Po přečtení sdělení Dede na FB, jak si hojila škrábanec od zubů malého Rexe hruškovicí, vzpomněla jsem si na příhodu, kdysi dávno u jedné návštěvy lékaře.
Bylo to v době, kdy jsme měli malou Klérku, ještě s mléčnými zuby, která sváděla souboje se vším, co se vyskytlo v její blízkosti a někdy se trefila i do lidského masa. Mého masa. Ruce jsem měla doškrábané až skoro k ramenům jako Šípková Růženka, která neusnula a chtěla se prodrat trním.
Těch dvacet osm mléčných zoubků, ostrých a tvrdých jako miniaturní skalpely odváděly na kůži našich rukou a někdy i na jiných částech těla, perfektní práci.
Když při jedné lékařské kontrole bylo potřeba odebrat mi krev, vyhrnula jsem si rukáv a nastavila sestře svou loketní jamku a aby byla klidnější nastavila jsem i druhou loketní jamku, aby si z té bídy mých žil mohla vybrat. Cudně jsem odvrátila zrak bokem … a ticho.
Nic se nedělo. Sestra stála zkoprnělá a koukala na krvavé škrábance na obou předloktích, některé už suché, některé čerstvější. Rychle se vzpamatovala a k mému údivu si také vyhrnula rukáv a já viděla úplně totéž i na jejím předloktí. „Štěně dobrmana“, konstatovala s úsměvem. Já na to: „Štěně středního knírače.“
Samozřejmě se rozvinula debata o našich zlatíčcích, čím krmit, čím odčervovat, jestli koupat či ne, nakonec se na chvilku přidala nepoškrábaná pídr, v majetku papillona, který už byl v moudrém věku.
Ano jsou období v životě štěňat, kdy pánečci nastavují svoji vlastní kůži a doslova cedí krev. Ale co bychom pro ta zlatíčka, my vášniví zvířetníci neudělali, že?
Dede: Děkuju Alex za článek, který mi momentálně mluví ze srdce! Ano, k tomu opravdu velkému šrámu z předvčerejška přibyl další – ale už jsem doplnila zásoby čerstvé desinfekce, takže neplýtvám domácí hruškovicí:)) Takže se ptám – co vy a mléčné zoubky vašich zvířecích svěřenců? Kdo měl doma piraňku? 🙂
PS: S jistou hrůzou mi došlo, že psí a kočičí mámy takto zubatá mláďata kojí…
Alex, velice hezká vzpomínka. No jo, kdo má člověk svá zvířata rád, klidně i škrábance a kousance (tedy ty mladistvým omylem vývoje) jim odpustí. U Trixie jsem mladé zoubky už nezažili. Kočky, kromě Ginger byly sice ještě koťata když k nám přišly, ale už přezubené. Myslím, že jedině Bobík měl nahoře ještě zdvojené „tesáky“, ale naštěstí kousací nebyl. Z těch dospělých současných je ale Rusty velice „žužlací“, když jí hladíme po hlavě a tvářích, přebere si náš prst, nebo prsty do pusy a bezbolestně je ožužlává až slintá. Někdy ovšem i ona omylem pří té hře plně stiskne a to dokáže sakra zabolet, i když kůži naštěstí zatím neprokousla. Ale stačí ji okřiknout a Rusty pustí.
Dvojité tesáky měl kdysi Max… vypadalo to divně, tehdy pořádně ještě veterináři pro malá zvířata nebyli, takže jsem prostě čekala a odolávala snaze ten mléčný viklat. Naštěstí se to srovnalo a dospělé tesáky pak držely pevně 🙂
Mám dojem, že my jsme od Denise nebyli výrazně poškrábaní, ovšem doma jsme chodili jak strašáci – v oblečení, ozdobeném drobnými dírkami, z něhož vlály nitky. Když jsem potřebovala odejít z domu v pučochách, musela jsem se lstivě vyplížit. Denis obzvlášť miloval můj župan s dlouhým páskem, na ten se věšel a zakusoval ho. Však taky sotva Denis přezubil, letěl župan do popelnice. 🙂
😀 Hančo, přesně v tom stavu je můj župan teď:)) Ještě si ho stahuje na zem a spí na něm, když zůstane sám doma. Neprotestuju, protože pak nic neničí 🙂
taky tím dává najevo “ mám Tě rád, moje paničko, voní mi všechno, co je Tvoje“ 🙂
Psice hryžou velmi citlivě (při divoké hře), Adéla oždibuje s citem (je jí šest, měla by mít rozum) a kocour neměl rozum nikdy, tak toho to nenechám ani zkoušet.
Piraňky si pamatuju, vždycky to stálo za to- ale stálo to za to!
Kocour Dareček většinou škrábe drápem. A fest. Někdy i kousne a to potom stojí za to. Od veterináře já odcházím pravidelně zajódovaná a zalepená flastry na rukou. To když je“chudáček“ ve stresu.
ano, ano, zavedený pokyn „Nežer paničku!“ a “ Nekousáčuj!“ málo platné, zkoušejí to malé piraně zas a znova…kočičky se to naštěstí odnaučily dost brzy, lev ve psím kožíšku měl občas kousací nápady při hře až do dospělosti 🙂 Agísek ( basset) hryzal raději boty 😀
Tolik hafíků už mi prošlo rukama ale nic jako piraně si nepamatuji. Boxeři, 4 desetiletí,pak štěněcí bolonka a kerrýk a nic. Větší šrámy mám až od koček. Prožila jsem 2 roky s opuchlým nosem a rýmou, než si můj organismus na kočky zvykl, pak se alergie odstěhovala,tedy jsem si vytvořila obranu a už zůstaly jen ty krvavé šrámy po drápcích, stačí jen šmírnout a už má jelito na předloktí i jinde. Používám ocet,několikrát potřu a jelito je pryč.
Zajímalo by mě, jak moc tohle hravé okusování souvisí třeba s kořistnickým pudem. Jestli to to tedy liší i s ohledem na plemeno, nejen na povahu jednotlivce 🙂
Bessy, Eriska a Klérka jako št3ňata okusovaly, Ajvi ne.
Věk piraní je prostě problém už v tom, že štěňata opravdu nechtějí ublížit, se to „prostě jen tak náhodou stane“ 🙂
Moje nejčerstvější zubo-škrábance souvisejí s tím, že se to zvíře jednoduše každý den ráno během souboje s venkovní mísou na vodu prakticky vykoupalo a já ho pak musela usušit. Ručníkem. Miluje souboj s ručníkem a popravdě jakýmkoliv hadrem.
Copak já se snažím o prevenci – mazaně používám ručníky dva. Jeden mu vrazím do tlamy jako nepřítele, druhým ho suším. Jenže Rex je prostě bojovník, který to bere ve velkém a moje ruka se z jeho pohledu dostala tam, kde být neměla:))
Nebude on Rex husita?
Nepřátel se nelekejete, na množství nehleďte. Hrrr na ně!
🙂
Pěkný a pravdivý článek, tím jsme si procházeli loni. Edýsek byl ukázková piraňa. Mysleli jsme si, že ho to nikdy nepřejde. Byla to hrůza, styděl jsme se vzít krátký rukáv, vypadalo to na domácí násilí.
🙂
Štěně jsem ještě neměla, ale asi bych neměla tu andělskou trpělivost se nechat pořád okusovat. Nejspíš bych se pokusila dát najevo, že zranění bolí a že další už nechci. V tu chvíli by asi bylo po účinku, ale třeba by to pirani došlo příště. Na broušení chrupu má přece hračky.
To jen myslíš, hračky mají ale ruka je ruka. Vysvětlovat můžeš horem, dolem za čas to pirani nějak dojde samo.
Víš, problém je v tom, že ve vzrušení z těch jejich makoviček obvykle všechno zmizí 🙂 Já mu dám najevo, že mi to vadí. Vyjeknu bolestí i zavrčím. Funguje to… ale jen do příští hry. Stačí půlhodinový spánek, radostná hra a předchozí upozornění se prostě vypaří. Takže člověk musí znovu a znovu… no a mezi tím vznikají další zubo-škrábance. Protože podle mé zkušenosti nedojdeš větší úhony, protože by ten pes moc stiskl, ale že se ti kolem rukou míhají v nadšeně otevřené tlamě zuby a občas trhnou. I dospělý pes (spíš ti větší:)) umí udělat takovou ránu, když s radostně otevřenou tlamou nějak běží nebo ve skoku letí kolem a prostě se tím zubem trefí…
No jo, výchovné problémy a splachovací hlava, to máme doma taky. 🙂 Výdrž a nepovoluj. 🙂
😀
v tom jsou mláďata všechna stejná, mám ten dojem 🙂
Jo, tak jsem si teď vzpomněla,jednou mi musel zubař zafixovat zuby do dlahy neb naše první boxerka mne s rozběhem ducla do hlavy. A taky Pája onedhy obdržela Čikulínův zub,když se do sebe pustili s Nastěnkou,byla pak dlouho pod dohledem a zákroky lékaře.
Jo, jo, jednou jsme šli s MLP a Klérkou okolo říčky Doubravy takovým krásným kaňonem. V jednom momentě jsem Klérce házela do vody klacíky, ona pohodu nadšeně skákala a cákala, až se jí podařilo jedním špičákem trefit mě do hřbetu ruky do větší cévky. To bylo najednou krve. My byli daleko od civilizace, lékárnička kdesi daleko v autě. Z kapesníků tlakový obvaz a nakonec to dobře dopadlo. Ona nechtěla, když viděla co se stalo, sama si náhle přestala hrát a chodila mi za patami. Už se to nikdy neopakovalo, byla opatrná.
Ale teď je to mazlící miláček, úplně obrátil /však to dalo práce a mazlení i přes jeho obranu/ Někdy jsem skoro brečela /tak hrozné to bylo/, že asi jsme si ho neměli brát, že k nám asi nechtěl- Nezažila jsem to u předešlých čtyř pejsanů. Ale moje sveřepost přes jeho se snad vyplatila. 🙂
Marska – anonym
Je to prostě divoch, Maruško, no 🙂 Ale i ti časem zmoudří a ubližovat nechtějí.
chachacháááááá…tak tomu nevěř..není nic lepšího,než tvoje ruka,achilovka nebo ucho,někdy nos…
Naprosto přesné. 😀 Jestli jsem ochotná nějak tolerovat zuby na svých rukách, pak nohy si chráním fest. Jak zakousnutá achilovka, tak ulovený palec u nohy je něco, co nechci tolerovat:)) A láskyplnému kousnutí do nosu se mi podařilo vyhnout, ale do brady se brouček mazlivej už trefil:))