Většinou v literatuře se konkrétní text stává inspirací pro ilustrátora. Napadlo mne naopak psát příběhy pod vlivem dojmů z jednotlivých obrazů. Zkuste poznat obraz podle příběhu!
Stoslůvky jsem začala psát díky literární výzvě Duben měsíc drabble. Potom mě napadlo zveřejňovat je postupně v rámci autorského čtení pod názvem 100 obrazů a sto příběhů na sto slov a doprovodit text videem.
Zvu vás ke sledování další dílů.
Stařena s dítětem
Obraz:
Jakub Schikaneder (1855 – 1924): Stařena s dítětem
1886 – 1890, olej, plátno
soukromá sbírka
Drabble:
Vrznutí vrátek probudilo naději.
„Pojď malá, přivítáme tátu,“ pohladila stařenka vnučku a vzala ji do náruče. Děcko je na ní trochu těžké, ale co je to proti tíze života, kterou má vráskami zapsanou do tváře.
Stanula na prahu.
„Ale ne,“ řekla si. To jen vítr otevřel branku.
„Ještě budeme muset čekat,“ odevzdaně skloní hlavu.
Na chvíli se zamyslí.
„Dvířka vržou jako mé kosti. Odešly jimi všechny mé děti. Než se naděješ, půjdeš taky. Já ale asi dřív, miláčku.“
Dívenka se k ní přitulí.
Všechno své štěstí drží teď na rukách a díky němu zapomíná na ztížený dech a bolavé klouby.
Poprava Lady Jane Greyové
Obraz:
Hippolyte (Paul) Delaroche (1797 – 1856): Poprava Lady Jane Greyové
1833, olej, plátno, 246 × 297 cm
National Gallery, Londýn
Drabble:
Světlá pleť v bílých šatech září temnou místnosti. Žena má šátkem převázané oči i myšlenku, že pouhých devět dní panování vůbec nestálo za to. Pokořena klečí.
„Nebojte se nechat rozkvést svou moc, královno,“ nedávno říkal muž v černém plášti. Ještě ji nestačila rozvinout a už ji pobízí, aby hlavu položila na popravčí špalek, tvrdý stejně jako ortel smrti.
Gesto ruky odsouzené říká: „Ne! Já se bojím. Já nechci.“
Kat se opírá o sekyru. Sbírá síly k ukončení tak mladého života. Oči mu přivřel smutek.
„To nemůžete,“ zoufá si sedící dvorní dáma. Druhá se zhrouceně opírá o zeď. Odmítá popravu sledovat.
Nemůžu se zbavit dojmu, že osud anglických královen býval spíš tragický. Toužily po koruně, ale ty konce… a byla tak mladá.
Stařena s dítětem- opět jsem si připomněla, jak lidé vypadali dřív a dnes. Kolik jí bylo? Padesát? Šedesát? Dneska jsme v padesáti ve středním věku 🙂 Mě tenhle malíř přijde až moc realistický, mám radši brazy trošku mimo realitu.
Ale popsalas je moc dobře.
Hele, já našla fotku nějaké naší prababičky, na té fotce jí bylo cca 35 a vypadala bezpečně dvakrát tak stará. Dneska se v 35 teprve začíná žít (s nadsázkou).
P. S. Před časem se mě někdo ze známých ptal, co mi přijde nejdivnějšího na Africe. Co? Nejsou tam (aspoň na vesnicích) starší lidi, ale jako že vůbec. Kdo se dožije Tvého nebo mého věku, má mimořádnou kliku.
Je pravda, že ženy byly víc sedřené, měly víc dětí, málo času, ani kosmetiku, jak ji známe dnes a výsledek je na první pohled patrný.
No, tak kosmetiku asi nepoužívaly vůbec, navíc ona měla asi 8 dětí v rozmezí 20 let. To nejmladší byla moje babička, která se narodila už jako pohrobek po smrti svého tatínka. Byl pekař, rozvážel zboží a nešťastnou náhodou spadl pod splašené koně na voze, na kterém to zboží rozvážel.
No i moje babička vypadá na fotkách z mého dětství mnohem starší než já, přitom byla mladší než já teď, narodila jsem se, když jí bylo 50.
To byla hrozná tragédie. Nedovedu si představit živit a vychovávat 8 dětí, z toho jednoho kojence. (Nehledě na to, že se pralo na valše v neckách, pro vodu se chodilo k pumpě nebo do kašny).
K tragédiím docházelo. Můj tchán málem přišel o život, když se mu splašil kůň. Dnes jsou zase běžné autonehody.
A k té kosmetice – nějaké masti byly i odvary, ale ženy neměly čas a tak se spíš používaly k léčebným účelům než ke zkrášlování.
a sádlo se snědlo…žádné mazání pat,obličeje ,sedřených rukou a loktů…
Tak, tak, často tragický.
Je fakt, že obecně sňatky často zajišťovaly vojenské spojenectví, rozšíření království, naplnění prázdné pokladny a podobně, ale princezny samotné ho těžko mohly ovlivnit. Manipulovalo se s nimi jako s figurkami na šachovnici.
Mé drahé vnouče,jsi jediné co mi dává sílu ještě žít. Zůstali jsme sami a já se usmívám i když je to těžké,tvé dětké srdíčko hřeje mou naději,že tě zachráním.
Lady Jane G. Ach tolik strachu a smutku nad zmařeným životem,jaké to bude v tu hroznou chvíli a co bude pak,pro mne už nic. Intriky,moc,peníze,zášť,závist a nenasytnost moci provází lidstvo bohužel napříč věky.
Díky Aplír! Opět krásné obrazy z rukou mistrů súžasnými stoslůvky.
To já děkuji Tobě Jenny.
To je fakt, vždy někdo v touze po majetku nebo moci ztratí zábrany a zbytky svědomí. Neustálý koloběh. A přitom nazí jsme na svět přišli a nic si z něho nemůžeme odnést.
Stařenka s vnučkou to je zajímavý obraz a ano vnoučata jsou štěstí.
Ten druhý obraz to je tedy masakr. Muselo to být hrozné umřít rukou kata. Příšerné.
Míšo, je to děs. Hrůza pomyslet. V Evropě se poprava stětím považovala za „čestnou“ (ke smrti má dojít téměř okamžitě) a proto tak často byli popravováni šlechtici. Ale ta šílená eventualita, že kat napoprvé hlavu nesetnul a musel úder opakovat. Brrrr.
Navíc Jane byla tak mladá a vůbec si život neužila. To ta stařenka, byť měla těžké živobytí se alespoň dožila vnoučete a pravděpodobně jich měla víc.
takovou Marii Stuartovnu, sťal kat dle dochovaných záznamů, až na třetí pokus….
Uf! 🙁
Au. To byl horor.
Milá Aplír, dnes je to opravdu dramatický výběr!
Schikaneder působí tragicky takřka vždy, takže jsem ocenila tvoji interpretaci, která je laskavější a moudrá.
Mimochodem moje prababička byla ten typ babičky, co já si ji pamatuju, jako je ta na obraze – a až do konce jejího života s ní byla legrace a měla jsem ji velmi ráda. Díky i za tu vyvolanou vzpomínku!
Ten druhý obraz – to je zmar a zkáza, politika, naděje a kruté vystřízlivění.
Děkuju, zase jsi mi rozšířila obzory 🙂
Milá Dede,
moc děkuju za to, že ses podělila o svoje vjemy. On pohled na tu babičku je dojemný a jsem ráda, že vyvolal milé a hezké vzpomínky.
V druhém obrazu se potvrzuje, že politika často plave na špíně a historie je plná krutosti. A přesně jak píšeš, Tvoje vyjádření je naprosto výstižné.
A na závěr malá technická poznámka: myslím, že tentokrát by mělo jít o osmé Příběhy za obrazy (8). 🙂
Kruci, zase překlep. Já to vím taky! Ještě jsem to večer kontrolovala. Jenže teď to neopravím, nejsem doma…
To já znám z vlastní zkušenosti moc dobře. To nevadí, oprava počká. Hlavně buď v klidu. 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=XBofs0a1Bbg
a originál
https://www.youtube.com/watch?v=XirG-qwMCMc
10 dní vládnutí a za to život dát
10 dní u moci, osud si chtěl hrát..
loutkou jste se stala, aniž byste chtěla,
smrti se vždy bála, chladnoucího těla.
Za Váš život zmařený, z rozhodnutí Mařeny..
Dětství v knihách strávené,kdo si na Vás vzpomene?
Poslušnou jste vždycky byla,královničko pošetilá…
Na obrazech,v písních snad, měl Vás někdo vůbec rád?
Sharko, děkuju za odkazy. Písničky mě vrátily zpět o tolik roků a vyvolaly vzpomínky na dospívání.
Ta báseň je krásná. To ty jsi její autorka? Jestli ano, klobouk dolů! Potěšila jsi mě.
Aplír, jsem ráda, že jsem Tě vrátila do konce 60 let…za ty veršíky může obraz..tryskaly ze mne samy…
Sharko, to je nádhera. Když verše samovolně tryskají, je to znát, prostě Tě políbila můza. 🙂
Pardon, zapomněla jsem na podpis.
a mám to s chybou,dala jsem jí o den vlády více…říkali jí Devitidenní královna….
Prostě jsi počet dnů jen zaokrouhlila. 🙂
Ahoj Aplír,
musím říct, že téma Neboj se rozkvést máš pojaté velmi drsně, ale naprosto přesně. Chudák děvče, kterou semlely dějiny. 🙁
Babička s vnučkou je spíše mile, nostalgicky dojemná.
Milá JJ,
moc děkuju za komentář. Je to takový výstižný perex k těmto dvěma obrazům.