Udělala jsem si radost komentovanou prohlídkou Národního divadla. To byla taková krása! Už dlouho jsem tu nebyla, a tak jsem jen údivem vydechla při vstupu do zlatého sálu, který se blýskal přepychem a uměním. Je to opravdu chlouba našeho národa.
V hledišti je celkem 986 míst k sezení, sklápěcí sedačky jsou potažené vínovým sametem, jsou jako polštáře pohodlné a každá z nich má pod sebou řadu průduchů pro cirkulaci vzduchu. Hned vedle jeviště jsou po obou stranách prezidentské a premiérské lóže, prý už ale dlouho zejí prázdnotou.
Jeviště zakrývají hned tři opony. Železná, která vypadá jako ze zlatých destiček, váží 12 tun a tlustá je 15 centimetrů. Dokáže spadnout k zemi během pár vteřin a případný oheň udržet až 40 minut. Druhou, tou nejkrásnější, je malovaná opona od Vojtěcha Hynaise z roku 1883. Vznikla za pouhých 90 dní jako náhrada za původní oponu od Františka Ženíška, která se 12. 8. 1881 v prach obrátila při velkém požáru. Stihla tak zazářit jen ve 12 představeních.
Hynaisova nová opona se ale tehdejšímu vedení příliš nelíbila. Postavy prý na ní byly moc hubené oproti kyprým Slovanům, oblečení bylo moc francouzské a barva měla mdle nazelenalý nádech. Nestihli ale znovu zakázku zadat jinému malíři, a když se pak mělo divadlo po požáru znovu otevírat, byla jim Hynaisova opona dobrá. Neschválená tak visí v divadle dodnes a je dokonce národní kulturní památkou.
Třetí je běžně užívaná, ručně ovládaná opona z červeného sametu. Nad jevištěm je zlatým písmem nápis NÁROD SOBĚ jako připomínka toho, že jsme se uměli semknout a z darovaných peněz znovu naši Zlatou kapličku postavit. Nad hlavami diváků visí nádherný zlatý lustr, který je 5,5 metrů vysoký a váží 1860 kg. Tvoří ho 7 prstenců, na kterých je vyskládáno 200 elektrických žárovek.
Původní byly plynové… ano, ale bohužel i lustr se při požáru úplně roztavil. Byly z něj pak vyrobeny malé upomínkové předměty, jejichž prodej také přispěl na obnovu divadla. Lustr se vytahuje nahoru na půdu otevírací ozdobnou mříží. Tam se pak čistí a vyměňují žárovky. V celé budově Národního divadla byste napočítali 80 bronzových bust našich slavných osobností.
Je tu spousta uliček a pater, pro mě úplný labyrint. Ve třetím patře suterénu, které je už pod úrovní hladiny Vltavy, jsou pak k vidění základní kameny ND. Na nich jsou jména darujících měst a čísla, v jakém pořadí byly položeny. Ve velkém žulovém kameni č. 3 je ukryta zakládací listina ND, zlaťáky a kamínky z vězení v Kostnici, kde upálili mistra Jana Husa.
Prohlídka byla úžasná! Jen škoda, že nás kvůli sněhu nepustili na střechu, na to jsem se těšila. Tak někdy příště.
Děkuju moc Kláře – ty fotky opravdu stojí za to – a hned se ptám: byli jste někdy v pražském Národní divadle? Býváte tam častěji? Jak na vás působilo? 🙂
V Národním divadle jsem nikdy nebyla, je mi to líto. Nicméně aspoň něco – máme úhlavního kamaráda, po jehož předkovi se tam jmenuje dokonce nějaká z těch mnoha síní a předsíní, ten jeho předek byl jeden z umělců tzv. generace Národního divadla. Všichni potomci pak plus-mínus u umění zůstali, ať už z praktické nebo teoretické strany. Teď se klube další generace, kamarádova starší dcerka se taky „potatila“.
V ND jsem byla mnohokrát a vlastně jsem jezdila do PHY za tímto účelem. Později i s vnučkou.Mám k Národnímu divadlu osobní vztah,už jsem o tom psala. Můj praděd stavitel arch. Čeněk Gregor, ND ,po požáru dokončoval a v podstatě dostavěl. Doufám, že ještě ND navštívím. Díky za bezvadný článek a krásné fotky. Když jsem v ND, mám úplně nádherný, téměř posvátný pocit a úctu k tomu , co všechno ,ti co se podíleli na stavbě, výzdobě,atd. dokázali, pro celé generace národa.
Přeji hezký den Jenny. Tak to je krásný! Teď se usmívám a v duchu si říkám, jak musíte být hrdá na pradědečka. Protože Národní divadlo je opravdu skvost a drahokam. Já jsem se nemohla vynadívat. A pocity jsem měla úplně stejné. Člověk tu cítí národní hrdost a obdiv nad tím, jakou krásu nám tu předkové postavili. Teď jsem si o Vašem dědovi četla… a teda, takových významných budov postavil.
Tak tady v této kapličce národa jsem byla poprvé jako dítě s babičkou na klasice „Prodaná nevěsta“ Později,jako jako studentka a členka “ Divadelního klubu “ vícekrát a naposledy, asi před 20 lety na „Sluha dvou pánů“ Vždy to byl pro mne úžasný a posvátný zážitek Díky za krásný článek a fotografie
Moje maminka z výplat rodičů dávala menší sumu do „kulturního fondu“ jak tomu říkala, takže do ND (a nejen tam) jsme od mého dětství chodili hodně často. Ale v zákulisí divadla ani v jeho různých chodbičkách jsem nikdy nebyla. Tak děkuji za hezký čláenk ráda jsem si o „tajích“ divadla přečetla a koukla na nádherné fotky. Též jsem nevěděla, že divadlo má „sklepní prostory hluboko pod hladinou Vltavy a co skrývají.
Skoro vyždy jsme se po představení běželi-jako řada ostatních-postavit k zadním dveřím divadla, abychom vyděli vycházet herce či zpěváky a lidé jim znovu tleskali. Nepamatuji se, že by k některým někdo přiběhl s programem a žádostí o podpis. Asi se to tenkrát nedělalo, nevím, jestli teď ano.
V r. 1970 mě anglický kolega v práci pozval do ND, měl lístek navíc. Dávali Nabucco, které jsem nikdy neviděla (a neznala), tak jsem šla. Měl skvělé lístky v první řadě na galerii a divadlo bylo nabité. Hudba opery mě tedy nijak nenadchla, děj hodně komplikovaný. Tedy dokud nedošlo na sborový zpěv Židů.To bylo melodicky něco tak úžasného a potlesk byl dlouhý, ohlušující. Právě kvůli téhle části, která se stala jakýmsi protestním symbolem tehdejší české doby se opera stala vládě trnem v oku a opera byla z programu dost rychle stažena. Myslím, že i na čas zakázaná. Žádnou jinou část z opery bych dnes nepoznala, ale sbor Židů dodnes zůstává její nejslavnější melodii.
Třeba tahle ukázka:
https://www.youtube.com/watch?v=cpciFS3VYH8
Tak to je krásný příběh. Takový kulturní fond je moc šikovná věc. A chodit na představení do Národního, to je velká sláva. Taky miluju potlesk na konci představení a to, když mi začne běhat mráz po zádech při nějaké skladbě. Tak jste mě navnadila, že jsem si teď sbor Židů z Nabuka pustila a teda… to je vážně silný a krásný. Jakmile se tóny rozeběhly, tak je mi jasné, že to znám. A je to krásný. Hezký víkend přeju.
Klári, upřímně Ti přeji ten nezapomenutelný zážitek! Národní divadlo mne nepřestává udivovat svojí krásou a důstojností, je jedinečné. Byla jsem v něm jako malá holčička s rodiči ( na Prodané nevěstě a Čertovi s Káčou), pak jako dospělá na prohlídce celého divadla a zázemí před velkou rekonstrukcí a díky kolegyni, manželce pana architekta Ing. Řepy potom na komentované prohlídce po rekonstrukci – tehdy jsme mohli vidět i místa, kam se běžně návštěvníci nevodí. A jak čas šel, podařilo se, že jsme dostali lístky na Sluhu dvou pánů s M. Donutilem a seděli jsme v přízemí, krása. děkuji za krásný článek a fotky, zase jsem se přenesla do atmosféry naší Zlaté kapličky 🙂
Moc děkuju Evi za krásný komentář. Tak to máš divadlo „prozkoumané“ skrz na skrz. 🙂 To musí být zážitek, smět i do zázemí. Já mám kamaráda, který tu byl jednou na takové speciální prohlídce, kdy dokonce vjeli lodí z Vltavy do podzemí pod divadlem. Já mám tyhle komentované prohlídky moc ráda, i když je tedy dost okleštěná. Vlastně se člověk podívá „jen“ tam, kde se běžně dostane v rámci návštěvy divadla při představené. Sluha dvou pánů, to musel být zážitek. Já ho viděla jen v televizi, záznam z inscenace a pan Donutil je teda třída. Fajn víkend přeju.
Návštěva Národního divadla je pro mne svátek a tak mne trochu mrzí, když návštěvníci nejsou svátečně oblečeni. Asi jsem trochu dinosaurus, ale takhle to mám. Jezdíme s kamarádkou do Teplic na filharmonii a tam to opravdu bývá módní přehlídka. A strašně moc tam potom křičí ty džíny a ošuntělý svetr. I když tam to je vidět jen mimořádně
Taky je pro mě návštěva Národního divadla taková posvátná a určitě bych volila sváteční oblečení. Ale zas na druhou stranu trochu chápu třeba cizince, který jde na představení v džínách, protože prostě s sebou nevozí oblek. 🙂 Je takový hezký, když jdu v podvečer okolo Národního, tak tu stojí hloučky lidí, na kterých je podle oblečení vidět, že si jdou užít představení v ND. Hezký víkend přeju .
Fotky i článek jsou super.
Díky. 🙂
Moc děkuju, to mám radost 🙂
To musela být skvělá akce, díky, že jsme mohli také nakouknout – fotky o té kráse bezvadně vypovídají.
Pokud si pamatuji 🙂 , byla jsem v ND všehovšudy dvakrát – jednou na Rusalce, jednou na Obsluhoval jsem anglického krále, Jana Dítěte nejstaršího tenkrát hrál geniálně Josef Somr. Pokaždé jsem tu návštěvu brala jako velký svátek.
A jen taková perlička se mi vybavila, že totiž nejen Národ sobě, ale na stavbu ND nemalou částkou přispěl i císař František Josef a další členové habsburské monarchie. 🙂
Já už dlouho na žádném představení v ND nebyla 🙁 Naposledy před pár lety na Rusalce. Ale bylo to nějak nově zpracované či co a moc se mi to nelíbilo musím přiznat. Je to velký svátek, návštěva Národního, skoro posvátná událost 🙂 A takhle na prohlídce, kde je člověk jen v malé skupince a jinak celé divadlo prázdné, to je teprv parádička. S tou sbírkou na ND…máte úplnou pravdu. Ono se sice traduje, že jsme si na opravu vybrali peníze mezi lidmi, ale šlechta přidala velkou část.
V Národním jsem byla jednou jako malá, asi 10-11 letá holčička s našima, na Lucerně. To divadlo jako takové jsem moc nevnímala, pohádka mne nadchla. Potom jako studentka jsem tam byla na Carmen. Strašně jsem se těšila, hudba a zpěv neměl chybu, ale nebyla to provedením ta „klasická“ Carmen, kostýmy- kožené bundy, jezdili tam na motorkách… to mne dost zklamalo. Ale to už jsem tu nádheru divadla vnímala.
I v Mostě je krásné divadlo, sice moderní, ale hezké. A souhlasím s Míšou to nové v Plzni se teda moc nepovedlo.
Tak to věřím, takové jedno zklamání jsem si taky zažila a zrovna v ND. Moderní Rusalka… též mě to nenadchlo. Ale divadlo je tak nádherný uvnitř, že to vynahradilo. Hezký víkend a děkuju za komentář.
To jsou vážně famozní fotky!
V Národním jsem byla jako holka mockrát, mívali jsme lístky pro študáky za pár korun (myslím, že 20,-) až pod strop. Herci z té výšky vypadali jako trpaslíčkové, ale nám to nevadilo.
Pamatuji i na úžasnou výzdobu, i když tenkrát mírně omšelou. Z Klářiných fotek vypadá mnohem zářivěji a víc velkolepě.
Teď už jsem tam nebyla víc než 20 let, chci vzít děti, ale nějak mě neláká repertoár, tedy spíš jeho zpracování.
Moc děkuju milá Kytko 🙂 Divadlo je úplně nádherný! Byla jsem úplně paf. Ono je opravené a září jako ze zlata 🙂
V ND jsem nikdy nebyla a proto děkuju za milou reportáž a nádherné fotky – na nich je to opravdu zlatá kaplička.
Znám brněnské Mahenovo, které je též krásné, ale dlouho jsem v něm už nebyla – myslím, že to bylo naposled ještě mamkou, to už bude takových sedm roků. Nyní chodíme (tři sestry 🙂 ) hlavně do Městského divadla Brno, které sice není zdobné, za to tam dávají úžasné kusy – zrovna teď v neděli se chystáme na My Fair Lady (ze Zelňáku) a moc se těším! Brněnská muzikálová scéna je prostě nej. A kdo jste okolobrněnští – běžte na Devět křížů (tím myslím muzikál, ne motorest 🙂 ). Naprosto strhující
Já moc děkuju. Bylo to úžasný a zas úplně jiný, než když jde člověk na představení. Ale je to fajn obojí. Taky chodím spíš do jiných divadel hlavně kvůli repertoáru, co mě baví třeba víc než balet, ale podívat se alespoň jednou v životě do ND, to je prostě zážitek. Přeju hezký víkned a zdravím z Prahy na Brněnsko
Krásné fotky a milé povídání, děkuji.
Jako mladá žába jsem dostala k narozeninám návštěvu představení v Národním divadle.
Bydlela jsem tehdy při studiích na privátě u rodiny v Újezdě u Brna, kde sídlila firma Divadelní technika. A její zaměstnanci dostali jako odměnu za tehdy velmi rozsáhlou rekonstrukci ND právě představení v kapličce, tak mne vzali s sebou.
Úžasný den. Slávka (paní bytná) mi půjčila černé sametové šaty a perly po babičce, vyčesala jsem si drdol a vyrazila s ostatními za kulturou. Klasický balet Kytice s panem Harapesem, to byl po okouzlení historickou budovou druhý největší zážitek mého mladého života.
A držím si jej v paměti dodnes.
Já moc děkuju za krásná slova. 🙂 Úplně se usmívám, když ten příběh čtu.
Fotky jsou skutečně krásné!
V ND v Praze jsem nikdy nebyla, v brněnském divadle Mahenově jsem co by dítě měla předplatné. O přestávkách jsem jej prolézala od „půdy po sklepy“. Je to nadsázka, ale kam se dalo vkročit, tam jsem byla, kromě jeviště a zákulisí. Také je tam spousta chodeb a chodbiček, výklenků.
A tos neviděla zákulisí… a takové podzemí Janáčkova divadla, to je věc!
A občas se dá jít na prohlídku zákulisí.
Děkuju Alex. 🙂 Já byla v ND jen párkrát v životě, a to ho mám v podstatě „za rohem“. Je to velká krása. Ale to ve všech velkých noblesních divadlech. Člověk je tu najednou úplně v jinénm světě. Krásný víkend přeju.
Milá Kláro, tvoje fotky umějí opravdu zářit – jsou nádherné! Zevnitř budovy i ta z venku – to zrcadlení!
Jsem ostuda, v Národním jsem nebyla už věky a věky… a mám takový ošklivý dojem, že až na jednu výjimku jsem tam byla vždycky na Prodané nevěstě:)) Protože tam se chodí doprovázet hosté, že.
Jinak za sebe mi obvykle stačí na něj koukat zvenku – mám tu budovu ráda. Ovšem jako „velké“ divadlo jsem mívala radši to Smetanovo, přišlo mi přátelštější, protože je širší a nižší (tedy aspoň v mých vzpomínkách). Také jsem tam bývala častěji – babička i maminka milovaly opery… 🙂
Dede, děkuju Ti! 🙂 Víš co je zvláštní? Že má člověk Národní divadlo v podstatě naservírované přímo pod nosem a tak málo do něj zajde. Mám to úplně stejně. A teď budu za ještě větší ostudu, protože jak píšeš o Smetanově divadle, tak jsem úplně zkoprněla. Vím, že to jméno znám, ale musela jsem si najít, kde Smetanovo divadlo je. No a ona je to Státní opera! 😀 Teď nad sebou úplně kroutím hlavou a směju se. Do Státní opery se chystám příště. Už proběhlo i Stavovské divadlo, to je teda taky krása, jen jsem ještě nestačila zpracovat fotky. Měj se krásně a ještě jednou děkuju.
Pěkný článek a moc krásné fotografie ND.
V Národním jsem byla jako 10-ti letá holčička na opeře Čert a Káča. Měla jsem na sobě šaty s volánkovou sukní a o přestávce jsem cupitala po schodech a zálibně se dívala na pohupující se volánky až jsem se ztratila mamince.
Naštěstí jsem si pamatovala, kde jsme seděly a tam mě maminka našla.
My v Plzni máme také krásné „staré“ Velké divadlo. Máme i Nové divadlo a to tak krásné už není. Na mě je moc moderně vystavěné. Hlediště připomíná spíše kinosál.
Do divadla u nás chodím už od svých 15-ti letech, máme totiž již mnoho let předplatné.
Posledně jsme měli s manželem krásný zážitek.
Protože špatně chodíme a ve starém divadle není veřejný výtah, tak náš kustod vedl zákulisím do provozního výtahu. Šli jsem okolo šaten herců a pozdravili se s hlavním představitelem hry, na kterou jsme šli.
Tedy Míšo, to je zážitek, který hned tak někdo nemá, moc vám to přeji.
Míšo, to muselo být prima! 🙂 Moc ti to přeju:))
Milá Míšo, moc děkuju za pochvalu a krásný příběh. Divadelní svět je moc fajn. Taky ráda do divadla zajdu, ale musím přiznat, že spíš na nějakou činohru než třeba na balet nebo operu do Národního. Krásný den přeju a spoustu dalších zážitků.
Krása veliká! V Národním jsem byla několikrát, ale už před nějakým časem. Asi bych se měla pokusit opět sehnat lístky. 🙂
Musím se přiznat, že jsem byla v Národním na nějakém představení tuším tak 4 krát v životě. A když tady tu krásu člověk vidí, říkám si vždycky, že se musím polepšit. Teď jsem byla zas pro zmněnu na komentované prohlídce Stavovského divadla. To je taky velká krása. A ještě chci do Státní Opery. Děkuju a hezký den a víkend Blážo.
Omlouvám se za plevelení, ale protože jste s námi sledovali život naší vládkyně oceánů a ředitelky zeměkoule Majdy, musím vám napsat, že včera naše stařenka usnula a v požehnaném věku 13 let a 3 měsíců nás tady zanechala bez velení. Odešla tak, jak jsem si pro ni vysnila – v klidu a ve spánku. I když jsme u ní byli oba, ani jeden z nás to nezaznamenal.
Milá Inko, to je mi moc líto! Ovšem aby se novofudlák dožil takového věku, to je fakt unikum – byla u vás šťastná a opečovaná. O klidném odchodu ani nemluvím, to je dar pro lidi i pro zvířata. ❤️
Moc na vás myslím, ta prázdnota je učitě veliká.
Dede už to napsala za mě, tak Majdě jen popřeji pohodlnou cestu za Duhový most a Vám, abyste to zvládli co nejlépe.
Když už to muselo být, berte její klidné poslední vydechnutí jako dar. Vám i jí.
ano, krásný život, klidný odchod…opravdová psí dáma.
Myslím na vás, Majda to měla lehké, pro vás to bude horší.
Je vidět, že Majda byla fenka, která si do života nedala foukat a i ten odchod vzala ve vlastní režii – ano, tohle byl dárek pro vás. Hladím vás po tlapkách…
Děkujeme všem, já jsem strašně šťastná, že odešla tak v klidu, co jsme v důchodu, tak byla s námi a zabírala v obýváku strategické místo. Takže jsme ji měli stále u sebe, když šla na dvorek, tak jsme ji čekovali. Já si ten konec pro ni vysnila a CD to asi vzala na vědomí
Měla krásný život i šťastný odchod za Duhu. Nemuseli jste se bolestně rozhodovat, kdy ještě ne a kdy už. Hladím a objímám.
Inko, až teď dočítám komentáře a čtu tuhle smutnou zprávu. Majda se dožila úžasného věku, jistě k tomu dopomohla vaše láska a péče. Odměnila se vám za to svým klidným odchodem a byli jste s ní. Soucítím s bolestí, kterou prožíváte.
Měla krásný život a krásný konec. Tak nějak bych si to představovala i pro sebe.
Majda se dožila krásného věku a odešla pokojně, i když ten odchod bolí vždycky. Držte se!
Inko! Majda měla s Vámi krásný život! Osobně bych si pro mé psy a pro sebe přála takový odchod. Objímám a hladím po tlapkách. Nádherný pes to byl.
V Praze v Národním jsem nebyla. Byla jsem v Brně v Mahenově divadle, což je taky staré divadlo (a mají tam vystavenou púvodní žárovku z doby, kdy to bylo novátorsky osvětlené divadlo). Železná protipožární opona je tam taky a když jsem řekla: „A co kdyby tam někdo stál?“ tak odpověď zněla, že by to měl rychlý. Zákulisí je spleť uliček, zkušeben, skladišť a neuvěřitelných věcí. V divadelním baru visí reproduktor, ze kterého se ozývá šepot „Pan XY na scénu“, aby herci nemusel sedět za oponou a mohli jít na kafe. A jinak je to divadlo malované, pozlacené a sametové stejně jako Národní, jen nahoře „na bidýlku“ je tak strmo, že mám pocit, že při chůzi po schodech spadnu dolů na luxusní křesla pro bohatší diváky. Prezidentská lóže bývá k dispozici pro platící diváky typu kamarád, ale mám pocit, že tam není nic moc akustika. Nevím, jak v Praze.
Tak ten padací pocit na bidýlku jsem měla taky 😀 A úplně jsem na něj zapomněla, dokud jsi to nenapsala. 🙂
„Měl by to rychlý“ je lakonické a přesné 😛
Tak jsi napsala, o čem jsem přemýšlela – souhlasím i s tou akustikou. Oponu jsem neviděla, ale byli jsme se podívat na místo, kde mělo to první elektrické osvětlení svou elektrárnu. Taky moc pěkný kousek technické historie. Jdu najít odkaz.
https://druhebrno.cz/Tema/Prvn%C3%AD%20brn%C4%9Bnsk%C3%A1%20elektr%C3%A1rna
A musím Kláře pochválit luxusní fotky, v každém smyslu toho slova.
Moc děkuju za pochvalu, to mě těší. 🙂
Divadelní svět a život je prostě báječný. A všechna divadla jsou tak krásná. Teď jsem byla pro změnu i ve Stavovském divadle, to je zlato-modro-bílé. A dirigoval tu své opery Mozart. Přeju hezký víkend Matyldo a děkuju za milý komentář.