BTW: Dráždit hada bosou nohou aneb štěně!

„Víš, když tady je takovej divnej klid,“ svěřila jsem se před časem kamarádce. „Naše fenka Ari je tak hodná a poslušná, že mám obavy, jestli jí něco není. Dobrá, nejde o nemoc, ale smutná je určitě. Potřebujeme štěně!“ „Ari je deset, není už žádný větroplach,“ odpověděla mi a významně si odkašlala. „Takže tebe mrzí, že máš doma pořádek, nemusíš schovávat jídlo a boty, a v noci se pořádně vyspíš? Mám takový pocit, že dráždíš hada bosou nohou!“

 

Musím uznat, že má pravdu. Jenže… já se nemohu zbavit pocitu, že v Aryščině životě po smrti její družky Berry naráz zavládla nuda. A smutek. No dobrá, možná ten smutek je trochu polidšťování, ale prostě to zvíře úplně ztratilo svou jiskru.

A to mi vadí, přestože je to pro mě nesmírně pohodlné. Mezi námi, mě ten celkový klid znepokojuje také. Ne prvoplánově, samozřejmě, ale pohodlním! A toho by se žena mého věku měla spíš obávat, než to vítat. Aspoň si to myslím. Tedy… teď si to myslím! Prostě… všichni potřebujeme štěně.

 

 

Dobrá, štěně přijde. Malý vlček s ostrými zoubky, veselou a hravou povahou. Celá domácnost ožije! Bude to naše šesté štěně v pořadí, takže svoje zkušenosti mám – a to na celé škále povah. Od chlupatého anděla (Beruška:)) po barbara ničitele (Max!:)). Ze všech vyrostli báječní poslušní psi, ale takřka vždy to byla minimálně první rok nezapomenutelná jízda. A víte co? Já se nemůžu dočkat.

 

 

Zkoumám výdobytky štěněčí potravy, pomalu uklízím v dětském pokoji hračky do skříněk nebo aspoň o kus výš, a sním o tom, jak vlčka prvně pošleme po mé stopě, já budu nadšeně volat: „Hurá! Pejsek našel!“ a zase naskočím do tréninkového kolotoče. Ano, to vše za stavu, kdy je štěně stále ještě u své maminky, a se svými sourozenci radostně škodí v domě své chovatelky.

 

 

Opět jsem si vzpomněla na hada a bosou nohu. Možná se mi bude stýskat po klidu a pořádku… pokud na to ovšem budu mít čas. Víte co? Zeptejte se mě za půl roku! 🙂

 

Hm, taky máte s poklidem rozporuplné zkušenosti? 🙂

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2023

 

Aktualizováno: 7.3.2023 — 08:34

54 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. 🙂 | 🙁 | 😉 | ;( | 😀 | 😛 | :O | 😮 | :[ | :] | :/ | :\ | 🙂 | 🙁 | 😉 | ;-( | 😀 | 😛 | :-O | 😮 | :-[ | :-] | :-/ | :-\

  2. No to je skvělá zpráva, Dede! Jasně, že se těšíš a nemůžeš se dočkat, až si malého vlčka přivezeš. Vypadá neodolatelně! Myslím, že ožijete obě, ty i Ari. 🙂
    Přávidím z celého srdce!

  3. Dede, tak jsi se konečně dočkala, to musí být radosti a moc vám to všem (a hlavně tobě) přeji. Budu zvědavá, nejen jak bude Ari vychovávat a radovat se z parťáka, ale jak budou pejsci spolu rošťačit a ty budeš sledovat s úsměvem od ucha k uchu. Jééé to bude zase u vás veselo !

    Krásné fotky Berry a Ari jako šťěňata, ale kdo je to modrooké štěně na té třetí – už to nové (stále u maminky), nebo jeden z dávných Názgulů ???

      1. Sem si to myslela, ale radši se ujistila 🙂 Nádherný plyšáček !!!! Na to, že mu na fotce je měsíc, je pěkně baculatý 🙂 Tak, jak ty se těšíš na vlčka, já se těším na jeho představení a fotky !

    1. Ano 🙂 už jsem objednala štěněčí jídlo a odolávám touze nakupovat hračky 😀 Uvidím, o co bude mít vlastně zájem (doufám, že to nebudou boty:))
      Jinak štěňata jsou v domě, večer mohou do obýváku k lidem, takže instituce chování v náruči a gaučů jim nejsou neznámé 🙂

  4. Položím zde otázku. Může být mezi všemi psy nějaký bláznivější jako kerryk?! Sama si odpovím, NE! Dobře mi tak! 🙂 Milá Dede, vy to zvládnete všichni,páč jste a byli jste vždy skvělá smečka,další pesan jen doplní, co je třeba. Hodně štěstí při výběru!

    1. Jenny, když si vzpomenu na malého Maxe, tak se odvážím tvrdit, že jezevčíci se taky neztratí 😀 Rozhodně mám (doteď:)) pocit, že ovčáky si pořizují lidé, kteří na jiná plemena nemají nervy 😛

    1. Už! 🙂
      Děkuju, asi je budeme potřebovat. Ale s trochou dobré vůle se taky budeme hodně smát 🙂

  5. Jó – nudné vycházky, tak to komentovala Terka ještě v době, kdy pro mne venčení s Brooke bylo stále adrenalinové. Tak si pořídila Frama – druhý den s pláčem volala, že ho pojedou vrátit, protože od příjezdu domů jim neodpadl se zakouslých nohavic 🙂 🙂 ! „Tady máš toho trochu vzruchu, co ti chybělo ke štěstí!“ škodolibě jsem se smála.

    No a čas oponou trhnul a z malého piraňáka se stal baset v kožíšku maliňáka! 🙂 Když cvičí poslušnost, tak každý nový cvik si musí hóóódně rozmyslet (někdy čekám, kdy zasedne v klasické Rodinově póze myslícího člověka) a pák pomaličku v mimochodu to jde provést. Pantáta Mrňůs hadra. Někdy si myslím, že my na ta netypická chování máme doktorát – ani jeden ze psů (kormě Erníka 🙂 ) neodpovídá standardu plemene 🙂 .

    Tak ti přeju, aby čekací čas rychle uběhl a vám po domě běhala šedivá šmouha.

    P.s. Berryška jako štěňátko byla tuze ňuňu

    1. Netypické chování jde ve více směrech .- někdy i v tom velmi příjemném. Mám na mysli Toyu, tvého chlupatého anděla 🙂

  6. Když kdysi odešla Micinka, Micánkova máma a doživotní velitelka, za Duhu, Micánka to úplně zlomilo. Ale tak, že jsme se mu s mámou ani neodvážily přinést domů novou kočku. Dva měsíce jen bezvládně ležel v koupelně, chodil se akorát najíst, přitom pořád koukal na vchodové dveře, kterými jsme Micinku naposledy odnesly. Mimochodem, i na to byla ta koupelna strategické místo. Bylo to srdcervoucí.
    Do toho jsme s mámou měly vlastní smutek za tátu. Jednou jsem byla i u JanyBu, která v té době měla deposito, ale nešlo to. Prostě žádná z kočiček mě nevzala tak, abych byla schopna ji odnést domů. Navíc jsme ani nevěděly, jestli by to pro Micánka nebylo ještě horší. Asi za dva měsíce jsme byly s mámou na dvoudenním výletě, Micánek zůstal doma sám (samozřejmě náležitě zabezpečen). Možná mu to pomohlo, protože pak ve svých 11 letech zjistil, že lebedit si na mámině klíně je opravdu fajn a celkem to nakonec zvládnul. Navázal se na ni. Ale na ty vchodové dveře se před jídlem vždycky díval.

    Moc a moc přeji Ari i vám všem nové štěně, určitě vám to všem dodá jinou energii. Tentokrát to bude Ari, která bude vychovávat, tedy ehm… za Tvého skromného přispění :-).

    1. Eh, budu muset dohlédnout na to, aby ho Ari neučila úplně všechno:)) Vždyť ta potvora „zkazila“ i do té doby dokonalou Berušku, když jí názorně ukázala, že paničku přece vždycky poslechnout nemusí a lítat svobodně po lese je tak krásné… 😛

    2. to pamatuju,bylo mi ho strašně líto a Vás obou taky…teď to mám podobné s Majolenkou,tolik visela na Minečkovi..chybí jí, j eto na ní znát…

  7. Já Ti nevim proč Dede, ale škodolibě se tu pochechtávám..ale jo,vím, do čeho zase naskočíš a Ari ožije…a bude z ní dobrá psí učitelka…předá to vlčeti po svém Ariščím způsobu a dohližitelů spoza Duhy má..jéje…aby se dostalo i na Tebe 😉

    PS: taky máme v plánu psa, co psa, pytel blech..já vím, že „bordelka tříbarevná“ nebo Čévéčko jsou na naše stará kolena poslední „až moc živí psíkové“, ale bylo to vyřčeno.

    1. Jé, Sharko, ty budeš i psí! To je velká novina a moc doufám, že si novinky nenecháš jen pro sebe 🙂 ❤️

      1. Rozhodnutí-to konečné , j ena drahém..já budu za tu ňuňací a hodnou a kazící výchovu..pán bud eon..no,však víme, jak to je..on to vidí u těch ptáků,co k nám lítaj..a viděl a zažil to i se slepicema. Se mnou si povídaly, jeho klobaly do palců u noh a nebo do lejtek..a při dávání jídla i do rukou..mne nikdy, to vychovaně počkaly,najedly se a šly mi poděkovat a posedat okolo …když bylo potřeba je zahnat do výběhu,stačilo mi zatleskat a zavolat-Holčičky! A do minuty byly tam, kde jsem je potřebovala mít. On jen zíral..Psi ho poslouchali, tedy, co měl a měl bígly a to je co říct..a cvičil i jiná plemena a dobře, takže o výcviok strach nemám..Ale on ví,že milovat ta zviřátka budou prostě mne 🙂 Jen to nikdy nebude Šarik, to už ne..ale koček se nevzdám…ty moje se mnou dožijou..a že to je na dlouho 😉

        1. No, já Vás obdivuji! Čevéčko! Přeji ale vůbec nezávidím, bude to náročný,držte se ! 🙂

          1. no,buď ta borderka nebo ovčoun.. to je na něm..ale ještě je čas, napřed se vymění oknaa dveře na baráku,pak střecha…a pak se zmodernizuje starej kotec a…pak to přijde.. a to bude vlče u Dede už hodně dospělé…

            1. Ale už teď se můžeš těšit! 🙂 Věřím, že nám časem nového člena smečky řádně představíš 🙂

  8. Úplně tě chápu DEDE.
    Nám odešli Hepinka a Fousek v období 3 měsíců za sebou.
    A my jsme se stali po 15 letech bezkočičí domácností.
    Bylo to hrozné. Ten klid, to ticho.
    Na Daníka jsme čekali 3 měsíce.
    I když umí zlobit a bordelařit, jsme rádi, že ho máme.

  9. OT- prosím o palcodržnu. Vanilce začala pod pokastračním tričkem mokvat kůže na rameni, jedeme na veterinu…

    1. No tak to vypadá, jako by ji někdo seknul nebo praštil, prostě hematom pod kůží a ranky na kůži. Takže se do trička asi přimotal nějaký kočičí dráp a seknul. To by odpovídalo na Oriáše.

  10. Myslím, že Ari se bude aspoň ze začátku ťukat packou na čelo, ale pak si zvykne… trocha vzruchu prospěje jí i vám a aspoň nebudeš tak lítostivě říkat, že tvoji psi vylomeniny nedělají…

  11. Klid na chvilku aby si ho člověk uvědomil a vychutnal,potřebujeme i ten neklid z přání, hledání, očekávání, příprav, výzvy, rébusu, těšení se i s pochybami … Až přijde ten čas a prcek dorazí, bude to už na dřeñ pro všechny a včetně Ari , ale myslím, že i když to nebude jednoduché stojí to zato …

    1. Evo, tos napsala moc hezky, díky.
      Já jsem měla chvílema pocit, že se rouhám, že nejsem vděčná za ten klid a pohodu. Jenže co je moc je moc a já už měla pocit, že zahnívám jak ten kapitalismus 😛 Navíc se mi pořád ještě stýská…
      Ale jak říkám, možná budu zatraceně vzpomínat! 😀

      1. Jo jo, jakže to říkal doktor Vlach v Saturninovi? Ty budeš za tu idylu ještě vděčná. 😀

  12. Taky gratuluji k vlčátku. Však vy ještě budete s láskou vzpomínat na dny klidu a pohody.:) Ale užijte si to, moc vám to přeji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN