Dívám se na pestré barvy větrovek na jednom z e-shopů. Jo! Pokud mám mít ochranu před větrem a deštěm, chci zářit jako maják 🙂 Ne, že bych podobnou větrovku neměla. Koupila jsem ji před dvěma lety z nutnosti v Rožnově. Je skvělá, neprofoukne, má podivný velmi reflexní vzor, ale je… tmavošedá. Víte, jak depresivní je v dešti tmavošedá větrovka?* 🙂
Vzhledem k tomu, že obě moje bundy do přírody (zimní i přechodová) jsou jasně červené, volila jsem tentokrát zářivě bleděmodrou. Ta má mimo jiné výhodu, že k ní mohu nosit své růžové doplňky – mikinu i šátky. Výborně, budu vypadat jako obrázek z mateřské školky – ve svém věku. A mám z toho radost!
A pak mě napadlo, jak dávno jsem už nepoužila deštník. Popravdě, občas hodím do auta ten velký – to když hrozí letní liják nebo bouřky. Pokud však není horko, zvládám všechno mimo aktuální průtrž mračen díky svému běžnému oblečení. Ano, kapuci a aspoň průměrnou nepromokavost žádám i od svého formálního oblečení, včetně kabátů.
Není to u mě novinka. Snažila jsem se vždy, ale jisté nepromokavé dokonalosti se můj šatník dobral až po pobytu v Norsku, kde umí pršet tak, jak si tady užijeme jen málokdy. Díky tomu procházím životem prakticky bez pomoci deštníku a to přesto, že neumím ignorovat déšť jako Bábi Zlopočasná Terryho Pratchetta:))
Doteď si pamatuju svůj úžas, když jsem v nákupním centru v norské Sandvice našla obchod specializovaný na nepromokavou módu. Byly tam elegantní pláště lesknoucí se barvami v decentně kovových tónech, bundičky odvážných střihů, botky i vysoké boty, včetně, abych tak řekla, společenských holínek v pro mě tehdy neuvěřitelné škále barev a vzorů, nepostrádajících jistou rozpustilou eleganci.
Byla jsem okouzlena, byť po zhlédnutí cenovek část mého nadšení vyprchala. Potom jsem si ale vzpomněla, že tehdy, v roce 2006, málem v Bergenu padl rekord v nepřetržité řadě deštivých dní zahrnující bez pár dní tři měsíce, a bylo mi jasné, že v tomto podnebí je nepromokavost svrchních oděvů zásadním parametrem jejich nositelnosti. A Norky nejspíš nemilujou deštníky o nic víc než já.
Když jsme se tedy poté z Norska přestěhovali do ostrovní země vichrů a lijáků, nic podstatného mi ve výbavě pro přežití v lese i ve městě nechybělo. Ale protože Anglie je (byla) do značné míry zemí své královny, přece jen jsem svoji výstroj vylepšila – koupila jsem si do společnosti protidešťový klobouk!
A víte, že jsem si na něj zvykla? Ten původní už nemám, ale sehnala jsem si tam další – hezký, z voskovaného plátna, se stuhou a látkovou květinou:)) Pokud musím ven v nepříliš silném, ale vytrvalém dešti, neexistuje nic lepšího – a je z pod něj lepší výhled než zpod kapuce.
Letošní jaro moji protidešťovou výstroj skutečně prověřilo. Takže se zrovna ptám – jak se chráníte před deštěm vy? Používáte deštníky? Holové nebo skládací? (Hm, také je v takovém případě věčně někde zapomínáte?:))
*Naštěstí mi byla větší, takže ji bez problémů nosí Martin.
Mimochodem, byla jsem dnes se čtyřměsíčním Rexem na očkování a opět nevěřila vlastním očím, když jsem koukala na váhu – poměrně nohaté a určitě ne tlusté štěně má 23, 6 Kg!
A to už dostává jíst jen dvakrát denně, bojím se příliš rychlého nabírání váhy, kvůli vyvíjejícím se kloubům. Jen abych mu jednou neříkala Fík! 😀
Fík Geralt Rex
😀
🙂 jsem zvědavá, kam se dopracuje…. ty jeho packy naznačují „Fíkovu“ velikost
Tvoje bunda má krásnou optimistickou barvu, Dede. 🙂 Kdysi dávno jsem podobnou přivezla synovi z NDR a když z ní vyrostl, nosila jsem ji sama. 🙂 Jinak do lesa se psem, když je deštivo, nosím bundu s kapucí (aktuálně mám zelenomodrou a červenou) a pod kapuci si někdy ještě dám klobouček. Nepromokavý klobouk by se mi líbil!
Do města nosím s sebou stále v kabelce deštník, většinou ho nevyndávám ani za parného léta. Nedávno jsem objevila fantastický e-shop „ráj deštníků“ a tam jsem si pořídila skvělý deštník do kabelky – je placatý, dlouhý 18 cm, lehoučký a když jej rozevřu, je nade mnou tmavomodrá obloha se stříbrnými hvězdami. 🙂 Jinak bych si tam vybrala asi tak 15 dalších deštníků.
Ty jo, Hančo, v takovém obchodě bych asi kupovala taky – i když i tak nevím, jestli bych ten koupený nakonec použila:))
Deštník nosím preventivně v městském batohu pořád.
Měla jsem ho sebou i teď minulý týden v Římě.
Občas nám tam sprchlo, ale jinak dobré počasí.
V poslední době se snažím chodit s turistickými hůlkami a při chůzi s nimi, se deštník opravdu nedá držet. Musela bych mít třetí ruku.
Pořídila jsem si tedy pršiplášť tzv. silnou pláštěnku s druky a kapucí. A ejhle je to ono.
Jé, konečně jste byli v Římě? Kde všude jste byli, kde jste spali, co pěkného jste viděli a co dobrého jste jedli?
My se chystáme na podzim, tak budu předem vděčná za každý tip.
Míša určitě řekne více, ale doporučuji možná trochu zašité náměstí, které není úplně na hlavních trasách – Piazza Navona. Je samozřejmě hodně známé a populární, ale v Římě mi kdysi přišlo jako jedno z nejkrásnějších. Navíc se k němu dojde jen malými uličkami a najednou se otevře celý ten úžasný prostor.
Jinak, pokud jste tam nikdy nebyli tak samozřejmě klasika: Koloseum, Forum Romanum, podívat se od zřícenin paláců na hipodrom, Španělské schody, Panteon, Vatikán – Sv. Petr, papežské paláce… Caracalovy lázně, via Appia, katakomby… A hodně choďte do kostelů, tam je spousta umění (hlavní kostely jsou kromě Sv. Petra: San Giovanni in Laterano, Santa Maria Maggiore, San Paolo fuori le mura…). Dobré je se podívat do Sv. Klementa, tam je v podzemí vlastně druhý kostel a takový labyrint starých budov Říma a byl tam pohřben Sv. Cyril, bratr Metoděje. Také Ústa pravdy známá z filmu Prázdniny v Římě… A samozřejmě fontány – je jich spousta na skoro každém kroku, nejznámější Fontana di Trevi, Prostě v Římě je na každém kroku něco k vidění…. Tak plánujte a užijte si věčné město 🙂
Díky za tipy, tohle plus mínus asi známe, v Římě jsme byli už několikrát. Navíc jsme jednou měli štěstí na bytného, zajímavá kombinace – novinář, japanista, džudista a surfař v jednom, navíc s velmi dobrou angličtinou, opravdu sympaťák, doteď si píšeme. Hned první den nám ukázal Řím ve zkratce, protáhl nás snad za 2 hodiny kolem toho nejznámějšího (pak jsme si to prochodili se vstupenkami).
My máme velkou slabost pro čtvrt EUR (kdysi jsem tam byla s našimi děvčaty dračími na závodech na tom jezírku), „čtvercové Koloseum“ doporučuju všem, moc se nám líbí i čtvrtě Testaccio nebo Flaminio (je tam i Československá ulice a socha Jana Palacha, ale to asi víš/víte vy všechny tady, ve Flaminiu byla olympijská vesnice pro OH v roce 1960).
Když někde jsme, chodíme „po filmech“ (nebo knížkách). Kdysi v Moskvě jsme takhle šli po stopách Mistra a Markétky, v Římě naposled po stopách Velké nádhery, našli jsme všecko (v té Moskvě ne).
Aido my jsme chodili po stopách filmu Prázdniny v Římě.
Míšo, to mám radost, že vám ten Řím nakonec vyšel! Jak jste se měli? Stihli jste všechno, co jste si naplánovali? To musela být radost, po tak dlouhém čekání, viď? 🙂
No konečně to vyšlo.
Ubytování jsme měli v hotelu Corot. Je to blízko nádraží Termini a tak jsme nemuseli tahat kufry daleko.
Řím jsme si prošli, ale chodili jsme spíše tam, kde už ty davy turistů tolik nejsou.
Byli jsme galerii Doria Pamphilj. Je to soukromý palác rodiny Pamphilj a je nádherný. Krásně zařízené místnosti a nádherné obrazy. Je na Via Corso, v ulici pod památníkem.
Dále jsme jeli do Tivoli podívat se na renesanční Villu D´este s překrásnými zahradami s vodotrysky. Je to nádhera a stojí to za to.
Jede se tam autobusy Cotral ze zastávky metra Ponte Mamolo. Je třeba si koupit lístky z Říma do Tivoli a z Tivoli do Říma hned tam. V Tivoli se lístky blbě shánějí.
Jinak jsme si užili dobrého jídla i vína. Počasí šlo i když nám občas sprchlo.
zapomínání deštníků je něco, co by si zasloužilo samostatný výzkum…většinou se mi podaří si vzpomenout a vrátit se pro mokrou nezbytnost včas, ale někdy to taky neklapne 🙂 naposledy zůstal na ochozu kaple Božího těla v Kutné Hoře jeden velký černý holový…kochali jsme se vyhlídkou za svěžího vzduchu po dešti a odešli spokojeně bez něj 😀 jistě k radosti nějakého bezdeštníkového turisty 🙂
Ano, takto jsem už také obdarovala deštníky šťastné nálezce 🙂 Jeden čas jsem si myslela, že to vyřeší holový deštník s tou zahnutou rukojetí, aby se dal třeba v obchodě pověsit na předloktí. Jenže mi pořád vadil… Kapucu prostě shodím na záda a ruce zůstanou volné 🙂
Dede, jaký obrázek z mateřské školy? dobře zvolené barvy, to jest poznávací znamení dámy, která dbá na eleganci! modrá je super a moc Ti sluší 🙂
Děkuju 🙂 Mě ta modrá prostě uhranula a jsem šťastná, že ve skutečnosti je snad ještě pěknější než na obrázku v obchodě 🙂
Deštníků mám hromadu, ale stejně nejradši chodím po městě v klobouku, tomu jednomu klobouku už pomalu táhne na 70. 🙂
Ale o nějakém nepromokavém na léto také pomalu uvažuji.
řekneme paní Meluzíně 🙂
Tohle bude spíš tak na Bushmana nebo něco podobného. 🙂
tak tam je budou mít určitě… rybářské kloboučky 🙂
Martin má z Anglie nepromokavý klobouk, takový takřka kovbojský. Moc mu sluší a rád ho nosí – už 13 let 🙂
Deštníků skládacích mám několik, ale fakt nevím kde :-)). V autě vozíme jeden giga s holí, kdyby náhodou 🙂
A nepromokavé bundy byly se psem vždycky nutnost, měla jsem jich za ta léta hodně, dosloužily a tak jsem letos čirou náhodou zakoupila tmavě modrou (jinou barvu neměli) samo že s kapucou. Barva mi celkem i vyhovuje, jde k ní nosit cokoliv. Deštníky nesnáším, prostě potřebuju mít volné obě ruce, i když už v té jedné není vodítko. A stejně mi vždycky pršelo za krk, nebo jsem měla mokré jedno rameno 🙂
Ta tvoje krásně modrá je super, taky by se mi líbila, ovšem bez těch růžových doplňků prosím :-)) Růžovou akceptuju pouze jahodovou zmrzlinu :-), mňam.
Kvůli volným rukám nemám jen kapuce, ale trvám i na nutném počtu kapes 🙂 Jak začne být horko, vzdychám, protože nemám kapsy a musím začít nosit taštičky nebo ledvinky… Nerada.
Hmmm, já v létě nosím šaty s širokou sukní a ty mají v bočních švech všité kapsy. Narvu tam i mobil a v těch záhybech není vidět 🙂
Protože jsem před lety při přechodu do důchodu vyměnila šatník ze společenského do psího, značně přibylo bund s vychytávkami do deště i větru.
A při cestě po Norsku jsme též objevily (s dcerou) krámek s úžasným oblečením vhodným do norského počasí a získaly pocit, že vše nutně potřebujeme. Ale pohled na cenovky nás rychle vrátil zpět na zem. Příjemná prodavačka (slečna z Česka) nám pomohla vybrat alespoň mikinu, jejíž cena nám nesebrala všechny finance…. Dodnes v běhu 🙂
V Norsku to umějí. A kvalita je skvělá – mě slouží všechno, co jsem tam koupila. Ta červená jarně-podzimní bunda je stejně stará jako náš Patrick, tedy jí teď bude 10 let. A není to na ní nijak vidět a to v ní opravdu chodím.
Jo nepromokavou bundu bych přivítala předevčírem, kdy mne zničehožnic přepadl lokální slejvák – a když říkám lokální, myslím tím jen ten jediný mrak, který nade mnou putoval půl cesty lesem a radostně nad tou souhrou ronil slzy velikosti hrachu a kadence samopalu vzoru 24. Je jasné, že jsem vycházela za slunného odpoledne a do téhož jsem se posléze (mokrá až ve spoďárech – nad čímž Jeník nevěříce kroutil hlavou) vracela.
Mám novou šusku typu parka, ale ne takhle barevnou (protože jsem ji potřebovala hned a byla jsem ráda i za tu černo vínovou), kterou jsem si pořídila do Krkonoš (stará již dosloužila).
Jinak, nejdu-li se zvěří, tak používám holové deštníky. Ty skládací nesnáším, protože mají trestuhodně krátkou ručku. Deštníky samosebou všude zapomínám, ale zatím jsem skoro všechny následně dohledala.
Poslouchej Ygo, nebyl ten mrak nějaká kletba? Že se držel nad tebou? Přemýšlej… nešlápla jsi na kuří oko nějaké čarodějnici? 😀
Ukaž protidešťový klobouk!
Já mám skládací deštník na cesty po městě – složím do igelitky a v tramvaji jsem za dámu a ne za mokré odkapávající stvoření, po kterém si rozhodně sednout nechcete.
No a jinak se držím pončopláštěnek, takových, pod které schovám i batoh (a ruce! – vám nevadí morké ruce?). A můžu udržovat aspoň trochu rozumné mikroklima v jakékoliv intenzitě deště. Batoh sice také má pláštěnku, ale tu používám jen v mírném dešti, který pro sebe ignoruji. Jenže popruhy a bederák pláštěnku nemají, navíc malý batoh si i pod pončem můžu přehodit na břicho a vytáhnout potřebné – bez namáčení 😀
pončopláštěnka-ano,tomu já říkám BUBÁK 😉
Zrovna teď bych potřebovala novou nepromokavou bundu, taže sím Tě Dede, máš li odzkoušeno, nemůžeš mi dát typ.
Deštník nenosím, mám jich několik a stejně je vždycky zapomenu doma ale jeden mám pro jistotu,teda nevím jakou 🙂 , v autě.
Něco pošlu 🙂 Mám zase rozběhanej den, ale ozvu se 🙂
No, poté, co jsem byla třicet let ve služebním postavení u fudláků, vím o promokatelnosti všechno. Klobouček bych bývala uvítala, neboť nejhorší je, když člověku stéká déšť do očí.
OT – Kulíšek stále u nás, doslova proletěl nad miminem a ukázal se až po odjezdu maminky. Tatínek ho viděl sedět na střeše, takže měl pocit, že Kulich byvše zavolán sleze a dá se chytit. Ha
😀 Kulíšek ví, co chce! Chudák jeho opuštění páníčci… 🙂
Hm, co mám venkovské gaučáky a jezdíme s nimi v létě na hory, stala se součástí mého šatníku nepromokavá bunda (momentálně růžová, model jachtařská do mírného deště, takže unese kde co) a kotníkové trekovky. Pokud cokoli z toho jeví známky promoknutí, zakoupím impregnační sprej a jedu. Jo a na nepromokavý klobouček se chystám, v kapuci jsem nahluchlá. Letošní jaro prověřilo tuto výbavu dokonale. Deštníky mám, ale nikdy u sebe- obvykle zůstanou v autě nebo doma 🙂
Tvoje barevné bundy mi jsou také jednou z inspirací:))
Vendula London by mohla dělat i pláštěnky nebo deštníky 😀 s kabelkou mne viděla květinářka z Ronova, už si objednala, vybrala něco z nové kolekce..já si Macbeth kabelku šetřím a nosím jen tu crossovou – Holmesovskou, vejde se do ní fšechno i dva placatý mobily..(to jedna zjistí,jak dokáže zredukovat potřebné věci)
Uka. Vůbec netuším, o čem je řeč.
vendulalondon.com
Díky, prozkoumám.
Tak už jsem se letmo koukla, hezké, vtipné, ale asi nic pro mě, jsem bohužel hrozná konzerva. Ale všem, co to nosí, moc fandím za odvahu a smysl pro humor.
Matyldo, teď mě napadlo – už jste byli v Jičíně a okolí? tam je krásně a rozhodně by s Vámi mohly i strakatice 🙂
deštníky mám asi 4 a na parádu, z jednoho bude krajkový slunečník..takže to řeším bubákem – černou pláštěnkou bez rukávů (pelerína přes hlavu s kapucí) z Ikea..je super a nepromokne a nedá se protrhnout a je dobrá i proti větru…
Jo, ten typ pláštěnky znám – Martin má zelenou na cesty s batohem 🙂
Dede, ta modrá je nádherná a moc ti sluší.
Těžce jsi mě inspirovala – chci společenské holínky a protidešťový klobouk! 🙂
Mám lehounké šikovné skládací paraplíčko jménem Christian. Za ty roky si tykáme a Doppler mu říkají výrobci. 🙂
Taky mám Dopplera, šestnácti-paprskového, je to můj už třetí kousek téhle značky (první mi sebral vítr, druhý jsem zapomněla v MHD).
Z celkem zjevných důvodů váš typ deštníku neznám, ale věřím, že takové lehké něco se hodí 🙂 Také jsem mívala takovou lehounkou věcičku (mělo to nějakou známou značku, ale zapomněla jsem ji:)) a ráda jsem ho použila v době, kdy jsem musela být denně za dámu 🙂
No, ten můj moc lehounký není, je to takový ten holový a hodně veliký, proto ho taky skoro vůbec nenosím. Ale jako prevence deště slouží náramně, kdykoliv si ho vezmu, zaručeně neprší. 🙂
P. S. Zapomněla jsem pochválit bundu, moc hezká barva! Tak ať se dobře nosí!
Doppler je Mercedes mezi deštníky 🙂 moji sbírku zdobí skládací černobílý s kočkami ( jak jinak) 🙂 za další mám pár malých deštníků, co se vejdou všude a šest holových, každý jiný – černý, modrý für alle Fälle a pak barevné – jeden impressionistický, jeden oranžovo-zelený rozkvetlý, puntíkatý průhledný…holové jsou super, dají se zavěsit na loket, když člověk hledá v kabelce. malé jsou zase skladné, všude se vejdou ( a když přestane pršet, dají se všude zapomenout) 😀
No, my jsme to s JJ nechtěly tak propálit, že (mluvím za sebe, ale JJ určitě z dálky souhlasí). Jsou to fakt asi nejlepší cenově dostupné deštníky vůbec. Mají moc hezké vzory a tvary. Kdybych deštník používala víc, určitě bych si nějaký další vybrala. https://dopplerschirme.com/de/regenschirme.html
vždyť je to pravda a tady se reklama může 😀
Ano, jsem mezi Prahou a Jihlavou a z dálky souhlasím. 🙂 V mém případě to byl dárek, ale povedl se, a moc.
Takové dárky jsou nejlepší. Já ten můj (krát 3) dostala od MLP, předpokládám, že Ty taky.
Doppler teda jen ten jeden s koćkami