jan Evangelista s kalichem a hadem, sv. Šimon s pilou, sv. Barnabáš se svitkem a sv. Bartoloměj s kůží.

Nejen sochy apoštolů na orloji najdete. Zkuste se někdy pozorněji podívat na sochy okolo obou velkých ciferníků. Představují lidské hříchy a cnosti, vědu a moudrost. Nahoře, po stranách astronomickeho kruhu, stojí pohyblivé sošky. Pan Marnivec, který kývá hlavou a samolibě se vzhlíží v zrcadle, pan Lakota, ten zas potřásá měšcem a holí, které drží v rukách.

Pan Smrťák, ten si vzal na svá bedra tahat za provaz zvonku umíráčku a přetáčet přesýpací hodiny… jakože nám odměřuje čas. A vedle něj pan Turek, který znázorňuje neřest a rozkoš. U spodního ciferníku s Mánesovým zvěrokruhovým kalendářem stojí Archanděl Michael se zlatými křídly.

Filozof, co koumá nad světem, Hvězdář, sledující oblohu a předpovídající budoucnost a Kronikář, který svým brkem naopak zaznamenává příběhy a dějiny lidí. Figurky už nejsou původní, postupně byly obnovovány a jsou vyrobeny z lipového dřeva, darovaného lidmi z celé země. Sochy se musí pravidelně kontrolovat, čistí se, vyspravují se praskliny, obnovuje zlacení a barvy. U pohyblivých figurek, se kontroluje i mechanika.

A na všechnu tu parádu dohlíží zlatý kohout, co sedí jak pán nad okýnky a svým zakokrháním ukončuje každou hodinu tu velkou přehlídku.

Pro všechny, komu se líbí moje fotky a pražské povídání k nim, pro všechny milovníky Prahy. Mám největší radost, že vám můžu představit mou novou knihu Pražský (k)rok Kláry Hášové. 52 příběhů jako je týdnů v roce a 105 fotografií na 220 stránkách. V předprodeji i s mým podpisem nebo věnováním si ji můžete koupit na e-shopu Miluju Prahu.

http://eshop.milujuprahu.cz/knihy/prazsky–k-rok-klary-hasove/