„Takovej sladkej pejsek jsi, viď? Au! Nech toho! Au! Jsi snad piraňa? Pusť to! (ať je to cokoliv:)) No vidíš, že umíš být milej Rexík, když chceš… Cože, zase musíš jít ven? Jsou dvě ráno! Dělej… je mi děsná zima. Ne, nejdu až dozadu na zahradu, jsou dvě ráno a já si nestihla vzít přes noční košili mikinu. No konečně… Brr, jsem úplně zmrzlá. A ty máš škytavku. Tak jo, pojď ke mně. To víš, že jsi můj…“
Dnes je to právě dva týdny, co se naše rodina rozrostla o dalšího člena – malého Rexe, vlastním jménem Gandalf z Bramogrodu. Je to Staroněmecký ovčák (lze hledat jako Old German Shepherd), což zjednodušeně znamená dlouhosrstý německý ovčák s rovným hřbetem a trochu jinou povahou, než jakou mají obvyklí němečtí ovčáci. Chovatelé se snaží o robustní, klidnější, všestranně použitelné psy, vhodné do rodin, se silným ochranitelským instinktem. Řekla bych, že je to prostě návrat ke kořenům oblíbené rasy 🙂

U chovatelky – ahoj Rexi, víš, že jsi náš? 🙂
Má zajímavé zbarvení. Po těle je v podstatě plavý (ne žlutý, jako jsou třeba někteří labradoři, světle prachově plavý), přičemž na některých místech těla mají pesíky černé zbarvení, takže to vypadá, jako by měl černý závoj přes plavé šaty 🙂 Skutečně černý má jen čenich, dost černý má pruh na zádech a kupodivu i hruď a část bříška (tedy, kde má chlupy – jinak má zatím miminčí holé bříško). Oficiálně je vlkošedý. Neoficiálně vypadá jako strašidýlko a neskutečným způsobem mizí v podrostu – stačí mu chvilku se nehýbat a už se špatně hledá:)) Bude si muset zvyknout na reflexní vesty nebo reflexní postroje… Jinak jsem moc zvědavá, jak bude vypadat jako dospělý, protože tohle je štěněčí srst – oba rodiče jsou tmavě vlkošedí, on byl mezi štěňaty poměrně světlý. Uvidíme.

Cestou od chovatelky domů
Když jsme si ho vezli od chovatelky, byl osmitýdenní a osmikilový. Teď má 10 týdnů a 11 kilo, od pohledu poznáte, že je to štěně pejsek a ne fenka. Větší hlava, silná tlama, širší plece – sice miminko, ale jinak kluk jako buk.

První chvilka doma
A ne, na nudu už opravdu nemám čas. Popravdě si připadám jako na mateřské s aktivním rok a půl starým batoletem, jen bez plenek. Po většinu z těch dvou týdnů jsem měla vlčka za patami – jen posledních několik dní se začal občas držel i Martina.

Venku… kromě trávy umí opticky splynout snad se vším 🙂
Spím s ním dole v dětském pokoji, abychom mohli v noci snáz vybíhat ven, protože pejsek je čistotnej a ven si říká. Už je to „jen dvakrát“ za noc – obvykle mezi jednou a druhou a pak mezi čtvrtou a pátou hodinou. Kolikrát jsem si v duchu řekla: „udělej tu loužičku a nech mě spát! Já to ráno uklidím!“ Jenže nemám šanci, že jo. Trvá na tom a já se už poučila, že otálet v posteli znamená, že budu vzhůru stejně, a ještě budu uklízet. Jinak nehody samozřejmě jsou – loužičky i bobky. Ale je mu teprve deset týdnů, takže chtít po něm stoprocentní čistotnost je zatím mimo. Každopádně zvládne venku tak 90 % případů, a to není na takové škvrně málo.

Nevidím TO. Dejte TO pryč!
Když jsme vyjížděli od chovatelky, ze začátku brečel, ale tak do dvaceti minut se uklidnil a smířil se s tím, že jsem jeho nový pilíř životní jistoty. Naše aktuálně budované pouto zpečetil tím, že mě třikrát během velmi dlouhé cesty poblinkal. Nebyla to vzadu v autě katastrofa jen díky tomu, že jsem s tou možností počítala, a byla pokud možno připravená (poprvé jsem to pohotově chytla do misky na vodu – omlouvám se citlivým čtenářům:)) Ručníky, dětské podložky a role papírových utěrek nám pomohly dojet v obstojném stavu domů. Mimochodem ty utěrky patřily do velké tašky výbavy, kterou štěně dostalo od své chovatelky – věno měl pejsek opravdu důkladné:))

Se mnou na záchodě… Jakpak ti to paničko jde? 😀
Ano, chtěla jsem svého psa, jako byla Berry, a zdá se, že ho mám. Vlček je neustále se mnou – nemusím se bát, že bych byla osamělá, a to ani ve chvílích, kdybych i ráda byla. Je se mnou na záchodě, dobýval se za mnou do sprchového koutu… Dnes už naštěstí jen sedí na chlupaté předložce a teskně zírá dovnitř. Tak nějak přemýšlím o tom, jaká bude v koupelně tlačenice, až nakonec opravdu vyroste!

Splývání s jiným pískovcem:))
Popravdě je dobře, že k nám momentálně nechodí žádné návštěvy. Rex má dračí instinkty – hromadí si své poklady v doupěti. Až na to, že těch doupat – pelechů má v domě víc, a jedním z nich je i chlupatá předložka před sprchovým koutem. Zkušenost mě poučila, abych mu v koupelně (kde je i záchod) nabídla dostatek pokladů ke kousání, protože… víte, jak moc jste právě v koupelně zranitelní vůči útokům jehličkovými zoubky??

Kořist v koupelně… Teď tam má vařečku, hadr a trpaslíka 😛
Popravdě, hravé a radostné útoky na kohokoliv a cokoliv jsou Rexovou nejlepší zábavou. Když jsem byla v pondělí na rehabilitaci, radši jsem výmluvně hovořila o existenci štěněte… ty krvavé ranky a rukách, nohách (i na bradě!:)) bylo lepší vysvětlit rovnou. Je ale fakt, že když jdeme v noci ven, pak štěně pevně zakousnuté do lemu mého županu nemá čas čůrat a může tak být bezpečně odvedeno až na trávník před dům.

Šiška!!! Nakonec jsem byla panička bestie a šišky doma zakázala…
Jistě, pořád mám na mysli, že je třeba šetřit první zoubky, aby správně narostl druhý chrup. Ale proč si toho, sakra, není vědomo i to štěně? Bylo mi řečeno, že není vhodné, aby chroupal tvrdé věci, jako polínko nebo klacky… proč se tedy snaží chroupat nejen naše nohy, ale nohy od nábytku, ha? Snažím sama sebe přesvědčit, že přírodní březová kůra nebo kvalitní eko-bio modřínové klacky přímo z přírodního lesa jsou pro štěně to pravé. Nakonec sílu hryzu si určuje sám, tak snad nebude dělat něco, co by ho třeba bolelo? Jiné je to, když na něčem za ty zoubky visí – tam už naprosto automaticky jemně otvírám tlamku a zuby vyprošťuju, ať jde o lem mé noční košile nebo, sakra, moje prsty na nohou 😀

Ari se už zase směje – i když někdy asi trochu šíleně 😛
Pokud byste se zajímali, proč tedy nekouše měkké štěněčí hračky, pak moje odpověď je jednoduchá – nebaví ho to. Většinou. V celém přízemí domu jsou volně roztroušeni plyšáci, provazové uzly, uzlosmyčka či měkký štěněčí pískací uzel, ale pozornost jim věnuje tak těch pár okamžiků, když mu to vrazím do tlamky a snažím se si s ním hrát. Jinak má radši hadry, smetáky (už hrdinně přemohl všechny smetáky v domě včetně velkého venkovního), klacíky, starou vařečku, jeho vlastní (nebo Ariinu:)) plechovou misku, jakékoliv boty… Boty jsem zatím uchránila všechny, ale obávám se, že jednou moje ostražitost poleví… a pak se nebudu divit 😛

Volala jsi, paničko??? 🙂
Ostatně ta tlama… Už jsem prakticky profesionál, pokud jde o odhalování tlamkového kontrabandu a štěně si zvyklo, že tyto kontroly probíhají. Vedle relativně neškodných přírodnin totiž nosí i věci potenciálně nebezpečné, jako jsou třeba vyhrabané, původně veverkami ukryté, skořápky vlašských ořechů (nikdy bych neřekla, že jich veverky u nás na zahradě nechají tolik – i když je fakt, že jednou mi vyrostl maličký ořešák na záhoně mezi meduňkou:)). Ale ani ořechy mě nerozčilují tak, jako kameny. Je to náš první pes, který bere do huby kameny, a já dělám všechno proto, aby si to co nejdřív odvykl. Naštěstí na lesních pěšinkách kameny vlastně nejsou, takže se prostě zatím vyhýbám kamenitým cestám.

Ticho, štěně spinká! 🙂
Pokud jde o povahu, je to skutečně ten veselý extrovert a pohodář, jakého jsem si u chovatelky vybrala. Báječné normální nebojácné štěně, které bere život s radostnou důvěrou. Jinak mám dojem, že bude jiný než všichni moji předchozí ovčáci – kutálející míček nebo hozený klacek ho zajímá jen velmi mírně. Je velmi pozorný, skvěle si pamatuje všechno, co jednou objevil (bohužel i to, že se vejde do jediné větší mezery pod vrátky), hodně a pozorně čuchá. Ano, už objevil pamlsky v levé kapse mé domácí vesty, takže ji v nestřežené chvilce stáhl že židle, odtáhl do pelechu a kořist sežral:))

Toho psa mi někdo vyždímal! 😀 Ale ne já…
Samozřejmě je to jediné štěně, které z tohoto plemene znám, ale přece jen – v popisu povahy tam uvádějí vyšší práh dráždivosti, významný obranný pud, jistou samostatnost v rozhodování. Tedy chovem se snaží směřovat spíš k pastevci než ke služebnímu plemenu, jakým je klasický německý ovčák. Já ten rozdíl oproti svým ostatním ovčákům vidím, i když samozřejmě může být zcela individuální.

Ukrást misku a hrát si s ní je skvělé. Vzít do zubů kraj plné mísy s vodou a udělat potopu na chodbě je ještě lepší! 😀
Ostatně… vítám to. Cvičák a poslušnost podle IPO vnímám jen jako krátkodobou pomůcku v rámci výchovy psa, jinak o výcvik tohoto typu nestojím. Pokud s ním něco budu soustředěněji dělat, než s ním jen žít, pak to bude praktické stopování a tam žádný dril nepomůže:)) Tam je to věc hluboké spolupráce a to mě – a obvykle i psy – baví. No, uvidíme… zatím je to je jen chundelaté miminko.

Spolu na cestách 🙂
Jo ještě krátce k Ari – když ho poprvé uviděla, byla naštvaná… klidně si doplňte i expresivnější výrazy. Ignorovala ho fest, a zároveň z něj byla na nervy. První dva tři dny jsem z ní byla opravdu nešťastná. Naštěstí mi došlo, že je skutečně hodně vystresovaná, takže jsem jí po poradě začala přidávat do jídla kozlík lékařský – 2 gramy denně rozděleno do dvou dávek. Celkem to brala tři dny. Pomohlo jí to se zklidnit a ve chvíli, kdy jsem si ještě nebyla úplně jistá, jestli není pro štěně nebezpečná, se najednou rozhodla s ním nastoupit do auta!

Prvně na sněhu
Totiž… bylo to čtvrtý den, kdy byl Rex doma, a mně došlo mléko. Bez mléka pro mě není kafe, bez kafe není rozumné existence. Takže jsem se rozhodla vzít štěně do auta (doma jsem ho ještě neměla, jak zabezpečit) a zajet si do Miletína do obchodu. I dala jsem Rexe do psí klece v autě a Ari najednou stála před autem a tvářila se: „Proč zacláníš, když chci skočit dovnitř?“ Užasla jsem – ještě den předtím naprosto odmítla jít k autu, ve kterém bylo štěně!

Ale já ještě nechci jít domů!
Se štěstím nediskutuju, takže jsem jen ustoupila stranou a ona naskočila… jako by vevnitř byla Berry. Nasadila jsem jí postroj, zaklapla klec a nejela pro mléko, ale do lesa. A měli jsme tam všichni naši první společnou procházku… To vám byla taková radost! Tedy, vyhráno nebylo, ale od té chvíle to šlo rychle kupředu. Teď už u ní lehává, hrajou si. Musím říct, že se mi významně ulevilo 🙂

Občas se mu zvedne některé z uší… ale zatím vždy zase spadlo:))
Už končím, jinak to bude sága. 🙂 Ale já sem zase Rexe někdy vezmu 🙂
To je ale pěkný pejsek! Tak vám všem přeju hodně krásných dní s ním.
Děkujeme 🙂
Dede, klučík je to vskutku nádherný a moc fajn, žes přidala i vedeo, už jsem si ho pustila 3x, tak krásně se na to kouká. Ty otočky co dělá Ari – to je nějaká psí výzva ku hraní, nebo si tím pro jistotu Ari hlídá „ocas“? Jelikož jsem právě dočetla komentáře, musela jsem se i podívat co je to za rasu šarplanice, čtu o tom poprvé. Jak se Rex nakonec vybarví bude překvapení, mě ty se ta šedo-černá „stříbrná liška“ moc líbila, ale on bude krasavec v jakémkoli psím kabátě. Zbarvením jsou zajímavé právě poslední dvě fotky nad videem. Tam je barevný rozdíl hodně viditelný i když to může být způsobeno dopadem světla. Zasmála jsem se u fotky „nechci domů“, protože ač ještě mrně, už zvládl nasadit to neodolné spodní, protočené kukuč, kterému se tak těžko odolává. Fotka s chlupatou zátěží na tvém klíně je také krásná, stejně jako všechny ostatní. U té v autě jsem si na moment předstvila záměnu barev, kdy takhle kdysi vedle sebe mohly sedět maličká Ari s velkou Berry. Dobře, že jste bytelnou klec do auta včas naplánovali.
Hihi, nejprve mě napadla rada, posbírat u kamarádů či sousedů obnošené staré boty jako hračky pro pejska. Aby tedy neničil přímo vaše „v provozu“. Jenže pak mi došlo, že místo aby se kousání bot odnaučil, mohlo by to skončit právě opačně – trvale nejoblíbenější hračka.
Dede, moc ti tu radost přeji a budu se těšit na další reportáž a co nejdelší sadu fotek!
Maričko, díky 🙂
Šarplaninec je plemeno psa, pastevecké, karpatské původem.
Ty otočky jsou prostě součást hry – psi je dělají i tehdy, pokud jsou hodně nedočkaví, třeba když jim neseš misku s jídlem. Ari to už nedělala déle než rok…
A máš pravdu, žádné boty na hraní dostat nesmí:)))
Technická off topic: vím, že se to zde již probíralo, a pokud se dobře pamatuji, tak v tomto hostingu nešlo realizovat vkládání smajlíků kliknutím na smajlík v jejich seznamu – a mě stále chybí seznam kódů
(textů) definujících smajlíky ve vygenerovaném příspěvku. Myslím, že by šlo (sem nebo na jinou stránku) vytvořit seznam obrázků smajlíků spolu s textem/kódem pro vložení do editoru – a zrovna tak by zřejmě šlo, aby kliknutím levým myšítkem na obrázek smajlíku se do clipboardu zkopíroval text a ten by se následně pravým myšítkem (nebo Ctrl+V) vložil na požadované místo v editaci příspěvku. Šlo by to? Pěkně prosím smutně koukám 🙂 …
(P.S. S tou variantou přes clipboard si pro svoje potřeby ze své lokální stránky seznamu HTML entit kliknutím kopíruji do clipboardu text kódu dané entity – např. kliknutí na zobrazený copyright „©“ mi zkopíruje do clipboardu text „©“ a tento text si pak pomocí Ctrl+V (nebo pravého myšítka) vložím na patřičné místo v editoru – takže např. kliknutí na chechtouna by mohlo vložit do clipboardu text „:D“ …)
Sakra – on to interpretoval 🙂 – … např. kliknutí na zobrazený copyright „©“ mi zkopíruje do clipboardu text „©“ …
Ne a ne ho přelstít – tak si odmyslete mezery „& # 169 ;“
Tak nic – teď koukám, že z nelokálních stránek je kopírování do clipboardu zakázané – tak snad alespoň ten seznam smajlíků s kódy …
Ten seznam cosi jako má Seznam 🙂 –
https://napoveda.seznam.cz/cz/diskuze/#overeni-identity …
Řeknu Andymu… díky.
Jsou oba moc hezcí, Arinka vypadá jako odrostlé štěňátko. Krásně si hrají, zjistila, že je to fajn a že není ohrožená a méně opečovávaná.
Díky, Maruško… no, nebrala to zpočátku snadno, ale přesvědčili jsme ji 🙂
Teda ten je náááádhernej !!!! Moc vám to štěstí přeju a hlavně ať hodně a hodně dlouho vydrží.
Máme tři kočky, jsou fajn, už na sebe ani nesyčí, připadám si jak krotitelka koček – já, psí člověk. Ale stejně, když potkám venku labradora , navíc blonďáka (pár se jich tu najde) mám slzy v očích…. -(
Máš prostě další životní etapu – kočičí 🙂
A ano, také potkávám lidi, kteří koukají na mé psy a vzpomínají na své. Taky tak jednou skončím 🙂
To je ňuník krásnej! A ano, mimikry má neuvěřitelný. Do kamenitého terénu poklad 😉
Má moc pěknej ksichtík! Ta fotka „Jak ti to, paničko, jde?“ je boží! Teda všechny jsou a to video… užívej si.
A je skvělý, že se Ari chytla a je veselá.
Jo, na tom záchodě na mě koukal takřka úpěnlivě:))
Já vím, že nás čekají vedle legrace a lásky i turbulentní časy, stačí, až přijde jeho puberta. Nebo jeho obsese, s jakou bere do té tlamy úplně všechno a já trnu, aby nesežral něco špatného. A to moc řešení nemá, na vycházce (pokud nezlobí Ari:)) tím čenichem po zemi rejdí pořád.
Gratuluji, zase jste kompletní…
Děkuju 🙂 Víš co? Asi budeme mít výsadu být takhle kompletní už jen pár let, s Ari. Potom to už na dalšího psa moc nevidím, náš věk a tak. Takže já si to opravdu užívám a vím, že to není žádná samozřejmost.
Dede, potom bude vlček dospělý a Vy ještě můžete dát domov nějakému pejskovi v jeho aktuálním věku…a každý rok štěstí se počítá 🙂
To poslední video je boží. Je vidět, že i pro Arinku to nakonec byla dobrá volba, i když ona si to zpočátku opravdu nemyslela. Tak ať je stále lépe a lépe. Těším se na reportáže ze stopování. Něco mi říká, že by Rex v tom mohl být docela dobrý 🙂 . Možná ne tak jako bloodhoundi s jejich superčichem, ale pokud bude schopný i samostatně myslet, tak by mohl hodně věcí vyřešit za pomoci této schopnosti.
Díky Apino, rozhodně čuchá hodně a rád 🙂
Ach, ten je sladkej! Nemohu se vynadívat na fotky a video jsem si pustila už třikrát!
Chichi, to je psina, jak většinou mívají štěňata takový vážný až odpovědný, hloubavý, případně překvapený výraz a Rex není výjimka.
To je fajn, že Velká sestra a Malý bratříček si sedli. A moc vám přeju, že už jste zase dvojpsí!!
Díky Hančo, hloubavý výraz a holé bříško… 🙂
Ještě jsem chtěla říct, že na Rexovi je vidět, jak se ta štěňata rychle mění. Na první fotce doma je to opravdu majinkaté štěndo, pupíček úplně opuštěný a strádající, a na té poslední to je už malý samostatný dareba 🙂 . Ani se nechce věřit, že je tam rozdíl jenom dvou týdnů.
Dede, to je taková nádhera a balzám, všechno si to krásně sedá a pasujete k tělu i duchu, paráda. Rex je tak krásnej óóó, hned bych ho pomačkala, trochu. 🙂 Ari se směje! Tak jediný negativum bude do budoucna nutnost větší koupelny! 🙂 Užívejte si těch nádherných vzájemných chvil plnými doušky.
Jenny, s tou koupelnou jsi mě dostala:)))
Teď to prožívám…krásně napsáno…
Tak se taky pochlubte 🙂 Pejsek? Fenečka? Tyranosaurus Rex? 😀
Dede, nemám co říct, všechno už tu je napsáno. Ale přece jenom – nádhera veliká! Jak vizuální tak mentální. Moc mě potěšilo video. I když je mi jasné, že změnu vybalancuješ, kvůli Ari mě ždibek postrašilo přerexování. 🙂
Neboj, Ari o nic nepřijde. Naopak, co je tu „vetřelec“, chodí se mazlit častěji. A pokud Martin není doma, lehávají mi u nohou oba. Když si chce od malého odpočnout, jde ven – o což si výslovně řekne:)) Navíc, ona byla vždy venku ráda, i v dobách, kdy Berry už byla víc uvnitř.
Pokud doma Martin je, bývá s ním – ale to byla vždycky. Protože ona je v srdci skutečně nejdřív Martinova a až pak naše 🙂
to si pamatuji, že jsi psala… když Martin přijde domů, hned vrhá bílý stín 🙂 rytíř s bílým vlkem 🙂 kdežto šedý čumáček si vybral Tebe a Tobě ho Berry poslala, aby byl poměr sil doma vyrovnán 🙂
Díkybohu:))
Dede, ten je táááák krásný a okouzlující! a má správný vlčí výraz 🙂 Gandalf Šedý.. a Ari na videu, to už je zase veselá pejska, radostná poletucha – jak dělá kolotoče, to jsem úplně z toho pryč 🙂 Berry, poslala jsi páníčkům a Ari správného parťáka.
Díky 🙂 Však to možná byla právě Berry, která mi našeptávala, protože volba Rexe byla velmi rychlá:)) A to tam bylo i černé štěně…
to je víc než jisté 🙂 Berry + Nejvyšší Pes, záruka správného výběru. ona Ti ho jednoduše poslala.
Rexík je nádhernej! :o) Škoda že tak brzy vyrostou… Tak hodně štěstí!
Děkuju 🙂 Pokud jde o jeho růst, tak se těším, až bude moct chodit po schodech (po půlce dubna), takže se snad zase vrátím do ložnice na svoji postel… a třeba i do své pracovny. Zatím prostě žiju, pracuju a spím dole, aby pejsek nebyl osamělej… 🙂
Nádhera, srdce mi nad tou krásou usedá, zvlášť u posledního videa. A těch paralel, co vidím… Ticho, Barbucha spí, proboha, ať ho nikdo nevzbudí! Těch rozkousanejch papírů, zničených záclon atd… Je to štěstí, mít štěňata nebo koťata. Jen strašně rychle vyrostou.
Moc ti to štěstí přeju, Dede.
Jo, je to štěstí. Občas hodně náročné, ale štěstí. Navíc je možné, že je poslední… Tak si s Rexem užíváme.
Tohle mám s trojčatama. Taky myslím, že jsou naši poslední. A tak si užívám každý den s nimi a jsem ráda, že je mám.
Nikdy neříkejte nikdy, holky. Máte tu smůlu, že jste se osvědčily a CD to ví. 🙂
jojo JJ, taky nevím, co to tu povídají pořád o věku 🙂 starší pejsek/starší klidná kočička u starších lidí, to je značka Ideál 🙂
To video je přímo pohlazením po duši (naši psi a kocour, i když se všichni snesou, si nikdy spolu nehráli a nehrají 🙁 ). Je vidět, že jsi měla šťastnou ruku…
Jinak Rexík je tuze ťuťu – kór na té fotce „Nechci domů!“ – tam vypadá jak plyšáček z výlohy.
Je strašlivě ozubenej plyšáček:)) I když je to někdy nepohodlné, rychle jsem si zvykla, že prakticky nikdy nejsem sama 🙂
Pravda, když si snažím ukrást okamžiky, abych třeba dala prát nebo pověsila prádlo, je to trochu napínavé – oboje totiž dělám v patře a Rex zatím po schodech nesmí. Leč, jeho 11 kilo a moje páteř to spolu už moc nedávají (tak dát ho do auta a z auta), takže se mu musím nenápadně ztrácet 🙂
Potíž je, že po schodech sice nesmí, ale umí. A když schody něčím zabarikáduju, umí to obvykle odstrčit, když už ne přeskočit. Má slušnou razanci, pejsek… 🙂
Nikdy sama! Doma máme koupelnu se záchodem – blbé je, že ta záchodová mísa je přesně naproti dveří, které jsou naproti oknu. Když nedovřu, ledva se usalaším na trůnu, tak ty dveře někdo rozrazí (psi) nebo pomalu otevře (Ziki) a ty jsi naráz na pospas světu (naštěstí okna jsou vysoko, takže z chodníku není vidět). V tu chvíli přemýšlíš – dokonat nebo vstát a s holým zadkem zavřít…
😀 Ygo!!! jako obvykle perlíš:))
Já mám kliku, aspoň pokud jde o okna. A přiznám se, že když jsem doma sama, Rex spí a já musím, plížím se potichu na záchod (abych ho nevzbudila) a nechávám pootevřené dveře (protože se vzbudí vždycky, i kdyby ne hned), aby za mnou mohl přijít a nekvílel na chodbě… 😀
možná by se hodila dětská dvířka, co se dávají na schody nahoru/dolů, aby zvědavé mrně nespadlo. nemáte je někde ještě po vnoučatech?
Když to u nás nefunguje. Schody jsou dole točité, na jedné straně chybí ta protistěna k upevnění. A ano, máme s tím problém i s vnoučaty… Jen těm se to trochu snáz zakáže, když jsou maličká, a ta trochu větší už na schody učíme. Musí to tak být 🙂
My máme zábranu, postranici z postýlky po dětech. Když jsme Edýska přivezli, tak se dokázal i protáhnout.
Krásné štěňátko! A moc pěkné fotky. Ráda se dívám, když si psi spolu hrají. To je radosti! 🙂
Díky 🙂 No, k té hře musely uplynout skoro dva týdny sžívání. Ale moc doufám, že máme před sebou ještě společné roky 🙂
Je to úžasné, že si tak krásně sedli. Tak štěstí, zdraví, dlouhá léta.
Video je úžasné, je fajn, že si tak rychle na sebe zvykli. Teď Ari vezme do svých tlapek výchovu, to bude jízda !! ….
No, to je právě to, co potřebuju ohlídat 😀 Rozhodně nechci, aby mu ukázala krásu lítání za zvěří 🙂
no, jestli má trochu pastevecké geny, tak aby Ti potom nenaháněl srnky až domů 🙂
No, zatím udatně pase mě! Tedy pokud tak nazvu to jak mě pořád zoubkama štípe do nohou – pokud se už rovnou nezakousne. Piraňa to je! 😀
Rex je moc krásný pejsek.
Tak ať si společně užíváte krásný a dlouhý společný život.
A je moc dobře, že si Ari zvyká.
Zase bude mít radost ze života.
Na té fotce v autě jsou oba nádherní.
Děkuju moc, Míšo. A máš pravdu, Ari se zase rozsvítily oči… i když někdy vzteky 😛
Dede, je krásnej…a je fajn, že se sblížej….
Je to strašidýlko 🙂 Chytrý už teď, oddaný asi taky, jen by mohl dát Ari trochu víc pokoj. jednu chvíli ji okusuje jak nanuka, a druhou se chce přitulit na spaní, ťuhýk malej. Ale už u ní kolikrát spal, hezky přitisknutý k jejímu zadku:))
Update Vanilka: opravdu to je plíseň a zcela atypicky se táhne v pruhu po boku navázáno na ten vyholený velký flek, kde nekrotická kůže už odpadla a zůstaly jen strupy. Podle veta vysloveně souvislost s tím zraněním a velkým poklesem imunity. Navíc je kocour asi asymptomatický přenašeč a zatáhl to tam. Dostali jsme roztok, který rozmícháme ve vodě a každé čtyři dny v tom budeme bůček máčet. Plíseň by se měla vyléčit a chlupy snad dorostou. Na těch velkých jizvách po nekróze nejspíš nedorostou.
Chudák Vanilka, chudák ty. Ale že to byla mizerná souhra náhod, která vám přinesla takové trápení!
chudák malá Vanilka…kdo to mohl tušit, že? kolikrát se domácí kočky pokočkují až na kůži a nic a zrovna teď 🙁 je možné, že Vanilka zůstane trochu punk s holým bokem – ale co, hlavně, aby se uzdravila. stejně jí říkej, že je Tvoje nejkrásnější a nejhodnější holčička a že jí to moc sluší i na punka ( nežertuju, jednou jsme na léto ostříhali našeho šicáčka a on to těžce nesl… tak jsem ho musela pořád chválit, jak je krásný ostříhaný pejsek a uklidnil se). držíme tlapky, ať léčba zabere!
Držím palce, ať se to co nejlíp zahojí.
no hlavně, že se toho Vanilka zbaví a nemusí jíst prášky.. Ori za to nemůže..
jen budeš mít dost práce…
Dede, to video mě dostalo. Ari říká naprosto jasně, že si chce hrát. Je vyhráno!
Jo a tou barvou a štěněčinou je podobný šarplaninci. Ovčák!
Pokud si mu nestoupnou uši, budu ho za šarplanince vydávat 😛 Tedy, pokud by pořádně narostl, šarplaninci jsou větší (ano, i na tohle plemeno jsem se zalíbením koukala:))
Vypadá jako pastevec s tím černým čenichem. Ale je to hezké strašidýlko. Užiješ si s ním spoustu legrace, beztak ses nudila 🙂 Uši se časem zvednou, zatím na to nemají čas ani dost energie, ta je potřeba jinde 🙂
😀 Možná máš pravdu, s těma ušima! 😀 Vždycky si mu na chvíli některé stoupne a pak se zase překlopí zpátky…
No, je to krasavec. Já sice nejsem na vlčí obličejíčky, ale miminko je to moc krásné. Když si tak vzpomenu na naše Mimi, máte před sebou spoustu vylepšených bot, propašovaných nálezů a podobně.
My jsme se polehoučku s Bimbem dohodli, že až se to trochu usadí, dáme šanci pejskovi z útulku. Sice to bude trochu složitější výběr, protože s tolika dětmi, které se u nás vyskytují a třemi kočkami, to bude muset být děti a kočkomilec. Taky bych nedala seniora, chtěli bychom něco mladšího. Zase mu můžeme nabídnout hodně společného času, procházek a lásky.
od Pavly?
Inko, to je dobrý nápad, vůbec, pokud znáte nějaký útulek, kde se budeš moct na jejich posouzení pejska spolehnout. Vím, že ty zábrany nejsou malé a zodpovědnost je velká – nemůžete odklidit kočky a děti jen pro záchranu pejska, že? Jo, tímhle uvažováním jsem taky prošla. Tak držím palce, ať vám CD pošle do cesty toho správného parťáka 🙂
No, všechny děti, které v naší domácnosti jsou, umí žít s pejsky. Nakonec poslední dva roky tu Majda ležela přes půl obýváku a děti se jí vyhýbaly a věděli, že ji nesmí ohrozit. Takže to do sebe vsakovali od plazivců. Kočky taky mají možnost být v bezpečí, ale nechci nikoho z nich zbytečně stresovat – kočky, děti ani pejska. Takže tentokrát jsou požadavky dané a musíme se jim podřídit
Inko! Držím palce, určitě váš další pejsek bude bezva parťák. Snad se tady časem dočteme o tom, jak jste si domů přivezli dalšího spolubydlícího….
ale to je báječné! gratutuji k dobrému rozhodnutí – určitě na Vás všechny ten správný pejsek někde čeká a dostane fůru lásky a pohody, stejně jako jeho předchůdci.
Inko, zkus tento spolek – https://pkvun4.webnode.cz/?fbclid=IwAR2w31MIhWrq0cnWmpiE5sYIUxfxE-raHRsEZLFwzV-WWRTMS2NyG03vA0c – pokud vím vyskytují se tam děti i kočky :). Mám přes ně jednoho psího staříka na dožití, ale mají tam psy různých věkových kategorií …
Jéžiš, to je ale nádhera 😀 …
Kousavá 🙂 Děkuju
my jsme měli u štěněte i u koťat pokyn „Nežer paničku!“ 😀
😀 Taky mu to říkám!