Nejzelenější vrch nad Prahou láká a vábí, obzvlášť po dlouhé zimě. Při jarních východech sluníčka je to tak nádherný a poetický pohled, že by tu Karel Hynek Mácha jistojistě napsal pokračování Máje.

Naše nejromantičtější báseň vychází na jaře 23. dubna 1836 v nákladu 600 kusů a už tak chudý básník ji platí z vlastní kapsy. Kritikové pro ni ale nemají pochopení, prý je málo obrozenecká. Uznání se jí dostane až ve 2. pol. 19. století díky literární skupině májovci. Mácha se tak nikdy nedozvěděl, že se jeho Máj stal jednou z nejvydávanějších knih, a že se báseň učí všechny děti ve školních lavicích.

Ruku na srdce, kdopak ji četl celou, všech 275 veršů? Já právě před chvílí. Pamatujíc si ze školy první povinnou sloku jsem se upřímně podivila nad tím, jak silný příběh Máj je. Kolik citu a bolesti obsahuje, že má tak zajímavý děj, který vás úplně pohltí a jak krásnou češtinou je napsán. Karel Hynek Mácha se narodil 16. 11. 1810 v Praze na Malé Straně a jeho pravé jméno bylo Ignác. Jako správný rozervaný umělec si liboval v chmurném světě.

Rád bloumal po hřbitovech a v oblibě měl dlouhé pěší túry po krajině za Prahou, v nohách míval kolikrát i 60 kilometrů za den a nejraději navštěvoval staré hrady a zříceniny. Tam pak dlouhé hodiny seděl, maloval nebo psal poezii. Jeho sbírka obrazů Hrady spatřené čítá kolem 100 kreseb a musím uznat, že i nadaným malířem Mácha byl. Obzvlášť ho fascinovala zřícenina hradu Bezděz, kterou navštívil za svůj krátký život hned šestkrát, třikrát ji namaloval a napsal o ní povídku „Večer na Bezdězu“. To já bych po dnešku napsala „Ráno na Petříně.“

Mácha měl velké charisma, blankytně modré oči a možná i pro své tajuplné podivínství byl až neodolatelně přitažlivý. Mně by se líbil určitě. Rysy Máchova obličeje si ale můžeme jen domýšlet. Jeho skutečný portrét nebyl nikdy s jistotou zvěčněn. Se svou milovanou snoubenkou Lori měl synka Ludvíka. Nebylo mu ale přáno vidět ho vyrůstat. Umírá v pouhých 25 letech na choleru. Pohřbený je na vyšehradském hřbitově a jeho pomník stojí tady na Petřínském kopci mezi stromy. Už brzy, na 1. máje, se k němu můžete projít a políbit se tu se svou láskou.

Nahoru k Petřínské rozhledně můžete vyjet buď lanovkou, která se už brzy dočká nových vagónů nebo hezky pěšky projít nespočet cestiček, chodníčků a rozhlížet se do krajiny. Ze zahrady Nebozízek uvidíte krásně katedrálu sv. Víta. Traduje se, že se tu malý Václav, později král Karel IV., v hostinci rozhodoval, co si má dát k obědu, a protože neuměl ř, hostinskému položil otázku: „Mám si dát pečínku NEBO ZÍZEK?“

Na Petříně je zahrad hned několik. Největší z nich je Seminářská, dole na úpatí kopce. Kvetou tu mandloně, můžete si tu rozprostřít deku v trávě a příst blahem, když vás sluníčko pohladí po tváři. Já tu stojím nad Velkou Strahovskou zahradou, přímo pod Strahovským klášterem. Vznikla už v roce 1140 a sloužila premonstrátům k pěstování zeleniny a ovoce. I dneska si tu můžete na podzim utrhnout výborné jablíčko.

Je odtud nádherný výhled do údolí, ve kterém si lebedí jako v kolíbce Praha. Pod dvousetletou hrušní tu kousek ode mě sedával Jan Neruda, který si Petřín také zamiloval. Věřím tomu, že mu tady nakukovala přes rameno líbezná múza a ruka mu tak sama kouzlila písmena na papír, když psal moje oblíbené Povídky malostranské. Sluníčko se opírá do kostela sv. Mikuláše a je vidět až na Staré Město na Týnský chrám. Nádhera!

Mezi stromy směrem k Petřínské rozhledně jsou v pískovcových skalách schované jeskyně, ve kterých žili poustevníci a vrch je provrtán 18 podzemními štolami. Těžila se tu opuka a ze zdejších pískovcových skal byl z velké části postaven Karlův most. Dodnes jsou na některých původních kvádrech na mostních obloucích vyryté kamenické značky. Takový podpis kameníka, co daný kus opracoval a mohl za něj žádat v kamenické dílně odměnu.

Můžete Petřínem projít sem a tam, vždycky najdete nějaké nové místo, lavičku nebo výhled. Když zavřete oči, zaposloucháte se do not ptačích písniček a vdechnete vůni jara, řeknete, jak krásně je na světě. Inu Petřín je plný radosti, života a lásky… to vám říkám bez nadsázky. Užívejte jarních dní.

Dede: Děkuju moc Kláře, a je zjevné, o čem si dnes budeme povídat: Přiznejte se, je tu někdo, kdo četl Máj celý? Já se rovnou přiznám, že ne, jen ty povinné části.

Dále je tu Petřín – znáte ho? Chodili jste – chodíte tam? Kde to máte nejradši?

A pak ještě jedna nezávislá na Praze: Máte tam někde u vás také nějaké místo, které mají v oblibě zamilované páry? 🙂