Většinou v literatuře se konkrétní text stává inspirací pro ilustrátora. Napadlo mne naopak psát příběhy pod vlivem dojmů z jednotlivých obrazů. Zkuste poznat obraz podle příběhu!
Stoslůvky jsem začala psát díky literární výzvě Duben měsíc drabble. Potom mě napadlo zveřejňovat je postupně v rámci autorského čtení pod názvem 100 obrazů a sto příběhů na sto slov a doprovodit text videem.
Zvu vás ke sledování další dílů.
Zamilovaná stařena
Obraz:
Lucas Cranach starší (1472 – 1553): Zamilovaná stařena
cca 1520 – 1522, olej a tempera, červeném bukové dřevo, 37 × 31 cm
Szépmuvészeti Múzeum, Budapešť
Drabble:
Mám nádherný pocit. Po desítkách let se zase cítím žádoucí a šťastná. Každým slovem i dotykem mi vrací mládí. Vlévá do mne sílu. Srdce ve mně jásá. Co na tom, že jsem si jeho pozornost musela koupit. On je k nezaplacení!
Cítím se skvěle. Zase mám chuť do života, jsem rozjařená i bez džbánku vína. Opěvuje mou moudrost a charakter. Tolik úžasných okamžiků mi nedal ani můj nebožtík muž. Dej mu pánbůh lehkou zem.
„Budeš mi chybět,“ říká mladík. „Hlavně tvé peníze,“ pomyslí si. Pohledem prosí svou největší fanynku: „Buď štědrá.“ Nastavuje ruku lačný odměny víc, než přítomnosti bláhové ženy.
Pasačka husí
Obraz:
Václav Brožík (1851 – 1901): Pasačka husí
polovina 80. let 19. století, olej, plátno, 130 × 95 cm
Národní galerie Praha
Drabble:
Jarní sluníčko prosvítilo okraj hájku. Nesměle nakukuje mezi stromy, hraje si se stíny. Škádlivě šimrá husopasku na noze, ale ta se nezasměje. Chtěla si uvít věneček. Marně však hledala nějaké kytky.
Je sama. Společnost jí dělají jen husy s krůtou. Nevěnuje pozornost jejich štěbetání a kejhání. Mlčení dívky se zabodlo do země, stejně jako špička prutu, jehož druhý konec svírá dlaněmi.
Je opřena zády o strom. Není jí do zpěvu. Ráda by si sedla. Už ji bolí nohy, ale maminka jí to zakázala. Země je prý ještě studená.
Děvče má smutně odevzdaný pohled, ve kterém se zrcadlí přání jít domů.
Omlouvám se všem, dřív jsem se dnes ke psaní komentářů nedostala.
Dva krásné obrazy, doplněné slovem – a tentokrát nejenom od Aplír, ale i od ostatních komentujících. Je vidět, že jsou opravdu inspirativní…
Když jsem hledala obraz Zamilované stařeny, zjistila jsem, že Cranach namaloval i její protipól Zamilovaného starce https://1url.cz/Sryaa . Vůbec jsem si všimla, že pošetilost lásky starých mužů k mladým ženám je v Cranachových obrazech častým námětem 😉 – možná o tom něco věděl.
Díky YGO! Máš pravdu, on Cranach obrazy s námětem věkově nerovných párů maloval častěji. Např.
https://www.wikiart.org/en/lucas-cranach-the-elder/old-man-and-young-woman
kde stařec navléká mladé ženě prsten. Nebo také
https://www.wikiart.org/en/quentin-matsys/ill-matched-lovers-1525
Co naplat, mládí je samo o sobě krásné a mnozí starci kvůli němu ztratí hlavu.
Je fakt, že dnes je běžné, že starší muži si berou výrazně mladší ženy a mnohdy se kvůli tomu i rozvádějí.
Obraz 2:
Zase jsem zlobila
tak teď to mám.
Mamka mne vyhnala
ven husy pást.
No tak si tu stojím
a husy pasu.
Se u toho nudím
jak mám moc času.
Husy i krůta
si tu vesele hoví,
a já posmutnělá
pod stromem stojím.
Tak ona to byla povinnost, když nebyla velká humna, kde by husy měly výběh.
Já jsem chodíval s dědou, jak padla rosa séct trávu pro králíky, na seno, pak jsme chodili do pole na řepu, řepný list pro slepice a kachny. Dřív ještě děda míval prase a před kolektivizací měli i koně a krávy.
Druhý děda měl pod Javořinou ovce, tak ty jsme pásli a stříhali. 🙂
Takže se člověk jako malý/mladý naučil séct kosou, srpem, kout kosu, vyrábět násady na motyky, vidle, obsluhovat sečkovici, také domácí mlýn na obilí, který jsme startovali roztočením pásu, prát na valše a tak podobně. Takže prostředí je mi poměrně důvěrně známo. 😀
Dík, že ses podělil o zážitky. Mne o prázdninách po čtvrté třídě vzala babička na brigádu do JZD na výzvu místního rozhlasu. Tam jsem poprvé a naposled viděla, jak se obilí sekalo kosou (v JZD měli jen jediný kombajn), jak se vážou snopy povříslem a jak se staví do panáků. Tenkrát bych si radši hrála, ale teď na to vzpomínám ráda. To už dnešní generace dětí nezažije.
Jojo, my takhle sekli proso ještě v devadesátých letech, když jsme si ho naseli na malé políčko, kde by se kombajn nevytočil. Tak jsme to nasnopovali, donesli na mlat, vzali cepy a už se jelo. Pak se otevřely ve stodole oboje vrata, vyfoukaly se otruby, sebrala se sláma a smetlo se proso do pytle. 🙂
Jé, ty se máš.
Mně děda ukazoval, jak se mlátilo cepem. Zpíval k tomu a do rytmu mlátil. Tenkrát jsem to zkoušela a vůbec mi to nešlo.
Jo, je fakt, že děti mohly být poslušné, ale stejně musely pást. Nebylo to za trest, ale povinnost. Ale ty pocity dívky jsi vyjádřil přesně.
Díky. 🙂
My jsme nepásli, protože jsme měli výběh u baráku poměrně velký, ale poséct kosou hektar louky, aby byla tráva a pak seno pro králíky, také stálo za to.
Před pár lety jsme byli u známých na mlýně. Já měl na sobě dobové oblečení, tak jsem si vzal kosu a šel jsem séct ten kopec. Až bylo posečeno, tak jsem se ptal známé, jestli nemá staré prostěradlo, které už se nepoužívá, na prostěradlo jsem dal trávu na kupu, převázal to do rance a přehodil si ranec přes rameno. A jak jsem v tom dobovém s tím rancem scházel z toho kopce, tak táta známé říká: „Já jsem se ocitl v dětství.“ 🙂
To je milé. Tatínkovi se vybavily vzpomínky. A mně také. Moje babička s dědou vozily trávu na vozíku ze dřeva – byla to zmenšenina selského vozu. 🙂
Stařena a mladík. No, tak takhle bych to nechtěla ani za nic,to bych mohla rovnou chodit se sáčkem bonbonů k základní škole. Obraz je to krásný a provokující,skýtající zamyšlení nad osudem toho muže a bohaté stařeny,zde to překračuje časové dimenze neb se takové věci stávají i dnes a budou se stávat i po nás. Mecenášky mladých mužů jsou koneckonců užitečné. 🙂
Husopaska : Tak tady vidím tu únavu dítěte a beznaděj, prostě to není její jen „koníček“ ale povinnost. A drůbež je vzhůru už brzo ráno a uštipuje celý den, někdy i sousedovo, takže jak se zdá, práce nelehká a spánek chybí. Později to bude ještě těžší. Dobře vystiženo mistrem.
Díky Aplír,zase jsem se musela zamyslet nad tou krásou obrazů.
Vyjádřila bych to stejně.
Jenny, moc jsi mne potěšila svým komentářem a nad tím příměrem chodit se sáčkem bonbonů k základní škole jsem se musela pousmát.
Je pravda, že díky podpoře mnoha mecenášek mohla vzniknout některá výborná díla, ať už v hudební nebo výtvarné oblasti.
Když vidím ten smutný pohled husopasky, hned bych ji šla potěšit nebo na chvíli vystřídat. 🙂
Obraz 1
Dobře mi sloužíš,
zde odměnu máš.
Mé srdce zas bouří,
žhne ve mně žár.
Na večer dones nám
zas korbel vína,
o statek starost mám,
teď za hlavu s nima.
Jistě ti posloužím,
za těch pár zlatých.
Potulnému umělci
každý jeden se hodí.
Však už i mně
vlasy se stříbří,
a po dobrém víně
oči se klíží.
No tak jen ulévej
neboj se nic
na světě krásně je
zas chce se mi žít.
Díky Ti za všechno,
co jsi mi dal,
za básně, za lásku, za víno,
chceš-li zůstaň tu dál.
Moc pěkná, ten obraz je opravdu inspirativní. Myslíš, že je básník nebo muzikant? Nu, proč ne, ženy se okouzlují na spousty způsobů. 🙂
Ona je zámožná a on na sobě také nemá šaty chudiny. Takže možné je by to být mohlo.
Možná zase tak zámožná není, ale říká si, že si za peníze užije trochu pozornosti, protože ví, že do hrobu si je nevezme.
Krásné. Díky Davide 🙂
Díky, Davide. Jak už psala JJ, obraz je opravdu inspirativní. VELMI. 🙂
Díky, milá Aplír!
Pasačka je prostě smutná a trochu unavená holčička. dalo by se dělat tolik zajímavějších věcí, než koukat na štěbetající drůbež! 🙂
Ovšem byl to ten druhý obraz, který mi vězí v hlavě už od včera, kdy jsem dávala článek do systému. Ano nebo ne?
Pokud zůstane starý člověk sám, je absence dotyků a blízkosti bolavější, než absence sexu, řekla bych. A je těžké k té blízkosti přijít. Díkybohu, že do jisté míry pomáhají zvířata!
Koupit si pozornost je kapku nezvyklé – tedy u ženy. U muže by to malíři nestálo za práci, to se bere jako normální.
Jak jsem si to tak převalovala v hlavě, došla jsem k závěru, že hodně záleželo na jejím výběru – a také na ní samé.
Byla bystrá? Vtipná? Příjemná společnice, nebo se chovala, jako když si koupila hřebečka?
Mládenec… darebák nebo ne? Pokud vzal peníze za společnost, mohl být jen chudý, nemusel být profesionál.
Tak mi vychází, že to mohlo být fajn i ostudná katastrofa. Na obraze má ten chlapík tak trochu útrpný výraz, takže se kloním spíš k poněkud trapné záležitosti (asi nebyl profesionál, ten by tak koukal až potom – tedy dobrý profesionál:))
Dede, při čtení Tvého komentáře se mi vybavil článek, co kdysi vyšel v Kvizu (časopis už nevychází). Psalo se tam o vychytralém muži, který z rubriky v novinách, kde hledali nezvěstné muže po válce, si nastudoval historii jednoho rodu a začal se vydávat za nezvěstného syna šlechtičny. Byl k ní milý, trávil s ní čas, pomáhal jí a ona mu pak odkázala značný majetek, i když musela zjistit, že to není její vlastní syn. Prostě jí chyběla laskavá slova a zájem a ten od něho měla.
Děvčátko má svoje husy..
co jen všechno s nimi zkusí..
není hezky každý den,
husy chtějí pořád ven..
Všechno ji tu dole dusí,
mít tak křídla od těch husí…
Sharko! Ty jsi taky opravdu dobrá!
Jak to, sakra, děláte? Mně to prostě nejde:))
Dneska tu prolétá Pegas. 🙂
Moc pěkná!
Jůůů – to je milé.
Sharko. To je kouzelná básnička. Moc se mi líbí ten závěr. Děkuju.
Já za to asi nemůžu, ale napadla mě básnička a moc veselá není:
Milý můj, buď stále se mnou,
veď mě dnem i nocí temnou.
Mládí tvoje ve tmě svítí,
zkrášluješ mi moje žití
Ráda já tě mám,
na obživu, na džbán vína
peníze ti dám, však já dosti mám.
Milá moje starobylá,
zůstaň dlouho moje milá,
peníze mi dej.
Stroj se jako mladé děvče,
zadarmo tě nikdo nechce,
tak se postarej,
na obživu, na džbán vína
peníze mi dej, každý den mi dej.
JJ, naprosto skvělé! Já k tomu skoro slyším muziku! Eh… v hospodě 🙂
No, je taková pijácká. 🙂
Super. 🙂
Díky.
Skvělé – jako Dede to cítím spíš jako text písně. Dovedu si ji představit v podání Minesengrů či Žalmana Lohonky
Tedy Ygo, to se červenám. Takové skvělé kapely.
Taky k tomu slyším muziku spíš toho Žalmana.
Pěkná básnička. Taková zpěvná a klidně by mohla být na tabulce vedle obrazu. Děkuju za ní. 🙂
Drabble jako vždy super. 🙂 Jestli mne něco napadne, tak bych po práci přidal delší komentář. 🙂
A přikládám včerejší vycházku a brhlíka starajícího se o hnízdo. 🙂
https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/index.php?/category/97
Brhlík ve startu je skvělý!
Bezvadná reportáž. Jako JJ mě nadchl ten startující brhlík (nebo brhlice?)
Jé. Díky za komentář i za fotky brhlíka. Je to úžasný ptáček. Mě fascinuje, když se prochází po kmeni klidně hlavou dolů. 🙂
Z DMD si myslím pamatuji pasačku – taky mi jí bylo líto, proč těch dětí nepáslo víc, jak bylo zvykem? – ale stařena je taková opravdu znovu zamilovaná, i když už bez iluzí mládí, z její strany, a velmi pragmatická z jeho. Velmi silný obraz a drabble mu dává ještě silnější vyznění.
No, to Ti mohu zodpovědět. Dětí bývalo víc,straší musely zastat tvrdší těžší práci,třeba ve stájích a malé většinou pásly. V pozdější době mohly starší z rodiny i do školy a mladší zůstávaly doma na drobnou práci. Mám to od kamarádky z JM,její sestra šla dál do školy a mladší pásla a strašně jí to štvalo,později už za totáče ,starší šla ne ekonomku a mladší musela zůstat buď v družstvu nebo vyučit k Baťovi,vybrala si ty boty a školy později jako dělnický kádr byla doporučena.Achjo.
Tak nějak to, jenny, znám, naštěstí jen z vyprávění, od babičky. Byla nejstarší holka v rodině, od čtrnácti sloužila a jakmile se vdala a usadila, přicházeli k ní sourozenci jeden za druhým – učili se ve městě a rodiče je k ní bez ptaní nasáčkovali na byt a stravu.
Ale taky říkala, že i ti malí, co jenom pásli, se dávali dohromady, sehnali drůbež či kozy do jednoho hejna či stáda, jeden hlídal a ostatní dělali něco jiného a pak se vystřídali. Takže ten povzdech byl spíše, že má nedostatek vrstevníků.
Máš pravdu, neuvědomujeme si, jak se máme dobře, protože náš vysoký životní standard považujeme za samozřejmý. Ty zkušenosti, o kterých píšeš, se zprostředkovávají nesmírně těžce.
Jenny, moje sousedka mi zase vyprávěla, že rodiče dali studovat nejstarší dítě. Potom přišla na řadu mladší. A na studium nejmladší už nezbyly peníze. 🙁
Někdo neměl prostředky, někdo zase nebyl holt ten dělnický kádr. A dneska se možná na školu děti nedostanou pro nedostatek místa. 🙁
Děkuju JJ.
K té pasačce. Moje babička mi vyprávěla, že jako malá pásla husy ještě než šla do školy. Paběrkovala přitom na poli. Sbírala klásky, co sedlák nesklidil a zůstaly na strništi. Když se vracela domů, tak ji sedlák „kytici“ klásků sebral, hodil na zem a rozdupal, takže zrní pak neměl nikdo.
A zamilovaná stařena? Přesně jak píšeš.