To vám byl minulý týden moc hezký čtvrtek. Povinnosti mě ráno poslaly cestou, kterou obvykle nejezdím. Tam, na hřebeni kopce, je kolem silnice úžasná třešňová alej. Mohutné staré stromy právě kvetly, obloha byla blankytně modrá, sem tam zdobená bílým obláčkem. Slunce svítilo, v autě mi hrála prima muzika. V té chvíli jsem se cítila naprosto šťastná.
Nedělo se přitom nic zvláštního. Jen bylo hezky, v rodině nebyly aktuálně žádné trable a nespěchala jsem. Hudba a kvetoucí stromy dodaly okamžiku výjimečnou krásu, a já si ji vychutnávala celým srdcem. Den však pokračoval. Jak to bývá, odpoledne se mi stala nepříjemnost. To, že jsem přišla ke škodě, bych ještě rozdýchala – někdy se tak věci prostě semelou. Horší byla srážka s nepříjemným člověkem. V tomto případě obrazně i doslova.
„Kruci, úplně mi zkazil den!“ brblala jsem si pro sebe a cítila se pod psa. Pak mě ale najednou napadlo – proč vlastně dávám cizímu člověku takovou moc nad svým životem? To přece nedává smysl! Nemohu říct, že bych vzápětí opět vykročila s veselou písní na rtech, ale přece jen jsem změnila úhel pohledu. Vždyť se zase tolik nestalo. Třešně nahoře na kopci kvetou pořád a západ slunce je určitě touto dobou barví do růžova.
Potíž je v tom, že sešup z pocitu pohody či rovnou štěstí umí být bleskový – asi jako sjezd horského úbočí na rohačkách. Dolů to jde o zlomkrk, ale táhněte si těžké saně zpátky na kopec! Vůbec, když je člověk doma sám a nemá ho kdo pochovat a utěšit. Nakonec jsem zjistila, že je to značné míry věc sebekázně. Vím, nezní to moc příjemně. Světu je však jedno, jak se cítíme – musíme na zlepšení svých pocitů zapracovat sami.
Takže jsem se snažila. Po rozhovorech se členy rodiny jsem si pustila oblíbenou hudbu a přivinula si do náruče svoje rozverné ani ne čtyřměsíční leč dvacetikilové štěňátko. Plné nadšení mě nejdřív olízlo a pak kouslo. Díky Rexi. Není nad to být milována:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2023
Takže se rovnou zeptám – jak se noříte z tůně rozladění vy? Co vám pomáhá… a co určitě ne? 🙂
Rozladění ba přímo nakrknutí až další stupně ,řešim systémem tulituli se zvířenou,to pomůže vždycky. Oni to poznají a tak krásně mne litují 🙂 až to přejde. Pak si večer zapálím svíčku,pustím muziku,dám si případně decku a jsem v pohodě.
Jenny, máš to dobře vychytané 🙂
No, to je téma pro mě velmi aktuální. Taky řeším, co se mě tak moc dotklo, že se toho nemohu zbavit. Kde je ve mě to místo, kam se dotyčný tak silně strefil. A jak je možné, že se z toho nemohu jen tak oklepat.
Myslím si, že to souvisí s našimi starými zraněními, které jsme odsunuli někam hodně hluboko a najednou je někdo zase vyhrabal. Možná i s nějakou zradou, s nespravedlností, s nepravdou, ze které se těžko obhajuje, s manipulací, atd. A protože už nás jednou zranily (ty rány se úplně nezahojily), tak nám to připomnělo s dvojnásobnou silou, že jsme v tom místě citliví.
Je dobré o tom vědět, uvědomit si to, rozklíčovat si to a je dobré s tím pracovat.
jsou věci, nad kterými lze mávnout rukou nebo se z nich vymluvit, vypsat, vykřičet do větru. a pak takové, které se zatnou hluboko, protože jsou způsobené necitlivostí, sobectvím nebo obyčejným nedostatkem elementární slušnosti. od členů rodiny to způsobí hluboké šrámy, co se hojí dlouho a těžko 🙁 naštěstí nemám osobní zkušenost, jen sdělenou, díky Bohu.
Evo, díky !! Psala jsem Ti mail, došel? 🙂
nene žádný nemáááám 🙁
mailík nalezen 😀
🙂
Blážo, souhlasím s tebou,rozkličovat,pracovat s tím a virtuálně zabít prudiče. 🙂
víš, jak se to říká: mnozí prudili a již doprudili 🙂 většinou si sami naběhnou a mají po žížalách 🙂 prudiči mě většinou nechávají v klidu – co opravdu nesnáším, je, když ode mně někdo chce radu a pomoc, ale řekne mi jen polovinu informací nebo zkreslené. a pak elementi, kteří si na člověka vzpomenou, jen když něco potřebují. tak takovým dobrákům už víc nepomáhám, ba odkládám je na ignor list 🙂
Jo !
Jo ! Ignor list, to je ono!
Krásná alej, nádherné štěně! Užívej si oboje a toho vyhrožujícího člověka polituj. Není v pohodě sám se sebou a nebyl ani po tom, co ti vynadal. Užírá se dál. A ty? Ty si můžeš pomuchlovat štěně, u někoho vyhledat útěchu a vůbec. Kdo z vás dvou je na tom líp?! Hádej!
Díky Jano, užívám. 🙂 On je v podstatě strašně hodnej, protože to okusování všeho možného včetně mě prostě k tomu věku patří. Už á tedy pěkně oteklé dásně nad horními tesáky, myslím, že výměna chrupu začíná 🙂
je čím dál krásnější a vlčí, pan Geralt 🙂
ale Rexík se povedl, je nádherný. Kousanců ještě bude, ale to se zapomene.
Potřebuju si s někým popovídat. Dost dobře na to fungují děti na telefonu.
Protivný člověk mě dokáže naštvat a rozmrzet víc, než bych dokázala přiznat.
Naprosto souhlasím.
Eh… taky ti občas volám, že? 🙂
To je v pořádku, tak to má být.
Z takových lidí, čím jsem starší, tak mám větší strach. A to mám vedle sebe manžela. Jak strašně musí být lidem, kteří jsou na takové situace sami….
Asi reaguji stejně. Popovídat si, pustit si muziku, jít něco udělat rukama… Poslední šance je jít se z toho vyspat, ráno už je dobře.
Tak Dede, ještě je možnost si sednout za klávesnici a nechat ho sejít tisícerou smrtí anebo – co hůř – totálně zesměšnit. Psaní bývá úžasná duševní očista. 😀
Máš pravdu, ale já se ten den i trochu bála… protože jsem ho neznala a on mi řekl, že si to přijde vyřídit k nám domů, a já byla doma sama. Ale pak jsme měly zkoušku divadla, takže jsme to s děvčaty rozebraly a zapily 😛
parchant jeden! zřejmě se mu nedostává jiných zbraní k vítězství nad ženou…ovšem věř tomu, že Ari by mu to vysvětlila promptně a jasně, pokud by se skutečně dostavil.
Na to jsem se spoléhala 🙂 A taky jsem řekla sousedovi… aby přišel, kdyby to bylo nutné. Ale ten dotyčný přišel až v neděli, kdy byl doma Martin, takže mě… eh… nezadupal do země, jak měl v plánu:))
jojo to natrefil na rytíře s bílým vlkem a síla jeho vstupu byla razantně oslabena. patří mu to 🙂
Tak nějak 🙂
Tak to tomu dotyčnému přeji, asi byl překvapen a zaskočen, takže stáhnul vocásek a šel…. Ten člověk asi musí doma držet hústa.
na takového parchanta nezabírají ani boží mlýny /tedy co já vím,/ možná že si povzbuzuje svoje ego. Máme celý život takového vedle, jen komu zrovna nemůže, tak neuškodí. Jenže se z toho napadení nevyspíš. Dede, vy jste oba silní ale když si troufne na staré kteří si ho nevšímají je to ,,pěknej vopruz“
Maruško, to je fakt k vzteku, lity lity… Snad i na něj působí čas? Jinak doporučuju kamery – pokud škodí i u vás. Opravdu se to hodí a dnes to není velký problém nainstalovat.
To máš bohužel pravdu, Marsko, tady vyspat nepomáhá.
Asi bych byla razantní – kamera, záznam a zavolat na něj policii. Zjevně potřebuje dostat přes prsty od vyšší instance (nemyslím zrovna ty mlýny). No, to se mi to mluví.:(
Ale přizvat policii, pokud to překročí určité meze, bych se nebála. Policisté bývají rozumní lidé a už jejich přítomnost těžce koriguje chování některých jedinců. A umějí dobře domlouvat všem zúčastněným stranám. (Bohužel, vyzkoušeno.)
to máš těžké, ten se bude před policií tvářit jako by ti chtěl prokázat službu. To se nedá ani napsat. Nikoho ani starostu a policii nevpustí na pozemek a nepřijde otevřít. To je tak profláknutý šmejd.
No a proto musíš mít ten záznam. Vlastní pozemek si točit můžeš. Kruciš už, nějaká páka i na takového být musí.