BTW: Rexi, Rexi, ty jsi ale (T)Rex! (2)

Ležím potmě v posteli a uvažuju, jakou mám šanci se proplížit do koupelny, aniž bych vzbudila štěně. Protože jestliže se vzbudí, budeme muset nejdřív na zahradu. A mě se ven nechce. Tichounce spouštím nohy na zem a plížím se tmou ke koupelně. Au!

 

Jehličkové zoubky se mi laškovně zakousnou zezadu do kotníku. Štěně jásá – kdo by čekal, že si panička vymyslí bojovku už ve dvě v noci? Au!!! Otvírám mu jemně čelisti, mířící s vybroušeným instinktem přímo na achilovku, a vím, že teď už se své úlevy hned nedočkám, protože jinak budu vytírat. Navíc jsem si na plížení prozřetelně nevzala župan, takže zase zmrznu.

 

Já a Rex (to měl 10 týdnů:))

 

Rezignovaně rozsvěcím v chodbě i vzadu na zahradě a než stačím otevřít dveře ven, slyším dupot na schodech. No jasně, tohle si Ari, spící v pánečkově nepřítomnosti stále u jeho postele, nemůže nechat ujít. Mejdan může začít! Má to aspoň jednu výhodu – vyhodím zadním vchodem oba psy, opatřím sama sebe a jdu si je (dokonale vzbuzená) vyzdvihnout k vchodu přednímu.

 

Zase se dvěma venku 🙂

 

Ari se spokojeně vrací do patra, malý rarach se mi nejdřív pověsí na lem noční košile. Jakmile mu vyprostím zuby z trpící krajky, kousne mě do palce u nohy. Zachraňuje mě opodál ležící klacík. (Komu z vás jen tak leží po chodbách klacíky, no?:)) Vyměním ho v jeho tlamce za svůj palec a jdu zpátky do postele. Ležím v klidu, dokonale probuzena. Ve tmě poslouchám všelijaké chroupání a mlaskání, a  zvuků usuzuju, kde se (T)Rex právě nachází.

 

Společně vylizují vaničku po tvarohu 🙂

 

Začíná u dveří (klika klapla o stěnu), teď se šel napít, teď leze pod postel… ach jo, copak zapomněl, že se tam už skoro nevejde? Následuje všelijaké pískání a kňoukání, jak zjišťuje, že tohle už fakt není pohodlné, aby se opět přesunul ke dveřím do pokojíčku (klika klapla o stěnu). Dobrá, už leží. Vzápětí se ozve chroustání. Vím, že bych měla rozsvítit a zjistit, co má to zvíře zase v tlamě, ale nějak nemám sílu. Boty jsem si schovala a kolem je spousta psích hraček. Já chci pro změnu zase spát…

 

Takhle to zvíře chroupalo mrkev (musela jsem mu ji vzít:))

 

V podstatě si opravdu nemohu stěžovat. Rexovi budou v pátek tři měsíce a dělá velké pokroky. Hlavně od té doby, co ho Ari opravdu přijala, protože tak odkoukává spoustu užitečných dovedností. Pro mě je naprosto největší úlevou, že už si spolu dokážou na zahradě hrát. Jinými slovy nad nimi nemusím pořád venku stát. Zadem domu je vypustím, oni se vyvenčí, vyběhají, a protože venku pořád prší, zmažou se jak čuňata. Já je potom pustím předním vchodem domů a v předsíni se je pokusím vyčistit. (T)Rex zadáví ručník, aby vzápětí radostně proběhl do chodby a do jídelny. No a já pak zase vytřu podlahu:))

 

Když přišel o mrkev (kterou jen kousal, nejedl), aspoň se zakousl do Ariina pozadí (do chlupů:))

 

Celkově je úspěšně rostoucím štěnětem. Včera na očkování (4 dny před dovršením třech měsíců věku) měl 13,6 kg, což znamená, že přibere zhruba co týden jeden kilogram. Uši se mu postavily do podoby legrační špičaté čepičky – opírá se jedno o druhé. Kožíšek má pořád štěněčí, chundelatý. Trochu mu vyrostly nohy, takže už přestává vypadat jako vlčí jezevčík. Když jde, pořád se ještě vlní jako lvíče.

 

Už mu trochu povyrostly nohy…

 

Umí jezdit v autě. S Ari bez problému vydržel i cestu do Prahy a zpátky, umí jezdit i sám. Musím říct, že ta přepravní klec je výborná věc. Nemusím se např. bát, že mi vleze do cesty zavírajícímu se kufru, jako jsem to řešila s ostatními štěňaty. Co mu povyrostly nohy, nastupuje tak, že se předníma opře o auto, já podeberu jeho pozadí a šoupnu ho dovnitř. Dolů ho stále sundávám – auto je vysoké a klouby ještě nemá na takový skok zralé.

 

Po uklidňujícím boji s ručníkem – byl poprvé pořádně umyt:))

 

Ovšem vymyslel si jiný problém. Nechce jít k autu, když máme odjet ven. Nevím, jestli je to tou „pelíškovou“ fází, kdy štěňata instinktivně neopouštějí doupě, nebo je to něco jiného, ale nezbývá mi, než ho v předsíni uvázat na vodítko a k autu ho dovést. Jinak bych ho mohla klidně honit po dvorku! A kdo touží naučit štěně, že mu panička nestačí už v jeho třech měsících? Jakmile je už jednou u auta, nastoupí bez námitek. Má to jeden problém – v autě se mi hromadí vodítka, která mi pak doma chybějí:))

 

Uši mu teď dělají legrační špičatou čepičku 🙂

 

Venku chodí stále spolehlivě na volno, což si užívám, protože vím, že to nevydrží. Musím ho ale chytat, pokud vidím jiné psy, protože pak je nezastavitelný. Ne každý člověk a pes touží po tom, aby se k němu vrhl vlkošedý ragbyový míč. V neděli byl poprvé v Praze (jen na sídlišti) a včera na náměstí ve Dvoře Králové. Všude to bylo velmi společenské štěně, takový radostín – a také ho většina lidí i psů dobře přijímá. Když je u toho Ari, bývá na nervy – ona takové bratříčkování s neprověřenými lidmi neschvaluje!:))

 

V lese…

 

K jídlu se žene jako poskakující pumlíč. Někdy mám dojem, že se cestou z kuchyně, kde plním misky, do chodby, kde psi jedí, odráží i od stěn! 😀 Přesto se snažíme trénovat klid před jídlem (cílem je, že pes sedí před miskou a jí až na pokyn). Zatím zvládá pokyn sedni a několik vteřin ho i udrží. Ovšem jak dám misku na zem, na jídlo se okamžitě vrhne. Nevadí, Řím taky nepostavili za jeden den 🙂

 

Zlobí!

 

Při různých příležitostech štěká – poprvé to bylo na zapnutý fén:)) Dnes už to s jeho přibývajícím objemem není štěněčí ňafání, už to začíná mít zvuk. Kdybyste ho neviděli, řekli byste si, že štěká nějaký středně velký pes, třeba kokršpaněl. Naštěstí neštěká často – možná už mu Ari stihla sdělit, že zbytečný jekot panička nesnáší:))

 

Ze své vůle se šel proběhnout po kovové rampě – prý legrace…

 

Pořád je to miláček a mazlíček. Pořád je to piraňa dravá a kdybych si nedala pozor, budu mít láskyplně prokousnutý nos. Stále ještě se mi vejde na klín… no dobrá, už musím mít nohy natažené a položené na taburetce, má-li to mít pohodlné.

 

U paničky na klíně 🙂

 

Ari ožila přesně tak, jak jsem doufala. Má s tím malým prevítem takřka nekonečnou trpělivost, což znamená, že já musím dbát na její klid a odpočinek. Venku si ho hlídá, a to i na zahradě. Už zase začíná být problém jim nařídit – ty čekej tady, a ty jdi tam! Nechci vyrábět dvojpsa, ale obávám se, že se tomu nevyhnu.

 

Z toho auta nepůjdu, jo?

 

Něco vám řeknu. Víte, jak mě hřeje, že už zase chodím chodím „se psima“? 🙂

 

Spolu…

 

Po vycházce je třeba se pořádně napít… (dvojpes:))

 

Paničko, dnes to byla na zahradě legrace!

 

A mokro! 🙂

 

Aktualizováno: 11.4.2023 — 21:22

37 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Rex je krásnej a ta fotka na Tvém klíně mluví za vše.Smečka je opět kompletní,to ostatní přijde samo, však to znáš. 🙂 Užívejte si jara!

  2. Čtu až dnes a vidím jak T-Rex krásně roste. Věřím, že si s ním užijete všichni hodně aktivní život. Nejkrásnější je ta poslední fotka, kde na Tebe kouká totálně mokré štěně. Ale ta předposlední s hnědou Ari také není k zahození 🙂 😀

  3. Připomíná to Kazana s Beruškou v opačném gardu.
    Jedna indiánská pověst vypráví, že dvěma malým sirotkům zůstal po rodičích jeden stařičký koník.
    Starali se o něj, sotva se uživili. Jednoho dne šel kolem jejich domku starý unavený Indián. Uviděl chlapce s koníkem a poprosil je, aby mu ho půjčili.
    Nechtěli, báli se, že kůň ho neunese. Indián šel ke koni, promluvil s ním. Nasedl a odjel do prérie. Chlapci si řekli, že Indián ho potřeboval víc. Když slunce zapadalo přijel k domku mladý indián na mladém hřebci. Seskočil a koně předával sirotkům. Nechápali a plakali pro svého starého koně. Indián se smál a vysvětlil: “ Ale to je on. Indián na koni mládne jako kůň pod Indiánem.

    1. To je krásné! Děkuju moc, že ses podělila, neznala jsem to.
      A ano, je to podobné, jen co Kazan zvládl za cca 8 hodin jí trvalo skoro tři týdny. To je prostě rozdíl mezi dominantním a submisivním psem 🙂

      1. Amálka to nezvládla dosud – po 4 půl letech. Holt je to kočka s vlastním názorem na vetřelce.

  4. Lidem týden uběhna jako nic a vida, jak se za tu dobu změní štěně 🙂 Na hlavě má teepee z uší a naroste mu div ne ovčí kožich (nebo vypadá jako štěně bernardýna). Nádherný plyšáček. Jak vůbec najdeš čas na cokoliv jiného v domě i mimo. Já bych asi jen seděla, pozorovala buď jen Rexe nebo honičky s Ari a vše ostatní by šlo stranou. Moc ti Dede tu radost přeji a Ari též.

    Jako forka u mě vyhráváááá ta poslední. No já se mohu smát a kochat, protože jsem ho nemusela jít pucovat, že ? :)))

    1. Víš, Maričko, kdyby se aspoň vypucovat nechal! Ale to ne, to je samej zub:)) Tak ho musím nechat zakousnout ručník někde na kraji, aby mi ho zbylo dost na to sušení:))

  5. Teda ten roste jak z vody! Už není miminko, už je pejsek 🙂
    Hezky se vám to daří, radost koukat na všecky tri!

  6. Ten je tak krásnej ! A teprve bude, bude to pan Pes, troufám si tvrdit, že přeroste Ari, alespoň co se velikosti týče, ona si ho jinak ukočíruje 🙂
    Moc vám to všem svědčí, rozesmátá Ari, spokojený štěndo a štastná Dede 🙂

    1. Děkuju moc, milá Alimo a máš pravdu, bude větší. Možná i o hodně… jednak staroněmečtí ovčáci mají být větší než jiní, a pak, obecně u ovčáků je rozdíl mezi velikostí fen a psů dost velký.

  7. Úžasné, jak jsou štěňata fotogenická – Rexík je toho zářným příkladem! 🙂 Pokochala jsem se! Zdá se, že to bude nebojsa – kovovou rampu děrovanou nemusí i někteří opatrnější dospělí psi a Rex po ní běží naprosto suverénně. Krásně se mi četlo také o Ari, jak si malého hlídá, jak je trpělivá, beruška zlatá! Dvojpsu se asi nevyhneš.

  8. Dede, to je radost číst a dívat se na fotky! je taaaak krásný a rozverný a Ari tak rozkvetla! a Ty zase zníš vesele, protože nastaly časy Dvojpsa 🙂 Chlapínek šikovný světlá čím dál víc, takže ani jméno Geralt nebude úplně nepřiléhavé 🙂 Berryško, poslala jsi páníčkům a Ari skvělého následníka trůnu 🙂

    1. Děkuju 🙂
      Pokud jde o barvu, sama jsem zvědavá, co z něho bude, až mu naroste definitivní kožich. Je zajímavé, že jak je po těle v základu plavý, na hrudi má pod černou spíš stříbrnou… těžko jeho barvu popsat jinak, než že to jsou maskáče 😀

  9. Jéje, Rexík sice roste a už mu stojí ouška, ale ještě pořád je to takový miloučký pucloušek 🙂 .

    Řekla bych, že jeho příchod prospěl oběma, obě jste omládly. Je to takový neřízený elixír 🙂 . Jo a ty jsi začala víc fotit, což je paráda.

    Jo a užívej si bezvodítkových procházek – předevčírem Terce poprve zdrhl Fram na téměř hodinu. Vrátili se z běhání, odepla ho z vodítka a byl v ři…tahu. „Nejprve jsem byla klidná, pak jsem brečela, pak nadávala a nakonec jsem si řekla Ty zmetku, tak si tu zůstaň, já si pořídím nového, poslušnějšího!“ a mezitím ho hledala v šúní – měl totiž ještě pořád postroj a měla strach, aby se někde nezachytil. „Nové běhací boty můžu darovat nějaké kolchoznici do řepy!“ 🙂 🙂 Nakonec se vrátil jako by nic. A to si pochvalovala, že konečně z té puberty vyrostl…

    1. Neřízený elixír 😀 Ygo, ty máš talent:)) Píšeš něco? Měla bys!
      Jak Terku chápu! Zažila jsem to mockrát.
      Jinak Ariiny útěky ze mě stály šedivé vlasy a nedělám si moc iluze, že se tomu nějak vyhneme. Přesto chci udělat všechno (včetně rozdělených procházek), aby Rex nešel v jejích stopách… 🙂

  10. Rexík roste jako z vody. Na té fotce, jak ti DEDE sedí na klíně, už je ho kus. Ale pořád je roztomile štěněčí.
    Ari to očividně s novým parťákem očividně svědčí.
    Užívejte si to.

      1. Krásné, veselé až smíchuplné počteníčko Jak se dojít nenápadně vyčurat a nevzbudit ?!? To fakt nejde !!! Manžel chodil na dvůr a pití se svým nočním jogurtem si už večer připravil na chodbu. Já spala se štěndy v kuchyni, svetr pod polštářem, boty po levé ruce na kamnech a nepostradatelné ubrousky. Když jde velký hafan se štěndem ven je člověk klidnější. Ovšem pokud prší ,nebude ráno nuda Naslouchání, co a kde má mrňous právě v parádě a rozhodování se, jestli vstát nebo něco obětovat, člověka moc neuspí Jo a Rexík vypadá,díky těm chlupatým, už postaveným ušiskám, jak klučík s neposlušným kulichem Užívej si ty radosti do sytosti

        1. Děkuju moc 🙂
          Spaní se štěnětem mám velmi podobné – pantofle nahoře v polici u postele a hned vedle složený huňatý župan:))
          Často se stalo, že ráno proloupnu oko a ejhle, psisko si stáhlo župan na zem a chrní. Neruším ho! Nikdo soudný nebudí zbytečně štěně… 😀

  11. Svědčí ti být dvojpsí. A dvojpsovi se asi nevyhneš. Ale Ari vypadá spokojeně a štěněti svědčí, že má i psí šéfku.
    Vanilčí hlásání- na vypadaném bůčku pomalu vyráží chlupy, kolem jizev ještě nic moc, ale časem třeba jo 🙂

    1. Má dlouhé chlupy, i kdyby přímo na nich chlupy nerostly, ostatní to přikryjí. Ovšem patálie to je fakt hrozná.

  12. Ari kvete do krásné zrz 😀 a Týraný král je ňuňák! A ty máš zase svý dva a je z Tebe cítit,jak jsi šťastná…

    1. Týraný král! 😀 A rozkvetlá Ari 😀 No jo, máme na zahradě jíl…
      Jo, jsem. Ještě nevím, jak na všechno budu stačit, ale teď už není cesty zpátky, že jo:))

    1. 🙂 Jo, jsem zvědavá, kde se s růstem zastaví. Maximum pro psa je 68 cm v kohoutku… 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN