Duben, měsíc drabble, bublá na plné obrátky, všichni účastníci si namáhají mozkové závity, aby se poprali se zadávanými tématy. Letos v tom opět jedu také, takže jsem si založila další adresář. Ovšem přitom jsem našla drabble, které jakoby nepatřilo k ničemu, co jsem doteď napsala.
Popravdě vůbec nevím, kdy jsem ho vlastně psala, nebo jestli jsem ho opravdu použila. Ale text mě zaujal. A líbil se mi, jako bych ho nepsala já! A tak vám ho tu předkládám.
Moc diskuze nečekám – boj s vlastními strachy, vůbec po nějaké zlé zkušenosti, není pro veřejnou diskuzi. Z mého pohledu je podstatné jedno – že ten boj vůbec existuje. A pochopitelně nejde jen o ženy – napadeni mohou být a bývají i muži.
Tak co vy na to?
Drabble:
Velké holky
Stály kolem instruktora a sledovaly ho pozornýma očima.
Každá z nich byla obětí násilného útoku.
Ale ani jedna nezůstala poražená, proto byly tady.
Mluvilo se mu těžko. Nesměl je litovat, ale v duchu zuřil. Někdy měl chuť se stydět, že je taky chlap.
Odkašlal si. Vždycky bylo těžké začít.
„Pamatujte si, že velké holky nepláčou, velké holky…“
„Jedí!“ zamumlala jedna z nich.
Smích zaplašil nervozitu. Potěšeně zaznamenal, že se zasmála i ta, jejíž tvář byla ještě poznamenaná blednoucími podlitinami.
Zvýšil hlas.
„Velké holky nepláčou, velké holky jednají.
Když už nemůžete utéct, zaútočíte.
A já vám ukážu, jak sejmout toho grázla.“
Promiň Dede OT: Jovo – Josef Vojáček..12.4. ve věku 89 let se rozhodl zjistit, jak to vypadá za tim Duhovym mostem a jestli U kance nezdražili.
Před chvili mi přišlo parte …
To snad ne!
Ach jo, já vím, že lidé nemládnou, ale tohle je mi moc a moc líto…
Ať mu u Kance nalejou a smějou se jeho vtipům. Chudák jeho žena…
Achjo, přišlo mi Sharko od Tebe na mobil, když jsem byla v Praze. Je mi to líto, zase jeden z nás. Tak u Kance je narváno, to mne i děsí.
Podle mne by sebeobrana mohla být součástí tělocviku od určitého věku. Např. takové tai chi, aikido nebo keltská wyda protáhnou tělo, a mohlo by člověka naučit reagovat na podobné situace.
Přišlo by mi to mnohem lepší než nějaké nesmyslné cviky s medicimbalem, kačáky, případně posilování, které spíše ubližují při vývoji těla než že by prospívaly.
Davide, to by se mi líbilo. Jenže dovedeš si představit průměrného tělocvikáře z průměrné školy, jak tohle učí? Já úplně ne…
Tak on je problém vlastně již u výuky tělocvikářů. Když se nezačne tam, tak to nemohou předávat dál svým žákům.
A nejen u těch tělocvikářů, přijde mi, že výuka celého nového pedagogického sboru zamrzla někde v minulém až předminulém století. 🙁
Čest výjimkám, které učí žáky tak, že je učivo baví a jsou následně schopni své vědomosti předávat jak v praxi, tak i výukou dalších.
Přesně.
Davide, letěl mail 🙂
No tohle mi nedělej, Dede! Místo abych se zodpovědně připravovala na zítřejší pracovní aktivitu, tak si tady čtu tvoje letošní drabblata! Naštěstí je dnes teprve 13. 😀
Děkuju! 🙂
Další téma je Ježek v peci… Co s tímhle udělám, zlatá umučená mučenka! 😀
Začalo jaro,
celý ježek je v peci.
Tak hurá na dřevo,
ježka třeba jest naplnit.
🙂
😀 Jo, tohle je ono! Leč… já se snažím vyprávět jeden příběh, kde se ježci jaksi nevyskytují. I když… teď mě něco fakt napadlo! 😀 Díky
hlavně ježka skládat rovně, jinak ráno praví “ stál jsem, ale teď je po mně“ 😀
Rytíř Ježek
zavítal do Pece
Geralta z Rivie
poplácal po plecech.
Jak Ciri daří se,
ptal se ho bodře,
Geralt mu pokyne,
výcvik jde dobře.
🙂
Z Marigoldových balad
Ježek v peci
Rytíř Ježek
zavítal do Pece
Geralta z Rivie
poplácal po plecech.
Jak Ciri daří se,
ptal se ho bodře,
Geralt mu pokyne,
výcvik jde dobře.
Pivo popijí,
dobře se nají.
A pak na rozcestí
každý svou cestou se dali.
Ježek dál cestuje
myšlenky mu víří.
V hlavě plán osnuje,
jak unese Ciri.
Se ženou Pavéttou
plují na lodí.
Nese se ozvěnou,
prý utonuli.
Nic pravdě
nemůže být dále,
když znovu povstane,
císařem Nilfgaardu se stane.
Ačkoli únos
vydařený nebyl
zavdal mu důvod
zpět císařství dobýt.
Mocnými kouzly
mu Vilefortz pomáhá,
když nasbíral posily
a další země dobývá.
Témata DMD mi letos přijdou obzvláště strašná a těm příběhům to tentokrát podle mne taky úplně nepomáhá. A jsem zvědavá kam se rozvine Tvůj letošní příběh.
Šrámy na duši bývaji neskonale horší než ty na těle. A není snadné je vyléčit.
Ne, to není. Tohle je jeden z vedlejších (ale nejsilnější) příběhů z té mojí knížky Alžběta a drak. Tak nějak klasický šťastný konec to nemá.
Ten instruktor má pravdu, ale je strašně těžké se odhodlat přejít do protiútoku. To se bohužel musí naučit, jsme od malička napomínáni, že se nemáme prát. A tak dlouho to v nás utloukají, že až to je potřeba, ta se člověk brání ještě s výčitkami.
ano, má pravdu, pětkrát podtrhnout a tisknout! A toto se má holčičkám říkat od doby, co začnou rozum brát. Mne tatínek učil, abych pokud možno před nepříjemným nátlakem utekla a když to nejde, tak se bránila – nejlépe zout špičatou botu, udeřit a potom utéct. Odvaha je to, co vítězí…žena, která se umí bránit a je odhodlaná se nedat, vysílá kolem sebe signál “ Na mě nic nezkoušej“.
Jo, máte obě pravdu. Sama nevím, jak bych se zachovala v opravdu špatné situaci, ale zatím mi vždy pomohlo vědomí, že se nedám – nebo spíš nechci dát. Většina těch běžných útočníků jsou slaboši, tohle vycítí a radši hledají jinou oběť.
Je však potřeba nezapomínat, že mezi přepadenými a zmlácenými nejsou jen ženy – každý muž taky není ranař. I to je třeba mít na paměti.
zasáhla jsi mne..někdy potřebuješ fyzickou sílu na obranu,někdy duševní..a uzdravit duši, to chce čas, odvahu a naději a lidi,co ti pomůžou…lidi,co ti uvěří ,že se děje zlo, které nezvládneš sama..
mám to v přímém přenosu už víc jak rok, malé bitvy vyhráváme o lepší život bojujeme..a není nic horšího,když ty příčiny nechtějí vidět ti nejbližší, zaslepeni důsledkem se odvrátí a berou sílu se zvednout,protože ti naloží svým postojem tolik,že se ti třesou nejen kolena.A stejně někde vyškrabeš tu touhu žít jako člověk,zase roztáhnout křídla a narovnat se..najít si svoje místo na slunci a nenechat se z něj vystrkat…na to všechno,jsi pak sama, jen máš kolem sebe ty,kteří tě podpoří a pomohou, vybojovat to ale za tebe nemohou..
❤️ Moc hezky jsi to napsala, milá Sharko – znovu vstát a roztáhnout křídla nebývá vůbec žádná legrace i s podporou, natož bez ní.
Ale faktem je, že v úplném základě je na to každý sám – pokud on nenajde vůli vstát, ostatní ho nezvednou.
Tohle je dobré drabble, i když bych ten slogan přece jenom trochu poupravila. Velké holky jednají, i když pláčou!
Ygo, to je přesné. Díky ❤️
Velké holky jednají, pláčou až potom 🙂
Tak je to !
Nejsem si jistá, jestli jsem ho už nečetla, Dede. Rozhodně má sílu. Budu holkám držet palce, aby jim ta sebeobrana šla, na všechny způsoby.
Jinak nám zase dávají zabrat. Zatím váhám, jestli jako téma roku vyhlásit Umučená mučenka nebo Retenční schopnost sladu. 🙂 A to ještě není dubnu konec.
Nakonec mi přišel slad lepší než mučenka:))
Asi jsem to napsala a uveřejnila, jen to bylo úplně samostatně, bez názvu tématu, bez ničeho pohozené v jednom adresáři. No a přišlo mi to zajímavé 🙂
Umučenou mučenku mám doma, nebo spíš skoro umučenou- tak dlouho ji mordovali v supermarketu, až jsem ji koupila, donesla domů a zalila. Třeba to přežije 🙂 Ale není to téma na drabble 🙂
No vidíš, kdybys drabblila, máš hned jedno téma z krku:))
Já jsem s tím tedy cvičila hrozně, vůbec nevím, jestli mi to uznají 🙂 Do Kristinina příběhu prostě ta kytka nesedla, vůbec, když se snažím držet děj 🙂
taky to není téma na drabble, ale já pro změnu vysvobodila chuděru bromélii z výprodejového stojanu v UNI…odvděčila se mi velikánským, půl roku vytrvalým květem a krásnými silnými odnožemi 🙂