Sedám do auta a provádím obvyklé startovací úkony. Najednou se zarazím – proč vlastně nehraje hudba? Kouknu na informační panel a je to jasné – zařízení nenalezeno! Zašmátrám v kapse, kde by měl být, a nic. Vypínám motor a vracím se domů. Bez mobilu do města jet nechci. Nebo nemůžu?
Možná vás už také napadlo, že existovat v současném světě bez osobního telefonního čísla a e-mailové adresy je… pokud ne nemožné, pak určitě obtížné. Tyto dva údaje se staly takřka nedílnou součástí moderní identifikace. Bez nich nejen nenakoupíte na internetu – tomu se pravda pořád ještě můžete vyhnout, ale máte problémy i s úřady.
S chytrými telefony se to posunulo ještě o pořádný kus dál. Troufnu si tvrdit, že není soukromějšího a personalizovanějšího objektu, než je chytrý mobil! Už dávno tam neukládáme jen důležité kontakty – od rodičů po instalatéra. Máme tam velký kus svého osobního života.
Kromě pošty, zpráv, všech možných komunikačních platforem a sociálních sítí, obsahuje třeba fotky – naše i ty přijaté. Jak jinak se pochlubit x-tým obrázkem svého kocoura? Dále je zde přehršel aplikací – dnes už skoro na cokoliv. Od oblíbeného zpravodajství, přes platební aplikace, mapy, až ke všemu, co podporuje naši snahu o zdravější život. Mobil nám změří počet ušlých kroků a hned nám na mapě ukáže, kudy jsme se toulali.
Něco takového je samozřejmě třeba hlídat – a to nejen samotný přístroj, ale i oprávněné přístupy. Hesla a piny postupně nahrazují biometrické prvky. Copak s otisky prstů, pokud zrovna nezahradničíte, moc potíží nebývá. Horší je to s identifikací obličeje – a nejde jen o problémy času respirátorového.
To jsem tuhle ráno potřebovala mobilem zaplatit v pekárně a věřili byste, že mě ten prevít napoprvé vůbec nepoznal? A za mnou fronta! Naštěstí na podruhé už uznal, že já jsem já a platba proběhla. No jo, možná to bylo tím, že jsem tak časně ještě neměla kafe! 🙂
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2023
Tak co, jak je to u vás? Je pro vás mobil stále ještě zbytná věc? Používáte chytrý mobil, ale jen k základním operacím? Používáte chytrý mobil naplno? 🙂
Když si zapomenu mobil doma, jsem jako bez ruky, mám pocit, že nemám kontakt se svými nejbližšími.
Chytrý mobil samozřejmě mám.
A co si na něm pochvaluji, jsou aplikace našeho MHD, kde vidím za kolik minut mi jede autobus nebo tramvaj.
Dále aplikace ČD na vlaky a IDOS na autobusy.
To jsou šikovné aplikace.
A pak mám, přiznávám se, i sociální sítě.
Facebook, ovšem spíše čtu než sdílím.¨
Pomocí WhatsAppu si píšeme s vnukem.
A mám i Instagram, ale také spíše prohlížím, moc nezveřejňuju.
A jak už tady někdo psal, chytrý mobil dobrý sluha ale zlý pán.
Musí se to korigovat.
Chytrý mobil – dobrý sluha, špatný pán…
Na naší lokálce během cca měsíce dva smrťáky…
Vždy mladá holčina s mobilem v ruce.
Nechápu, neslyší cinkání výstražného zařízení a ani houkání vlaku? Motorák no budiž, ale přeslechnout nákladní vlak?
Někteří strojvedoucí tvrdí: jak to má v ruce mobil, mozek zůstal doma…
Přímo na trati přijíždějící vlak skoro neslyšíš, zboku ano a slyšet je samozřejmě poté, kdy projede – prostě zvuk vlak nepředběhne. Ještě horší je to, když je na trati sníh, to jen tak trochu šustí, až je to o strach, jak tiše přijede. Chodím často na nádraží a jezdím často domů vlakem. Ne dnes s chromou nohou. Takže dívčina se sluchátky na uších a koukající do mobilu bohužel moc šancí nemá. Na druhou stranu, měla by vědět, kde je a podle toho se chovat. Asi se někde v matrixu ztratila schopnost se rozhlížet a chovat nejen na trati, ale i na ulici opatrně. Řekla bych, že zaspali i rodiče a učitelé. Ona výuka o chování v provozu a ukázat pár obrázků, třeba nějaké takové nehody by možná občas dětem neškodily.
On to fakt není jen vlak. Auto, kolo, všechno jedno. Tupoun s mobilem se vynoří zpoza auta 10 metrů od přechodu a bez zvednutí oka, natož rozhlédnutí, prostě jde. Oč chytřejší telefon, o to blbější uživatel. (tady prosím zdejší návštěvníky, kteří s uchopením telefonu neodkládají na noční stolek mozek, aby mě nebrali vážně)
V Brně momentálně běží akce Dopravního podniku Nebuď zombie!, která právě varuje před přehlédnutím tramvaje. Taky to bohužel není ojedinělá situace. Už i malují na chodníky varování, aby se chodec rozhlédnouti ráčil.
Neslyšet houkačku „velké“ lokomotivy? A zvuk výstražného zařízení? Tam kde nejsou závory je docela hlasité…
Bylo to vždy na přejezdu či přechodu.
Obě byly dospělé, aspoň věkem. Ta poslední měla 22 let.
Ta nutnost být pořád „ve spojení“ je opravdu někdy smrtící.
Asi je to opravdu o výchově.
Ty nehody s mobilem v ruce jsou stejně hloupé a zbytečné, jako ty, kdy lidé mají v uších sluchátka. Snažím se je příliš neodsuzovat, protože já jsem jako holka četla i v chůzi po chodníku a doteď si pamatuju, jak na Vinohradské v Praze došlo ke střetu s kandelábrem. Musím uznat, že kandelábr vyhrát, on boule neměl:))
Jinak je to obecnější problém, se kterým se jako řidič setkávám často. Mnoho chodců prostě vpadne do vozovky úplně naslepo (nekoukající do mobilu) a nekouknou se dokonce ani když jdou mimo přechod! Popravdě se obvykle dívají jen před sebe, ani pohled stranou, tedy na provoz. Tak jsem si v duchu řekla, že jsou to patrně vyznavači sekty, podle které auto (tramvaj, vlak) neexistují, pokud je nevidí… A strašně mě to štve, protože si říkám – až mi hupsnou pod auto a já to neubrzdím, jak mi bude? Jim pochopitelně veselo taky nebude.
Ale to není mobilem, to je výchovou.
A co myslíte? Odpo jsem vystřelila cvičit a mobil zůstal doma. Přišla jsem na to v opravně s tabletem, klekla mi baterie. Teď budu používat jenom mobil, brrr i na psaní. Hned jsem si vzpomněla na dnešní článek…
No tak už mám taky chytrý mobil, ale pořád jsem z něj blbá. Určitě ho nevyužívám tak, jak bych mohla, ale co už se mnou.
Nepoužívám ani kalendář ani poznámky (a pak vesele všude chodím pozdě či brzo nebo vůbec), za to si nemohu vynachválit aplikaci Waze – pro nás, věčné bloudily, je k nezaplacení. Pravda, vloni na chorvatských hranicích nás pěkně vypekla, ale cesty bez bludných kořenů pro nás nejsou to pravé 🙂 .
Jinak samosebou fotky, jakožto ilustrace běžného dění – mezi mnou a Terkou, třemi sestrami nebo rozšířenou rodinou – je to rychlejší než vypisovat se v románech na WhatsApp, i když ten taky hodně využíváme.
Mapy a navigace jsou poklad! Jsem taky přirozeně autobloudivá! (ne, když jdu pěšky)
Jinak na komunikaci v rodině a obecně ve skupinách to prostě nemá chybu – používáme to jak skupinově tak jako spojení mezi jednotlivci. No a já takhle třeba řídím i naše divadelní aktivity 🙂
Mám mobil, používám ho na kde co a asi už bych bez něj být nechtěla. Jen na něm teda nepíšu, to bych se vztekla 😀
S tím psaním to chápu. Taky to nemám ráda, ale stejně na něm občas píšu 🙂
Též už mám v mobilu všechno co nabízí a stahuji si apky co mi usnadní život. A to jsem kdysi začínala pouze s Mapy.cz. U těch jsem se naučila mobil využívat. Tak jak to máš v nadpisu, je to život v kapse. V zimě to jde, kupuji si bundy s alespoň jednou uzavíratelnou kapsou, v létě musím mít ke všemu ledvinku, abych ho měla kam dát. Poslední objev jsou audio knihy. Nakupuji je a poslouchám s bezdrátovými sluchátky při domácích nudných pracech, nebo momentálně už u práce na zahradě. Jupííí!
Jo, mobily už nejsou malé, ne do každí kapsy se vejdou 🙂
Taky v létě taštičkuju a ledvinkuju 🙂
OT Vanilka: O víkendu jsem opatrně odstřihávala kusy strupů uvolněné měsíčkovou mastí. Teď je fest vidět, kde ji kocour seknul a zhnisalo to a kde to rozškrábala sama- to mělké je zahojené, ty hlubší mají čerstvou kůži a na černé psici je ta růžová kůže- no, divná 🙂 Tři nekrotická místa ještě drží. Atb jedou dál a vetovi jse minulý týden na dovolenou posílala fotky podle jeho žádosti. Na oplátu jsem dostávala rady. Jak kastrace proběhla v pohodě, tak tohle nadělení pod pokastračním oblečkem je mnohem ošklivější…
No, je to hrozná patálie… na jeden kočičí dráp. tak ať je brzy líp 🙂
Taky držím palce co to dá.
Šiš Matyldo, to je tedy nadělení, chudák holčička psí,ošklivé zranění, ach jo, to je patálie. Tak se dobře hojte,hladím zvíže na dálku. Bude líp. (srdíčko)
S novým mobilem androidem jsem po koupi zápasila sama +návod asi 2 dny, kdy jsem měla chuť s ním praštit o zem a vrátit se k mé drahé pratetě Nokii. Jenže ,třeba takové banky jsou supervyděračky a otravují a otravují ,jak ty ščóralové v Maryše. Tak jsem holt podlehla.jen jak jsem ta konzerva,upomínky píšu na lístečky a do kalendáře,mám v tom systém.V mobilu to na mne houkne, tak vypnu, jakože vím a za 5 minut nevím. Někdy mne rozčiluje to věčné klinkání, jak si to tam aktualizuje sám a kdoví co. Raději nad tím nebádám. Prostě tady je a využívám ho s minimem dat,jsem totiž ve skupině se synkem a tak mi to on trochu řídí. Včera jsem byla na oslavě jubilea snachy a tam mi to cérenka + vnučka prolustrovaly a doporučily další inovace. No, proberu později s Bílým Tesákem. 🙂
Jenny, jsi dobrá! 🙂 Ono to umí být hodně otravné se to učit, ale stejně bych řekla, že to stojí za to 🙂
Tak si někdy říkám, že mít tak jednoduché auto jako je moje dvacetiletá Fábinka také není k zahození, i když po příštím autě budu očekávat opravdu jiné vlastnosti. Rádio jsme do ní původně ani nechtěli, ale bratr ho tam nakonec namontoval a je fajn. Pokud funguje baterie u auta (není samozřejmost – hlavně v zimě!), tak funguje rádio. Když se mě automechanik zeptal, zda nesmrdí klimatizace, tak jsem se ho zeptala, zda má na mysli tu kličku od okénka 🙂 Už mlčel.
Jinak chytrý mobil mám. To číslo už začíná být skoro jako občanka, protože bez něho už to skoro nejde, ale dodnes jsem tam nedala aplikaci na placení mobilem, ani žádnou na elektronické bankovnictví. Už mi stačí, že to všechno tím mobilem musím potvrdit. Mobílek neví, jak vypadám a ani nemá aplikaci na otisky prstů. Ten starý už chytrý ji ale měl. Ale je fakt, že bez něj už je člověk fakt jak bez ruky. Jsou tam ty užitečné věci, jako jsou mapy, navigace (pravda používám extra nerada, raději se zkusím na Panoramě trasu naučit), internet, kde člověk najde potřebné… Krokoměr, nevím, ale u starého fungoval prima, tady se počet kroků objeví bůhví kdy, navíc každou chvíli se vypne a nepočítá nic. Tak jsem tu aplikaci smazala a chytřejší – tedy takovou, která kroky spočítá maximálně s pár vteřinovým zpožděním a nevypne se sama, jsem zatím neviděla. Ani nemám chuť zaznamenávat svou trasu. Chápu ale, že může být užitečná, třeba u stopování. Možná to Dede využiješ s Rexem? Navíc teď by to u mě byla i ostuda, mám v háji mé „zdravé“ koleno a k tomu palec u nohy, tak sotva lezu a ujít 10 000, to bych nedala. I do práce jsem dnes jela autem.
V práci mám starý tlačítkový – nemáme právo na data, takže stačí, navíc má tu výhodu, že vydrží nabitý i týden.
A to už jsem se osobně dost upgradovala. Ještě před pár lety jsem měla jen ten tlačítkový telefon, stařičký skoro nefunkční počítač doma, žádné elektronické bankovnictví. Ale abych si v autě bez mobilu nezapla rádio…. kam ty dnešní technologie spějí?!
Vyznávám zásadu – technologiím důvěřuj, ale vždy prověřuj, kontroluj a nenech je myslet za sebe. O to se snažím. A hlavně neztrať…
🙂 Rádio v autě funguje i bez mobilu 🙂 Jenže já jsem zvyklá poslouchat v autě písničky – a ty mám na Spotify (aplikace, mraky bezvadné hudby na přání včetně klasiky). No a to mi auto přehrává z toho mobilu, co ho mám v kapse 🙂
Já jsem zase fanda, no. Mám moderní technologie ráda a snažím se s nimi držet krok. Nicméně uznávám, že to občas vypadá, jako kdyby si to žilo tak trochu vlastním životem.
Jo, ještě k tomu stopování – na to máme speciální aplikaci, která do mapy nahrává jak stopu kladeče, tak potom pohyb psa 🙂 Opět mobil, no…
Volvíček je ročník 97. Klimatizaci má, rádio má, baterie funguje – tu jsme kupovali my, ale taky už je to pár let. Přes zimu se snažíme jednou za 14 dní vyjet (přes léto to jde samo 😉 ), pro náš klid. Není dokonalej, jakožto starý pán už má své mouchy, ale když to porovnám s novými – ani zadarmo!
Volva jsou prima. Navíc mají tendenci být velké jako vagón 🙂
Tak já se přidám – mobil je má velkoryse rozšířená externí paměť, jak velice přesně napsala JJ 🙂 A komunikační prostředek na mnoha úrovních.
Mám tam všechno co potřebuju – včetně bankovnictví a platebních aplikací. Jen komunikačních platforem používám pět! To proto, že lidé, se kterými jsem pravidelně ve styku, používají každý něco jiného 🙂 Kdyby bylo extrémně zle, dostanu se z mobilu i do redakčního systému Ddedeníku. Ale je to tak zoufale nepohodlné, že to radši nedělám 🙂
No a pochopitelně fotky a videa, bez těch už by m i bylo ouvej 🙂 Hlavně proto, že si fotím spoustu praktických věcí pod heslem „nezapomeň“ 😀
Telefon mám na telefonování, potřebuju v něm číst mejly a občas i odpovědět- i azbukou. Na focení a posílání fotek- vyplatilo se teď, když měl vet týden dovolenou a žádal si fotky Vanilčina bůčku plného strupů. Chytré hodinky nemám, protože mě děsí, jak lidi jdou na procházku a pak hodnotí křivky pohybu a tepu. Já se jdu jen příjemně projít. A pokud dám 5 km, je mi jedno, jaký to mělo křivky. Mám splněno a ještě to navíc bylo fajn 🙂
Sledování trasy používám hlavně při kalibraci 🙂 Když mám novou a chci mít představu, jak je dlouhá. Už proto, že bez toho jsem vždy přesvědčená, že jdu víc, než je pravda 🙂
Jsem převelice zajedno!
Vždycky si jen povzdechnu, když vidím tři krásný holky, které ač jdou spolu, asi ani neví s kým jsou pohromadě a co je kolem nich. Všechny tři mobily jedou na plné obrátky. Je mi jich líto, ale asi by neporozuměly, proč! Takový fosil přece o krásách mobilu ví houby! Mají pravdu, vědomě vím jen ty nezbytné houby a jsem za to ráda. Něčí vládu nade mnou chci mít co nejmenší. Fosilní Střelec, no! 🙂
Ha, teď mě napadlo! Je možné, že jak tak spolu jdou, si místo hovoru píšou? To by byl, panečku, vyšší level! :-))
Mám nokii, tím je řečeno vše. Telefon je na telefonování. Na mapy a internet mám tablet, kroky a hlavně plavání mi počítají hodinky.
Jo, to je taky systém. Já třeba nemám tablet – mobil mi ho nahradí.
My máme tablety dva – jeden naviguje, zatímco v druhém se hrabu a hledám kam vlastně pojedem. Mobil je na plánování malej, ono je dost poznat i velikost tabletu. Nechápu jak můžete jet v mobilu internet.
A hlavně když jsem x dní někde v lesích, nemusím řešit nabíjení, prostě vím, že i po týdnu bude mobil schopný zavolat. Hodinky, když v nich nepoužívám GPS funkce, vydrží taky víc jak týden. Dokonce zvládly 2 dny záznamu chůze s GPS na jedno nabití a nejspíš by daly i třetí, nabíjela jsem pro jistotu.
Bankovnictví – uvědomujete si, že když vám někdo šikovně zaviruje mobil, ví všechno? Včetně všech přístupů do banky, vašeho obličeje i otisků? Jako normálně nejsem moc paranoidní, ale v tomhle mám ráda svou jistotu, že SMS na nokii jsou prostě neprůstřelné.
Samozřejmě se nad bezpečností zamýšlím a řeším ji tak, jak se normálně dá. Potíž je v tom, že momentálně je to tak daleko, že jediné bezpečí je v tom, že nikoho „důležitého“ nezajímáte. Těch zdrojů dat o člověku je už moc i bez aplikací chytrých mobilů.
No, tvoje peníze jistě někoho zajímají a jako základ pro to, aby se k nim nikdo nedostal, vidím to, že musím spojit dvě věci. Ne znalost něčeho (heslo, otisk,…), protože to co se nemění, to jednou zadáš a už to mají. Takže potřebuješ něco co se mění a není to součástí toho, kde zadáváš přístupy. SMSky na jiný, nejlépe „hloupý“ telefon jsou jednoduché a pokud má uživatel dostatečné IQ na to, aby si je přečetl, tak neprůstřelné (narážím na případy, kdy uživatel potvrdí komukoliv cokoliv, to prostě nepochopíš). Když se teď tvůj mobil „rozhodne“ ukrást ti všechny peníze – má k tomu vše potřebné?
Žijeme podobně, Nokia, nabíjím jednou za týden až čtrnáct dní. Telefonuje, posílá SMS. Na domluvu to stačí a přece jen si raději povídám „z oka do oka“.
Na cesty bereme tablet s mapami. Přece jen je větší..
Být on line nepotřebuji, své fotky ukazuji málokdy, většinou jen na vyžádání při společném posezení.
Na plánování se mi osdvědčil klasický plánovací diář.
Ano, ve spoustě obchodů odpovídám: „nemám aplikcííí“.
Ale zase nikdo netuší kolik rumu a jiných destilátů kupuji 🙂
Jo a většinou platím penězi.
Roku 20 jsem lezl na Ostrý Roháč. Mobil vypadl a letěl a skákal a kutálel se do hlubin stovky metrů výškových. Inu co s tím, než něco pořídím, budu bez mobilu. A on to byl docela problém! V bytě jsem neměl jediné hodiny, tak jsem vstal a šel do práce čistě podle slunce a probuzení se(byl jsem v práci první 😀 ). Pak jsem se nemohl dostat do internetové banky, ta zpropadená KB už umí jen ověření přes aplikaci. Pak jsem nemohl používat sdílená kola a koloběžky v Olomouci. No nakonec jsem v práci nějak mý hodně starý telefon získal…
S bankami je to bez mobilu čím dál tím větší problém. Oni prostě s existencí „výhradního telefonního čísla uživatele“ počítají.
Oni mi ale neuznali ani tlačítkový mobil
Takže ani to nejjednodušší potvrzování pomocí kódů?
Ne, jen app
KB umí i bez chytrofonu – já se stále u KB bez aplikace přihlašuji jménem a heslem a kódem z ověřovací SMS …
Stala jsem se tak trochu součástí svého telefonu (ano, mé kočky a mí psi jsou všude, s vnoučaty šetřím – to je na rozhodnutí jejich rodičů).
Krokujeme, cvičíme, dýcháme spolu. Ba i spánek mi počítá, abych já sova nespala málo 🙂
Jen mu občas dám volno, když dojdu z práce a odložím jej na botník (na chvíli za něj počítají hodinky). Pak ovšem na mě hartusí ostatní: „A na co máš ten telefon, když se ti nemohu dovolat, co? A co ty ´chytrééé´ hodinky, co?“
Jenže oni neví, že mám dobu ticha – „vzdálili jste se od mobilního telefonu“ tiše mi oznámí ta malá chytrá placička na zápěstí 😀
Tak, prosím, na chvíli pššš…
On umí počítat i spánek? Tak to je pokrok, o tom budu uvažovat.
Pro mě je mobil hlavně dostupný blbník – ztrácím lístečky, papíry, zapomínám co, co se mi řekne. Takže si to všechno píšu do kalendáře, do poznámek a fotím. Takže za mě hlavně externí paměť. 🙂
No jéje. Externí paměť.
Co neví mobil, to neexistuje :D.
A externí databanka. Co když si během hovoru na výletě vzpomenu, že potřebuju někomu ukázat, jak vypadá perlička, nebo komu je příbuzná kytka, kterou zrovna míjíme. 😉
Akorát na placení jsem konzerva. Existenci bankovnictví jsem mu zatajila. Třeba mě nakonec donutí, ale zatím vzdoruju 😀
JJ, naprosto souhlasím 🙂 Ostatně zatímco digitální dokumenty mám ukládané a logicky tříděné, v papírech mám obvykle chaos… 🙂
Je skvělé chytrý mobil mít – a umět se od něj vzdálit 🙂
No u mého prastarého jedenáctiletého neandroidího polochytrého dotykáče alespoň nehrozí, že bude chytřejší než já – i když tedy kdo ví, on je na tom furt stejně, ale já už jedu šupem dolů 😀 …
Můj otec to vidí stejně:))