Je nedělní ráno, sluníčko se sotva probudilo, ospalci se ještě převalují v peřinách a já potichu vstupuju Černínskou ulicí po hrbolatých kočičích hlavách do poetického kousku Prahy, kde si čas plyne svým vlastním rytmem. Nový Svět.❤️ První domečky těsně za hradčanskými hradbami si tu lidé začali stavět už v polovině 14. století. Byli to převážně sloužící na Pražském hradě, který je doslova za zatáčkou. Věřili, že jim tu začíná nový, lepší život, proto místo pojmenovali nadějně Nový Svět.
Baráčky tu byly malinké, studené a vlhké, nebylo v nich skoro k hnutí a v jedné světničce tu žilo pospolu i deset lidí s rodinkami myší. Život se proto co nejvíc odehrával venku na dvorcích a uličkách pod šňůrami s prádlem. Lidé tu měli opravdu hluboko do kapes a tak, aby si připadali alespoň trochu bohatší, dávali svým domkům zlatá jména.
Hned tady vlevo za zatáčkou stojí oranžový dům s dřevěným balkonkem U Zlatého hroznu. Uvnitř je vyzdoben freskami a malovanými stropy. Domov a ateliér tu měl výtvarník Jan Švankmajer. Jeho sousedem býval režisér Karel Kachyňa a dodnes tu žije jeho žena Alena Mihulová.
V domě U Zlatého noha si tu o hvězdách nechával zdát hvězdář Tycho de Brahe, kterého pozval roku 1600 do Prahy císař Rudolf II. Dům U Zlatého žaludu nechal roku 1707 postavit architekt Jan Blažej Santini pro svého bratra Františka. Malíři Jiřímu Anderlemu byl domovem Dům U Zlatého slunce.☀️
To U Zlatého beránka měl ateliér Milan Knížák. Slavný houslista František Ondříček tu cvičil od útlého mládí na housličky v domě U Zlatého pluhu. V přízemí domečku U Zlaté hvězdy je útulná kavárnička, ze které se line vůně kávy po celém Novém Světě ☕ a teď je obrostlá vinnou révou s obrovskými hrozny.
No pohádka, co vám budu povídat. A úplně nejromantičtější je krásná roubenka s hotýlkem U Raka, Psal se rok 1739, kdy si tu řezník Simons vyhlídl obecní pozemek a za 80 rýnských zlatých ho koupil. Postavil tu stáje pro dobytek na porážku. To moc romanticky nezačíná co… Dalším řeznickým majitelem byl pan Libický, který přistavěl roubenku se šindelovou střechou a sám se tu zabydlel. Do domovního štítu vložil klepetáče raka.
To proto, že tudy protékal potok Brusnice, který byl tak čistý, že se raky jen hemžil. Stáje přestavěl na malé komůrky, které pronajímal. V jedné z nich žila švadlenka Josefínka, kterou si tu vyhlídl a za ženu vzal spisovatel Jakub Arbes. Samá láska na Novém Světě kvetla. Dalšími majiteli byli kamarádi Arnošt Lustig a Otta Pavel. Ti si ji společně pořídili v padesátých letech 20. století, ale moc dlouho se z ní neradovali. Lustig v roce 1968 emigroval a Otta Pavel v roce 1973 umírá. Krásná chaloupka tu tak stála a smutně podléhala zubu času.
Měla ale velké štěstí …a my taky, protože se do ní zamiloval a v roce 1987 koupil fotograf a výtvarník Alexandr Paul. Ten se s chutí a elánem pustil do rekonstrukce. Cesta to byla dlouhá. O roubenku se roky nikdo nestaral, zpustošená byla až běda, celá okousaná dřevomorkou. Ale povedlo se a se svou dcerou tu pan Paul provozuje romantický hotýlek.
Dýchá to tu starými časy a všichni jsou tu tak milí! Uvnitř je krb, truhly, kredence se starým nádobím a v jednom ze šesti pokojů je dokonce opravdická 60 metrová studna. Na kouzelném dvorečku si můžete dát skleničku vínaa potěšit se květinami na terasách. Mají tu sbírku starých mlýnských kamenů a dělových koulí. Právem si Romantik hotel U Raka zasloužil deváté místo jako nejromantičtější hotel v Evropě.
Chcete se dozvědět úplně všechno o malém růžovém tajemném domečku bez dveří na Novém Světě? ❤️ Žil tu známý malíř a grafik Jiří Anderle. Nový Svět mu tak učaroval, že o něm napsal knihu Na Hradčanech. Barvitě vykresluje místní obyvatele a jejich osudy… lampáře, četníka, kováře a nesmí pochopitelně chybět místní drbna. Píše i o příteli Bohumilu Hrabalovi, který sem za ním chodil a zamiloval si to tu.❤️
Nebo vtipně popisuje psí dobrodružství mezi jezevčíkem Karla Kachyni, špicem Jana Švankmajera a králem místních patníků obřím psiskem rasy bloodhound Badym, který patřil manželům Čtverákovým. V knize jsou i kouzelné kresby tužkou. ✏️ Jiří Anderle se často zasnil a říkával: „Nový Svět je místo plné tajemství, nikde jinde zdi nemlčí tak jako na Hradčanech.“ V roce 1989 od něj domek koupil, bydlel tu a měl ateliér světově uznávaný výtvarník Vladimír Suchánek. Za život uspořádal 149 výstav a získal 27 významných cen.
Starý pán tu žil na Novém Světě do svých 87 let a říkával: „Cítím se tu velice dobře, protože je to vesnice uprostřed velkoměsta a oáza ticha, zvlášť večer ze svého domečku slyším jen loretánské zvonky a z nedaleké zahrady párek bažantů nebo sojky.“ Po jeho smrti v roce 2021 růžový domeček zdědil po panu Suchánkovi a svém dědečkovi manžel zpěvačky Ewy Farne Martin Chobot. Tak uvidíme, co s ním budou zamýšlet. Třeba nějakou milou galerii, kdo ví.❤️
Kláro, včera jsem napsat nestihla, tak ještě dodatečně. Tohle je úžasný článek, moc díky za detailní popsání historie Nového Světa – neznala jsem ji.
Fotky jsou čarokrásné, ukazovala jsem je choti a společně jsem si zavzpomínali. Ta ulice má úžasnou romantiku, prošli jsme ji mnohokrát, dokonce bych někde měla mít letitou fotku roubenky, než dostala nový kabát. Tenkrát, když jsme šli kolem to byl sice zajímavý domeček, zato když jsme ulicí procházeli naposledy (také už řada let), ta změna nás zcela „přikovala“ – je to krása. Moc ráda se s tebou procházím Prahou !!!!
Jak jsem teď přečetla komentáře, tak u Janyba jsem se také musela zasmát. Přesně tak jsme s manželem při návštěvách Prahy rádi chodívali. Buď jsme Nerudovku vyšlápli a od hrač. nám. právě přes Nový Svět došli na tramvaj na Pohořelec. Nebo opačně jsme se odněkud tramvají vyvezli na Pohořelec, prošli Nový Svět a z hradč. nám dolů Nerudovkou na Malostr. nám. Tam se náš další směr cesty od Jany lišil. Šli jsme buď směrem ke Smíchovu (a u Anděla na metro), nebo na stanici metra Malostr. podle toho, jak jsme byli upachtění. Když nás ještě nohy nesli, přešli jsme k-most, uličkami na Staromák a dál pak také na co jsem se ještě cítili, nebo domů (tedy k mamince).
Díky za představení dalšího koutu Prahy, tentokrát opravdu líbezného! A ta jména, která se pojí se zdejšími domky, ty osudy! Dům U Raka, ten vypadá jako přenesený z nějaké podhorské vesničky a růžový domek s jedním okénkem, bez dveří je asi z pohádky. 🙂 Skoro se ani nechce věřit tomu, že tenhle kouzelný kout ještě neobjevili turisti!
Díky za pěkný článek. Na Nový Svět jsme chodívali s MLP za mlada, když v Praze studoval. Už jsem tam opravdu hodně dlouho nebyla.
P. S. ten dům, co v něm bydlí paní Mihulová, byla prý původně márnice. A jak je Brno malé, shodou okolností znám tatínka paní Mihulové, docela sympaťák, takový „borec z Kéniku“.
V domě paní Mihulové prý dokonce straší. A ne málo. 🙂 To je milá náhoda s jejím tatínkem. Zdravím do Brna 🙂 A děkuju
Nádherné fotky a krásné povídání o kousku Prahy, který jsem nepoznala a už nepoznám. Díky!
Alex moc děkuju. 🙂
Znám dobře a děkuji za připomenutí. Bývaly doby, kdy jsem rok bez Prahy považovala za neúplný. Několikrát jsem byla i s vnučkou abych ji ukázala,to co jsem znala. Jsem šťastná, že můj vztah k Praze převzal i můj syn s rodinou a každoročně alespoň na pár dnů jedou do Prahy a kochají se její krásou a kulturou. Když jsem procházela Nový Svět,tak jsem přemýšlela o tom,jak ráda bych na tom kouzelném místě bydlela. Letos jsem se po dlouhé hrozné době do Prahy konečně dostala,jen jsem toho moc nezvládla ale určitě se tam ještě jednou vrátím.
To je tak hezky napsaný, Jenny. 🙂 Praha má všechno, co jen si člověk může přát a umí o ty své krásy náležitě podělit. Děkuju a posílám pozdrav. 🙂
Znám, znám to magické místo! Inspekci bytu v Praze, 4x v roce, zakončím za každého počasí tramvají č.22, která mě vyveze na Pohořelec. Odtamtud seběhnu dolů, cestou se zasunu do Nového Světa, pokochám se, pak Nerudovkou dolů, na Malostranském náměstí zamávám manželovu Matfyzu a přes Karlův most (kde už se dlouho nekochám) dokráčím po nábřeží k Národnímu divadlu a za minutku jsem doma. Tuhle trasu móc doporučuji, ale u nás bude asi zamknuto 🙂 .
Fotky máš opakovaně krásné, vyprávění jsem si ráda oživila. Díky.
Ju, moje oblíbená dvacetdvojka. 🙂 A při čtení se usmívám od ucha k uchu. Jakobych šla s Tebou! Přesně moje oblíbená trasa. A obrat „zasunu se do Nového Světa“ to je úplně dokonale přesný. 🙂 Teď bych to ještě dovylepšila… otevřeli nám Jelení příkop. Ale sakumprásk celej. Takže člověk se do něj nahoře za Novým Světem vnoří, celý ho projde, až k tramvajové zatáčce a může si vybrat buď vpravo na Klárov nebo vlevo nahoru do Královské zahrady a odtud pak přes Chotkovy sady na Letnou. To Ti byla úplně radostná cesta. Děkuju moc a hezký den přeju. 🙂
Ten Jelení příkop, to je senzace. Syn tudy kdysi chodíval „do práce“. Bydlíval na Hlávkově koleji, práci měl na Kulaťáku, hrozně ho mrzelo, když to kdysi kvůli „Vráťovi“ (chodíval tam prý snad běhat?) zavřeli. A vůbec, celá Hrad znovu otevřený, to je paradá. Musíme se tam zas někdy vypravit.
Já myslím, že sem Vráťa 😀 rád vodil svoje kámoše a pýřil se, že on jediný má klíče 😀 Je to fakt úžasný, jak je znovu Hrad otevřený. Je tu hned úplně jiná atmosféra. Ale jako vážně, vůbec to nemyslím jako klišé. Je to úplně bytostně cítit.
No báječný! Příště se vnořím a projdu : ) .
Milá Kláro, z tvého povídání přímo čiší tvá láska ku Praze, kór té nostalgické. Děkuju za seznámení s Novým světem a jeho úžasnými obyvateli.
Krásné fotky – nejvíce se mi líbily ty dvě mlžné – na té první vynikne barevnost dlažby a ta druhá je opravdu romantická, člověk očekává, že se za rohem objeví fiakr s rozmařilými mladými pány v cylindrech. Jak říká Dede – obrazy!
Děkujuu! 🙂 Praha je velká láska. Celoživotní a doufám, že idoživotní. 🙂 Ty mlžné fotky mám taky moc ráda, dokonce teď jedna z nich visí opravdu jako obraz v Jindřišské věži, kde je součástí výstavy Všechny krásy Prahy, z čehož mám velkou radost.
Blahopřeju! A víš, že se vůbec nedivím, ty fotky jsou úžasné!!
Vloni v létě jsem tudy chodila. Nádhera. A fotky krásné moc.
Je to tu báječný 🙂 Moc děkuju.
To je úžasné místo s krásnou atmosférou. A roubenka uprostřed velkoměsta nemá chybu. Asi si tam budeme muset při nejbližší návštěvě Prahy zajít.
Je to tu opravdu jak za dávných dob… člověk úplně nasaje tu atmosféru poklidnou a je mu tak hezky 🙂
Jedna roubenka je prý i uprostřed New Yorku, pohledám, večer dám odkaz, teď nestíhám.
Tak jsem to náhodou hned našla, tady: https://www.messynessychic.com/2018/03/13/manhattans-last-farmhouse/
Není to teda roubenka v našem slova smysluu, ale dřevěné to je.
Tady je ještě jeden starý v NY, ale není dřevěný: https://www.messynessychic.com/2019/11/21/the-oldest-house-in-brooklyn-is-just-as-enchanting-as-it-was-300-years-ago/
Mimochodem, jestli si chcete pěkně zaprokrastinovat, tuhle stránku vřele doporučuju. Během covidové karantény jsem u ní strávila nejeden večer a nakazila tím i MLP. Naše nejoblíbenější rubrika je „13 věcí, co jsem našla na internetu“. Přeju příjemnou zábavu.
Hezkýý! Tak to je super bizárek. Dyckmanův statek. Musela jsem si to hodit do překladače neb anglicky neumím a zajímavý moc. Děkujeme.
Dobrý je deepl.com. není dokonalý, ale pomůže. Ona má paní (a její spoluautoři) tu angličtinu takovou dost košatou (ale moc pěknou).
Krásné vyprávění a moc krásné fotky. Nejvíc se mi líbila roubenka. Miluju staré chalupy. Moc ráda jezdím na Valašsko, kde je takových roubenek spousta.
Taky mám moc ráda roubenky. Do jedné jsme jezdívali ke tchýni na chalupu. Mají své kouzlo. A překvapilo mě, že je jich třeba spoustu i v Kuksu, v městečku naproti zámku Kuks. A ta naše jedna jediná pražská U Raka, tu si hýčkáme 🙂 Moc děkuju a hezký den přeju
Jo, a pokud bych měla volit nejhezčí fotku – a že je to opravdu těžké – určitě by to byla jedna z mlžných ulic. Tyhle fotky opravdu vypadají jako obrazy…
Díky, Kláro, opravdu umíš! 🙂 A je vidět, že máš Prahu prostě vrostlou pod kůži:))
Nový svět znám, ale je to už dávno, co jsem tam byla naposledy. Určitě ne posledních deset let. Musím si tam zaběhnout, jakmile budu mít příležitost!
Jinak na tyhle staré domky se moc ráda dívám, oceňuju je… jen nevím, jestli bych v nich chtěla bydlet:))
Dede mo Ti děkuju 🙂 Já už si to bez té naší Prahy vůbec neumím představit. A Nový Svět, to je pro mě obzvlášť milé místo. Fajn den přeju. 🙂
Kláro děkuji za krásné fotky a zajímavé informace o Novém Světě.
Toto zákoutí jsme s manželem objevili před pár lety a rádi se tam vracíme. Zašli jsme i do zdejší útulné kavárničky. Nový Svět je zatím turistů prost a je tam opravdu klid a pohoda.
Nedávno v ČT v pořadu Z Metropole běžel speciál o Novém Světě.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10116288835-z-metropole/219411033310001/
Děkuju Míšo za ten odkaz. Už jsem při svém pátrání na tenhle speciál taky narazila s jedním dechem ho zhlédla 🙂 Miluju to na Novém Světě. A kavárnička je kouzelná.
Nový svět za mého mládí a Nový svět dnes je trochu odlišný. Byli jsme tam v době covidové, takže žádné davy turistů, sami jsme se procházeli. A všude probíhaly práce stavební a okrašlovací.
Ono je to tu bez davů i teď. 🙂 Proto sem tak moc ráda chodím. Je tu takový líbezný ticho a atmosféra, že se pak člověku vůbec nechce pryč zpátky „do reality“. Moc děkuju a hezký den přeju. 🙂
To vypadá tak romanticky… ale jelikož jsem prošla starými domy, tak si umím představit, kolik je za těmi hezkými domečky práce, aby tak vypadaly. Ale romanticky zas vypadají, to jo!
Je to tu opravdu romantika největší 🙂 krásný místečko, kam moc ráda chodím. Viděla jsem staré fotky, jak to tu vypadalo … a máš pravdu, bylo to tu zchátralé, tmavé a smutné. Majitelé domečků si opravdu mákli a musí za tím být nejen velká práce, ale i kus srdce. Děkuju Matyldo 🙂 a hezkou středu.
víš, taková práce je sice dřina, ale ještě větší radost, když se Ti pod rukama vylupuje původní krása domu…jako zralý kaštan ze slupky 🙂 zase jsem se tak pokochala překrásnými pohledy na Matičku Prahu! díky moc, Klári!
Skvělé vyprávění a fotky.
Díky. 🙂
Děkuju moc moc. A prima den přeju.