Je velmi pravděpodobné, že jste se již s pojmem „černá labuť“ potkali i jinak než při sledování slavného filmu o baletce. Obvykle je použit v souvislosti s nějakou neočekávanou událostí, která změní nastavené podmínky a přidá nějaký dramatický dopad. Rozumím novinářům, že potřebují zjednodušení, symbol a zkratku. Nedostatek místa v novinách nebo nedostatek času, který čtenář chce dát tématu na internetu, se potkává s nedostatkem znalostí novináře nebo čtenářů. Od nikoho nemůžeme chtít, aby byl expertem na vše.

Výsledkem je zpopulárnění pojmu, jeho jisté vyprázdnění a postupem času posunutý význam, jak na něj působí eroze nových kontextů, ve kterých je použit. Vždy ale zůstává pro zvědavého čtenáře možnost jít k pramenu a tím je tady knížka newyorského burziána, experta v oblasti pravděpodobnosti a nepřítele mnoha klasických matematiků, Nassima Nicholase Taleba vydaná poprvé v roce 2007. Od té doby vyšla také v českém překladu.

Taleb definuje černou labuť jako událost, kterou nikdo nečekal, má extrémní dopad a poté, co se stala, si všichni lámou hlavu, jak je možné, že jsme ji nečekali.

Jsou velké černé labutě. Belle Epoque v roce 1913 byla tak úžasně krásná, stabilní a predikovatelná, že už to lepší být snad ani nemohlo. Větší války nebyly už desítky let, rozvoj technologií byl extrapolován v predikcích směrem k pomoci odstranit bídu a hlad. Byl zaveden omezený pracovní týden, zakázána dětská práce, a dokonce se začalo vážně mluvit o volebním právu pro ženy. No považte!

Kolik z těch milionů mužů, kteří dva roky nato hnili a umírali v zákopech 1. světové války by to předpovídalo v roce 1913? Dovolím si odhad, ne příliš vzdálený od reality: nikdo. Dopady události byly katastrofální a po válce historici soutěžili v tom, kdo barvitěji a přesněji formulovaných bodech vystihne, že válka byla na spadnutí.

Další příklady:

Použití civilních letadel pro útok na newyorská dvojčata.

Havárie v Černobylu.

Krach na burze 1929

Jsou tedy černé labutě jenom z velkého světa politiky nebo terorismu? Pojďme se podívat na propojení černých labutí s našim tématem osobní, pracovní nebo jednoduše řečeno fyzické bezpečnosti.

Je výbuch v rafinerce Texas City v roce 2002, jak jsme si o něm vyprávěli v jednom z předchozích dílů, černou labutí? Dovolím si říct, že ne. To, co se stalo tam, byla událost s nízkou pravděpodobností, firma dělala opatření pro vyloučení nehody – také to po ní chtěl zákon – ale dělala je nedostatečně, formálně a dovolila, aby finanční strategie dominovala nad tou bezpečnostní. Událost bylo možné očekávat a slovo „nehoda“ nebo „havárie“ bylo v denním slovníku managementu.

Když se podíváte na matici rizik, jak jsme si ji zadefinovali v jednom z předchozích dílů (a která je také na obrázku pod tímto odstavcem), tak spojuje pravděpodobnost události s jejím dopadem. Podívejme se do pravého dolního rohu: tam jsou události s extrémně nízkou pravděpodobností a extrémním dopadem.

Jako příklad jsme si, myslím, uváděli požár domu a řešení situace jeho pojištěním, případně doplnění domu o požární signalizaci nebo další technické prostředky. Spíš než požár, kterého se děsíme, ale nevylučujeme jej, je černou labutí v rodinném životě nehoda nákladního auta před domem a jeho probourání se do obýváku. Počítá s tím někdo? Pochybuji. Nebo jí může být nalezení drog ve školní brašně pubertálního dítěte z rodiny, kde slovo droga je vytěsněno na okraj vnímání, asi jako výskyt Tyranosaura ve vedlejší ulici.

V životě firmy může nastat požár, záplavy, inflace, kurz koruny spadnout pod 10 Kč za dolar a smůla, firma je exportní… Ale také se může stát, že se jediný majitel, svobodný mladý muž zabije při dopravní nehodě. Nebo v IT firmě, kde jako jediné bezpečnostní riziko bylo identifikován požár od serveru, mají smrtelný pracovní úraz, protože místní „mozek“, autor a jediný, kdo vidí do nitra většiny unikátních řešení, které firma prodává, zakopl o prodlužovačku a v trajektorii jeho hlavy při pádu byl roh stolu…

Toto jsou černé mikrolabutě, které mohou mít velký dopad na naše životy.

Jakou máme tedy šanci bránit se proti něčemu, co nevíme, co je?

Kdybychom dokázali uvažovat o konkrétních událostech – černých labutích – než přiletí, už by to z definice nebyly černé labutě a mohli bychom se na ně lépe nebo hůře připravit. Proč jsou události, které nejenom že nedokážeme predikovat, ale které nás překvapí, i když by při našich znalostech a zkušenostech neměly?

Je to jako jít v noci v temném lese se sprejem proti medvědům v ruce a v tom soustředění a strachu spadnout do rokle. Následující tři body nejsou zcela jistě ani zdaleka úplným a komplexním receptem, spíš ukázkou, jak o věci uvažovat:

1. Počítejme s tím, že nás náš mozek obelhává, protože je našimi zkušenostmi naprogramován dávat priority hrozbám, se kterými máme zkušenost a zároveň optimalizuje spotřebu našich zdrojů, a snaží se maximalizovat bezpečnost. Například v tom, že když se něco doposud nestalo, tak šance, že se to stane zítra, je velmi malá a máme přece jiné věci na práci než filozofovat o tom, co by.
2. Jsme zvyklí, že svět se řídí normálním rozdělením pravděpodobnosti, tj že z průměru vyčteme nějaký názor na celek a že extrémy se nás netýkají.
3. Nekamenujme, dokonce ani nesmějme se poslům špatných zpráv nebo špatných scénářů. Možná identifikovali černou labuť.

K prvnímu bodu jsme si něco řekli v předchozím díle. V Talebově knížce je mnoho příkladů tzv. kognitivních zkreslení (on je nazývá fallacy). Dovolím si půjčit jeden. Mluví o americkém krocanovi, který se narodí na solidní farmě, od prvního dne je o něj pečováno, lidé k němu mluví, každý den je potvrzením skvělého života a krocan roste do krásy. A pak příjde týden před Dnem díkuvzdání…

Nedělejme z předchozího vývoje závěry bez toho, abychom se zamysleli, proč byl ten předchozí vývoj tak krásně pozitivní. Zkusme si vždy představit, jaké byly Vánoce v roce 1913 a jaké v 1916. Podle mých zkušeností roste pravděpodobnost nějakého bezpečnostního průšvihu ve firmách, které dávají rovnítko mezi stav bezpečnosti a míru naplnění legislativních nebo normativních požadavků.

Bez neustálých pochyb, hledání, spolupráce a motivace ke změně je obvykle počet úrazů možná ne velký, ale je v čase konstantní a to, že dlouho nebyl vážnější úraz, bývá jenom dílem náhody. Jak bariéry v ementálovém modelu erodují, jen velký průšvih jenom otázkou času. Příkladem může být Seveso v Itálii, kde v roce 1976 došlo k úniku chemických látek a katastrofě nebývalého rozsahu. Poučili jsme se?

V Evropě máme direktivu k prevenci závažných průmyslových havárií (v ČR zákon č. 224 z roku 2015, původní znění je z roku 2002). Seveso se s velkou pravděpodobností opakovat nebude. Znamená to, že nemůže dojít k jinému neštěstí podobného rozsahu svázaného s průmyslem? Bohužel ne, protože technologie se rozvíjejí a jsou nová nebezpečí – například naše závislost na IT od roku 1976 vrostla tak, že i bez sci-fi nepřátelské umělé inteligence velký výpadek v tocích informací může stát lidské životy nebo životní prostředí. A to je umělá inteligence doslova za rohem…

Normální rozdělení je ze světa, který Taleb nazývá Průměrovem. V něm zubař ví, že z něj nebude miliardář, protože jeho příjem se odvíjí od počtu pacientů, které dokáže ošetřit, při více-méně jenom inflací rostoucí ceně jednoho ošetření. Zato ví, že pokud se z něj nestane alkoholik nebo nebude trpět onemocněním, které by mu překazilo denně chodit do ordinace, bude jeho životní standard solidní a stabilní. To vše s vysokou pravděpodobností od chvíle, kdy promoval.

Naproti tomu paní Rowling je z Extrémistánu. Když obrážela nakladatelství, měla problém uživit své děti a rozhodně nevěděla, jak na tom bude za rok nebo za deset let. V okamžiku, kdy Harry Potter ovládl mysl a svět dětí celého světa, už nemusela napsat ani čárku a je z ní miliardářka. Jaká je pravděpodobnost, že se z konkrétního autora nabízejícího své knihy stane autor světového bestselleru? Moc velká ne.

Jaká je pravděpodobnost, že nakladatelství, které má rutinní procesy pro výběr rukopisů k vydání, těch rukopisů mu chodí velké množství, a jede svůj rutinní „zubařský“ business model, mine Harryho Pottera? Dovolím si říct, že téměř jistota. V Extrémistánu je rutina, nepochybování a zákaz dávat záludné otázky zaručeným prostředkem k černé labuti.

Černé labutě jsou z Extrémistánu. Létá jich kolem mnoho, přistane jenom jedna, ta ale stojí zato. Pro ochranu před černými labutěmi nám matice rizik nepomůže, černé labutě v ní nejsou.

Nekamenujme posly špatných scénářů. Zde si ještě jednou půjčím inspiraci od Taleba. Představme si, že je 11. září 1999 a na americké ministerstvo dopravy doputuje návrh neznámého úředníka opancéřovat dveře do pilotních kabin, opatřit je elektronickým zámkem. Odůvodnění: snížení rizika únosu letadla. K návrhu se vyjádří hned první úředník na ministerstvu, který jej čte: „Jde o velmi hodnotný návrh, který může snížit možnost únosu,“… a pak přijdou známá ALE:

ALE my už přece děláme tak masivní kontroly na letištích, že žádné zbraně se do letadla nemohou dostat

ALE je to nedomyšlené, protože to bude stát peníze letecké společnosti

A TAKÉ to navýší ceny letenek a tato vláda si nemůže dovolit naštvat voliče

samé ALE.

ZAMÍTNUTO.

Představme si, že by onen návrh prošel. Dočetli bychom se o dalším zbytečném opatření vlády, protože… (viz ALE výše), že jde o podkopání turistiky v USA a na celém světě. Ve výsledku by lobby leteckých společností dosáhlo, že onen iniciativní úředník byl přeložen z místa, kde mohl dávat návrhy, na místo kontrolora zavazadel. Samozřejmě k žádnému útoku na dvojčata by nedošlo, ale i kdyby někoho napadlo, že něco podobného by se mohlo stát a že toto opatření tomu zabránilo, četli bychom v diskusích na internetu něco o nesmyslu, který se nikdy nestal a vůbec – jak by se asi teroristé naučili řídit Boeing???

Jak tedy proti černým labutím?

Hledejme rizika, i když ostatní tvrdí, že žádná nejsou

Buďme skeptičtí k rychlým závěrům našeho mozku

Bezpečnost je z Extrémistánu, průměry jsou nanic

Co se doposud nestalo se může stát zítra

Chovejme se tak, že černé labutě existují

A nakonec:

Řešme a napravujme bezpečnostní nehody, poučujme se z nich. Pokud ale nezobecníme naše ponaučení, budou opatření sice účinná proti okolnostem, které vedly k neštěstí, ale jinému neštěstí vzniklého z podmínek jenom o trochu jiných, už nezabrání. O tom, jak v opatřeních postihnout co největší počet neočekávaného, si řekneme příště.

Dede: děkuju Martinovi za skvělý článek, a hned se pokusím povzbudit vaši fantazii – zkuste si vymyslet svoji „černou (mikro)labuť“! Tedy v zásadě událost nepředvídatelnou a zároveň s velmi významným dopadem. Pěkně si tak v duchu shrnete zásady, které jste si právě přečetli. A abychom se při pondělku nebrodili v katastrofách, klidně si dělejte i legraci – pokud ve svých příkladech zachováte vlastnosti „černé labutě“. 

Samozřejmě ocením i vážně míněné komentáře, člověku se v životě přihodí ledacos. Ovšem chápu, že takové události mohou být velmi osobní. 

Díl první : Rizika a bezpečnost všedního dne

Díl druhý: Zrada malých čísel

Díl třetí: Bariéry proti rizikům

Díl čtvrtý: Ementál

Díl pátý: Mozek a rizika

Díl šestý: Černé labutě

Díl sedmý: Vzhůru ke kořenům