Určitě znáte ten nádherný pocit, kdy už večer jen tak volně plyne, sedíte na gauči nebo v křesle, a vám může hlava pomalu klesnout, oči se neodvolatelně zavírají, a vy slastně sklouznete do náručí spánku. Sladká růžovost dřímání však často bývá přerušena dotazem: „Proč spíš tady? Běž si radši lehnout!“
No jo, běž si lehnout! Ale kde potom bude ten sladký spánek? Správně – pryč. V takových chvílích obvykle myslím na zahájení přiblížení na přistání. Jak zrovna tohle souvisí s usínáním mimo určené lože? Vysvětlím.
Představte si, že sedíte v letícím letadle, něco si čtete nebo pospáváte. Najednou to cinkne, na displeji nad vámi se ukáže piktogram naznačující, že je třeba si zapnout bezpečnostní pásy, protože letadlo zahajuje přiblížení na přistání. Pokud letíte poprvé, začnete si honem schovávat věci do příručního zavazadla, pilně si postavíte opěradlo sedadla, upevníte stolek a jste připraveni vystupovat.
Jenže ouha. Kromě toho, že se maličko změnil zvuk motorů, se vlastně nic neděje. Pět minut, deset minut, teprve potom projde kolem letuška a kontroluje, jestli jste udělali to, co už dávno máte hotovo. Letadlo stále pomalu klesá. Letiště je však pořád v nedohlednu a vy si musíte připomenout, že o rychlé klesání rozhodně nestojíte. Prostě od onoho prvního cinknutí po dosednutí na dráhu je to pořádný kus cesty.
A s regulérním spaním je to stejné. Začnu usínat, ale místo spánku najednou musím vstát, zapnout myčku, vypustit psy na zahradu, jít se umýt, vysprchovat a převléct. Potom vpustit psy zpátky, utřít jim tlapy, v zimě naložit kamna, a zkontrolovat, jestli je zavřený dům.
Co myslíte, chce se mi ještě růžově spát? Správně, nechce. Plně probuzena lezu do postele a musím znovu zahájit přiblížení na přistání… eh, chci říct, že se musím znovu uspat. Chápete už, proč je tak krásné usnout v křesle?
A tak se ptám – jak to máte s přiblížením na přistání, tedy usnutí, vy? 🙂
Tak dnešní procházka po okolí. 🙂
https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/picture.php?/3635/category/95
Dnes se bude dobře spát. 🙂
To je teda otázka za milion!
Ano, mám to úplně stejně, chodím pozdě spát, protože se nemůžu dokopat k tomu vstát a jít spát. I vyčištění zubů mi připadá jako úkol nad mé síly. (Tuhle jsem přemýšlela, proč neexistuje něco jako hospodský kartáč na sklenice, člověk by se nad to naklonil, zakousl a kartáč nejlépe řízený umělou inteligencí by mu dokonale vyčistil zuby).
🙂
Dřív měli prý lidé dvoufázový spánek, šlo se spát za soumraku, pak se člověk ještě nějak probudil a následně zase usnul.
Ono to vlastně tomuto odpovídá, jen s tím nijak nekoreluje to, že jsme si vymysleli vstávání na přesnou hodinu a ne dle toho jak svítá a podobně. 🙂
Taky jsem o tom četla… Navíc je logické, že únava po aktivním dni přijde večer poté, co se člověk nají a v klidu si sedne (lehne).
Je fakt, že někdy si naše těla na řízení života podle budíků prostě ne a ne zvyknout.
Včera večer jsem to zkusila jinak, protože jsem měla v plánu spát s Rexem nahoře v ložnici. Už mu je tři a půl měsíce, schody by neměly vadit (když po nich neběhá pořád).
Takže jsem si nedovolila usnout v křesle, někdy o půl desáté jsem se vysprchovala a udělala večerní činnosti, abych pak mohla jít rovnou do postele (tedy před tím se psy na chvíli na zahradu, ale to je drobnost). A hádejte, co se stalo? Samozřejmě, spát se mi pak už vůbec nechtělo:)) Což bylo dobře, protože spaní na novém místě neneslo štěňátko nejlíp (změna, o kterou nestál), takže jsme nakonec opravdu usnuli až o půl druhé.
Takže ani tohle nevypadá jako ta správná cesta!
pejsánek si vybral, kde chce mít pelíšek 🙂
Hledal dlouho, úporně, až našel 🙂 Uvidíme, jaká bude dnešní noc. Naštěstí Martin není doma, tak ho zvuky aktivního vyjednávání neruší 😛
zvuky aktivního vyjednávání 😀 to je kouzelná definice – teď už vím, jak se jmenuje to, co vyluzuje Eddie u posuvných dveří do chodby, když se snaží vymoci si vypuštění ven ( v deset večer, kdy už venku lítají můry, poštolky a štrachá se ježek) 🙂
Kvílení, kňučení, brblání:))
Vstávej a běž si lehnout ! 🙂 A mám po spaní. Než se převlíknu, řádně vyvětrám v ložnici ( a vždycky dostanu, že je tam zima), proběhnu koupelnou, jdu se ještě napít, zkontroluju stav koček doma, jsem dokonale vzhůru 🙂 . Pak mě ještě přidusí Růžena :-)a vzbudí MLP, když jde spát, jak sebou v posteli mele. Mezi 3 a 4 ráno mě pravidelně budí Růža (je to miláček na zabití), z poličky nad postelí po mě metá brýle, mobil..a chce pustit ven. Už jsem se naučila startovat, ona stejně nedá pokoj. Usnu a kolem šesté začne koncertovat Líza, že je malé týrané kotě a má strašný hláááád. To občas dělám, že spím a startuje MLP. Občas (ob den 🙂 ) jsem ráno jak po flámu a pak nemám usínat u telky 🙂
Milá Alimo, úplně to vidím! 😀 Jenže zase si vezmi – jak nemáš večer usínat u telky, když máš takové divoké noci? 🙂
Ovšem Růženčin budíček pomocí metaných předmětů je tedy něco 😀
Ona ta opice vyskočí na poličku a praví “ vrrauuuu „. Někdy mě to probudí a metání se nekoná, ale většinou ne a pak letí dolů, co jí přijde pod packu. Moc dobře si nás ty krasavy vycvičily, jen co je pravda. A s Rexem to doladíte, je to přece jen ještě mimčo 🙂
kočka je podle průzkumů soumračný tvor…tak co potom ty manévry v jednu/dvě/tři/čtyři ráno? 😀 😀 😀 nejspíš máme všichni doma kočky křížené s netopýrem 🙂
😀
Jj, je to tak! Psice vystihly přesnou dobu, kdy procitám na gauči dole a provádím spací rituál. Zhasnu všechno,stavím se v místnůstce,hltnu si vody a jdu nahoru. Psice velmi tiše cupkají za mnou,zavřeme se v mém vigvamu a tiše zesneme,kromě mne se nikdo nepřevrací,nevzdychá,nefuní,protože ví dobře, že by byl vyhoštěn. 🙂 Kočky jsou někde jinde,kde to už nekontroluji, u mne ne, nenechám přece po sobě celou noc někoho šlapat. 🙂 A jako každý večer ,vlastně noc si říkám, proč sakra nejdu dřív nahoru a normálně nespím. 🙂
Máš to se zvěří vychytané 🙂 My s (T)Rexem si zatím nějaký rytmus hledáme. Ovšem už jsem se ujistila, že žalostné kvíkání, které vyluzuje, než usně, neznamená, že by se mu něco dělo. je to prostě předusínací kňoukání. Ovšem člověk neusne, dokud s tím on nepřestane… 🙂
Já nesmím přejít u televize z křesla na gauč.
Na gauči usnu při televizi ihned.
Manžel mě furt budí a říká nespi.
Já tvrdím, že nespím.
Občas se mi ale stane, že usnu při detektivce a nevím kdo byl vrah. Ale ptát se manžela nechci.
A máš pravdu DEDE, na gauči u TV je to usínání růžové.
Míšo, že jo? Tak snadno a lehce se pak usíná… o tu hůř se člověk budí:))
jako u nás…:-) když ovšem ve všední den usnu nahoře na pohovce pěkně pod dekou, televize se vypne sama, kočky se poskládají kolem mne na pohovku, na křesla, do svých pelíšků a spíme až do budíku 😀 kdybych u sebe náhodou neměla mobil s budíkem, proberu se kolem jedné/druhé, zavelím „jdeme to dospat do postele“ a slaním do ložnice v přízemí. tam mne ovšem doprovází pouze Eddie a někdy Mia, ostatní jen mrknou, jak se balím a zase usnou 🙂
K Míšině větě „Občas se mi ale stane, že usnu při detektivce a nevím kdo byl vrah. Ale ptát se manžela nechci.“
Moje dávná kolegyně se takto ptávala svého pubertálního dědice. Jeho nejčastější odpověď zněla: „Vzali se.“ Nejvíce to vždycky ocenila, když se ptala na výsledek hokejového zápasu.
mne uspávají kočky..sedí,civí a vysílají-chce se ti spát,chce se ti spát..a mně začnou padat víka a chce se mi spát..a tak se natáhnu na gauči a blaženě usínám a ony mi vrní do ucha a pak mi někdo nemilosrdně a s velkou kočičí urputností umeje ksicht,protože co? Protože jsem se vykašlala na večerní očistu..
U drahého je to jiné..kolem 19 hodiny si dám sprchu,navleču s edo pyžama, vezmu si vlněný ponožky,zalezu pod deku a buď se díváme na bednu nebo si povídáme,posloucháme Volbeat nebo Původního Bureše, Znouzectnost a případně si pustíme nějaký filmík..a nebo..se stulíme k sobě a usneme…ono to vstávání před pátou ranní do roboty, nese o víkendu svoje ovoce..v pátek odpadneme brzy,abychom v sobotu v 6h čučeli do stropu a v 7h snídali a v 8h byli venku na zahradě nebo tak a večer ještě po 22hodině byli čilí..což nás spolehlivě do nedělního rána, kdy otvíráme oko tak v 8h, přejde.. 😉
Sharko, to zní jako skvělej program, protože jste sladění:)) Horší je, když takhle večer usne jen jeden z partnerů a ten druhý by si třeba chtěl povídat, nebo tak něco:))
U nás zdomácněla věta, kterou v situaci, kdy oba již leželi v posteli a jemu se klížily oči, pronesl kamarád ke své ženě : Klidně mluv, Maruško, mně to rušit nebude! 😀
To je velmi upřímné 😀
Mám to s usínáním úplně stejně, Mušketýr mě budí se slovy „běž spát,“ já se pracně vykýbluju do patra, v polospánku provedu hygienu a spím dál 🙂
Jsi dobrá, pokud si dokážeš vyčistit zuby a neprobudit se:)) Jako úplně se neprobudit 🙂
Jojo, večer u televize do sebe vždycky děda nebo bábi drcli, podle toho, kdo se probral dřív, s hláškou: „Nespi, pojď spát.“ 🙂
Jo:)) U nás se někdy stane, že Martin usne u filmu v obýváku (já na filmy ani TV nekoukám), zatímco já blaženě spím s notebookem na klíně v křesle v jídelně 😀 Psi nás nebudí, jim je jedno, kde se spí (hlavně, že předtím byla večeře:))
😀 nejlepší hláška, tak krásný protimluv 😀
To je téma velmi aktuální. 🙂 To si pěkně libuji, že prádlo už visí, jídlo je uklizené v lednici, drabble napsané, tak si ještě chvíli sednu a budu komentovat a buch, spím. Jak promeškám první výstrahu, že se mi chce spát, proberu se po nějakém čase a moc se přemlouván, abych vstala a šla si lehnout. 🙂
Takže je nás takových víc. 🙂
Vzbuď se a jdi spát! Jak známá hláška z okolí křeslo/ gaučově spících:))