Jako malé dítko mě vedli ke sbírání známek. Je to koníček hezký a tehdy byl i rozšířený – pokud jste to zažili, vzpomenete si, jak krásné známky mělo třeba Mongolsko? A získat „sérku“ s koňmi bylo mou největší touhou. Kšeftovalo se a směňovalo ve škole o přestávkách, alba jsme tahali všude s sebou. S pubertou jako když utne.
Leč semínko bylo zaseto a získala jsem jakousi matnou představu, že sbírat cokoliv není nic špatného. V dospělosti jsem takhle sbírala porcelánové panenky. Postupně mi je začali darovat všichni známí, protože se nemohu zbavit dojmu, že se i jim líbily a je jaksi hloupé si ji koupit pro sebe, že… A pak jsme se přestěhovali. Z bytu do domu.
Ne že bychom šli do menšího, ale během stěhování se ukázalo, kolik všeho mám. Panenek, látek, klubíček – když jsem viděla tu hromadu igelitových pytlů, protože krabice už v okolí nikdo neměl a bylo jasné, že všechno hned někam neuložím, začala mě jímat mírná hrůza. Leč nakonec se všechno někam vešlo a zas byl pár let klid.
Pak se odstěhovaly děti a pobraly s sebou své věci. Jenže nám pořád zbyl plný dům! A začala jsem třídit. Nejvíc bolely knížky, ale měla jsem knihy z několika dědictví a bylo jasné, že je v životě neotevřu. Paní ekodvorová je přijala v bednách a uložila do svého skladu pokladů – tedy věcí, které by se ještě mohly někomu hodit.
Probrala jsem klubka a ta pro mne nepoužitelná věnovala známé, která sháněla materiál pro babičku štrikující záplavy ponožek. U probírky látek jsem trpěla, ale do konce jsem ještě nedorazila (ale bude to!). Oblečení za mne vyřešila sbírka pro Ukrajinu – rozmáchle jsem do ní naházela kde co, dokonce asi trojích šatů jsem se vzdala…
Nakonec jsem se z pozice hromadiče propracovala i k tomu vyhazovači. Ehm, a starší kreativní časopisy byste někdo nechtěl???
Dede: Děkuju Matyldě za nosné téma a ptám se také – sbírali jsme někdy něco? Třeba zrovna ty známky? A jak to s vašimi sbírkami dopadlo? 🙂
Také jsem sbírala krabičky od zápalek. Měla jsem jich opravdu hodně. Jednou, když bylo po dešti, se jich zmocnil bráška. Donesl je na písek, který pak sypal do krabiček a stavěl z nich domy. Nakonec je bombardoval kameny. Sbírka vzala za své.
Souběžně jsem sbírala krabičky od mýdel, ale těch bylo pomálu. Kde skončily, nemám tušení.
Sympatie k různým krabičkám mám dosud – svádím se sebou boj, když je musím vyhodit a některé stejně syslím doma. 🙂
Pak jsem sbírala pohledy. Sbírku mám dodnes, ale už ji nerozšiřuju.
Jako malý jsem klasicky sbíral známky, pak jsem si dělal herbáře, sušil bylinky a podobně. Sbírám po vetešnictvích staré knihy, většinou první vydání. V jednom jsem našel komplet prvních vydání K. V. Raise celkem za 80,- Kč. To byl dobrý kup.
Naštěstí na to nemám tolik času, takže se to nehromadí. 😀
Herbář… ten mě taky bavil chvilku…
Já jsem sbírala krabičky od zápalek, měla jsem celou serii první spartakiády a pod. bývaly moc pěkné. Pak mě to přestalo bavit a sbírala jsem podnikové odznaky. Krabičky se nějak potratily během přestavby baráku, odznaky ještě mám. Na stará kolena už nesbírám nic.
Můj děda sbíral nálepky ze zàpalek. Nějak to vždycky odmáčel a sušil.
Já jsem sbírala fotky herců a odebírala filmové časopisy, i ty tzv. seriózní jako byl svého času Film a doba. Ty časopisy mi vydržely hodně dlouho, ještě po revoluci, ale pak se postupně přibližovaly bulváru a to mě znechutilo, tak jsem s tím přestala a nakonec to všechno při posledním stěhování vyhodila.
Teď sbírám, jestli se tomu tak dá říct, turistické vizitky z míst, která jsem navštívila, a lepím je do turistického deníku. V deníku je místo i na poznámku, což se mi už mnohokrát osvědčilo, když jsme vzpomínali, kdy, kde, s kým jsme byli nebo nebyli. Naštěstí tohle moc místa ve skříni nezabere! 🙂
O tom turistickém deníku jsem slyšela,ale nejsem moc trpělivá…
Je to celkem jednoduché – při návštěvě hradu, rozhledny, muzea si v pokladně se vstupenkou koupíš i vizitku a doma nalepíš do deníku. Nebo jsou k dostání v informačních centrech. Skoro každé trochu zajímavé místo má svoji vizitku a stále přibývají, k dostání jsou už i v cizině – loni jsem si jich přivezla několik z Bratislavy. Tady odkaz, kdyby to někoho zajímalo :
https://cs.wander-book.com/
Díky za připomenutí. Synek sbíral, ale teď ho to nějak přestalo bavit. A máš pravdu, tahle sbírka je prostorově úsporná. 🙂
Pámbu zaplať, sběratelství mne minulo – prostě nemám tu důslednost a zápal pro věc, která je pro sběratelství nutná. Taky nejsem moc hromadič (bohužel, jednoho mám doma a nepřeperu ho), jediné, co je mi líto vyhodit, jsou různé uzavíratelné sklenice – od exotických jogurtů, marmelád či hořčic. Pravda, většinu využiju následně (po odstranění nálepek – mnohdy tak pracném, že v závěru ve mne vzkypí zlost a tu nádheru hodím do koše včetně tří zakrvácených obvazů) na marmelády. Ale pak tu jsou takové ty mrňavé skleničky „na nic“ – většinou od pečených čajů a podobných srandiček – a těch se nedokážu zbavit. Naštěstí jich mám jenom pár – asi tak jednu plátěnou tašku 🙂 🙂 🙂 !
Mám tu jednu malou- odlívám si do ní terpentýn, když jedu na kreslení 🙂
Taky jsem sbírala známky, tématiky, květena a zvířata. Pak známky skončily u syna, ten někdy později s nimi zašel na filatelistickou burzu a zpeněžil je,slušně. Později se ze mne stal šutrolog. Některé úlovky mám ještě doma ale postupně putují na rodinný hrobeček a zvířecí taky.:-)Jinak se ještě pořád nedovedu rozloučit s knihami,nejsem s tím vyrovnaná a připadala bych si jako páter Koniáš,jenže je nejvyšší čas,léta běží a síly ubývají. Hadérky mne netíží, vytříděno.Keramika a sklo se brzo přidá. To broušené mám taky,po tchýni,nevím co s tím,je mi líto té krásné práce našich sklářů. 🙂
Keramiku jsem třídila, u skla se zbavila všebo typu „každá sklenka jiná“. No, aspoň něco….
založíme muzeum..já ti tam to bropušené přidám, myslím, že by nás bylo víc…občas projdu aukro a tam zírám na ceny za to,co jsem třeba vyhodila..
Tady jsou samí sběratelé známek. Já jsem jako dítě sbírala fotky krasobruslařů. Měla jsem jich po sešitech nalepených spoustu. Mamka pracovala v té době v tiskárně a tak byl přísun fotografií zaručen – byly to předlohy pro obrázky v novinách. Vydržela jsem pár let, ale kde sbírka skončila, to nikdo neví….. asi v popelnici. Ale bavilo mne to, ne že ne …
Tak o sbírání krasobruslařů jsem ještě neslyšela.
Předjaří, předjaří, třídění se zadaří 😀 zase jsme něco odtáhli kamarádce na Swap, měla radost. a jak jsme pěkně přeskládali šatnu a skříně, měli jsme radost taky. sbírat jsem asi nikdy cíleně nesbírala, to není nic pro nás systematické chaotiky 😀 sbírka koček se nepočítá, že ne? aktuální a stále udržovaný počet je pět ( plus hostující černé kotě od sousedů rockerů, které se velice skamarádilo s naším Edou)
Včera jsem si koupila černé tričko s ptákama, takže asi bych fakt měla protřídit 🙂
Ukaž ! 🙂
Když já byla malá, tak frčelo sbírání ubrousků a obaly od čokolády.
Co se týká nasyslených věcí v dospělosti, tak klubíčka vln putovala do Domova, a taktéž tři velké krabice plné „Julínek“ na vyšívání i s různými rozpisy. Bylo tam např.deset barevných odstínů zelené atd. Já kdysi hodně vyšívala. Odcestovaly i korálky s jehlami, navlékacím materiálem, sakumprásk. Látek jsem si nechala jenom pár a věci „já si to jednou spravím“, tak ty po letech syslení také letěli. Nějak se mi prostě změnilo myšlení po tom šíleném času v nemocnici. Touto dobou jsou to dva roky, co jsme už byli doma s covidem.
Vytřídení „to jednou spravím“ byla první část akce v šicí dílně. Zbytek čeká…
Já jsem jako dítě sbírala známky a když mě to omrzelo, pokračovala ve sbírání moje matička. Pak jsem sbírala dopisní papíry, něco ještě mám a něco jsem použila, dokud se ještě psaly dopisy. Mám také menší sbírku alpaky, protože se mi moc líbí – díky Sharko. Něco starožitností by se taky našlo, ale kam to dát???
Dopisní papíry jsem zuřivě sháněla před odjezdy na tábor- bývaly dětské v rohu s kachničkou, žabkou a asi zajíčkem 🙂 Ty jsem milovala!
Hm, moc velký hromadič jsem nikdy nebyla. Trochu jsem jako dítko sbírala známky, ale zase tolik mě to nebavilo.
Jednou jsem dostala po někom „sbírku“ – no, mohlo jich být tak padesát – prvorepublikových pohledů. Moc hezkých. A v domnění, že tam si je budu prohlížet v poklidu jsem je… ehm, vylepit na chatě na záchod. Nebyl to dobrý nápad, naši o pár let později chatu prodali. I s pohledy.
Dnes mám doma Frantu hromadiče, takže se snažím nepřispívat.
Jo – a na knihy je Knihobot – mrkněte na jejich stránky.
Knihobot navštívím s knihami co už mají ISBN. Ty staré půjdou postupně do veřejných knihovniček, tak různě vůkol. Teď nakupují knihy v Audiolibrix a poslouchám je při drobné, ale velmi nudné domácí práci, někdy na fofrprochajdě s Ajvinou. Je to bezva, nezabírají místo. Jenomže se sluchátky mám problém. Už mám druhé, ale mám jakési uzké zvukovody, tak mě vypadávají. Pořídím si klasické, přes hlavu. To bude venku jistota 🙂 .
Můj muž je dílnový hromadič, tam je věcí!
Ke sbírání čehokoliv jsem se tak nějak naštěstí nikdy nepropracovala. Jediné, čeho mám až moc, jsou knížky. Taky nevím, co s nimi, je jich tam spousta, co už nikdo číst nikdy nebude. Ale stejně nejsem schopná je vyhodit.
Co se mi schází, jsou věci s kočkami (ne kočky, tam se už snažím počty hlídat). Ale krabičky, zvonečky, hrnky, plastiky atd. Nevím, proč si lidi myslí, že když mám ráda kočky, musím mít kočky na všem. Nemusím, nejsem ten typ. A tak něco dávám dál, něco používám do úplného zničení a něco, co je opravdu kýčovité nebo nehezké, bez známky žalu vyhazuju. Pak teda mám ještě spoustu fotek na různých úložištích. Až tohle jednou začnu probírat… nevím, jestli by nebylo lepší to smáznout rovnou.
Toroooo 🙂 dnes jsem jela jako obvykle vlakem do práce a naproti přes uličku seděla slečna s černým batůžkem se vzorem bílých koček – a četla si Kočka, kam se podáváš 🙂
Naštěstí mi všichni necpou něco s kočkama a kavalírama, on taky kavalír není často zobrazované plemeno 🙂
Toho kdo najde něco s Kerry blue teriérem, bude odměněn. :-))
Hm, tak já nesbírám. Tatínek se mě snažil nalákat na ty známky (marně), a po několika pokusech být jako ostatní ve škole a něco sbírat, jsem to vzdala – nějak nejsem ten typ. Chybí mi ta touha a o schopnosti katalogizovat už vůbec nemluvím. I když… možná jsem sbírala každou myslitelnou znalost o koních. 🙂
Díky za – opět – skvělé téma 🙂
Dede,pamatuješ tu éru sbírání fotek herců,zpěváků, fotek z filmů?
Jo! Taky jsem si pořídila sešit, udělala asi tři výstřižky… a nějak to nepokračovalo:)) Prostě to v sobě nemám, no.
Měla jsem asi dvě pohlednice, nějak nezaujaly 🙂
Jako dítě školou povinné jsem známky také sbírala.
Tenkrát se prodávaly takové malé obálky a v tom byly známky různých motivů. Pamatuji se, že se mi moc líbily známky s motýly. Také jsem měla všechny naše prezidenty od Masaryka po Husáka.
Zkoušela jsem k tomu přivést i moje kluky, ale ty to nechytlo.
Teď jako dospělá sbírám pohlednice. Jsem zapojena v Postcrossingu a ještě navíc si občas na Aukru koupím retro pohlednice. Zejména vánoční.
Co se týká probírky oblečení, snažím se to dělat 1 x ročně. A držím se rady své švagrové. “ Co jsi rok neměla na sobě, tak to vyhoď . „
Koukám, že známky nás sbíralo víc..možná,že se dalo s nimi cestovat a představovat si…ty dálavy a cizokrajné názvy..moje sbírka známek obsahovala zvířata ,kosmonautiku a vesmír,prezidenty, květiny. Ještě někde bude…ale kde?
Moje mamka sbírala pohledy měst, má je doma v ozdobné plechové škatuli od perníků..měla i sbírku vánočních pohlednic s panenkami,stromečky,kapry atd…postupně je vyndala a rozposílala k vánocům, stejné to bylo s velikonočními..pamatujete pohlednice ve tvaru vejce a mrkacíma očima?
moje sbírka ubrousků dopadla stejně, postupně si do nich někdo utřel hústa a ruce… odznaky do klopy jsem darovala kolegovi,stejně tak i nálepky na krabičky zápalek..
potom jsem zažila období,kdy máti sbírala domažlickou keramiku..tu doma používám, proč by měla viset na zdi nebo chytat prach v polici?
no a moje sbírka současná? 8 koček..živejch..někdy až moc…tu nedám…
PS: nechcete někdo broušené sklo? (vázy,košík,skleničky,zavírací misku na bonbony)
😀 Sharko, s tím broušeným sklem jsme na tom stejně! 😀 Dostala jsem ho a moc na něj nejsem…
přesně tak, jen vím, co je za tím práce a jak na něj matička stávala frontu a jak bylo drahý…a tak ho nechci jen tak postavit k popelnici…
Já pořád doufám, že se aspoň jednou bude líbit dětem – nebo pradětem:))
Já dostala celé sady broušeného skla, jako svatební dar od maminky. Z krabic to nebylo ještě vybalené 🙁 .
Podědila jsem trochu broušeného skla po babičce, používám jen na Vánoce.
Ahoj, tak známky, to byl hit. Zkoušel mě do toho dostat dědeček, ale viděl, že mě to moc nebere, tak si sbíral sám.
Proti sbírání nic nemám, ale ta archivářská práce okolo, totiž popisy, systematizace a ukládání, mě těžce nebaví. Zrovna probírám skvělé vzorky za deset let u mikroskopu a je mi líto cokoliv vyhodit. Viděl mě kolega, přinesl mi tři Petriho misky, každou jako tác velkou, se vzorky, které bylo líto vyhodit jemu. Takže mám až do důchodu co třídit, bude-li jaký.
Doma – ani nemluvit. Manžel je syslivý typ a má to po rodičích a prarodičích a… zkrátka, u nás by se hrabal archeolog se zjevným požitkem. Jen se děsím okamžiku, kdy se černé díry v bytě změní na bílé a začnou po nás ty sežrané poklady plivat. 🙂
Ne, díky, časopisy opravdu nechceme. Momentálně krmím charitní kontejnery (všichni nějak odrůstáme z oblečení dřív, než ho doničíme) a dumám, jak bezbolestně přebrat knihovnu. Moc pěkné předjarní téma, Matyldo. 😀
JJ, tvoje váhání nad vzorky z mikroskopu a rozpaky z třídění nad Petriho miskami mě tak nějak dojaly 🙂
Charitní kontejnery občas krmím taky.