Dívám se na pestré barvy větrovek na jednom z e-shopů. Jo! Pokud mám mít ochranu před větrem a deštěm, chci zářit jako maják 🙂 Ne, že bych podobnou větrovku neměla. Koupila jsem ji před dvěma lety z nutnosti v Rožnově. Je skvělá, neprofoukne, má podivný velmi reflexní vzor, ale je… tmavošedá. Víte, jak depresivní je v dešti tmavošedá větrovka?* 🙂

Vzhledem k tomu, že obě moje bundy do přírody (zimní i přechodová) jsou jasně červené, volila jsem tentokrát zářivě bleděmodrou. Ta má mimo jiné výhodu, že k ní mohu nosit své růžové doplňky – mikinu i šátky. Výborně, budu vypadat jako obrázek z mateřské školky – ve svém věku. A mám z toho radost!

A pak mě napadlo, jak dávno jsem už nepoužila deštník. Popravdě, občas hodím do auta ten velký – to když hrozí letní liják nebo bouřky. Pokud však není horko, zvládám všechno mimo aktuální průtrž mračen díky svému běžnému oblečení. Ano, kapuci a aspoň průměrnou nepromokavost žádám i od svého formálního oblečení, včetně kabátů.

Není to u mě novinka. Snažila jsem se vždy, ale jisté nepromokavé dokonalosti se můj šatník dobral až po pobytu v Norsku, kde umí pršet tak, jak si tady užijeme jen málokdy. Díky tomu procházím životem prakticky bez pomoci deštníku a to přesto, že neumím ignorovat déšť jako Bábi Zlopočasná Terryho Pratchetta:))

Doteď si pamatuju svůj úžas, když jsem v nákupním centru v norské Sandvice našla obchod specializovaný na nepromokavou módu. Byly tam elegantní pláště lesknoucí se barvami v decentně kovových tónech, bundičky odvážných střihů, botky i vysoké boty, včetně, abych tak řekla, společenských holínek v pro mě tehdy neuvěřitelné škále barev a vzorů, nepostrádajících jistou rozpustilou eleganci.

Byla jsem okouzlena, byť po zhlédnutí cenovek část mého nadšení vyprchala. Potom jsem si ale vzpomněla, že tehdy, v roce 2006, málem v Bergenu padl rekord v nepřetržité řadě deštivých dní zahrnující bez pár dní tři měsíce, a bylo mi jasné, že v tomto podnebí je nepromokavost svrchních oděvů zásadním parametrem jejich nositelnosti. A Norky nejspíš nemilujou deštníky o nic víc než já.

Když jsme se tedy poté z Norska přestěhovali do ostrovní země vichrů a lijáků, nic podstatného mi ve výbavě pro přežití v lese i ve městě nechybělo. Ale protože Anglie je (byla) do značné míry zemí své královny, přece jen jsem svoji výstroj vylepšila – koupila jsem si do společnosti protidešťový klobouk!

A víte, že jsem si na něj zvykla? Ten původní už nemám, ale sehnala jsem si tam další – hezký, z voskovaného plátna, se stuhou a látkovou květinou:)) Pokud musím ven v nepříliš silném, ale vytrvalém dešti, neexistuje nic lepšího – a je z pod něj lepší výhled než zpod kapuce.

Letošní jaro moji protidešťovou výstroj skutečně prověřilo. Takže se zrovna ptám – jak se chráníte před deštěm vy? Používáte deštníky? Holové nebo skládací? (Hm, také je v takovém případě věčně někde zapomínáte?:))

*Naštěstí mi byla větší, takže ji bez problémů nosí Martin.