Naše ulice na kopci nad vesnicí je taková uzavřená kočičí lokalita. Všechny kočky jsou kastrované, vzájemně se navštěvují, někdy padnou neškodné facky, to, když kluci jsou vlezlejší k místním děvčatům. Všechny kočky žijí jako polovenkovky, drží se ulice a zahrad a doma jsou značně rozmazlovány. Dareček chodí ven jenom ve dne a je naučený večer přijít domů. Když se mu nechce, Ajvinka na povel „Zavolej Darečka!“, vyběhne na zahradu a štěknutím ho přivolá. V noci je doma kvůli kunám a liškám.
Poslední měsíce má náš Dareček tvrdý kočicí život. Minulý rok na podzim oslavil své desáté narozeniny a přineseniny z útulku Tibet u Slavkova. Jenomže během minulého roku odešla stářím za Duhový most sousedovic kočička Micinka a hned po ní Darečkův kamarád Kikin a kočičí poměry na našich sousedních třech zahradách se rapidně změnily.
Jedno z větších zranění, tady už se to dobře hojí.
Místo Miciny a Kikina už žije v domě hezké whiskas kotě – Kočka, ale je ještě malá, tak si svoji zahradu nebrání a ob dům se snaží duševně obsadit lokalitu statná britka modrá Luisa. S tou Darek svádí na vedlejší zahradě uječené boje, ale spíš je to psychické vzájemné zastrašování typu „Vypadni, dnes tu úřaduji já, než Kočka vyroste.“
O pár měsíců později další zranění, ale to mu nebrání ničit mi
okrasnou truhlíkovou vazbu.
Po tom, co se ztratil nekastrovaný kocour od sousedů odnaproti, nastal v ulici klid. Kočky a kočkouři si rozdělili v klidu a míru svoje území ulice a zahrad. Jenomže náhle nastala trhlina v soužití. Z ulice i zahrad se začala ozývat vřeštivá ječení, která uvedou v okamžitý pohyb Ajvinku, začne neskutečně ječet, štěkat a běhat okolo plotů.
Ve většině případů se kočičí sněm rozběhne a je klid. Jenomže Darek začal chodit domů značně pocuchán. Nejenom v kožíšku, ale hlavně na duši. Bylo jasné, že se v ulici vyskytl opět nekastrovaný kocour. Od místních obyvatel není, takže chodí k nám nahoru na kopec ze spodní vísky. Darek, protože se dosadil do role místního obránce kočičí populace, si s ním vyřizuje účty.
Dareček v okapu číhá na kočičku Arnoštku odnaproti. Rád ji zlobí a
tak bývá řádně profackován.
A ty ho stojí mnoho energie, bolesti a duševní újmy. Že došlo ke střetu poznáme podle bojovníkova chování. Darek přisviští do domu jako vichřice a někam se schová, kde stráví alespoň celý den. Večer se jde opatrně vyvenčit na zahradu jenom v doprovodu Ajvinky, která mu prostor náležitě oštěká a zažene všechny případné kočičí útočníky.
Když se přijde najíst, tak já zase zjišťuji s nasazenými brýlemi případné rány na těle. Problém nastává, když nejsou vidět a dají o sobě vědět, až zhnisají a já v hustém kožichu objevím prasklý absces. Pokud na něj Darek dosáhne jazykem, nechávám to na něm, pokud ne, tak v silných rukavicích ošetřuji desinfekčními roztoky.
Letní polední siesta na zahradě.
Minulý týden jsem pachatele viděla líně se procházet po naší zahradě. Je to černý kocour, se světlou podsadou, takže ve výsledku je popelavě černý. Kouličky má světlé. Dostal pracovní jméno Popelík. Ještě že už je kotě Kočka vykastrovaná! Přiznávám, že jsem zlomyslně vypustila Ajvinku, kocour nabral rychlost jako stíhačka forsáž a byl pryč.
Ale druhý den se všechno zopakovalo. Je v dobré výživové kondici, tak si chodí na ulici plnou kastrátů krátit dlouhou chvíli. Než se také ztratí. Bohužel to je úděl kocourů, kteří si rozšiřují akční rádius a při tom zahynou…. Ale vysvětlete to majitelům.
Dede: Dnešní otázka logicky navazuje na Alexin článek – pokud máte zvířata, kastrujete? Psy? Kočky? Proč ano a proč ne?
Psí bodygard – to je hezké. Jinak kastraci, tu jsem u naší Indy dost řešila, když byla štěně. Kastrovat jsem chtěla, ať už kvůli tomu, že jsem s ní plánovala dělat canisterapii a s hárající fenou bych musela odmítat domluvené terapie, a taky proto, že jsme se psem počítali samozřejmě jako s parťákem na výlety a dovolené. Říkala jsem si, jestli to není sobecké, kastrovat fenu kvůli pohodlí, tedy našemu pohodlí. Nakonec jsme se po několika konzultacích s veterinářem rozhodli pro kastraci po prvním hárání. A bylo to dobře. Indy bylo loni v říjnu sedm, následky žádné, je zdravá (musím zaklepat) a ať už s ní jdeme nebo jedeme kamkoli, nemusíme nic řešit.
Alex, Dareček je pořádný macek a právě tou svojí mohutností je ještě víc (nejen vzhledem v vzorem zbarvení) podobný naši bývalé kočce Kotěti.
Je tu hodně komentářů, musím si je přečíst později, teď jen napíšu, že já jsem 100% zastánkyní kastrací !!! Ty miliony psů a koček, co jsou v Americe utraceny jsou v velké části proto, že lidé nekastrují. A co pak s mláťaty??? A když ta skončí a dorostou kdesi volně, zase se dál množí a pyramida roste – děs a běs. (am. „NO KILL“ útulků je stále děsně málo, takže ty ač neradi musí odmítat, jsou samy přeplněné).Silně pochybuji, že by nějaký veteriář odmítl vykastrovat psa nebo kočku, ba naopak všichni vidí, ty negativní následky, ale lidé jsou buď neoblomní, nebo je jim to drahé. Mě osobně fakt rozčiluje to pitomé prohlášení „ať si fenka užije alespoň jedno mateřštví“. Fenka se řídí instinktem, majitelé určitou dobu ňuňají nad štěňátky a…co pak s těmi, kdo nikdo nechce ??? Naše všechny kočky byly kastrované ještě jako koťata, jedině Ginger byly asi 2 roky, když jsme si jí přínesli domů. Ale vet koťata kastruje až když kočka poprvé hárá, kocourek má viditelné kouličky. Teprve pak si prý je jistý, že je kočka sexuálně dospělá, správně vyvinutá. Všechna koťata kastraci zvládla úplně bez problémů. Stejně tak Trixie, která byla v té době už skoro dvouletá.
Takže pokud majitel nemá chovnou stanici, či předem zajištěný domov mláďatům (a co když je víc mláďat, než zájemců?)- fakt to nechápu. Jeden pán v ulici za námi a dva domy stranou měl jasně nekastrovaného psa-pitbulla. A ten když toužil po feně, chudák žalostně dlouho kňučel (byl stále venku) a mě ho bylo děsně líto. Vždyť to je přímo trápení psa a při tom mu „páníček“ od tohoto trápení může tak snadno pomoci. Co se s tím psem stalo nevím, už tam není.
Omlouvám se za tak horlivá slova, ale mě je té spousty nechtěňátek (převážně lidskou vinou) tak děsně líto. Navíc právě teď se tu na místním „sousedském vebu“ každou chvíli nabízí „zadarmo do dobrých rukou“ štěňata i koťata. Někdy minulý týden jsem při své procházce v okolí napočítala před garáží jednoho domu se batolit 6 malých koťat (každé jiné, takže ne z chovu). Samozřejmě velice roztomilá (neodolala jsem chvilku se dívat), ale pochybuji, že si domácí všech 6 (možná jich bylo i víc) nechá a možná právě oni jsou jedni z těch, kteří je teď zdarma nabízejí do dobrých rukou (a je to jejich vina, že se koťata narodila, kočičí máme seděla u nich, takže jasně je jejich.
Maričko, díky za diskusní příspěvek. Veterináři se bránili kastracím, u samic ještě za totáče. Ale jen co se mrkli jak se to dělá v kulturních zemích, tak začali také.
Jasně to říká Dede v diskusi, že kastrace pochopila, když žila v Anglii. Já si angličanů vážím jako chovatelů a milovníků zvířat. Umí se zvířaty žít a proto se také tak staví i ke kastracím. Zabránit zbytečnému utrpení jak ty říkáš nechtěňátek.
Co se týká kocourů, náš pan doktor doporučuje sterilizovat až okolo jednoho roku, kdy už by měly být plně vyvinuté močové cesty, aby nedošlo k jejich zúžení. To by mohlo potom způsobovat v pozdějším věku neplechu. To stejné platí i u kočiček jak píšeš. Jenomže první estrus může být nepatrný, majitel si nevšimne, nehlídá a neštěstí je na světě. Halt je to v civilizované společnosti problém.
Kočky a kocoury jednoznačně – venku jsou neuhlídatelní a v bytě nesnesitelní. Psy a feny si zodpovědný majitel ohlídá. Feny… pokud se neobjeví zdravotní problém dříve, hodně bych se zamyslela v „předdůchodovém“ věku, kdy se pak riziko operace začne zvyšovat. Ale nevím, je mi proti srsti řezat preventivně. Psi – po Barouškovi jsem řekla, že už nikdy, odnesl si všechny špatné následky, od psychiky až po inkontinenci. Spratek přišel kastrovaný a byl v pohodě. A nekastrovaný Vašek byl ve stáří dost protivný s vylizováním značek a kňučením u dvěří – ale až poslední roky, v mládí bez problémů. Tomu jsem to pak mnohokrát slíbila, leč vzhledem ke stáří již nezpůsobila. Takže… zase nevím. Ale preventivně ne. Pokud by nastoupilo problematické chování, tak asi ano.
Tak jsem konečně doma u klábosnice. Tablet mám v úschově v opravně a psát z mobilu je katastrofa.
Vím, že jsem ve skupině, kde se kastrace podporují, ale stejně, číst vaše souhlasy mi činí spokojenost.
Já jsem kastrovala první fenu kvůli zdraví. Měla na mléčné žláze nádor, ten šel ven, ale po roce musela jít ven celá mléčná lišta. Takže bylo rozhodnuto jako třetí operace byla ihned kastrace, za pět minut dvanáct. Už se začala rozvíjet pyometra. Eriska se dožila ve zdraví 15 let, z toho 6 let po operacích. Ale stejně ji dostala sekundární rakovina plic (po Ca mléčné žlázy). Ostatní feny chodily už za mlada preventivně kvůli zdraví. Pro mne je největším strašákem pyometra. Od Evi Cony umřela náhle, bez příznaků na skrytou pyometru. Někteří lidé nechápou proč nechávám sterilizovat feny z výborných chovů. O sobě vím, že nikdy bych neplodila štěňata, psychicky bych nezvládla vložit je do cizích neprověřených rukou, jak níže píše Apina o koťatech. Jsem nadšený uživatel, ne chovatel. Ve svém okolí už znám i spoustu kastrovaných psů s papírama. Jakmile začali sexuálně harašit, tak to majitelé rozhodli. Nebo ze zdravotních důvodů (benigní nádor na prostatě a tak).
Pokud je pes kastrován v ranném věku, předejde se i hyper nadřazenému chování k ostatním samců. Znám od labrouše Sama. Byl kastrován až v dospěláckém věku kvůli harašení a majitelům došla trpělivost objíždět okolní vesnice autem a se strachem hledat roztouženého psa. Ale chuť vyhrnout si rukávy a pustit se do pranice s jiným samcem mu zůstala. Znala jsem i valacha Zara, angloarab, pozdě kastrován a nedej bože, když se potkal s jiným nadřazeným valachem, to byla rvačka na spadnutí. Dokonce si i značkoval svůj box, jako hřebec. Prostě lepil bobky na stěnu dokola. Radost ten chlívek čistit! Jinak to byl miláček.
to je Pan Kocour.. nedivím se, že má respekt 🙂 Darečku, nedej se, Popelík dělá ramena, ale Ty jsi na zahradě pánem. a s Ajvi jako bodyguardem se nemusíš ničeho bát 🙂
k otázce – pokud nemám chovku a nechci chovat, je kastrace jasná volba. ze Snížkovy linie jsou chovní kocourci, takže my jsme zvolili cestu klidu v domě a ozdobičky odevzdal stejně jako Eddie a Vincent. u holčiček to byla jasná volba od začátku, Mia je kotě nalezené kočičky, Pippi je „dobročinná kočička“ a nemínili jsme komplikovat život jim ani sobě. Luisičku jsme dostali už kastrovanou. že by jim to nějak ubralo na elánu nebo střelených nápadech, tak to ani náhodou 🙂
Evo, znala jsem fenku, která stejně jak píše YGA, po kastraci vyloženě ožila. Získala sebevědomí a nechodila s hlavou vtaženou mezi ramena s výrazem: „Nejsem tady, nevšímejte si mne.“ Tak jako u lidí je to „kus od kusu“.
přesně tak… mám dokonce dojem, že Eda je jako kočkour ještě sebevědomější než předtím 😀 teď má kamarádku, černou kočičku od sousedů a spolu dělají na zahradě kočičiny: chodí spolu přes plot sem a tam, lítají po stromech, honí se a hrají si na schovku 😀
Ha, se tady mluví o kastraci koček nebo fen. Vždycky jsem se domnívala, že ony se sterilizují, oni se kastrují. Měla jsem to blbě?
V češtině se to nerozlišuje, používají se oba termíny. 🙂
Všichni kocouři, kteří si vybrali náš dům k bydlení, byli do dvou dnů kastrováni. Jen jsem se jim posmívala: špatnej barák, trdlo, neměl jsi k nám lézt! 🙂
Dareček,má starosti, achich ouvej, zatracení venkovští kocouři venkovní,lid venkovský původní, nerad kastruje, prý je to zbytečnost i když se to trochu taky mění.Alex, bacha na gender světlé kouličky!Nějací vyvážení, by to mohli špatně uchopit. :-)) Jinak kastrace u koček,co jsou někde doma, určitě,nekontrolované množení je pohroma, i když úmrtnost potom také.
Zajímavé je, že co je Conča po kastraci kvůli skryté pyometře, tak malá Jenka nehárá. Ale jinak je čiperka, víc než dost. 🙂
Jenny, myslíš, že je to reakce stejným způsobem, jako když si fenky ve smečce srovnají čas hárání mezi sebou? 🙂
Určitě ano, páč je naprosto v poho.Naštěstí jsme neuchovňovali a neočekáváme potomstvo. Ony ty ruské barevné bolonky mají tolerovaný předkus, tak jo, je to super, krásně se směje ale množit nebudeme. Jinak jako kapesní pes je Jenka nej, tak jak mají napsáno v charakteristice,je vyloženě sportovní,nevzdaleující se,mazlící a vůbec je bezva !
Hi hi, Jenny, gender…..
Já jsem pro kastrace. U koček bez váhání – pokud nejsou bytové, nikdo je neuhlídá. A s jejich plodností to potom znamená desítky, stovky nechtěných strádajících koťat, obvykle špatně končících.
U psů jsem dlouho váhala. Nakonec mě přesvědčil pobyt v Anglii, kde bylo tak 90 % všech psů (fen i psů) kastrovaných. Možná i díky tomu tam byly smečky hrajících si psů poměrně velmi bezpečné, nesrovnatelně s tím, jak je to u nás. Já jsem radši tajila, že Nazgúlové kastrovaní nejsou (v těch chlupech se důkazy ztratily:)), ale oni byli pohodoví, tak to nikdo moc neřešil. Ono to tam může jít i z druhé strany. Psi mají aspoň na venkově velkou volnost, hospody jsou jich plné. Možná i proto, že tresty za to, když pes něco provede, jsou citelné – velmi vysoké pokuty. No a kastrovaní psi (tam záhy kastrovaní, to se mi nelíbilo) jsou obecně přátelštější a ovladatelnější.
Já jsem psy kastrované neměla, holky obě – a obě ze zdravotních důvodů, tedy dost brzy. Berry asi na roce a půl, protože po prvním hárání dostala demodex a veterináři (ptala jsem se na více místech) trvali na tom, že se to může objevit po každém hárání, kdy feně klesne dočasně imunita. A demodex je strašné svinstvo, i když dnes se už léčí. No a Ari začala hárat na 6 měsících (to je na ovčáka moc brzy, obvyklé je 9 měsíců a později) a hárala co čtvrt roku. Psa nikdy nechtěla, ani psi moc nechtěli ji. Bylo jasné, že je tam něco špatně, ale radu „tak ji připusťte, po štěňatech se to zlepší“ jsem odmítla – ze spousty důvodů. Takže to vyřešila kastrace. Ani jedna z holek neměla potíže, byly aktivní a pracovité (někdy až moc:)) Možná, že byly obě kastrované někdy po roce, měly i dobrou srst – někdy se fenám po kastraci mění.
Dede, k váhání, zda kastrovat kočku, která je jen v bytě:
https://www.fousky.cz/profil-kocky/elisabeth
Viděla jsem i tu hrůzu, co z ní vybrali, je to na FB. Kočička to, zdá se, nakonec přežije, ale není to jednoduché. Psychicky i fyzicky zlomené zvíře.
Amálku jsem nechala kastrovat v jejích asi 11 měsících, to si už prošla hodně nenápadným mrouskáním. Byla tak krásná, že se veterinář zeptal, zda si to nechci rozmyslet. Mohla jsem ji nechat na chov a doplatit chovatelce do plné ceny, kočka je papírová, ale musela by alespoň na pár výstav, a to jsem jí slíbila, že nikdy. Kromě toho představa, že odchovám koťata, a pak je dám do rukou, o kterých vím jen málo, to bych nedala. Finanční náklady jsem neřešila, jen dilema, zda chovat nebo kastrovat, ale i v tomto ohledu byla kastrace levnější. Moureček už přišel z ulice vykastrovaný (zdrhnul někomu, kdo si ho vzal z útulku), tak jsem tady už nemusela nic řešit.
Jinak vím, že pro Tvé psy vždycky chceš to nejlepší a zde se kastrace u obou, Berry i Ari, ukázala jako jednoznačně nejlepší řešení. Pokud jde o Rexe, uvidíte sami, co je nejlepší.
Apino, věřila bys, že se Berry po jedné ukrutné viróze s krvavým průjmem skutečně ten demodex zase objevil? Ale protože jsem paranoidní, přišla jsem na to velmi brzy, takže stačila krátká léčba. Takže jsem po mnoha letech zjistila, že ti veterináři tehdy měli pravdu… že oslabení imunity tu hnusobu opět vrátí na scénu (je to parazit žijící v podkoží, který se dá jen potlačit, ne zničit)
Kdysi demodikózou onemocněl pes mého bratra. Byl dlouhodobě oslabený, protože trpěl alergií na všechno možné včetně sebe sama. Měl na to dost brutální léky, aby vůbec mohl existovat. Nicméně pes skončil s rozkrvavenou celou hrudí a vůbec celkovou depresí, než se konečně přišlo na to, co to opravdu bylo a dostali ho z toho. Mezitím bratr z toho všeho obviňoval mou Amálku (nejradši by ji zabil) a samozřejmě obviňoval i mě, že jsem domů přinesla takovou bestii. Pes nakonec v osmi letech odešel na játra, která mu celoživotní léky zničily. Jenže na druhou stranu je nemohl nebrat.
To je hodně smutné. A tvůj bratr mohl být soudnější, co si budeme říkat.
Alex, krásně popsaný život v kočičí komunitě.
Kastrovat určitě ano. Měla jsem kastrovaného psa, kočku i kocoura. A udělala bych to znovu. Má to smysl.
Rozhodně kastrovat ! Naši psi tedy kastrovaní nebyli, v paneláku se to dalo, ale tady na vsi jsem Darkovi vyhrožovala pokaždý, když vyl u vrat a byl tak 10 dní nesnesitelnej. Mít dneska štěně, tak tomu neujde. No, ale štěně mít nebudem, za to máme už 3 -slovy TŘI kočky !!. Čerťa je stará dáma (něco přes 10 let),tu jsme nechali kastrovat hned, jak odstavila koťata, které nám to odrostlé kotě přivedlo ukázat. Malýho kocourka Mrouka srazilo auto hned na podzim, Pepinu po 4 letech. Pak si Čerťa užívala jedináčkovství, až k nám vloni někdy jaře přišla od sousedů přes ulici Růžena. To bylo syčení a vrčení a prskání, ale nakonec si to sedlo a holky se tolerují. Růžu nechala kastrovat už její původní panička, takže já to měla bez práce. No a asi před měsícem se u nás objevilo kotě, černý jak uhel resp. jak Čerťa 🙂 a skoro tři dny vytrvale mňoukalo kolem domu. Pak už jsem to nevydržela a hubená Líza dostala nabaštit. A bylo vymalováno. Hned jsme se domluvili s vetem, dostala v injekci antikoncepci, než půjde vykastrovat, odčervení a je naše. Jsou všechny polovenkovní, spát a jíst chodí domů. Obě dospělé madam Lízu přijaly vcelku s údivem, co jsem jim to zase nadělila, ale v pohodě. Líza si z občasného prsknutí dělá jak z včerejšího dne. Už není tak příšerně vyzáblá a težkotonážní kočka jako je Růža, z ní asi nebude. A já, lidi zlatý , NIKDY nechtěla kočku !!! :-)))
No, tak to jsme na tom skoro stejně, skoro, páč moje jsou bytové kočky. 🙂 Což mi připomíná, že mám vybrat kadibudky. 🙂
Alimo! ❤️ To jsou v podstatě prima zprávy, ne? Líza má domov, ty máš Lízu… a radost:))
no, Nejvyšší Kočka měl na to zjevně jiný názor a nezmůžeš nic, jsi zakočičena 😀
Jo, Nejvyšší Kočka se na mně vyřádila. Dělám soustavně kočkám dveřníka, protože kočičí dvířka nepřicházejí v úvahu, soustavně přepočítávám kočky a zjišťuju, která je doma a která se někde courá. Navíc si pletu při zběžném pohledu Čerťu s Lízou (černá kočka jako černá kočka, že 🙂 ) a nejvíc je Růža, která někdy nad ránem – dneska ve čtyři, onehdá ve čtvrt na tři !!!, vyskočí na poličku, co máme nad postelemi a praví vrauuu. Když nereaguju, hází na mě z poličky brýle, mobil a pod. aby mne vzbudila a já ji pustila veeeen. Vycvičila si mne dobře, startuju okamžitě :-))))
kočičky zlaté, což? :-; k našemu dvornímu vetovi kdysi chodili páníčkové s norskou lesní kočičkou,nežnou osmikilovou micinkou 🙂 její oblíbenou zábavou bylo, jak vetovi vyprávěli, skákat na ně z poličky nad postelí…nejlépe tak v jednu v noci.
Smála bych se víc, kdybych se právě nesnažila spát ve společnosti štěněte… 😛
Já se musím přiznat, že pokud se v mém krmném rajonu objeví nekastrovaná kočička, jakmile si navykne chodit na jídlo, odchytím a nechám vykastrovat. Někdy to nejde tak snadno a už se stalo, že mezitím stačila zabřeznout. Jedna z těch kočiček se nakonec před rokem nechala přemluvit a zůstala u nás. Vím o ní, že minimálně 3 roky žila navolno, takže jakmile se usadila, chodila ven jen za letního počasí a jakmile nastaly plískanice, založila tábor a celý podzim a zimu – prakticky dodnes – setrvává doma. Když se jí zeptám, jestli by se nechtěla jít ven vysmradit, kouká na mne jako na cvoka.
Doma máme vždycky jen kočky vykastrované, ono úplně stačí ta doba čekání, než bude moct být kocour zavezen k veterináři.
Inko, to je moc pěkné. Máš tam nahoře bodíky k dobru! Zaujalo mne, jak je ráda, že je doma. Vím, je to „kus od kusu“, ale kde je ta od rozumbradů opěvovaná svoboda?
Alex, Mia byla stejná. Nalezenec, kotě s kýlou. Jakmile měla své doma, držela se ho. A pokud jsem ji poslala ven, bivakovala buď na střeše nebo v dřevníku. Měla jsem vždycky dojem, že by dokázala být kočkou žijící na krbové římse 😀 Jak psala Betty MacDonaldová:))
Souhlas,Miuška byla domácí bytová, vzorová. jednou jsme byly u veta, jestli nemá kýlu. Vet ji prohlídl a rcel, paní,to není kýla, to je špek. 🙂
😀 No, ona měla k blahobytnosti sklony už u nás – ale byla překrásná. Nicméně kýlu měla velkou, to se muselo řešit chvíli poté, co se u nás zabydlela…
moje Noriska by ti taky řekla Teto Alex, ven už nikdy v životě nechci,nejlíp je za televízí a u maminky. Ta i na zabezpečenou lodžii jde s obrovskou odvahou v srdci…a někdy (většinou) nejde..tedy, pokud ji nemám v náručí a i tak s emne drží jak klíště a odhání mi z hlavy myšlenky na to,že bych ji na lodžii bezpečně odložila…aby se jak říká Inka-vysmrděla.
Chudák Darek! Když… to jsou rizika polovenkovně chovaných koček. Přitom si pořád myslím, že je to pro ně nejlepší způsob. Jen jejich lidi jsou z toho na prášky a já jsem bývala taky.
Každopádně je Darek kus kocoura! Fotky jsou přesvědčující:)) A Ajvinka je prima bodyguard – to kdysi bývali Nazgúlové pro Čitu taky. Mia je nepotřebovala, protože ta ze zahrady ven nechodila…
No uvidíš, jak dlouho v okolí Popelík vydrží. Já bych mu přála dlouhý a spokojený život, ale vzhledem k Darkovi radši někde jinde 🙂
My jsem všechny kočičáky měli kastrované.
Honásek byl kastrovaný v útulku, ale až v 9-ti letech.
A tak nám bohužel značkoval rohy a dveře v bytě.
Hepinku jsem nechala kastrovat v roce, proběhlo jedno mrouskání a zbytečně jí to vysilovalo.
Fousek byl z útulku kastrován.
A Daníka jsme také nechali v roce vykastrovat.
Myslím, že je to tak lepší.
Přiznávám, původně u psů jsem kastrování nebyla nakloněna – až když Toya onemocněla pyometrou a v osmi letech byla vykastrována (za pět minut dvanáct) jsem došla kastraci na chuť. A to díky absolutní změně jejího chování – do osmi let byla docela nehrací, náladová, měla dlouhá období nežrání – po kastraci ožila jak politá živou vodou. Brooke byla kastrována hned po prvním hárání (opravdu si nedovedu představit, že bychom ji dvakrát do roka na měsíc měli jenom na vodítku – to bychom si brzo to vodítko hodili sami).
Erník kastrovaný není, ale ještě pořád o tom přemýšlím. Hlavně teď, když mi Terka řekla, že Fram půjde…
U Zikmunda jsem ani nepřemýšlela, že by zůstal celý (i když Jeník měl takové nápady – vůbec chlapy jsou v tomto dost… hmmm… zaostalí 🙂 ). Z původně striktně bytového kočičáka se stal kocour polovenkovní (z toho 9 dnů úplně bezprizorní, když se ztratil) a myslím, že je takto spokojený.
Jo, takže já jsem stoprocentně pro kastrace!
YGÓÓÓ „to bychom si to vodítko hodili sami…“. Jedeme v autě já předčítám a s MLP se smějeme. Pozdravuje!
🙂 !
Kdysi jsem kastrovat nechtěla..stačilo psa nebo fenu ohlídat..později jsem pochopila, že tudy cesta nevede..že je vlastně trápím, pokud nechci množit..a po vlastní zkušenosti,že potomky nebudu mít ani já, ale povedu pořád plnohodnotnej život..kastruji..i ty nalezené,ty polodivoké..ulevím jim a na svtě je o pár trápení méně..nenávidím ty,co kastrovat nedají a topí přinešená koťata,když jim j ekočka dovede ukázat nebo j ehledají,aby je mohli ukrátit na životě..krmí s nimi hady atd…tohle není fér..on ani život není fér,ale pořád máte šanci..těm ukráceným na životě z cizí vůle, šanci nikdo nedal…
Darečku,jsi statnej kočkour a ta desítka na tobě není vidět..
Sharko, já to měla podobné. Ono také dřív i veterináři moc rádi nekastrovali. Zvlášť samice. Přitom hřebci se kastrovali šmahem. Velcí, silní, zuřiví, lidé se bojí, tak se to řešilo už celá tisíciletí. Stejně býci.
Máme letos v ulici nekastrovaného kocoura, teda jeden byl i loni. Oriáš se nechá vyděsit, přeprat a následně si pořídí idiopatickou cystitidu, loni ještě vylepšenou zánětem očí. Loni jsem dlouho léčila, ale uzdravil se, až jsem přestala. Letos jsem to vzdala předem. Dostal větší dávku urologické pasty, kterou od loňska dostává, a speciální granule, které mu moc nejedou, tak asi zhubne. Jiná možnost není, nespolkne nic a píchat mu ijekce nechci, děsila jsem ho pak k smrti. Jak říká vet, na idiopatickou cystitidu zabírá všechno a nic. Zatím zabralo to, pro co jsem se rozhodla.
Vidím, že kocouři dělají vlny v polovenkovních populacích všude. Horší je, že většinou nejsou pravidelně veterinárně ošetřovaní a roznášejí nemoci a parazity. Držím palce Oriášovi, ať chroni ký zánět odezní!!!
Naše dvanáctiletá Činda přiběhne na zapísknutí. S Edýskem jsou kamarádi. Když jsme mrňouska Edýska přivezli tak mu nosila myšky, museli jsme hlídat aby je nežral. Byla kamarád i Legýskem a Luxem. Kočinda je kastrovaná a byla docela rváč když byla mladší. Přišla k úrazu často. Měla poraněné i oko.
Hi, hi Maruško, také ho přivolávám pískáním, nebo jménem. Žádná naše k0čka nechodila na „čičí“ vůbec neví co to je. Na Ajvi mám jinou pískací melodii a na Darka také. Když jdeme všichni ven, tak to nepoplést… to je problém. Turisté jsou z toho na prášky, když nás potkají. Čindě přeji hodně kočičího zdravíčka a Endymu vyřiď pusu na čumák až od Brna!
Adélka chodí na „Adelínko“ a Oriáš na „Ori“ nebo „pane kocoure“ 🙂
Alex, Dareček je kus nádherného kocoura!
Když tak pozoruji, jak sráží paroží mladá generace, občas si říkám, že kastrace není až tak špatný způsob, jak zajistit klid v domě. Ale pak si připomenu, že bych se jednou ráda dočkala vnoučat a jdu je jenom seštěkat. 🙂
Osud každého zvířete je v rukou jeho majitele a měl by mu zajistit maximální bezpečí a pohodlí. Zajímalo by mě, jestli má Popelík svého veterináře a jestli s ním majitelé otázku kastrace alespoň probrali.
Je skvělé, že Darek má bodyguarda. Ajvi se teď chuděra nadře. A taky nemůže být pořád a všude.
Óóó, tak kluci už otloukají paroží! Tak to tedy uteklo!
No přeji na pár let silné nervy, ale potom bude klid a babičkovské štěstí.
Díky, Alex. No vydržet to chce, vydržet… :D.
JJ, jak moc dobře to znám! A ono nejde jen o mladé jelínky mezi sebou, oni obvykle provokují i vůdce stáda 😛
Jo! Přesně! 😀
🙂 ! No, přece jenom nebudeš taková Herodeska! 🙂