Nejzelenější vrch nad Prahou láká a vábí, obzvlášť po dlouhé zimě. Při jarních východech sluníčka je to tak nádherný a poetický pohled, že by tu Karel Hynek Mácha jistojistě napsal pokračování Máje.
Naše nejromantičtější báseň vychází na jaře 23. dubna 1836 v nákladu 600 kusů a už tak chudý básník ji platí z vlastní kapsy. Kritikové pro ni ale nemají pochopení, prý je málo obrozenecká. Uznání se jí dostane až ve 2. pol. 19. století díky literární skupině májovci. Mácha se tak nikdy nedozvěděl, že se jeho Máj stal jednou z nejvydávanějších knih, a že se báseň učí všechny děti ve školních lavicích.
Ruku na srdce, kdopak ji četl celou, všech 275 veršů? Já právě před chvílí. Pamatujíc si ze školy první povinnou sloku jsem se upřímně podivila nad tím, jak silný příběh Máj je. Kolik citu a bolesti obsahuje, že má tak zajímavý děj, který vás úplně pohltí a jak krásnou češtinou je napsán. Karel Hynek Mácha se narodil 16. 11. 1810 v Praze na Malé Straně a jeho pravé jméno bylo Ignác. Jako správný rozervaný umělec si liboval v chmurném světě.
Rád bloumal po hřbitovech a v oblibě měl dlouhé pěší túry po krajině za Prahou, v nohách míval kolikrát i 60 kilometrů za den a nejraději navštěvoval staré hrady a zříceniny. Tam pak dlouhé hodiny seděl, maloval nebo psal poezii. Jeho sbírka obrazů Hrady spatřené čítá kolem 100 kreseb a musím uznat, že i nadaným malířem Mácha byl. Obzvlášť ho fascinovala zřícenina hradu Bezděz, kterou navštívil za svůj krátký život hned šestkrát, třikrát ji namaloval a napsal o ní povídku „Večer na Bezdězu“. To já bych po dnešku napsala „Ráno na Petříně.“
Mácha měl velké charisma, blankytně modré oči a možná i pro své tajuplné podivínství byl až neodolatelně přitažlivý. Mně by se líbil určitě. Rysy Máchova obličeje si ale můžeme jen domýšlet. Jeho skutečný portrét nebyl nikdy s jistotou zvěčněn. Se svou milovanou snoubenkou Lori měl synka Ludvíka. Nebylo mu ale přáno vidět ho vyrůstat. Umírá v pouhých 25 letech na choleru. Pohřbený je na vyšehradském hřbitově a jeho pomník stojí tady na Petřínském kopci mezi stromy. Už brzy, na 1. máje, se k němu můžete projít a políbit se tu se svou láskou.
Nahoru k Petřínské rozhledně můžete vyjet buď lanovkou, která se už brzy dočká nových vagónů nebo hezky pěšky projít nespočet cestiček, chodníčků a rozhlížet se do krajiny. Ze zahrady Nebozízek uvidíte krásně katedrálu sv. Víta. Traduje se, že se tu malý Václav, později král Karel IV., v hostinci rozhodoval, co si má dát k obědu, a protože neuměl ř, hostinskému položil otázku: „Mám si dát pečínku NEBO ZÍZEK?“
Na Petříně je zahrad hned několik. Největší z nich je Seminářská, dole na úpatí kopce. Kvetou tu mandloně, můžete si tu rozprostřít deku v trávě a příst blahem, když vás sluníčko pohladí po tváři. Já tu stojím nad Velkou Strahovskou zahradou, přímo pod Strahovským klášterem. Vznikla už v roce 1140 a sloužila premonstrátům k pěstování zeleniny a ovoce. I dneska si tu můžete na podzim utrhnout výborné jablíčko.
Je odtud nádherný výhled do údolí, ve kterém si lebedí jako v kolíbce Praha. Pod dvousetletou hrušní tu kousek ode mě sedával Jan Neruda, který si Petřín také zamiloval. Věřím tomu, že mu tady nakukovala přes rameno líbezná múza a ruka mu tak sama kouzlila písmena na papír, když psal moje oblíbené Povídky malostranské. Sluníčko se opírá do kostela sv. Mikuláše a je vidět až na Staré Město na Týnský chrám. Nádhera!
Mezi stromy směrem k Petřínské rozhledně jsou v pískovcových skalách schované jeskyně, ve kterých žili poustevníci a vrch je provrtán 18 podzemními štolami. Těžila se tu opuka a ze zdejších pískovcových skal byl z velké části postaven Karlův most. Dodnes jsou na některých původních kvádrech na mostních obloucích vyryté kamenické značky. Takový podpis kameníka, co daný kus opracoval a mohl za něj žádat v kamenické dílně odměnu.
Můžete Petřínem projít sem a tam, vždycky najdete nějaké nové místo, lavičku nebo výhled. Když zavřete oči, zaposloucháte se do not ptačích písniček a vdechnete vůni jara, řeknete, jak krásně je na světě. Inu Petřín je plný radosti, života a lásky… to vám říkám bez nadsázky. Užívejte jarních dní.
Dede: Děkuju moc Kláře, a je zjevné, o čem si dnes budeme povídat: Přiznejte se, je tu někdo, kdo četl Máj celý? Já se rovnou přiznám, že ne, jen ty povinné části.
Dále je tu Petřín – znáte ho? Chodili jste – chodíte tam? Kde to máte nejradši?
A pak ještě jedna nezávislá na Praze: Máte tam někde u vás také nějaké místo, které mají v oblibě zamilované páry? 🙂
Nad Prahou svítá
probouzí se zem.
Věžičky chrámu sv. Víta
lámou sluneční paprsek.
Opar se zvedá
nálada také,
Matička stověžatá
ránem leskne se.
Rozkvétají sady
zahrady též.
Užijte si procházky
jarním Petřínem.
Vzduch voní jarem
lehce se tetelí,
byť je pouze březen
příroda se probouzí.
Rád mám ta rána
s jarní jemnou mlhou,
kdy sněm ptáků zpívá
a jarničky kvetou.
Fotky super a povídání také. 🙂
Davide, moc hezké,díky!
to je hezké, díky 🙂
Kláro, to jsou zase překrásné fotky, máš Prahu skutečně ráda a umíš jí „představit“. Na Petříně jsem v dětství a mládí samozřejmě byla, ale mnohem častěji to byl cíl dlouhých procházkách Prahou s manželem při návštěvách domova. To jsme si kopec vyšlápli, nebo – pokud jezdila – vyvezli se lanovkou (byla dlouho mimo provoz). Zašli do rest. Nebozízek (seděli venku a kochali se pohledem), která sice už tehdy byla trochu dražší, ale zdaleka ne takový luxus, jako je dnes (tam už jsme nikdy nebyli) . Na a vybranou cestou se pak vraceli „dolu“. Když s námi v Praze byli am. nebo angl. přátelé, po zastávce v Neboz. jsme pak zašli do bludiště. To byl vždy pro všechny skvělý veselý zážitek, na který jsme i po letech rádi společně vzpomínali.
Jedna moje teta byla v mém dětství tramvajačka a jednu dobu byla přeložena prodávat lístky právě na zubačce (bydlela blízko, tak možná proto). No a já s bratrem jsem toho několikrát využili a teta nás vždy párkrát svezla nahoru i dolu 🙂
Máj znám jen – jako ostatní – ze školních „nabiflovaných“ částí. Celý jsem ho nikdy nečetla, tedy alespoň si nepamatuji že bychom ho měli jako povinnou četbu ve škole. Pravda, je to krásná poezie, jenže ty láskyplné verše jsou už jen zpětně vzpomínkové, smutné, protože děj je děsná tragedie. Možná coby školačka jsem si děj tolik nebrala, ale teď nijak netoužím po tom si Máj přečíst, asi moje chyba.
Mám moc ráda Hašlerovy píšničky, takže při procházkách Petřínem mi vždy v hlavě bzučel jeho Strahováček 🙂
Ještě k těm smutným, drsným básním mě napadlo. Podobně to mám s Kyticí. Vždyť tou jsou přímo horory. Třeba Vodník, dodnes si z něj pamatuji konec: „dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy“. A takové jsou všechny !!! Proč vlastně JKT něco takového psal, jaký k tomu měl důvod? Museli jsme tenkrát být vskutku otrklá děcka, že jsem z básní neměly noční můry a trvalé následky :). Probírá se Kytice stále ve školách?
Tak Petřín už je tak rozkvetlý, to je nádhera! Tady u nás na severu si ještě budeme muset počkat.
Znám to tam důvěrně, dva roky jsem bydlela na Strahově a s partou nebo pak ve dvojici jsem se tamními chodníčky a stezkami něco nachodila! 🙂 Naposledy jsme při návštěvě Prahy zabrousili na Petřín loni s vnoučaty a ukázali jsme jim, kde jsme se s dědou seznámili. 🙂 A taky jsme navštívili zrcadlové bludiště, vnuk se svezl na úžasném starodávném, nově rekonstruovaném kolotoči s koníky, prošli jsme se Růžovou zahradou a dali si vynikající zmrzlinu. Krásné odpoledne to bylo!
Díky za další pohledy na Prahu, které se nikdy neomrzí!
A pokud jde o místa pro zamilované, máme v našem městském parku speciální lavičku :
https://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/lavicka-srdce-park-ceska-lipa-modus-20210428.html
Jů – už vidím, jak se u té lavičky fotí novomanželé!
Krásné, Prahu mám moc ráda.
Posílám taky něco krásného, jednu z mých nejoblíbenějších skupin, zrovna vydali nové album předělávek svých starých písniček: https://www.youtube.com/watch?v=Id3P3o8zO_s&list=PLEpjZ6a3i26f7VrD7Ts77FD0W2m7U5Y_6&ab_channel=U2-Topic
Kdysi dávno, snad v roce 1988 jsme jeli s kamarády do Budapešti, tam jsem tohle album svému budoucímu MLP tohle album koupila, ještě je máme doma schované.
Kdysi někdy později jsme byli na naší první rodinné dovolené, jako klasičtí Češi na Makarské. Potkali jsme se tam s nějakýma děvčicema s Irska,byly to manželky pánů, kteří tehdy působili u IFOR. Z legrace jsem řekla, že jediný Ir, kterého znám, je Bono. A paní odpověděla, jo, jo, Paul, to je náš soused (Bono, nebo též Bono Vox se občanským jménem jmenuje Paul Hewson).
A ještě má skvělou manželku, Ali: https://en.wikipedia.org/wiki/Ali_Hewson, jsou spolu už od roku 1982.
on je vůbec skvělý – nebudu tady plevelit obecně známým výčtem jeho charitativních počinů…
Tohle je taky pěkné: https://www.youtube.com/watch?v=oxo-loXdcH0&ab_channel=NPRMusic – jen Bono a Edge; všechny ty Tiny Desk Concerts od NPR jsou vesměs hezké moc.
Jo a ještě jeden koncertík, ta první písnička byla onehdy v pátek soutěžní otázka: https://www.youtube.com/watch?v=bdneye4pzMw&ab_channel=NPRMusic – Sting a Shaggy, moc pěkné.
„i am an Jamaican in New York“
Moc děkuju Aido. 🙂 U2 mám taky hodně ráda.
překrásné! jako minule, i dnes pohlazení po ránu, pohledy z mojí milované Prahy. Petřín, Malou Stranu, Staré Město mám prochozené -jako malá holčička s rodiči, jako dospělá po čas studií a potom pracovně. nikdy nepřestane překvapovat svojí krásou a kouzlem v každém ročním období. lanovka na Petřín je moje oblíbená kratochvíle ( miluju lanovky) a nahoře čeká úžasná růžová zahrada a bludiště…dolů na zastávku tram na Újezdě pěšky po cestičkách…a kafíčko v kavárně, jak jinak na procházce. mám legrační zážitek s naším tehdejším pesem, starým důstojným bassetem Archibaldem. byli jsme v Praze na návštěvě a vzala jsem ho na procházku na Petřín. kráčel decentně do momentu, než jsme se ocitli na dohled kavárenských stolečků. tu vyrazil, div neutrhl vodítko a pelášil tam. chtěl jít na kafe a loudit 🙂 okolojdoucí se smáli na celé kolo 🙂
Já jsem v Praze taky prošoupala nejedny střevíce… nejdřív jako malá holčička až doteď. 🙂 Kamkoliv se podívám, snad všude jsem už byla a stejně je to vždycky snad krásnější a krásnější. Juu, já mám taky ráda lanovky a tramvaje 🙂 On je Petřín tak pestrý, když si ho člověk celý projde. Je tu snad úplně všechno. Archibald, to je krásný jméno pro basseta, hned si ho představuju, jak rejdí pod stolečky na Petříně. Inu měl vkus. 🙂 Krásný den Evi.
Nádherné fotky! Petřín se mi líbil moc, obzvlášť ty krásné zahrady. A Máchu jsem četla celého- povinně….
Já taky, horor v jambu a při povinné recitaci doma si otec podupával nohou. Fakt tklivé.
Moc děkuju Matyldo. 🙂 Já jsem tuhle počítala, kolik druhů ovocných stromů tu roste a představ si, že si můžeš pomalu otevřít stánek. 🙂 Jsou tu jablka, hrušky, švestky, špendlíky, třešně a ty slavné mandloně. Z Máje jsem byla teď úplně nadšená, ale kdybych ho četla třeba v těch 16cti, asi bych ho tolik neocenila 😀 Krásný zbytek dne přeju.
Opravdu krásné pohledy z Petřína na Prahu. Fotky se moc povedly!
Ad lanovka. Ač Vltavou křtěná, Petřín jsem vždycky musela vyšlapat vlastníma nohama. NIKDY, ať za mého dětství či v dospělosti, za mých návštěv Prahy z Norska, nebyla lanovka v provozu! Nikdy a furt. Už to beru jako jeden z cílů, které mi život nedovolí dosáhnout. 🙂
Nelezla jsem jenom nahoru. V raném mládí jsem z tohoto kopce, v podpatcích, tryskem prchala dolů mezi lidi, pánžto mě nahoře začal nemístně obtěžovat objevivší se známý mého tehdejšího nápadníka. Nápadník se jenom rozpačitě a blbě tvářil, tak jsem radši vzala nohy na ramena a běhat jsem tenkrát uměla. Mimochodem, obtěžovatel byl tehdy mladý divadelní elév, dnes starý známý herec. Teď ho mám docela ráda. 🙂
Moc děkuju Jani. 🙂 To mám radost, že se fotky líbí. Musím se smát s těmi lanovkovými peripetiemi… 😀 Je fakt, že já jsem se taky mockrát nesvezla. Buďto je jarní nebo podzimní údržba… nebo fronta až někam donekonečna. Takže jízda lanovou byla a je pořád takový malý svátek. 🙂 Teď jsem zvědavá na ty nové vagóny, mají být celé prosklené, tak člověk uvidí až do nebe. To jsou teď úsměvné vzpomínky, i když věřím, že tenkrát Vám do smíchu asi moc nebylo 🙂 Krásný den přeju
Máchův Máj jsem samozřejmě celý nečetla, ale tuším, že ho někde máme, takže se ho pokusím najít a přečíst, docela mne to zaujalo.
A Petřín, jarní rozkvetlý Petřín….už jsem tady psala, že Praha je město mého mládí, Petřín znám a s chutí vzpomínám, navždy bude nej…:-)
Moc doporučuju si ho přečíst. Je to tak zajímavý a překvapivý. Vůbec jsem doteď netušila, o čem vlastně slavný Máchův Máj pojednává. A Petřín k němu prostě tak nějak patří. Mám to tu taky moc ráda. Děkuju za komentář a posílám pozdrav z Prahy. 🙂
Krásné fotky! Díky! Mám doma podobné, z Petřína jsem fotila fest a také vyšly krásně, úplně pohlednicově. Taky to bylo foťákem,fotila jsem Olympusem a ten byl nej. Teď čeká už hodně dlouho na opravu neb mi spadl a porouchal se objektiv. Praha se fotí úžasně, je kromě jiného i nejvíc fotogenická. Teď tam musí být nádherně, mluvila jsem včera s jednou Zvířetnicí a prý to všechno kvete jak o život. Prostě Petřín!
U nás zatím nekvete nic, ani keře zatím nemají lístečky. Praha je o hodně napřed 🙂
No právě, hlavičky podbělů asi tak centimetr venku,ani ne. To samé plícník atd. Lístečky taky nic.
U nás to už taky kvete – meruňka na zahradě, podběly na hrázi, fialky a plicníky v lese. Radovala bych se, kdyby nám nehrozili návratem zimy…
Včera jsem se v Němčicích dívala na rozkvetlé meruňky v zahradě, když jsme odjížděla z kreslení. Ale mám obavy…
meruňka nám na zahradě kvete, opatrně se do toho pustila v neděli…květy sem nebo tam, Eddie na ní musí hřadovat a rozhlížet se do dálky 😀
Moc děkuju Jenny. To jsem ráda, že se fotky líbí. 🙂 Ajaj, tak to muselo bolet, spadlý a porouchaný objektiv. Praha je ta nejlepší fotomodelka. Na Petříně se to teď fotografy jen hemží… mandloně jsou jak magnet. Ale všude je tu krásně. Hezký zbytek dne přeju.
Nádherné fotky, krásné město veliké! A dnes už i záběry Hradu ve mně nevzbuzují frustraci, ale hrdost.
Máj jsem přečetla celý a Mácha byl skutečně nadaný člověk. Jak typické pro Čechy,když dílo takového člověka zavrhli.
Jan Slavomír Tomíček ,národem zapomenutý kritik největší, tak to chodí, ostatní se pak přidají a kopou, prostě jen tak.
Taky teď vzhlížím k Hradčanům s chutí a radostí 🙂 Hned se tu líp dýchá 🙂 Říkala jsem si, kdyby Mácha nezemřel tak mladý, co bychom se od něj ještě dočkali.
Tak já jsem Máj přečetla celý – ale jenom z tvrdohlavosti, abych neznala jen ony zprofanované verše o prvním máji či plynoucích oblacích. Možná, že bych se k němu měla zase vrátit – s věkem a moudrostí, která se k němu váže 🙂 🙂 🙂 , bych si ho možná více užila 😉
Petřín neznám vůbec, byvše v Praze všehovšudy čtyřikrát (nepočítám-li Hlavní nádraží při přestupu na Benešov a Chuchli). Nevím, jestli tady u nás je nějaké specifické místo pro zamilované – za mého mládí se tvrdilo, že každá mez je vhodná, kór když už je oschlá 😉 .
A děkuju Kláře za krásné fotky – to jaro z nich opravdu dýchá. A taky za připomenutí Karla Hynka.
Ygo, ty nezklameš (srdíčko)
Já jsem neměla doteď ani páru, o čem vlastně ten náš slavný Máj je. Ale jsem vlastně ráda, že jsem si do toho jablka poznání kousla až teď, 😀 kdy už jsem moudrá natolik, že ho dovedu ocenit. 🙂 Petřín je úžasný místo. Je tu všechno na co si vzpomeneš. Rozhledna, hvězdárna, růžový sad, snad všechny druhy stromů co znám, skály, lesy, kostel, trávníky, křoví… to pro ty zamilované 😀 Když v zimě napadl sníh, bobovalo se tu, v létě se tu dělají pikniky, dokonce se tu i griluje, je tu jezírko, vodopád…. jo, až tak! Lanovka, hospůdky.. no jedno velký bájo. Moc děkuju za krásný komentář, jsem ráda, že se Ti fotky a povídání líbí. 🙂
Kláro ty fotky jsou prostě nádherné.
Petřín a Strahovský klášter máme s mužem moc rádi a čas od času tam zajedeme. Vyjedeme lanovkou nahoru a pak se procházíme a kocháme. Ty výhledy jsou nádherné.
Na oběd si většinou zajdeme do Strahovského pivovaru.
A Máj jsem celý nikdy nečetla. Jen ten úvod.
Ale viděla jsem film Máj a ten se mi docela líbil.
Strahovský klášter je skvost, ty jeho dvě knihovny, já ani nedýchala, když jsem tu byla nad tou vzácností. A pivo Norbert v pivovaru je mňam. Když už je teplo, tak si ho vždycky s kamarádem koupíme do kelímku a seběhneme si sednout na lavičku a kocháme se těmi pohledy. Film Máj, hm, tak to děkuju za typ, určitě mrknu. 🙂 Moc děkuju Míšo a posílám pozdrav z Prahy do Plzně.
Jo ad Máchův Máj. Mám dojem, že jsem to celé nepřečetla nikdy. Ale ty dva dlouhé kusy, které jsme se učili ve škole povinně nazpaměť, ty jsem si pamatovala roky a roky a moc se mi líbily.
Já jsem byla úplný negramot, co se Máje týká… až se stydím. Pamatuju si s bídou pamatuju začátek. Končím „kde borový zaváněl háj“. A dál ani ťuk. Ale o to vím jsem byla mile překvapená a až ohromená tím, jak silný příběh to je.
Milá Kláro, moc krásně jsem se s tebou prošla! Petřín samozřejmě znám, těžko vyrůstat v Praze a neznat ho. Dokonce jsem ho využívala i tím klasicky romantickým způsobem 🙂 Na Seminářskou zahradu mám moc pěkné vzpomínky 🙂 A nejen na ni. Jen ta Máchova socha mě nějak nechávala chladnou.
Mimochodem nahoře od rozhledny ke Strahovskému klášteru jsem chodila, když jsem měla porodní bolesti s Markem a po zkušenostech s prvním porodem jsem odmítla jít do porodnice dřív, než na poslední chvíli. A tak jsme chodili, malej Max běhal kolem a Martin mě co chvíli upomínal, abych už jela… a já chodila dál. Nezapomenutelné! 😀
Petřín je takový náš kus přírody ve velkoměstě. 🙂 Víš, že jsem si tuhle říkala, jak hodně je vlastně Praha zelená. Kolik parků a stromů tu máme. A je to moc fajn. Já jsem u sochy Máchy byla možná tak před dvacety lety, když jsem ještě „vrkala“ s bývalým manželem. 😀 A musím se dokonce přiznat, že jsem u Máchovy sochy nebyla dlouhý roky. Takový hezký vzpomínky máš na Petřín. To jste měli synka pojmenovat Petr, aby to měl komplet stylový, když jsi s ním štrádovala po Petříně. 🙂 Děkuju za zveřejnění fotek a mého psaní. Moc mě to těší.
jsem netušila,že za Karla IV, potažmo malého Václava, byly řízky…
Sharko, to je vtip 🙂 Nebozízek je prostě legrační název, i když možná šlo spíš o malý nebozez. Já si zízek ovšem pamatovat budu:))
Já vim, ale mě to vtipný nepřišlo..promiň…to ten původní název po knihtiskaři Haasovi , mi přišel lepší…
Chápu, každý to máme jinak – já se prostě zasmála, protože ta představa je absurdní 🙂
Ad historie vídeňského řízku dle tety Wiki:
Podle tradované anekdoty doporučil slavný vojevůdce Josef Václav Radecký z Radče v dopise císaři Františku Josefovi I. pochoutku zvanou „cotoletta alla milanese“, se kterou se seznámil v Benátkách.Jednalo se o kotletu obalovanou směsí strouhanky a parmezánu. Císařský kuchař však údajně neměl ovšem parmezán k dispozici, proto nahradil sýr moukou a vejcem a vynalezl tak vídeňský řízek.
Tato anekdota však není nijak doložena, navíc ve vídeňské kuchyni existovala už dávno předtím řada podobně připravovaných pokrmů (například „Backhendl“ je doložený už pro rok 1719).
Což neznačí, že v Čechách neznali řízek dříve – nakonec, řízek českého pana krále nemusí mít s tím vídeňským nic společného. 🙂 🙂
Ona je to taková milá a docela hojně rozšířená legenda 🙂 a je fajn dívat se na svět s úsměvem a nadhledem 🙂 Hezký den přeju