Vzhledem k tomu, že je již 17 let mým druhým domovem Polabí, zvu vás dnes na procházku právě sem. Na některých fotografiích je podpis Davadu, to je má přezdívka na internetu, kterou používám již 25 let. 🙂
Polabinskej fotograf
Chodíme si tak po nábřeží,
občas také sídlištěm.
Foťák mám vždy připravený,
když jdeme s psíkem Akimem.
Procházime se parčíkem,
který býval dříve lesem
kol meandru Labe,
teď slepým ramenem.
Ač jsme uprostřed města
život zde jen kypí.
Tu veverka,
tu přeběhl zajíc.
Místní někdy nechápou
i často nevidí.
Na kuňkavé žáby držkujou
příroda jim je daleko a cizí.
Kachen je zde
velká spousta
i ten srnec
si tu trávu chroustá.
A tak fotím
o sto šest.
Když procházím
polabinský palouček.
Labe a Kunětická hora
Pardubická čekanka
Pardubická flóra
Pardubické letadlo
Pardubické srnky
Slepé rameno Labe
Pohoda při psaní
Dede: A já jako obvykle přidávám otázku – tak co, která z fotek se vám líbí nejvíc? A proč?
A kdyby se zase chtěli veršující vytáhnout (já fakt ne 🙂 ), mohou zkusit pár veršíky popsat vybranou fotku… Dárek sice nedostanou, ale já budu hlasitě volat hurá 🙂
Zdravím Polabí a těším se, jak tam budu opět trávit od jara více času! 🙂
Moc pěkné fotky. Z té první labské na mne dýchla nostalgická nádala připomínající pěkné chvíle u Doubravky v Žehušicích.
Děkuji za komentář. 🙂
Na letní obloze bílé beránky,
jako oči dívky modré čekanky,
na květině včelky přistály,
dvouplošník zas mizí do dáli-
takhle fotit, to by každý neuměl,
to je polabinská značka DavidL !
🙂
Děkuji za komentář. 🙂
Fotek je plnou,
kterou však vybrat.
Namáham hlavu,
čekám na zázrak.
A tu jako blesk
z čistého nebe.
Začal tok myšlenek
a už to jede.
Zahřálo mne u srdce rameno Labe lepé
byť je slepé.
Na Kuňku mám vzpomínku,byla jsem tam s vnučkou v rámci Sharcina Dubení.
V Pardubicích jsem pak prošla celou anabázi statečných ze Silver A s výborným výklade opět naší Sharky.
Ano, na Labe a vše kolem se budu zase těšit. Díky!
Děkuji za komentář.
Už něco připoravuji. 🙂
Myslím, že tu máme pár milovníků Labe (doufám, že časem bude mít čas i Bláža a dodá své vidění Labe). Líbí se mi všechny fotky – to jarní slepé rameno mi připomíná naše lužní lesy (za chvíli to začne tralala). Dvouplošník je nádherný úlovek (to u nás hlavně lítají na motorových padácích a mít po ruce kulomet, střílím 🙂 – už je dávno za obzorem a vzduch furt rezonuje těmi jejich prskolety). Oboje kytičky nádherné – na té červené je dokonce i fauna 🙂 . Srnka klasika – ty jsou všude. A ta úvodní fotka je jak reklama na Polabí – ta se opravdu povedla.
Na básníka sedá šedá můra.
Však radši by múzu na klínu.
Dřímá jeho mozková kůra,
je nutno se oddat vínu
a probudit své básnické střevo
vždyť dosud spalo jak dřevo!
🙂 🙂 🙂
Děkuji za komentář.
Básníkův život
bývá i těžký,
když jeho múzou
bývá pouze dno flašky.
Lepší je milovat,
kochat se a smát.
To pomůže básničkám,
píší se snáz.
Davide, nevěřil bys, jak dobře mi dnes tvé letní fotky padly! My tu máme studenou mlhu, ze které drobně prší do bahna na zemi. Takže při pohledu na sluncem zalité Labe s Kuňkou v pozadí se mi v duši na chvilku rozprostřel letní den. (Mimochodem „naše“ Labe je poslední dny hněvivě červené a ve městě vydatně plní své koryto…)
Moc se mi líbí ty temné květy!
A ten dvouplošník 🙂 Napadlo mě, jestli to nebyl jeden z pilotů, kteří sem k nám obvykle létají na den dětí a občas na Vánoce 🙂 Obvykle dětem shodí „poklad“ a děti ho pak hledají a o obsah se dělí .)
Minulý rok ale bylo naše letiště (louka určená hlavně pro zemědělská letadla) právě tak rozmáčená, že nakonec jen zamávali křídly a odletěli si sednout na pořádné letiště do Žirče. 🙂
A ta poslední fotka je jako obraz – titulek Pohoda při psaní by si klidně mohl nechat 🙂
Ad Pohoda při psaní
To jsme si tak seděli na terase v Harrachově v hspůdce Terassa a podzimní slunce vykreslilo na zdi tento obraz, tak jsem to blýsknul mobilem a vyšlo to. 🙂
Tak to mě nenapadlo, že je to stín na zdi, myslela jsem, že to je pohled přes mléčné sklo nebo tak něco.
Hezké fotky! No a s tím držkování obyvatel na přírodní zvuky- v Žabčicích prostě řvou žáby. Všichni jsme s tím srovnaní, krom nových. Nově přistěhovaní mívají navíc problém s tím, že kokrhá kohout, smrdí kravín a štěkají psi. Co taky na vekově, že.
to je pořád lepší a zdravější než uhelný smrad od sousedů.
Děkuji za komentář. 🙂
A co se pak nestalo,
zahlédl jsem letadlo.
Když jablka na stromě zrála
Zjevilo se z nenadála.
Chvíli vruuum a pak už nic
letělo od Kunětic.
To patřilo pod Alex. 🙂
Moje srdce zahřálo,
Pardubické letadlo.
Skutečně, vidět na obloze historický dvojplošník, to je štěstí!