Někdy předevčírem mi na FB přistál sdílený článek, popisující patálie, jaké mohou u psa vzniknout, pokud si na jejich krvi pochutná klíště zvané piják lužní. To by samo o sobě nebyl až takový problém, kdyby nepřenášel parazita, na kterého tady u nás nejsme zvyklí.

Takže cituji veřejný příspěvek Veroniky Šiklové, která popisuje, co se stalo její fence. Myslím, že je dobré být varován – pokud je tu nová hrozba. A čtenáře z teplých lužních lesů tu určitě máme… navíc, ono se to určitě časem rozšíří všude.

Veronika Šiklová

Piják lužní. Před pár dny jsem nevěděla, že tohle klíště existuje. Před pár dny nevěděli veterináři, že se vyskytuje v Čechách. A když už se vzácně vyskytne, že je vzácně infikované parazitem „babesia canis“ a zrovna ve velkém lese natrefí na Naru, která jednou za půl roku hárá a které panička vymyslela, vlastně také vzácně s ohledem na její chovatelskou aktivitu, výlet do tramtárie za ženichem.

Babesiosa během pár inkubačních dní začne rozkládat krevní destičky a krátce poté začnou kolabovat ledviny a nejsou-li včas podané konkrétní léky, pes umírá. V našem případě nás na falešnou stopu svedlo hárání a krytí, tedy cca krátký půl den jsme krev při močení neřešili a druhý půl den mylně přikládaly gynekologickému problému. Poté, co antibiotika nepřinesla zlepšení, už byla Nara hospitalizovaná s podezřením na akutní pyometru a potrat. Horečka, apatie, nechutenství, temně červená moč. (To vše během jednoho dne.)

Naštěstí paní doktorce Maradové byly výsledky krve tak podezřelé, že se nenechala klamat a brzy odhalila diagnózu. Jistě, zrovna je víkend, takže lék proti „zřídkakdy z jižních zemí zavlečenému parazitovi“ mají jen (děkuji za tu možnost) na veterinární klinice ve Stodůlkách. Bohuslav má jasné instrukce rychle doručit protilátku Naře z Prahy do Mělníka. Den s bolením břicha čekáme.

Další den přichází dobré zprávy a v úterý večer si ji už bereme zpět domů. Další dny je ledvinová dieta, v sobotu pak z krve přichází dobré zprávy, že vše se vrací k normálu. Dnes, 8 dní po zahájení léčby, je již Nara zpět na výchozí váze a znovu je veselá na procházkách. Horskou dráhu jsme projeli během dvou týdnů. Pocit štěstí po úspěšném krytí, o týden později strach o její život, o týden později zas úleva, že je vše v normálu. Jestli v rámci toho všeho stresu zabřezla nebo plody vstřebala teď opravdu neřeším. A jestli to vyjde, tak to budou sakra bojovníci.

A teď: Na pijáka, stejně jako na ostatní podobné potvory, platí běžné protiklíštěcí přípravky (obojky, spoty), dále doporučuji po procházkách venku prohlédnout – parazit do organismu přejde až po cca 48 hodinách přisátého přenašeče. Pokud váš pes má symptomy jako tmavě červená moč, únava, zvracení, zažloutlé bělmo nebo dásně, informujte vašeho veterinárního lékaře, že byl zaznamenán výskyt babesia canis (doposud vzácně na teplém Břeclavsku/Hodonínsku).

Včas podchycené případy jsou zcela vyléčitené. Jen o pár hodin déle je dělí od NE VČAS a fatálního vývoje. Babesia canis ohrožuje pouze psy a pouze přenosem z přenašeče (ne třeba pokousání infikovaným). Kresba na zádech pijáka je nezaměnitelná. Nara si vyžrala tuhle pionýrskou zkušenost. Buďte obezřetní!

Foto: Autor: I, Accipiter, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2631625

A já se ptám – jak bojujete s klíšťaty vy? U psů, koček i lidí? Co se vám osvědčilo a co naopak ne? A navíc – setkali jste se už i s tímto typem klíštěte?