V dnešním dílu seriálu o předení se podíváme na to, jaké existují typy kolovratů, kde a za kolik se dají sehnat a jak se nenapálit a nekoupit si místo kolovratu jenom „SWSO“. Tuhle vtipnou zkratku jsem pochytila na sociálních sítích. „SWSO“ znamená „Spinning-Wheel-Shaped Object“, tedy „předmět ve tvaru kolovratu“ – takové to, co lidi využívají jako dekoraci, ale nefunguje to. 😀 A nebojte, i já jsem se jednou nachytala.

Začneme stručným přehledem základních typů kolovratů. Existuje několik možností napínání hnacího provázku, který spojuje kolo s cívkou, na niž se při předení příze navíjí. Sama pořádně neznám jejich názvy a jelikož jsem se už osobně setkala s různým napínáním a připadalo mi, že na pohodlí během předení to nemá vliv, je víceméně jedno, se kterým bude pracovat začátečník.

Ležatý a stojací kolovrat

Dále se kolovraty dělí na vodorovné (ležaté) a svislé (stojaté). Ležaté kolovraty mají cívku k navíjení příze umístěnou vedle kola, zatímco stojaté ji mají nad kolem. Stojaté jsou obvykle menší, už z principu nezaberou tolik místa a řekla bych, že v našich krajích byly i oblíbenější a v bazarech jsou častěji k sehnání. Stejně jako v předchozím případě je to ale otázka osobního vkusu – někdo má radši jeden typ, jinému se líbí ten druhý. No dobře, někomu se začnou kolovraty doma hromadit a nutně potřebuje mít oba typy… 😀 (Ale to už je spíš diagnóza…)

Aby byl kolovrat funkční, musí mít všechny podstatné části, na které upozorňuje jedna z fotografií. Zatím není až tak důležité, k čemu která část slouží. Teď ještě nepředeme, jenom kupujeme kolovrat. A pokud ten kolovrat není úplně nový, je třeba si pohlídat, jestli mu něco nechybí, případně vědět, jestli máme v okolí někoho, kdo je schopen tu část opravit nebo nahradit.

Zdá-li se, že nic nechybí, není u starožitných či použitých kolovratů pořád vyhráno. Je životně důležité (tak jo, no, přeháním – životně ne, ale hodně ano) takový kolovrat vyzkoušet. Některé „SWSO“ jsou fakt umělecká díla a vypadají dokonale. Jeden takový dokonale vypadající historický kolovrat jsem si nevyzkoušela, majitel starožitnictví mi ho v dobré víře zabalil do fólie a já až doma zjistila, že jsem koupila šmejd. Pěkně řemeslně udělaný šmejd. Můj „dvorní truhlář“ tu věc sice s vypětím všech sil opravil a zprovoznil, ale řekl, že už ode mě v životě žádný kolovrat nechce vidět. 😀

Takže – jak se má chovat skutečný kolovrat? Pedál je spojený s kolem. Když roztočím kolo, pedál se pohybuje nahoru a dolů. (Obráceně to samozřejmě funguje taky – když šlapu na pedál, točí se kolo.) Křídlo se volně otáčí. Cívka se volně otáčí a není napevno spojená s křídlem – v ideálním případě se dá cívka úplně sundat. Je logické, že nějaká ta rez nebo špína u starých strojů nevadí, to se promaže a rozhýbe. (Lepidlo, kterým domácí kutil spojil křídlo s cívkou, se ovšem nerozhýbe, to vadí.)

Co kolovratu nesmí chybět

Křídlo může být dvojího typu – kovové bylo původně určeno na rostlinný materiál (většinou len), dřevěné s háčky pak na vlnu. Z vlastní zkušenosti ale vím, že na tom kovovém upředete naprosto cokoliv. Za sebe tedy opět říkám, že je to vcelku jedno.

Teď už víme, na co se zaměřit. Ale kde hledat?

Internet. Aukro, Bazoš, Sbazar a podobně. Problém je, že z fotky obvykle zjistíme, jestli má kolovrat všechny relevantní části, ale pokud se nachází na jiném konci republiky, vyzkoušet si ho nemůžeme a musíme se spolehnout na informace od prodávajícího. Takže je tam určité riziko. Férová cena za starožitný kolovrat, kterému nic moc nechybí, je podle mých zkušeností kolem dvou až třech tisíc. Narazíte-li na levnější, neváhejte a berte ho! Přijatelný by ale mohl být i dražší, opečovávaný kousek po nějaké přadleně, která se z rodinných důvodů musí zbavit svého dřevěného miláčka. I to se stává.

Starožitnictví a bazary. V dnešní době se v kamenných prodejnách už s kolovraty tolik nesetkáváme, ale sem tam se nějaký objeví. Chce to mít štěstí a do takových obchůdků cíleně nakukovat. (Nebo si to naopak zakazovat, když už toho máte doma moc. 😀 ) Výhodou je, že si můžete kolovrat zblízka prohlédnout a vyzkoušet. Ceny by měly být podobné jako v předchozím případě, ale stává se, že lidé skutečnou hodnotu takovýchto „bytových dekorací“ neznají, a i kvalitní kolovraty nabízejí pod cenou. (Známý takhle jeden ulovil za neuvěřitelných 780 korun. Myslela jsem, že to musel být překlep a někdo před to číslo zapomněl napsat jedničku.)

Pozůstalost, půdy starých domů a podobně. Nemáte už náhodou nějaký kolovrat doma? Nebo vaši známí a příbuzní? I to je možné.

Novodobé kopie starožitných kolovratů. Existují lidé, kteří jsou schopni podle nějakého staršího kolovratu vyrobit nový. Nedávno zesnulý pan Zbranek z Valašska vytvářel a prodával velice hezké, funkční a kvalitní kolovraty. Mnoho kolovratů z jeho dílny je „v oběhu“ a může se stát, že na nějaký při hledání narazíte. Pan Zbranek byl legenda, ale kdo ví – třeba jeho postavení v „přadláckých kruzích“ někdo podobně zručný jednou nahradí.

Moderní kolovraty. Stejně jako u vřetánek vás odkážu na dva výrobce novodobých kolovratů – firmu Ashford (u nás prodává https://www.dalin-praha.cz/ ) a Kromski (v České republice prodává https://www.katrincola.cz/ ). Tady už se pohybujeme v řádech desítek tisíc korun za kolovrat, takže se nejedná o úplně levnou záležitost. Na druhou stranu pohodlí při předení je se starožitnými kolovraty nesrovnatelné. Je to asi stejné jako s auty – jako byste přesedli z veterána do moderního vozu se všemožnými posilovači a asistenty. 🙂 Některé modely nových kolovratů mají například dva pedály, takže kolo roztáčíte i zastavujete jenom nohama a máte zcela volné ruce, a vůbec mají plno různých vychytávek, které vám usnadní a zpříjemní práci.

Moderní dvoupedálový kolovrat Ashford Kiwi

Ještě modernější než moderní kolovraty. Ano, čtete správně. Dovolila jsem si do zvláštní kategorie zařadit tzv. „e-spinner“, „elektrický kolovrat“, který vyrábí třeba zrovna firma Ashford. Jedná se o přenosné skladné zařízení velikosti cestovní tašky, které vypadá téměř jako horní část obyčejného kolovratu, tedy křídlo s cívkou, ale místo kola je malý motorek. U tohoto „kolovratu“ tak úplně odpadá nutnost šlapat a pohánět kolo. Prostě strčíte adaptér do zásuvky, nastavíte rychlost otáčení, zmáčknete tlačítko a je to. Pokrok nezastavíš… Výhodou je malá velikost i snadné ovládání. Cena e-spinneru zhruba odpovídá cenám ostatních moderních kolovratů.

Ptáte se, jaké typy kolovratů preferuji já? To je těžké, protože když tomu propadnete, zjistíte, že každý kus je trochu jiný a má své kouzlo. Tak tedy, můj první kolovrat po dědovi je starožitný, stojatý, s kovovým křídlem. Je hezký, snadno se přenáší a kvůli jeho pohádkovému vzhledu ho dnes ráda používám na ukázky pro veřejnost.

Jako druhý se ke mně dostal moderní dvoupedál Kiwi II. od firmy Ashford. Je báječný a tak pohodlný, že na něm dělám dlouhodobější projekty. Když už dopředu vím, že u kolovratu strávím hodně času, volba je jasná.

Třetí kousek měli známí na půdě a než aby ležel ladem, svěřili mi ho. Je malý, lehký, a přitom ležatý! Tvarově úplně jiný!

Jako čtvrtý v pořadí jsem si pořídila ten nepovedený „SWSO“, který ale po opravě skutečně funguje. Jeho kolo je ale tak těžké, že během předení zároveň posilujete nohu. A je fakt pěkný.

Do pětice všeho dobrého jsem ke kterýmsi Vánocům dostala e-spinner. Ten je taky skvělý. Dá se vzít do klína k televizi, do postele, na dovolenou… Prostě kamkoliv, kde je elektřina.

Jaký si vyberete vy…? 🙂