HOST DEDENÍKU – Aplír: Příběhy za obrazy (6)

Většinou v literatuře se konkrétní text stává inspirací pro ilustrátora. Napadlo mne naopak psát příběhy pod vlivem dojmů z jednotlivých obrazů. Zkuste poznat obraz podle příběhu!

 

Stoslůvky jsem začala psát díky literární výzvě Duben měsíc drabble. Potom mě napadlo zveřejňovat je postupně v rámci autorského čtení pod názvem 100 obrazů a sto příběhů na sto slov a doprovodit text videem.
Zvu vás ke sledování další dílů.

 

Severní moře v měsíční záři

Obraz:
Caspar David Friedrich (1774 – 1840): Severní moře v měsíční záři
1823 – 1824, olej, plátno, 22 × 30,5 cm
Národní galerie Praha

Drabble:
Holý stěžeň lodi míří jako ukazováček k nebi. Jako by říkal: vidíš tu oblohu? Pozoruješ ta mračna? Něco ti chce sdělit. Měsíc skrývá za mraky svou tvář, tak jako dívka za smutečním závojem.
Bachratá bárka u břehu s kotvou jako vyraženým zubem a skasanou mokrou plachtou působí schlíplým dojmem. Za ní jako kdyby nějaký obr hodil coby žabku do moře gigantický balvan, který rozvlnil kruh. Záblesk měsíčních paprsků ho obkreslil a vykroužil velký zářící zlatý prsten. Působí tajemně a nadpřirozeně. Osvětluje skály napravo, které vypadají jako impozantní zříceniny hradu s majestátními věžemi. Jako torzo Atlantidy.
Moře na obzoru polyká oblohu.

 

Žebrající rodina

Obraz:
Jaroslav Čermák (1830 – 1878): Žebráci (Žebrající rodina)
1852, olej, plátno, 83 × 65,5 cm
Národní galerie Praha

Drabble:
Již dvakrát přeříkal růženec. Klobouk stále ještě zeje prázdnotou. Už nemá sílu se ani modlit.
Od té doby, co žena zemřela na souchotě, to jde s nimi z kopce.
Jeho naděje zejí jak díry v chatrném oblečení. Život je trpký.
Maličký vysílením konečně usnul. Dcerka ho chlácholila a únavou usnula také.
Dlouho se usedavý pláč rozléhal ulicí. Nikdo se nezastavil. Lidé je bez zájmu míjeli, nebo přidali do kroku pronásledováni výčitkami svědomí. Nikoho nesevřel soucit. jen jemu se nářek prodíral do srdce a neskutečně ho drásal. Měl co dělat, aby se k němu nepřidal. Ne, nesmí plakat, už kvůli dětem.

 

 

 

Aktualizováno: 18.4.2023 — 18:19

20 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Obraz druhý:

    Životem ztrápený
    na schodě sedím,
    nad osudem přemýšlím,
    po tichu se modlím.

    Válkou jsem prošel,
    revoluce nás smetla,
    o živobytí jsem přišel
    čert, aby to sebral.

    Snad dnes mi přispějí,
    budem mít co jíst.
    Když ne, tak i další dny
    půjdem se s osudem bít.

    Únava dopadla
    i na mé milé,
    na rohu kostela
    si dnes odpočinem.

    Zítra zas další den
    s jistotou přijde
    a nad naším osudem
    slunce vysvitne.

    1. To je takové úderné. Žádné poraženectví. Prostě o život se bít, dokud nám bude přáno tady být.

      1. Jojo, často mívají velkou vůli žít. A v jeho očích vidím jen únavu, ne že by to vzdal. 🙂

  2. Aplír,díky, opět krásné a protože ty obrazy neznám,jsem vděčna za seznámení se s nimi. Jsou to poklady.
    Bárka se mi zdá velmi osamocená a moře s měsícem nad ní tvoří pocit opuštěnosti ale i vítr naděje.
    Žebrající rodina. U otce vidím těžkou beznaděj a ztrátu,skoro se obávám,co přijde, když se nevzchopí,dívka a dítě, zdá se, že nemohou od něj očekávat ničehož. Není tam žádná naděje.

    1. Jenny, jsem ráda, že jsem pomohla zprostředkovat pohled na obrazy a děkuju Ti moc za dojmy z nich.
      Je fakt, že svit napomáhá k optimismu. Je jako světlo na konci tunelu.
      A máš pravdu, že z druhého obrazu čiší beznaděj. Někdo po smrti partnera už jen živoří a propadá se stále hloub do chřtánu beznaděje a letargie. Někoho drží při životě jen pocit povinnosti. Tenkrát to měli lidé horší bez psychoterapie a léků.

  3. Aplír, další skvělá stoslůvka, inspirovaná obrazy.

    A dnes vyzdvihuji, jak se snoubí tvůj komentář s výsekem obrazu, o kterém zrovna mluvíš. Je to úžasné a téměř profesionálně provedené.

  4. Aplír, píšu Ti to vždy na DMD, ale sem jsem se teď dostala poprvé, na tvé příběhy.
    Moc se mi tvá stoslůvka líbí jen napsaná, ale videa mají teda opravdu velkou sílu.
    Paráda.

    1. Ahojky, Toro. Jsem potěšená, žes tady objevila stoslůvky a doprovodná videa. Mám ohromnou radost, že se Ti líbí. Děkuju Ti moc. Prozářila jsi mi den. 🙂

  5. Obraz první:

    Hej Jacku, kde jsi?
    Bárka už čeká.
    Vytáhnout kotvy
    zase vyplout do dálav.

    Za měsíčního svitu,
    až vítr bude dout,
    pak odrazit z břehu
    a plachty odepnout.

    Kol strmých skal
    skrz útesy ostré
    dost rumu si sbal
    i maso solené.

    Pozor na kurděje
    i na mořskou nemoc.
    Tak zelí kvašené
    přiber na pomoc.

    Do dáli pluj
    za mlhavým pokladem.
    Hej Jacku, kde jsi?
    Už konečně jedem?

  6. Dnes mě samozřejmě víc zaujal ten obraz žebráků. První co mě napadlo bylo poděkování, že dnes už u nás taková bída prostě není. Není. Opravdu stačí se snažit a aspoň základní pomoc je k dispozici. Pro hned ne ke spokojenému životu, ale přežít se dá. Jinak mě napadlo co Matyldu, s tím otcem – jenže pokud neměl kam dát děti, mohl to být opravdu problém, tehdy se nepracovalo „jen“ osm hodin. No, každopádně jsem ráda, že tohle už u nás opravdu není.
    A ta loď… Obraz se mi líbí, ale prostě v mojí hlavě nesedí k severnímu moři. Tam by i za měsíční záře bylo tak nějak světleji, s pískem a dunami. To není kritika, to je severní Dánsko v mojí hlavě:))

    1. Děkuju, milá Dede.
      Ono se marně neříká: co oči nevidí, srdce nebolí. A ten pohled na obraz nutně vede k zamyšlení, třeba různými směry. Už prostě působí na city, ať už člověk toho muže odsuzuje, nebo s ním soucítí.
      A k Severnímu moři: nevím, kde konkrétně malíř obraz maloval, ale věřím tomu názvu. V Dánsku jsem nebyla, tak to nemohu posoudit. Ale je dobře, že v Tvých vzpomínkách je jasnější. Přeju Ti životní optimismus, abys nadále vše viděla jasnější. 🙂

  7. U té bárky jsem si vzpomněla, jak jsme se ve slohu učili psát líčení, tedy subjektivně zabarvený poetický popis nebo tak nějak se to jmenovalo. Tohle je přesně ono a navíc výborné.
    Žebrající rodina- vždycky si říkám, proč ten otec nepracuje? Práce není a nevydělá ani na tu trochu, co vyžebrá? Asi přemýšlím v intencích dnešní doby, kdy lidi tu práci fakt najdou, pokud o ni stojí, tehdy to třeba nešlo….

    1. Díky Matyldo. Při četbě Tvého komentáře jsem si vzpomněla na svůj první sloh. Za domácí úkol jsme dostali popis vázy. Vůbec jsem si s tím nevěděla rady. Musela mi pomoct maminka. Tak jsem ráda, že jsem se krapet posunula. 🙂
      U obrazů žebráka nevím. Určitě nebyly úřady práce a asi ani jesle a mateřské školky a netuším, jak vypadala celková pracovní situace. Ale myslím si, že hodně lidí na žebráky pohlíželo asi jako dnes na bezdomovce.
      Děkuju moc za komentář. Hezký den.

    1. To je nádherný komentář. Úplně jsi mě s ním zaskočila, ale taky potěšila. Děkuju.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN