Většinou v literatuře se konkrétní text stává inspirací pro ilustrátora. Napadlo mne naopak psát příběhy pod vlivem dojmů z jednotlivých obrazů. Zkuste poznat obraz podle příběhu!
Stoslůvky jsem začala psát díky literární výzvě Duben měsíc drabble. Potom mě napadlo zveřejňovat je postupně v rámci autorského čtení pod názvem 100 obrazů a sto příběhů na sto slov a doprovodit text videem.
Zvu vás ke sledování další dílů.
Žena s kolovrátkem
Obraz:
Gerard ter Borch (1617 – 1681): Žena s kolovrátkem
cca 1652, olej, plátno, 34,5 × 27,5 cm
Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam
Drabble:
Ač krásou příliš neoplývám, musím uznat, že jsem se vdala dobře. Po hmotné stránce mi nic nechybí. Mám víc než přítelkyně. Manžel mi dokonce pořídil moderní kolovrátek. Hezky se strojím. Pečlivě dbám o zevnějšek. Můj drahý mě nikdy neviděl rozcuchanou nebo neupravenou. Přesto si myslím, že mne zanedbává. Často se cítím opuštěná. Mým společníkem v samotě je jen malý psík.
Když předu, musím se soustředit. Vždycky doufám, že spředu i své myšlenky, aby neodletovaly od práce k tajným přáním, ale nějak se mi to nedaří. Krouží stále jako kolovrátek v kole smutku, touze po pozornosti milovaného muže, pohlazení a polibcích.
Houslista na moři
Obraz:
Arthur Verona (1868 – 1946): Houslista na lodi
Drabble:
Noc probděl. Úzkostné starosti mu nedaly spát. Ještě před úsvitem se vydal k moři. Sedl do loďky. Vzdaloval se od břehu.
Jako rosa na slunci postupně mizí, tak se s přibývajícím světlem pomalu vytrácely jeho chmury. Sluneční paprsky mu připomínaly struny. Bezostyšně pronikaly mlhou, která studem znachověla.
Vyměnil vesla za housle. Stoupl si. Začal hrát.
Tóny se ztrácely v mručení vln.
„A šmitec!“ Zaburácelo moře. Pojednou se zátoka zklidnila, záhy úplně zmlkla.
Hlas houslí zahloubaně hladil hladinu. Mužovo srdce kolébaly vlnky, jediní posluchači. Pleskaly o loď. Jejich aplaus splýval s nádhernou melodií. Namísto poklony zaklonil hlavu. S dojetím děkoval Bohu.
Dede: Děkuju moc Aplír, že zrovna Dedeníku svěřila svou ojedinělou uměleckou tvorbu. Poslechnete si její vyprávění a třeba budeme mít k příběhům sami co dodat 🙂
Aplír obraz jsi popsala velice výstižně.
Ano z té ženy na obraze vyzařuje osamocenost.
Tenkrát zřejmě byla v domech velká zima.
Žena je velice teple oblečena.
Není krásná, ale komu popravdě řečeno sluší stažené vlasy dozadu do drdolu, ale její zevnějšek je pečlivě upravený.
Děkuji Míšo.
Je to tak, jak píšeš. Kdyby měla módní účes a byla nalíčená, byla by atraktivnější. Ale čistá a pěstěná byla. A navíc, k čemu je krása, když se pod ní skrývá zloba, závist a zášť?
U prvního obrázku zaujaly ženiny ruce. Jsou jemné, pěstěné a předení možná byla jediná „práce“ kterou jejich majitelka dělala. Co také mohly v dřívějších dobách manželky zámožných pánů (nebo i kálů) celý den dělat kromě ručních prací? I o jejich děti se staraly chůvy. Možná tyhle práce byly pro ně únikem z nudy, mnohdy i z osamělosti, ale zároveň jim dávaly možnost odávat se nevyslovitelným příjemným myšlenkám. A jak už tu bylo napsáno, její muž si jí musel vážit, nebo dokonce i milovat natolik, že jí zaplatil za její portrét. A třeba právě zamyšlená při předení mu připadala obzvláště krásná.
Houslista na lodi je nezvyklý námět pro obraz. Na mne působí melancholicky. Houslista se možná zamiloval, láska nebyla opětováná, tak se se svým žalejm šel svěřit mořským vlnám, „které o tom nikomu nepoví“. Nebo měl nějaký jiný smutek – jeho hudbu dosud nikdo nepochpil, dostatečně neocenil, nebo právě na vratké loďce mezi vlnami nacházel tu nejlepší inspiraci.
Díky, Maričko.
Jemné ruce předoucí ženy by jí leckteré současnice mohly závidět. Však také nepoznaly tvrdou práci. Tehdy muži hledali ženy s pěti P. A myslím, že její manžel mohl být spokojený, že si dobře vybral.
Hezky rozvíjíš příběh o houslistovi. Je zajímavé sledovat Tvoje úvahy, co ho mohlo podnítit vyrazit na moře.
Obraz ženy s kolovrátkem mi evokuje osamělost žen té doby.Střídmý oděv,vypadá však bohatě a portrét měl asi zobrazit ženu poslušnou,bohabojnou a taky bohatou,díky mužům,kteří tehdy ženy ovládali a dávali na odiv svůj puritánský přístup k životu ale i své bohatství.Ještě,že měla pejska a kolovrátek,kdy se myšlenky mohly toulat v možná šťastném dětství.
Houslista hraje vodě,ten pocit znám,je mi blízký,ráda s vodou mluvím a kdybych to uměla říci houslemi,jistě by na to došlo.
Aplír díky,překrásná stoslůvka u nádherných obrazů. Vše mne oslovilo!
Jenny, Tvůj komentář mě hřeje. Dík.
Je vidět, že o ženu bylo dobře postaráno a to právě, jak píšeš, měl dokumentovat ten obraz.
Já na rozdíl od Tebe spíš vodu poslouchám. Moc mě uklidňuje, jak hovoří, její šplouchání a šumění. A je zajímavé pozorovat, jak různou barvu může mít od temné až po průzračnou.
Inspirativní výběr obrazů!
Žena s kolovrátkem je soustředěná, pozorně sleduje vznikající vlákno, ale myšlenky se jí samy rodí v hlavě, a možná jsou opravdu spíše vážné, dokonce snad neveselé, podle toho, jak má lehounce svraštělé obočí. Ještě že je s ní psík!
Mám ráda psy na obrazech a na těch žánrových z města či vesnice nebo i z nejvyšších kruhů, zejména právě od nizozemských mistrů, většinou nějaký ten psík nechybí! 🙂
Houslista na lodi – ten obraz je zvláštní kontrastem klidné hladiny moře a zřejmě bouřlového citu houslisty!
Díky za seznámení s dalšími obrazy, je to krásná hra!
Hančo, děkuju. Líbí se mi, že si všímáš dalších detailů. Je zajímavé vnímat, jak obrazy působí na Tebe.
Není od věci, že zámožní lidé si nechávali své oblíbené psy nebo koně namalovat, aby na ně měli památku. A i pro nás je potěšením se na ně po mnoha letech dívat. 🙂
Moc pěkná stoslůvka i videa. Už se těším na další (doufám, že budou)
Díky. Taky doufám. Budu se snažit, aby byla. 🙂
Tentokrát mě víc zaujala žena s kolovrátkem. Myslím, že předení byla vždycky trochu osamělá činnost, muži se jí neúčastnili. Přestože žena není krasavice, její muž zaplatil malíři, aby ji zvěčnil. Proto si myslím, že si jí minimálně vážil, spíš ji měl velice rád.
Matyldo, souhlasím a myslím, že ji měl rád, ale zřejmě jí nevěnoval tolik času, kolik by si přála. Patrně byli dobře situovaní a manžel byl zaneprázdněn prací.
Milá Aplír.
Tak jako malíř kouzlil svými štětci, ty kouzlíš svými slůvky.
Nádherné
Mamute, ty umíš potěšit. Děkuju!
Moc jsem si dnešní obrazy užila. Už proto, že jsi si vybrala obrazy, které ne každého upoutají. Co je taková žena s kolovrátkem proti zrození Venuše, že jo?! Ale ty jsi tomu obrazu vdechla život a naráz je náramně zajímavý. Ano – při předení se nestáčela jenom nit, ale myšlenky. Poznámka: že na obrázku není muž ženy mi nepřijde zas tak divné, přece jenom to nebyla mužská záležitost. Spíš bych tam čekala batole, opírající se o matčin klín – žena mi přijde docela mladá.
Houslista je ještě zajímavější – co ho dovedlo na loďku s houslemi? Kde vzal malíř námět? Je to něco naprosto nečekaného – jó na Titaniku nepřekvapí ani klavír, ale tady? Otázky, samé otázky…
Houslista nemá hlavu skloněnou k houslím. Hledá Boha, za něco děkuje, nebo o něco intenzivně prosí. Snad hudba dolétla kam měla!
Myslím, že nejen hudba, ale i modlitba dolétla, kam měla.
YGO, myslím, že jsi na to kápla. Kdyby žena měla děcko, hned by se necítila tak osamělá. To by její pocity rozptýlilo a ani na předení by určitě nezbylo tolik času.
Díky za trefný komentář k houslistovi. Máš pravdu. Je to nečekané. Někomu stačí být se svými myšlenkami na pobřeží a pozorovat moře. Jiný na něj vyrazí. Zdálo by se, že loďka je vratká, že je skoro až nepatřičné mít na ni housle a oproti tomu, že Titanik byl bytelný. Ale jak dopadl….
Milá Aplír, zase jsem si užila. 🙂
Také jsem uvažovala nad tím, kde je manžel, zatímco manželka přede? První odpověď – u milenky, byla kapku automatická 😛 Druhá… v práci. Třeba měl velkou firmu, dílnu, obchod a nedošlo mu, že zatímco on se šťastně pohybuje ve svém světě, jeho žena se může cítit osamělá. Člověka napadá – měli děti? Jsou už z domu? Třeba by paní mohla povídat i s komornou 🙂 pokud tedy neměla pocit, že je to pod její úroveň – nebo nebyla komorná moc povídavá. Nebo jí služebnictvo vybral manžel?
Jak vidíš, ukážeš mi nitku příběhu a v mém mozku se už něco tká! 😀
Druhý obraz je velmi zvláštní svým tématem.
Co zahnalo muže s houslemi na loď?
Touha, smutek, žena, které lezly tóny houslí pod tolika letech na nervy? 🙂 Nebo byla loď nějakým způsobem jeho živobytím a ty housle mu dělaly společnost?
Otázky, samé otázky!
Díky Aplír, moc krásně se posloucháš.
Ani mi nemluv, Dede. Já si vzpomněla na jednu skladbu od Asonance a nemůžu ji dostat z hlavy: https://www.youtube.com/watch?v=G7WSPw2zX38.
Díky JJ, moc pěkná muzika 🙂
Opravdu, pěkná muzika. Líbí se mi skotské a irské melodie.
Milá Dede, mám radost, že příběhy v Tvé mysli se rozvíjejí a postupují dál. To by bylo pomalu na román. 🙂 Díky moc za komentář.
Možná to ženě tak vyhovuje. Nebo s tím není ochotná nic dělat. Své pocity vytěsní předením a nemusí se sebou nic dělat. A jako bonus se může cítit užitečná (tolik toho napředla).
Trochu mi to připomíná reaktivní přístup. Žena se cítí opuštěná – může za to manžel, který jí zanedbává – raději přede, aby nemusela své pocity a potřeby sdílet a pokoušet se svou situaci změnit. To přece ani nejde. Za svou situaci nemůže ona, ale její manžel. To on to musí změnit!
Aplír to dokázala krásně popsat jen sto slovy. Tleskám!
Tehdy nemohla chodit na terapie. Dnes je změna mnohem dosažitelnější.
(moje první drabble:)
Díky za komentář. 🙂
Je fakt, že byla jiná doba. Ženy měly úplně jiné postavení. Dovedu si to představit jen v obrysech, jak se tenkrát žilo, jaké měly ženy možnosti. A nechtěla bych měnit.
Vidíš, Ženo s kolovrátkem, přesto jsi stála někomu za to,aby Tvou podobu zvěčnil a byla zachována i pro nás budoucí…viděl Tě svýma očima, svým srdcem a maloval..dal Ti svůj čas…možná mu za něj Tvůj manžel zaplatil..
Sharko, to je dokonalý komentář! 🙂 Díky, že sis ho nenechala pro sebe…
Sharko, děkuji za komentář. Malíř dal ženě s kolovrátkem svůj čas. A čas zase způsobil, že si můžeme prohlížet její podobu, i když už dávno nežije.
Příběhy si oba pamatuji z DMD, děkuji za připomenutí. Skvělé načrtnuté miniatury.
Děkuju, potěšila jsi mě.