HOST DEDENÍKU – Aplír: Příběhy za obrazy (3)

Většinou v literatuře se konkrétní text stává inspirací pro ilustrátora. Napadlo mne naopak psát příběhy pod vlivem dojmů z jednotlivých obrazů. Zkuste poznat obraz podle příběhu!

 

Stoslůvky jsem začala psát díky literární výzvě Duben měsíc drabble. Potom mě napadlo zveřejňovat je postupně v rámci autorského čtení pod názvem 100 obrazů a sto příběhů na sto slov a doprovodit text videem.
Zvu vás ke sledování další dílů.

 

Vůz na seno

Obraz:
John Constable (1776 – 1837): Vůz na seno
1821, olej, plátno, 130,2 × 185,4 cm
National Gallery, Londýn

Drabble:
„Zmizni! Tady je mé teritorium,“ poštěkává pes na břehu. Muži ho ignorují.
„Jedeš pryč!“ šelma výhrůžně vrčí.
„Konečně jsem je zahnal do vody. Ještě na ně vypláznu jazyk.“
„Prr. Počkej, co blázníš, tudy neprojedeme. Je tu hloubka.“
„Vidíš ten černý mrak, musíme si pospíšit. Nebo všechno seno promokne a veškerá práce přijde nazmar.“
„Tohle nedopadne dobře.“
„Nesýčkuj. Zkrátíme si cestu. Zpátky se senem pojedeme přes brod.“
„Já nevím, že vždycky musí být po tvém,“ nespokojeně odfrkne bratr.
Potom si všimne dívky na lávce. „Teď chápu! Ty frajeříš před Marií, abys na ni udělal dojem. Pche, vejtaho, ještě se ti vysměje.“

 

Ráno v ulici

Obraz:
Vojtěch Bartoněk (1859 – 1908): Kořist obchůzky (Ráno v ulici)
1902, olej, plátno, 64 × 79 cm
Muzeum umění Olomouc

Drabble:
Syrové ráno. Slunce ještě nestihlo vysušit kaluže, ale policajti už stačili zadržet skupinu chudáků. První žena celá zahalená, ale stud se jí nepodařilo zakrýt. Matka s dítětem v náruči stydlivě, odevzdaně klopí oči. Koukni na tu chátru,“ říká s despektem mlékařka své zákaznici.
Slečna v červeném šátku na ni nechápavě hledí s němou výčitkou: „Jak můžete být tak zlá? Ještě sice máme svobodu, ale kvůli vám, zrádkyně, jsme spoutáni neviditelnými řetězy. Ani mužský za námi je nedokážou zpřetrhat. Máte radost, že nás vedou? Co by dělala na našem místě? Jsme připoutáni k bídě jako ten pes k vozíku s konvemi.“

Dede: tak co, jak na vás dnešní obrazy působí? 🙂

 

Aktualizováno: 14.3.2023 — 14:03

41 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Aplír, oba obrazy se mi moc líbi, stejně jako tvé ústní popsání „děje“. Ani jednoho malíře neznám, ale moc děkuji anonymu za odkaz k prvnímu obrazu, fakt jsem užasla, jak málo se malířem vybrané místo za dlouhých 200 let změnilo.

    Druhý obraz je provedením také krásný, téma bohužel smutné, ale tak detailně, že přímo živě a tedy jasně zvěčňuje tehdejší strádání chudých lidí. „Poslat šupem“ jsem znala, ale jeho původ ne, tak i za to děkuji. Od toho určitě jsou výrazy „tak šupajdi“, tak šup, šup“. Jen pro současníky jsou to spíše úsměvná slova, jejich původ rozhoně úsměvný nebyl.

    A děkuji i za odkazy na články Abyt, přečtu si je večer (tedy u nás). Její předčasný odchod je moc smutný.

    1. Maričko, děkuju. 🙂 Jsem ráda, že se Ti obrazy líbí a těší mě, že i povídání k nim.
      Je zajímavé poznávat původ slov. Některá zavál čas a ani nedokážeme určit, co vyjadřovala. U jiných se jejich význam přenesl, známe jen ten a co původně znamenala, už ani nevíme.
      A přesně, jak píšeš, odvozenin od slova šup je víc. Tak mě napadá třeba ještě šupito presto.
      To je viď – od obrazů k etymologii. 🙂

  2. Dva obrazy a dvě stopětky. Moc se mi líbí ten první obraz i rozverné povídání o něm. Hned se mi vybavila detektivka Příliš mnoho konstáblů od Ngaio Marsch, která byla tak trochu inspirována právě obrazy J. Constablea. 🙂

    Druhý obraz je krásně namalovaný, ale téma smutné. No jo, nebylo lehké žít na začátku minulého století, kór, když se živobytí nedostávalo. Ona i ta mlékařka si jistě nemohla moc vyskakovat, ale přece jenom obživu pro sebe a rodinu měla.

    1. Díky za sdílení Tvých pocitů.
      Detektivku neznám.
      Na druhém obrazu je zachyceno, jak četníci vedou lidi postrkem, neboli šupem. Za Rakouska-Uherska šlo o konkrétní termín z oblasti veřejné správy a trestního práva. Zjednodušeně řečeno, každý člověk měl takzvanou domovskou obec, mohl se pohybovat mimo ni, ale když tam prováděl něco nepřístojného, co však ještě nebylo na vězení, byl do své domovské obce za policejní asistence za trest poslán.

      1. Ano, o postrku vím. Tuláci holt nebyli nikde příliš dobře přijímáni, a ani nemuseli být cikány, jak je vidět na obraze.

  3. U prvního obrazu mě zarazilo to, jak je ten dům blízko vody… No a myslela jsem si, že pes pobíhající po břehu patří k povozu a jen se mu nechce do vody (zkušenosti s kavalírkami- ani jedna nebyla a není vodomilná).
    Na druhém obrazu vidím jen tu bídu. Četníci, kteří tam hlídkovali, většinu místních znali, nebylo to jak dnes, kdy jen projedou autem. Ženy by sbalili tak za prostitutci nebo drobné krádeže, tady mi to připadá, že je vedou na služebnu. Byla to smutná doba.

    1. mě se u scény s četníkem vybavila scéna od Dickense z vánoční koledy – Bída a Nevědomost..ty děti u Ducha Vánoc pod sukní… je mi z toho obrazu úzko..jo,za Rakouska-Uherska platily jiné zákony..kdo ví,jak bylo těm četníkům, když denně vodili ty bídné..drásalo je to nebo byli otupělí,nebo jen na rozkaz…

      1. Díky Sharko.
        Museli. Byla to součást četnické práce. Ale dívat se na chudobu určitě nebylo jednoduché. A daleko nejhorší patřit mezi nemajetné. To myslím, platí vždy napříč dobou a zeměmi.

    2. Díky Matyldo za komentář. Je pěkné, jak první obraz vnímáš skrze své psí miláčky.
      U druhého obrazu máš pravdu. Ty lidi vedou do jejich domovské obce. 🙁

  4. Milá Aplír, opět krásné a opět k zamyšlení. Ten obraz dokonce znám! A pamatuju si ho, protože jsem se nad ním zastavila (koně, že jo:)) Akorát já jsem si představovala, jak kočí uprostřed pracovního dne nechá koně schladit a napít a moc mě ta péče potěšila – děvčete jsem si ovšem nevšimla:))
    Ten druhý… ten je hodně vypovídající a bolavý. Velmi dobře namalovaný, protože to zoufalství a beznaděj z toho člověk cítí. A víš, co by zajímalo mě? Co si myslí ten četník! Jestli je mu taky trapně, že se takhle chová k ženám s dětmi, nebo v nich vidí jen chátru…

    1. Milá Dede, díky za komentář. Je zajímavé, co další při pohledu na obraz vidí, jak ho vnímají.
      A ten četník? Patřilo to k jeho práci. Musel vést lidi postrkem do domovského města – viz komentář výše pro Yagu.
      Když měl někdo s takovými lidmi soucit, muselo to pro něho být velmi těžké.

  5. Aplír, díky! Krásné! Moje oblíbené téma,voda, pes, no, jak jinak. Tak se plavilo a jezdilo brodem přes mou řeku a vyprovázející pes se zaháněl domů,dnes mi to evokuje mé dětství.Krásný obraz.
    Druhý obraz,to je bída žití,která mnohé malíře fascinovala a provokovala k tvorbě. Smutné to bývalo a potulky byly zakázány. Takové lidi většinou čekal jen chudobinec,to dnes nemáme,obraz však zůstává.

    1. Jenny, díky za odpověď. Je zajímavé, co vše může vyvolat vzpomínky. Obraz, fotografie, melodie ale i vůně. Jsem ráda, že jsi se na chvíli vrátila do dětství. 🙂
      Máš pravdu, potulky byly zakázány, ale zase byla menší kriminalita.

    1. Díky Alex, za to oznámení. Už mi taky došel mail a chtěla jsem to sem dát.

      Milá Abyt, doufám, že ses tam za duhou setkala se všemi svými přáteli, lidskými i zvířecími. Že ti U kance přisunuli další židli a máš další místo, kam zajít na kus řeči s lidmi, kteří tě měli rádi.
      Nezapomeneme na tebe… ❤️

      Upřímnou soustrast rodině

      1. Kdepak Dede,
        ona sedí v čele..před sebou popelník na klíně kočku a vykuřujou si s Bedou a Rputí a s HanouW a plánujou Velké setkání Zvířetníků…a než ho doladí,uplyne spousta času a my tam tak nějak postupně přijdeme a s tím plánováním budeme pomáhat..a jednou to vypukne 😉

      2. Ach jo, Abyt, nějak se to v poslední době sype. Kolega, strašně hodný člověk, pak bývalý spolužák ze základky, který si mě tu našel, dlouho jsme si psali a volali, a teď další rána. Vzpomínám na Aneška, jestli mi něco uniklo, tak se omlouvám.

            1. Všechno si to nechám na večer,svíčku zapálím a budu trochu vzpomínat, taky na medvěda s popelníkem. ❤️ 🙂

          1. Dozvěděla jsem se to včera nejprve z Hadopasů – a hned jsem si musela najít Aneška, který mne trošku ukonejšil. Brutální Abyt bude chybět, tak jako ostatní zvířetníci, co si vyšlápli na Duhový most. Myslím, že u Kance to začínají hrát na přesilovku…

            Hodně sil rodině…

            1. Dozvěděla jsem se to z mejlu, nějak se poslední dobou nemůžu dostat na Hady.
              S tou přesilovkou máš bohužel pravdu, ale jednou to bude mejdan všech mejdanů 🙂
              Rodině upřímnou soustrast…

    2. Abyt jsem neznala. Odchod toho, koho jsme měli rádi nejvíc zasáhne blízké, protože pak hodně chybí. Jemu samotnému už nechybí nic.
      Všem, kdo ji znali upřímnou soustrast.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN