Stojím u sporáku, když se mi najednou do dlaně nasune dlouhá vlčí tlama a ozve se blažený povzdech, když ji automaticky pohladím. Nemusím se koukat, kdo mě poctil svojí společností – tohle dělá jenom Ari.

Je to vždy taková milá malá osobitost, kterou si na nás zvířata vymyslí – většina psů má ráda klasické psí drbání a mazlení, většina koček má ráda obvyklé kočičí libůstky. Nicméně každý z nich má i svoji osobitou cestu, jak se rád mazlí zrovna on:))

Když to u nás vezmu od začátku, tak Max miloval drbání na hrudníku s pod krkem, když přitom ležel na zádech a předními packami si tu mazlící ruku tiskl k sobě. Všichni moji psi se v této poloze mazlili a mazlí, ale jen Max měl ten svůj „chvat“, kterým si mazlící ruku u sebe aktivně přidržoval. A většinou k tomu slyšel: To víš, že jsi můj!“

Max coby pán v letech

Kazan byl srandista a veselý extrovert, ale mazlit se moc neuměl. Když s ním zacloumaly city, šel ke mně a velmi silně si ke mně přitiskl hlavu a funěl blažeností, když jsem ho k tomu drbala v hedvábných chlupech za ušima. Když jsem přitom náhodou seděla na kancelářské židli, která měla kolečka, uměl mě roztočit nebo poposunout – tak moc chtěl být blízko mě!:))

Daník se velmi rád zjevoval v mé blízkosti v podobě ležící černé huňaté koule s vyčítavými srpečky v očích: „Už tady ležím celou věčnost a ty sis mě nevšimla!“ Byl takhle schopen se trpělivě teleportovat z jedné místnosti do druhé, podle toho, kde jsem zrovna měla práci – vždy jsem ho už našla zakoulovaného:))

Na to byla jediná odpověď – zabořit mu ruce do hřívy a drbat citlivý krk. Měl rád, když jsem mu k tomu něco špitala, pak odpovídal mručením. A taky se strašně rád choval u Marka na klíně! Vůbec mu nevadilo, že je pětadvacetikilový vlček, nechal se chovat v náručí nadšeněji než kdejaká kočka:))

Prémiové foto – Daník na výsluní, za ním zamrzlé jezero (duben 2008, na ledě se ještě dalo chodit – a klouzat:))

Berry byla mazlivka odmala, milovala jakýkoliv druh fyzického kontaktu, pokud to ovšem neobsahoval česání. Ze všeho nejraději ale měla, když jsem jí „pochovala“ celou hlavu a přitiskla si její tvář ke své. Když jsem seděla u počítače nebo s knihou, a pejska došla k názoru, že je citově deprivovaná, vylezla mi předním půlpsem na klín, zastínila všechno, co jsem dělala a strčila mi hlavu k obličeji – prosím pomazlit! S její velikostí jí to jde samo, jen se za chvilku kapku pronese:))

Ari je náš Dr. Jekkyl a Mr Hyde. Zatímco k cizím lidem je rezervovaná až nevrlá, doma je to mazlítko na nožičkách. Miluje jakékoliv hlazení a drbání, ale přitom třeba k vítanému člověku obvykle doběhne nadvakrát – nejdřív letí plna nadšení, že už je ten někdo doma, ale než ji člověk stačí pohladit, otočí se a pádí pro něco, co tomu dotyčnému může přinést jako dárek – obvykle nějakého oslintaného plyšáka. Radostí se zauzluje až potom:))

Ale když chce, jen tak sama od sebe, vyjádřit svoji náklonnost, vsune člověku do dlaně čenich, nechá si laskat tlamu, hladit přes zavřené oči a případně i drbat pod bradou. Funí potěšením a potom hladiče důkladně olízne. Ona je vůbec takové naše olizovátko – Patrik i Kačenka při setkání s Ari obvykle rovnou zavírají oči, protože psina naše „štěňata“ ráda olízne důkladněji:)) Tak mě napadá – Berry nás neolizovala vůbec, nebo jen velmi zřídka… no, jsme všichni stejní a různí zároveň.

A tak se dnes ptám: Jaká mazlící specifika si vyvinuli vaši zvířecí přátelé? V čem jsou stejní a v čem originální? A jak se s nimi rádi mazlíte vy?:))