Moje úvahy nastartoval rozhovor nad obrazem Jakuba Schikanedra „Stařena s dítětem“. Na typicky temném plátně drží v malou holčičku v náruči stará, v černém oděná žena. Debata se točila kolem otázky – kolik asi mohlo být té malované paní let?
Těžký život, stejně jako limitovaná šance na péči o sebe, po staletí přidávaly pracujícím ženám roky. Oné stařeně na obraze mohlo být klidně méně než šedesát! Ale nebyla to jen vráskami rozrytá tvář nebo ohnutá záda, která z ženy udělala stařenu. Byla to i nepsaná pravidla, týkající se oblečení a chování, limitující a někdy i trestající snahu vymanit se z mantinelů, nalinkovaných pro tu či onu společenskou třídu tehdejší společnosti.
Napadlo mě, jestli u nás slovo stařena zmizelo jen z běžného mluveného jazyka, nebo se vytratil i jeho reálný předobraz? Když jsme loni jezdili italským jihem, takové typické stařenky jsem vídala – v černém a v šátcích. Podobné jsem potkala i v Izraeli. Samozřejmě jsou i jinde. Naše starší ženy však už většinou vypadají jinak. Je jen na nich, jak se svým zjevem v pokročilejším věku naloží.
Třeba moje babička Růženka byla až do smrti dáma každým coulem – nosila šaty, kabáty, rozumné, ale pěkné botky. Žádný šátek! Jednou šokovala své sousedky, když si – považte – v pokročilém věku oblékla růžový kabát! On tedy byl spíš světle vínový, ale na malém městě způsobil poprask, jako by si babička vyrazila v něčem pošitém blýskavými flitry. Přesto se v podstatě oblékala velmi tradičně.
Moje maminka už chodila oproti babičce ustrojená rozmanitěji, i když pořád dávala sukni přednost před kalhotami. Ráda nosila pozoruhodné klobouky a tradice se jí už fakticky nedotkly. Podívám-li se na svůj velmi přírodní a psí životní a oděvní styl, nejspíš jednou posunu slovo stařenka zase jiným směrem – pokud se tedy onoho požehnaného věku dožiju.
To je totiž další věc! Když se dnes koukám kolem sebe, na zařazení mezi stařenky aspirují dámy až po devadesátce!:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2023
Tak co dámy, jaké z vás budou stařenky? 😀
PS: Děkuju Aplír za nápad 🙂 Minulý týden jsem to psala opravdu na poslední chvíli, pořádné téma ne a ne mi v hlavě naskočit!
Stařenka se mi pojí s manželovou tetou z Horňácka, která až do smrti nosila kroje a nádherně vyšívala.
Najsôr jazykove okienko.Na Slovensku máme babičky a deduškov,v niektorých regionoch podľa rodinných zvyklosti sa hovorí starká/ý/ Len tie babičky,ktoré su ješitné a nechcú byť babičkami,nutia vnučence,aby im hovorili stará mama/otec/
Naša mama chodila z akademie k Dňu učiteľov vždy mimoriadne nazlostená-jednak pre červený karafiát,nevalnej kvality,ktorý im strčili pri vchode do sály pionieri a jednak pre básen propagandistickú,ktorá sa volala starenky učiteľky.So železnou pravuidelnosťou bola každý rok!
Já znám „babka a dedko“ 🙂 Stará mama a otec na mě vykoukli zatím jen v literatuře 🙂
Tak ty stařenky učitelky fakt nebyly nic moc, ale zase to nebyly soudružky! 😛
Verenko, já sí tu báseň našla a musím říct, že obdivuji tvoji maminku, že nepropleskla toho, kdo ji vybíral, z obou stran. Jako do domova důchodců dobré, ale recitovat to ženám v plné síle…
https://www.visegradliterature.net/works/sk/Mih%C3%A1lik%2C_Vojtech_-1926/Starenky_u%C4%8Dite%C4%BEky
šílená báseň 😀 vůbec bych se nedivila tvojí mamince, kdyby recitujícího propleskla sešitem 😀
Laskavé označení dáma „stařenkou“ užívají hlavně naše media,zejména při hláškách jak nezrvalý řidič atd. srazil 60tiletou stařenku na horském kole. Moje babičky byly dámy do pozdního věku, do doby kdy byly schopné se o sebe postarat ale i pak chtěly být učesané,oblečené, tak jak byly zvyklé. Moje matinka byla do pozdního věku hypermoderní,přizovala si oděvy alespoň z Uvy, když nic jiného nebylo, no a moje osoba je s ohledem na psy uživatelkou hadříků zejména ze Sportisima atd. a to se kvapíkem blížím k hodně, hodně požehnanému věku. Když šátek, na piráta. 🙂
“ dámy stařenkou“ + „neurvalý“ . Pardon.
Jenny, to má velkou pravdu, s tím podivným názvoslovím s médiích. Ženy jsou stařenky někdy od šedesáti a pokud někdo ublíží malé holčičce, klidně dvou nebo tříleté, pro změnu ji nazvou dívkou. Už mě napadlo, jestli na to existuje nějaká tajná domluva nebo jsou prostě všichni tupí? Přece v médiích nepíší jen středoškolští studenti? (Doufám!:))
Když čtu některá mainstreamová média, tak místy pochybuji i o té střední. 😀
😀 Na tom něco bude!
Stařenka říkají ty laskavější zdravotní sestry, když mluví o opravdu staré osobě. Důchodkyně ani seniorka není hezké a v podstatě je dost urážlivé. Vzhledem k tomu, jak dlouho budu pracovat, by neměli hodně dlouho vytahovat ani stařenku, ani nic jiného. No a onehdy jsem narazila na dovolenou pro seniory- od padesáti let… ježiš, já jsem si v tomhle věku koupila puntíkované rokenrolové šaty!
Stařenka je hezčí než důchodkyně než seniorka… asi jo, ale určitě ne v šedesáti!
A jo, taky jsem se doslechla o senior-zájezdech od padesáti 😀 No, naštěstí na zájezdy nejezdíme, takže mě to míjí. Zato si už od prosince v Praze kupuju zlevněné seniorské jízdné 😛
Asi pátá fotka na následujícím odkazu se jmenuje: Stařenka s tetou Mařkou: http://apina.rajce.idnes.cz/2010-09_IX/
Podle popisu by to měla být stará žena, ale zpod toho šátku se dívá osůbka možná tak okolo 20 let. Mimochodem praprateta Marie se narodila až hodně let po mém praprastrýci Staninovi a měli stejnou maminku, tudíž ta stařenka bude spíše jeho sestra, také Marie, která měla dceru Marii, zde asi Mařku.
Právě ty šátky dělaly z mladých žen ty stařenky, navíc, když se musely chovat podle dobových zvyklostí a ještě dřít někde na poli, tak i tak vypadaly. V principu na většině starých fotek lidé vypadají starší než ve skutečnosti jsou. Mimochodem, před časem jsem byla v Istanbulu v Modré mešitě a musela jsem si na hlavu dát šátek. Je neuvěřitelné, jak mě to ostaršilo. Uffff Také ze sebe nemíním dělat stařenku, myslím, že tak to dnes většina žen prostě vůbec nemíní brát.
pardon, šestá fotka
Apino, to je hodně nezvyklá fotka, díky za sdílení! Ta mladá tvář pod tmavým šátkem… a malé dítě na klíně.
Když jsme byli v Izraeli, nafotila jsem spoustu žen s velmi různě uvázanými šátky – a většině z nich to slušelo, snad jen kromě klasického muslimského hidžábu – ten opravdu sluší jen málokteré dívce nebo ženě. V šátku to není, je to v tom, co znamenal – a jak byl uvázaný.
My jsme vždycky používali oslovení sousedek ve vesnici jako teta nebo tetička, podle oblíbenosti, či stáří. Označení stařenka jsem nezaslechl ani od dědy ani od bábi.
Pánové se označovali jako strýc. Ono vlastně jediné označení jako staříček jsem u nás našel jen od Galušky u Pagáče, ale i tam je prakticky i ten zbytek označován jako teta/strýc.
Já znám staříčka jen od Ygy a moc se mi to líbí! 🙂
V Praze byly prostě paní a páni… ani ty tety ne:))
Jo stařenka… do mých patnácti (40 roků nazad) jsem na Vrbici babičku nepotkala, za to stařenek bylo dvanáct do tuctu. A včil na stařenku nenarazím, ani kdybych se roztrhala… tož to bylo takové malé jazykové okénko 😉 .
Jinak (ještě se vrátím k mým jurodivým letům na Vrbici) jsem hodně dlouho byla přesvědčená, že v určitém vysokém věku (měla jsem dojem, že tak ve čtyřiceti!) se prostě žena na dědině zbaví městských šatu a oděje se do barchetových sukní, kacabajky a klustých pančoch na gumu!
Jaká budu já stařenka (jakože babička) nevím, protože to vypadá, že ještě hodně dlouho jí nebudu, budu-li nakonec. Ale toužím po tom, být oslovována pratetičko (jsem jí) a mým vzorem je pratetička Zdenky Baldové v Eva tropí hlouposti! Bohužel se vzoru ani náznakem neblížím (pletení punčoch) a ani moji prasynovci či praneteře mi tak neříkají. No jo, třeba v těch šedesáti se vrhnu na pěstování růží, bude posedávat v křesle s čepcem na hlavě a vše řešit s bohorovným klidem… 😉
ale té říkali „teto PA“
No – a mně by mohli říkat prateti Yv! Co by se jim stalo?! 🙂 🙂
nauč je to:-D ve zkratce by to mohlo být i PRATYGO 🙂
🙂 🙂 Nebo pratetygo… akorát mám dojem, že by se mohli splést a říci mi prasetygo 😉
😀
Když ty stařenky asi byly hlavně na Moravě, v Čechách znám jen babičky…
Jinak díky za rodinné stříbro…. vždy jsem se kochala Tvým vypravěčským uměním..
Nevím, u nás na Slovácku jsem označení stařena/stařenka neslyšel. Podle mne to je převážně literární označení. Protože v běžné mluvě jsem to neslyšel ani u lidí, kteří zažili císařepána. 🙂
Stařa Anna (manželova babička ročník 1912) měla první vnouče v 42letech. V rodině mého otce se říkalo stařenka a stařéček (okolí Olomouce).
Tak Olomoucko (Haná) byl pro nás jako pro malé už prakticky jiný svět. 😀 Jsne se pohybovali prakticky jen po Uherskohradišťsku.
Takže je možné, že se to někde používalo běžně.
Ono není Slovácko jako Slovácko – u nás na tom Hanáckém stařeček a stařenka bylo běžné oslovení. Jenom Knápci na rožku měli dědáka – pravda, on pocházel z Hané. Znám jeden minipříběh, kdy se do krve dohádala nastávající pramatka a její snacha, která si stála za oslovením babičko, kdeždo tchyňa byla celá bez sebe, že žádná senilní babča néni, že je normální stařenka.
Poznámka: stařena se u nás nepoužívalo vůbec, ještě tak stařa, ale to se říkalo „za zádama“ dotyčné osoby.
Bylo by zajímavé zjistit, kdy se z jazyka vlastně stařena ztratila 🙂 Ne, že by mi to slovo chybělo:))
A „žádná senilní babča“ mě fakt dostalo! 😀
nebudeš! Pokud nemáš nějakou výsluhovou rentu /nevím jakou/ nebo předčasný důchod nebo něco takového, tak budeš pracovat! A růže pěstovat můžeš, jo, to ti bude snad povoleno.
Stařena, stařenka, to už jsou trochu archaické výrazy a myslím, že z moderního slovníku mizí. Ačkoliv… pětadvacetiletý redaktor vyplodí zprávu, že mladík na kole porazil stařenku a pak se ukáže, že sedmdesátiletá paní si po silnici rázovala se svým psem. Si myslím, že stařenky už na ulicích vidět nejsou. Jsou tam starší ženy v džínách, svetříku a volné blůze, nebo v sukni, na širších podpatcích, s kabelkou přes rameno a moderními brýlemi. No, takhle se stylizuji já a se stařenami nebo stařenkami se neztotožňuji. Ehm, zatím. 🙂
moje maminka nikdy nepatřila do kategorie stařenek, přestože se dožila téměř 94 let. byla ředitelkou školy na penzi a podle toho mínila i vypadat 🙂 ve vyšším věku už hrálo roli pohodlí a teplo, ovšem pořád muselo být oblečení pěkné a kvalitní. a barevné, lichotivé k tváři a bílým vlasům. kadeřnice a pedikúra byla samozřejmostí – obě docházely do Penzionu podle objednávek. a jak píšu níž, bábinek s tímto názorem bylo v Penzionu víc 🙂
Přesně, mámu by stařenka urazila. Ona byla dáma až do konce. Ale pro své milované vnučky byla milující babičkou a posléze prababičkou pro pravnoučata.
Mimochodem, když začala být jasná její diagnóza, tak jedna doktorka jí řekla, že má požehnaný věk. Dost to mámu naštvalo a doktorka mohla držet ústa, protože jí tak neomaleně dala najevo, že už je koneckonců dost stará a že už má vlastně umřít. No, máma bojovala ještě skoro tři roky.
ono se to říká v dobrém…jen to načasování vyznělo pěkně blbě. zas ale, když to Tvoji maminku zdravě namíchlo, dodalo jí to bojovnosti. a babi, babča, babička v kruhu rodiny je pěkné – stařenka projde opravdu jen v nářečí. a taky se to neužívá všude – Davidova rodina pochází z Drslavic a všichni říkají “ bábi Květňanská, bábi Drslavická“ 🙂 staříček a stařenka jsem slyšela spíš od Ygy.
Nejspíš budu stařenka v mikině, gatích, horských botách a výcvikové vestě. 😛
Tuhle jsem dětem tvrdila, že starší dáma by měla mít velkého psa, aby se k němu nemusela s bolavými zády shýbat. Na což Marek opáčil, že dostatečně velkého psa pak mohu použít i jako příležitostnou hůlku… 😛 😀
No, proč ne. 🙂 A co používat psa jako zvedák? Třeba z kleče do stoje? Nejvyšší čas ho začít trénovat, aby postál a vyztužil se v lopatkách, až se opřeš. 😀
(Jednak jsem takto cvičeného psa už viděla naživo a jednak mě napadají různé bujaré inspirace od té doby, co mě synové museli zatáhnout za ruce, abych se zvedla z takového velmi dyzajnového (jinak si to napsat nezaslouží) křesílka. Naštěstí mi nezůstalo viset okolo pozadí, to bych se už vzteky neznala vůbec. :D)
Tomu se říká pohlcovací nábytek 😀 A nikdy by si do něj nesedli tajní i veřejní agenti! 😛
Pohlcovací nábytek? No potěš. 😀 Zase na druhou stranu, jelikož jsem si sedla, můžu dostat lustrační osvědčení, hurá! 😀
😀
z mladé čarodějnice bude jednou stará čarodějnice…a bude pořád stejně vesele nekonformní co do oblékání i účesů 🙂 stařena je výraz pro nevrlou babici…babu Zimnici 🙂 stařenka označuje babičku jako pápěrku – na Moravě babičku obecně 🙂 pozorovala jsem v Penzionu, jak se k věku staví která z dam, které tam s mojí mamkou bydlely: většina brala život s humorem a oblékala se pohodlně a vesele 🙂
Víš, mám dojem, že slovo stařena dostalo ten pejorativní nádech až relativně nedávno. Dřív to podle mě prostě označovalo starou ženu. A stařenka mohla být věchýtek, stejně jako kulička, řekla bych. To je právě ten vývoj jazyka, který tu sledujeme.
Jinak by i ten Schikaneder ten obraz nazval Stará paní s dítětem, určitě nechtěl modelku urazit 🙂
taky mám ten dojem…a co Slováci a jejich „stará mama“ a „starká“. ve slovenštině asi není výraz pro babička, dědeček.
Tam se to používá běžně, ne? A bez pejorativního nádechu.
právě…tam je babička „stará mama“ a hotovo 😀
To je ono! Takhle mají stařenky vypadat! Marek obvykle má trefné glosy! 🙂
No, tak to mělo být k Dede nad touhle Dede. Nojo, no. Že by stař…?
Ne, ono to občas udělá a já nevím proč. Ale lidé to obvykle pochopí a přiřadí si komentář na správné místo 🙂
mojí mamce je 91 (v září jí bude 92) a jako stařena se teda neoblíká ani tak nevypadá….chodí v pestrých barvách,to já jsme proti ní nudnej patron…co má šatník,černo,zeleno..trochu bílý a červený a modrý….když něco barevnýho a strakatýho,stejně je podklad černej nebo zelenej 😀
jo,zkuste si jen tak pohrát a najděte si,kdy přijela Babička na Staré Bělidlo a potom si najděte její narození..a až budete mít to číslo,vezměte knihu a čtěte si popis „babičky“… budete si s údivem šeptat-to není možný!!!
O Babičce ze Starého Bělidla samozřejmě vím a taky mě to napadlo:)) Vždyť já jsem od prosince už o deset let starší než byla ona! 😀
A barvy jsou dobré – v Anglii jsem se utvrdila, že růžová je pro starší dámy naopak skvělá, jde dobře ke starší pleti i šedým vlasům. Stejně jako jiné pastelové barvy. Takže já se tím řídím taky 🙂
a mě je jako jí 😉
A to si představte, že když přijela babička na Staré bělidlo, tak prý jí bylo 50 let. Ale popsaná byla jako 80 letá stařenka.
Moje prababička Marie ročník 1900, celý život nosila barchetové šaty stejného střihu a copánek z vlasů, zatočený do drdolu. Celý život byla stejně štíhlá jako v 19 letech, když se vdávala. Jen ty vrásky v obličeji jí přibyly. Byla to laskavá a velmi pracovitá žena.
Doufám, že se mi podaří stárnout s grácií, jako se daří Helen Mirren, Marii Rottrová nebo Martě Kubišová.
Míšo, umění stárnout s grácií je velmi těžké a není na to jednotný recept. Možná snad platí, nedržet se zdání mládí a nepodlehnout beznaději.
Já v tebe věřím! 🙂
Slovo stařena je vnímané hanlivě, stařenka je laskavé, ale vztahující se k ženě bohatě nad osmdesát. Některé stařenky dokážou být staré dámy hodně dlouho, hezky oblečené a upravené. Upřímně, je mi jasné, že dnešní ženy vypadají mnohem mladší, ale někdy mi zas vadí ta křečovitá snaha zůstat mladá. Umění stárnout se mnohým vyhnulo. Pro mne je předobrazem elegantní stárnoucí ženy Judi Dench. Z té snad stařenka nikdy nebude 🙂
To se u šéfové Jamese Bonda snad ani nepředpokládá. 🙂
„M“ je dáma každým coulem 🙂
Jo, ta je dobrý příklad – a není sama. Co takhle Meryl Streep? 🙂 Tak je taky skvělá.
Stařenka – máš pravdu, Dede, že být stařenkou potřebuje určitou křehkou konzistenci, říkalo se jako věchýtek. A ta nastává čím dál později, opravdu až hodně po osmdesátce. Do tě doby je žena prostě dáma, tedy pokud je dáma. Já se nechám překvapit. 😀
Já se taky nechám překvapit 🙂 Jediné v co doufám je, že budu soběstačná duševně i tělesně 😀