Co se děje u Netopýrky, když Julián a Mariella odjedou zimovat?
Leden. Teplo jako na jaře. Špatná zpráva pro zimující zvířata.
Netopýří začínají vyletovat. Hledají něco ke snědku, aby doplnili zásoby. Někdy hledají nové zimoviště.
Případně šmejdí po boxu v umělém zimovišti a hubnou.
Moji noví dočasní spolubydlící jsou pětice kluků, které ze spánku budily blechy. Dostali kosmetickou péči (tedy antiparazitikum do srsti), důkladně oschnuli a sotva se stihli rozkoukat, putovali pražskou MHD k dalšímu pečovateli.
Nelze se jim tedy divit, že celou cestu pronadávali a než člověk stihla připravit krmení, pro změnu všichni usnuli.
A tak putovali do látkového pytlíku od rýže a pytlík k topení. Rozehřej se nebo budeš rozehřán. Tak.
Vyhřívání
Krmení je složité.
První, poměrně drobný netopýr vypadá slibně, neschovává se před rukou a rychle pochopí (nebo vyloví z paměti), že červ na pinzetě je jídlo. Na poměry zimního netopýra je nadprůměrně rychlý.
Další dva na mě zírají hodně tupě.
Zbylí dva na mě zírají hodně dlouho hodně tupě.
Nacpat pět červů do každého se mi povede. Pak je jedenáct v noci, mně už únavou slzí oči a netěším se na zítřek.
Cudně zakryté bříško
Druhý den čeká netopýry dvojnásobná dávka. Doufám, že ne za dvojnásobný čas.
Potřebuji povzbuzení na začátek. Beru oprsklého Drobka a strčím mu hlavu do misky s odpočítanou porcí.
Hurá, baští!
Druzí dva nemají tušení, k čemu je červ na pinzetě. Tlamky pevně zavřené. Takže znovu od začátku.
Toto je jídlo.
Autíčko jede do garáže… no tak, nedokážeš si to vzít sám?
No dobře. Hlavně žer.
Poslední dva… jak to popsat?
Kdybych seřadila podle ostrovtipu ty desítky netopýrů, co se u mě vystřídaly, tihle dva budou někde v poslední desítce. Možná dokonce pětce.
Krmení trvá dvě hodiny.
Ne moc napapané bříško
Třetí večer krmím ad libitum.
Už ráno dávám do boxu plnou misku. Kdyby náhodou se chtěli obsloužit sami. Ve dvou případech by to vyžadovalo pracné osvícení všemi svatými ve spolupráci s hlasitým hlasem Přírody.
Večer použiji starý dobrý osvědčený postup:
- Krmit pinzetou, dokud netopýr aktivně nechňape po jídle.
- Krmit netopýra hlavou dolů, aby věděl, že má hledat jídlo dole.
- Pomocí pinzety našvindlovat výskok červa z misky netopýrovi do tlamy.
- Prosit všechny svaté o osvícení a hlas Přírody o rady.
- Dělat správnou větev.
Drobek žere okamžitě a brzy má plné bříško, ve kterém se rýsují dvojčata. Hned nad samčími atributy.
Druhému chvilku nejde chytat červy v misce. Jakmile se povede, má obrovskou radost a žere. A žere. A žere. Nenápadně rozhýbu ruku v rameni. Když vracím netopýra do boxu, místo zavěšení spadne a chvilku zůstane rozplácnutý vedle misky.
Třetímu to zapaluje rychleji. Také žere dlouho, ale přestane dřív. Po kontrole bříška nabývám dojmu, že už se najedl přes den.
Čtvrtý si vezme sám tři červy a vzápětí zapomene, že umí jíst z misky.
Pátý pro jistotu vůbec nepochopí, na co je ta kulatá věc.
Ráno sypnu do misky a chystám se do práce.
Když si zalévám kafe, vidím Drobka baštit z misky a tři netopýry posedávat a povisovat okolo a koukat. Že by školení?
Blecha na netopýrovi
Střídačka?
Blíží se pravidelná kontrola zimoviště. Ta zahrnuje nejen kontrolu našich zimujících svěřenců, ale také převoz vykrmených netopýrů na zimování a hubených na dokrmení.
Konzultuji po telefonu, kolik netopýrů dovézt a v jaké mají být kondici. V boxu vyskočí z úkrytu Drobek a nerušeně baští, zatímco chodím okolo a telefonuji. Je vážně drobný… Je to opravdu netopýr rezavý? Nevidím žádný jiný rozdíl. To nic neznamená, ze sedmadvaceti českých druhů jsem většinu ani nikdy neviděla, natož abych je dokázala rozeznat.
Netopýru rezavému se podobá netopýr stromový, který je drobnějšího vzrůstu. Nikdy jsem žádného neviděla osobně, pouze na fotkách. Rozdíl je pod moje rozlišovací schopnosti.
A jak se netopýr stromový ocitne v kolonii netopýrů rezavých? V Čechách se tento druh vyskytuje spíš na jihu, musel by si trochu zaletět. Kolonie by ho jednoduše přibrala cestou na hotel. Netopýři se zpravidla druží se svým vlastním druhem, ale asi nemají problém adoptovat na zimu jedince jiného druhu. A tak se může stát, že ve spícím hroznu rezavých netopýrů zahlédnete jednoho střapatého černobílého netopýra pestrého.
Konzultuji ještě další otázku. Podle podestýlky to vypadá, že některý netopýr trpí lehčím průjmem. Reakce na antiparazitikum? Stres? Přílišné pití? Trefování se do bobků při čůrání? Kdoví.
Před odjezdem prohlížím podestýlku. Všechny bobky vypadají spořádaně jako kmín. Žádný průjem. Kontroluji netopýry. Ani jeden není jasně hubený. Pojedou všichni.
Pohromadě a na hromadě
Ve stanici dáváme všechny zablešence na hromadu. Je jich jedenáct. Třídíme nevrlé netopýry podle kondice, já se přiučuji, jak správně najít zásoby hnědého tuku. Všichni jsou rezaví. Jen Drobek je trochu drobnější.
Pět pojede zimovat. Dobrou noc, kluci. Ať vás blešky neštípou ani vteřinu.
Šest ještě potřebuje pár dní dokrmit. Mezi nimi je Drobek. S trochou štěstí ostatní zaučí a bude stačit jen dosypávat a kontrolovat bříška. Celou tu bandu si beru domů.
Přenoska má jen síťku na visení. Žádná látka přes síťku, kdyby se chtěli schovat. Box má ale tmavé víko a bude v tašce zakrytý látkou, to snad postačí.
Nestačí. Všechny netopýry najdu schované pod rozměrnou plastovou miskou.
Zimoviště na lodžii (1)
Hned po příjezdu jim připravuji větší box s pořádným úkrytem a sypu krmení do misky. Brzy slyším pohyb a mlaskání. Výborně.
Večer kontroluji bříška a krmím.
Když vracím šestého netopýra do boxu, mám dojem, že jsem si oba natvrdlé kluky odvezla zpátky domů.
Věci nečekané
Následující večery probíhají prakticky stejně. Kontroluji bříška a tuk na zádech. Kdo přes den dostatečně nejedl, dostane večeři až do tlamky a kurz jezení z misky.
Naštěstí už všichni jakž takž jí sami. Jen jednomu musím každého třetího červa z misky podat, a další jí, jen pokud dělám nehybnou větev.
Píská myčka. Opatrně svlékám rukavici. Rukavice je pevná a zubotěsná. Netopýr si nemusí všimnout, že je prázdná. Rychle vypínám vřeštící myčku a slyším šustění křídel. Všiml si.
Kde je?
Závěs? Nic.
Žehlící prkno? Nic.
Za monitorem? Nic.
Za topením? Nic.
V mezeře mezi stolem a stěnou je bosu a pár topeňových trubek. Prohmatávám bosu, než je opatrně vytáhnu. Vidím nenápadný stín za trubkou. A mám ho!
Tedy… až vymyslím, jak se k němu dostanu.
Vyžaduje to chvíli akrobacie, ale povede se.
Po krmení důkladně zavřu box. Žádné další výlety nebudou.
Zimoviště na lodžii (2)
Další večer už netopýři příliš nechtějí jíst. Asi by nejradši spali až do jara. To je dobře. O víkendu odjedou do zimoviště.
V pauze mezi čtvrtým a pátým okřídlencem beru mobil. Píše kamarád, kterého jsem před pár dny viděla. Má covid. A mně od rána bolí hlava… radši si udělám test.
Dvě čárky! No nazdar!
Dávám vědět všem, které jsem mohla nakazit.
Pak hledím na box a přemýšlím. Poslední dva netopýry krmím s respirátorem a vydezinfikovanýma rukama, ale co když už jsme je nakazila? Co teď?
Netopýři mají výborný imunitní systém. Dokážou přežít i vzteklinu, která je pro spoustu druhů včetně člověka téměř stoprocentně smrtelná. Dokážou přežít i covid. Nemůže jim ale ublížit, až budou zimovat a budou oslabení? Nebo chlad virus zabije?
Domlouvám se se znalejšími. Netopýry bude nejlepší prozatím zazimovat na lodžii.
Zimoviště na lodžii (3)
Vytahuji letní peřinu. Balím do ní box s netopýry. Víko přikrývám tmavou látkou, aby nebyli rušeni světlem. Dovnitř dávám misky s vodou a jídlem. Mezi box a peřinu vkládám teplotní čidlo. Meteostanice bude ukazovat nejen momentální teplotu, ale i nejvyšší a nejnižší za poslední den. Neměla by klesnout pod dva nebo vzrůst nad deset stupňů.
Ráno slyším netopýří povídání. Neznepokojuji se tím. Netopýrům v zimovišti někdy trvá i dva dny, než zaspí.
Další den ráno zase slyším povídání. Večer také. Pak už mě to znepokojovat začne.
Hledáním příčiny. Možná špatně zakrytý box? Nebo se jim nechce spát, když mají přístup k jídlu?
Odebírám misku s jídlem. Překrývám důkladněji box.
Večer je ticho. Druhý den ráno taky.
Kluci pokojně hibernují a já se léčím.
Nedlouho nato dávám na lodžii sušit prádlo. Omylem zavadím do křeslo s boxem. Zevnitř se ozve nadávání a pak zase ospalé ticho.
Spí? Nespí? Ptám se zkušenějších. Na jejich rady měním vodu v misce, dávám čisté ubrousky a čistou látku jako úkryt. Hibernující netopýry vyfotím. Zdalipak budou za dva dny na stejném místě?
Po dvou dnech nacházím zcela čistou podestýlku i vodu. Nikdo nešmejdí. Jeden netopýr si stěžuje na vyrušení, ale za chvíli spí dál. Vyfotím spící chumel a porovnám s minulou fotkou. Jediný netopýr, který změnil místo, je… chvilka napětí… Drobek.
Večer po x-té zkontroluji meteostanici. Poslední dva ukazovala vždy mezi dvěma a osmi stupni, což je ideální teplota. Teď je to… 0,7°C?
Přenáším box i s peřinou a čidlem do bytu. Zavírám lodžii. Větrám byt, aby se trochu tepla dostalo nad lodžii. Kontroluj čidlo. Když teplota vzroste nad dva stupně, zkusím vrátit box zpátky na lodžii. Zbytek večera po očku sleduji čidlo. Teplota už se nehne.
Od té doby vždy ráno otevírám jedno „okno” v zasklení a po setmění je zase zavírám. Teplota poslušně zůstává mezi dvěma a devíti stupni. Zimovací ideál.
Zimoviště na lodžii (4)
Uplyne pár dní. Dávám se dohromady. Netopýři spolupracují – celou dobu spořádaně zimují. Dnes fouká venku vítr a meteostanice ukazuje 12°C. V teple se netopýrům špatně hibernuje. Domlouvám klukům odvoz do zimoviště.
Je načase se rozloučit.
Před odjezdem se kluci musí přestěhovat zpátky do boxu, ve kterém přijeli. Připravuji do něj síť, úkryt, podestýlku a misku. Přenáším po jednom studené, spící netopýry. Tři z nich začnou ukazovat zuby a pištět. Rychle je zadníma nohama zavěsím na síť a přikryju. Nechci je zbytečně stresovat. Netopýr v hibernaci nemůže rychle reagovat. Pokud ho ohrožuje nějaký predátor, nemá šanci stihnout se probudit a utéct do bezpečí.
Kluci naštěstí zakrátko zjišťují, že jsou v úkrytu, takže můžou přestat pískat na poplach a začít chrnět.
Nerušený spánek přeji! Ať se vám něco hezkého zdá. Hlavně nehubněte, aby vás nemusel nikdo další dokrmovat.
Netopýrko, jak už napsali ostatní, máš úžasnou trpělivost a k tomu profesionální znalost o svých svěřencích. Nejenže je klidně krmíš v dlani (a víš, jak je rozkrmit), dokážeš odhadnout za už mají dostatek tuku, rozeznáš jak a proč se chovají tak a tak, umíš jim „správně ustlat pro zdravý spánek“ !!! Ale zase si dovedu představit tu radost z dobře odvedené práce a pocitu, že netopýrci úspěšně přezimují. Jsi prostě netopýří mamina !!!!
když odlétají, je to skvělý pocit. Ne že bych mezi nimi poznala ty “svoje” 🙂
Tak u Netopýrky stále živo, to už mě ani nepřekvapuje! Obdiv si zasloužíš za obrovskou trpělivost s alternativně inteligentními jedinci.
Přeji všem zimním spáčům ničím nerušený spánek a na jaře bezpečný vzlet!
Alternativně inteligentní – to je krásné! :-)))
Pozor! Sáček na topení viseti,možnost netopýra v něm znamenati! 🙂 Netopýrko, máš můj obdiv! Měla bys taky trochu hybernovat, potřebuješ to ! Hodně sil, jaro se blíží !
Hibernovala jsem pěkně dlouho na nemocenské 😀 Jaro se blíží, už se těším, až bude dost teplo, aby se dalo číst venku na lavičce 🙂
Jo, hibernace s měkkým „i“, pardon. 🙂
Netopýrko, obdivuji tvojí trpělivost! Ono s tvory, kteří potřebují péči nebo nějakou pravidelnost je potíž. A nemusí to být netopýr, stačí manžel. Také se brání péči …. 🙂 .
😀 Snad aspoň zvládá jíst jindy než večer a v noci 😀
Krásně a s láskou pečuješ o ty malé české batmany.
Už se těším, až v létě budou dělat nálety nad naší zahradou – je to moje potěšení je tam sledovat.
Jů. To jsou nálety pro svačinku, která vás pak nebude večer okusovat 🙂
Píšeš o tom s takovou lehkostí, že by chtěl mít doma netopýry pomalu každej 😀 ono si tu práci s nimi málokdo uvědomí..máme netopýří zimoviště na půdičce nad bývalým prasečím chlívkem..nevěděla bych o nich,ale drahý říkal,že tam jsou co pamatuje..5-10 kousků..nevadí nám a my jim taky ne…tak snad ještě měsíc spát budou….dobrou…
Kdepak, drtivou většinu lidí by odradilo, ČÍM musí netopýry krmit 😀 krájení červů, cvrčci vytrvale cvrkající ve tři ráno za postelí, různé stresové nebo konkurenčně pánské pachy… výkonné hlasivky ideálně ve čtyři ráno 😀
No jéje, jestli o nich nevíte, mají tam krásný klid a jestli jsou stěny tlusté, taky teplotní stabilitu 🙂 (ale zrovna rezaví jsou prý docela otužilí).
my o nich víme, ale děláme , že ne:-D
jo,mají tam příjemně..do střechy se opírá sluníčko a výletový otvor je tak,aby na ně netáhlo…a ještě v druhé části půdičky..dobře si vybrali…nedostane se tam ani sousedovic kocour…
Ono je to moc tajné, přece jim to nezkazíte 😀
Gratuluji, že jsi to zvládla, jsi neskutečně trpělivá. Díky ti za ně, kluky ušatý, rezatý a už bezblechatý.
Děkuji 🙂 už spinkají…
Milá Netopýrko, naprosto chápu, že cpát červy do netopýrů po celé hodiny není extra legrace, ale napsalas to tak, že jsem se usmívala až smála a s napětím čekala, jestli se natvrdlíci poučí 😀
Když jsi popisovala hledání uprchlého netopýra, taky se mi hned v hlavě ukázalo žehlicí prkno – jak vidíš, tvé článku čtu a pamatuju si podstatná fakta:))
Jsem ráda, že netopýři spolupracovali během tvé nemoci a zodpovědně zimovali 🙂 A líbí se mi tvůj vědecký přístup k zajištění zimoviště!
A jako obvykle, díky za každého natvrdlíka – oni za to nemůžou a příroda je potřebuje (a my taky, i když nám to třeba hned nedojde:))
Ale ta radost, když ho ukládám s plným břichem zpátky do boxu 🙂
Schovávaček po bytě je hodně! Jak sleduju různá video za záchran a péče na internetu, vím, jak nenápadný je netopýr visící vzadu na mřížce monitoru, nebo chraň bůh mřížce od lednice 😀
Oni i natvrdlíci seženou hodně hmyzu, a hlavně mimo zimování jim to zapaluje rychleji 🙂
Jsi neskutečně trpělivá.
Já se od kastrace minulý čtvrtek snažím Vanilce vysvětlit pojem „klidový režim“. Internet říká: venku na vodítku, doma neskákat na pohovku a na postel, nechodit po schodech.
Je to jak s tvými netopýry. To první jde. To druhé nejde, skáče jako koza, což je o něco lepší než obvyklé skáče jako klokan. To třetí šlo dva dny a teď to jde jen tehdy, když si vzpomene. Někdy si taky vzpomene v půlce schodů a vrátí se nahoru, abych ji teda nesla celé schodiště a užila si to. Čekání na hlas Přírody, který jí to vysvětlí, jsem vzdala. Moje vysvětlování ani nadávání nefunguje.
Matyldo, tvoje malá černá poskakující kozička je určitě přesvědčena, že ví líp než ty, co může a co ne 🙂
Shodou okolností řeším taky klidový režim – jak bylo v neděli hezky, vzali jsme Ari na delší vycházku a něco se nepovedlo – večer už kulhala tak, až nosila levou zadní pod tělem (to je noha po úrazu kolena). Takže jsem naordinovala klid a teplo (má v tom koleně artrózu, bere Trocoxil – těžko něco přidat). Ven chodí jen na zahradu a pod dohledem. Včera se to hezky zlepšovalo, a tak jsem ji vzala aspoň před bránu, aby se vyvenčila. A co se stalo? Koza skákavá!
Tak jsme šly zase domů a má smůlu. Po dnešní noci už má pocit, že je úplně v pořádku a paničko, co mě brzdíš. No, je veselá, ale po ranní obchůzce zahrady už zase kulhala – lehce, ale jo. Takže jí pokračuje domácí vězení a musíme to zvládnout obě. Naštěstí (naneštěstí?) je jí už deset, takže to nemá ty grády, co mívalo…
Divím se, že je to nebolí… nebo jim nedojde, že je ty činnosti bolí?
Pokud ji něco bolí, umí zakvílet, že popadají vrabci z větve venku. Takže asi nebolí. Je vychrtlík, zašité je to pořádně, tak asi dobrý. Navíc jak říká kamarádka, majitelka tří psů a chovatelka- kdyby jí bylo blbě nebo to bolelo, tak to nedělá.
Milá Netopýrko, je dobře, že se ti povedlo zvítězit jak nad nemocí, tak nad natvrdlostí. A koukám, že už máš zmáknuté, kde hledat dezertéry. 🙂
Minulý týden navečer se u nás taky něco třepotalo vzduchem, tak doufám, že slupnul svačinku a letěl zase spát.
P.S.: Myslíš, že Gaussova křivka popisuje i rozložení IQ netopýrů? Vzorků už máš asi za ty roky dost. (bat) (bat)
To jo, doufám, že se z toho brzy zcela vyhrabu…
Možná přelétal na jiné místo 🙂
Ta Gaussovka má na jedné straně takový dlouhý, dlouhý ocas… 😀