Dnešním článkem se pomalu rozloučíme s Moravským Slováckem a podhůřím Bílých Karpat. Vzhledem k tomu, že je již 17 let mým druhým domovem mimo Moravského Slovácka také Polabí, bude to příští místo, kam se vypravíme.
Na některých fotografiích je podpis Davadu, to je má přezdívka na internetu, kterou používám již 25 let. 🙂
Slovácký fotograf
Túlám sa krajinú
sebú beru si foťák.
Počkám si na chvílu,
než neco po cestě potkám.
Učím sa potichu
krajinů chodit,
pro potěchu
aj pro klid v duši.
Procházám dědinú,
polem aj lesem,
abysem hlavu svoju
provětral větrem.
Tu vidím květinu,
tu roste strom,
tam ptáci letijú
a hen drční dron.
Jak sa tu motám
kolem a kolem,
vidím chlapa jak
nesen je ptákem rogalem.
Nandám si objektiv
k oku ho dávám,
vybírám si motiv,
spůšť foťáku mačkám.
No a pak
najtěžší práca začíná,
jak sa tím probírám,
co dám na internet do alba.
To je tak, když už si
fotograf Morávského Slovácka
a taky už sám víš,
jak lehce sa ti fotka cvaká.
Dede: Děkuju Davidovi za poetické povídání a krásné fotky – tak co, která fotka se vám líbí nejvíc? 🙂
A dnes mám pro vás ještě výzvu (pro mě samotnou je to echt výzva, protože to neumím): zkuste vytvořit nějaký veršík o svém kraji! Aspoň ty dva řádky, lépe čtyři. proč si při pátku nezahrát?
Tak Labe mám sepsané a ještě se mrknu na další inspirace z dnešních komentářů. 🙂
Davide,
tak u mne na pomyslném stupínku vítězů jsou fotografie v pořadí:
1. srnky
2. měsíc
3. stín autora
Děkuji za komentář. 🙂
Právě sedíme ve vinárně a Eva plete a já píšu. Klasický páteční relaxační večer. 🙂
Mezi Hanou a Valašskem
Záhoří jest vklíněno,
Hostýnkem a Javorníkem
od jihu jest zavřeno.
Vesničky jsou roztroušené
uprostřed malebných hor,
potůčkami propletené
zpěvu ptáků slyšet sbor.
Z doslovné básně rodáka p. Oldřicha Pavlíčka,který o tomto kraji vedl zápisky a myšlenky vkládal. Byly poté použity v obecním almanachu z r.2002.
Davide díky! krásné ! Obdiv !
V dětství, mládí chodili jsme
na křesťanské poutě.
Procházeli Velehradem, Provodovem
a také i svatým Hostýnem.
Chodili jsme tam pravidelně
na orelskou pouť
také k Panně Marii Hostýnské
pokorně pokleknout.
Amen.
pták rogal je nejlepší a srnky ve skoku – ty vypadají jako secvičené! takový parádní článek a já zrovna dnes nevím, kam dřív skočit 🙂
Pták rogal má nejlepší titulek 😀 Ten jsem ocenila.
Ale stejně si myslím, že nejlepší je měsíc! Srnky ovšem hned poté:)))
Upozornění na upozornění 🙂
Dnes je hlavní straně ještě jeden článek, který vyžaduje vaši pozornost – tedy pokud se chcete zúčastnit Setkání Zvířetníků 2023
Vždy obdivuji, jak lidé dokáží zachytit tak prchavé okamžiky.
Očima vše vnímám, ale jsem tak zaujatá, že než zmáčknu spoušť, je vše už jen vzpomínka
Děkuji za krásné chvíle s básněním
Díky za komentář. 🙂
Jsou chvíle, kdy je třeba relaxovat a pustit hlavu na volnoběh a právě tehdy se mi podaří něco blýsknout nebo napsat.
Mně se moc líbí srnky (to musela být super rychlá ruka, když je stihla zachytit!) a taky zajíček ušáček. 🙂
No a chytla jsem se na básnickou výzvu :
Já pocházím z úrodné Hané
z města prý Juliomontium zvané,
zda opravdu Olomouc nazván po Caesarovi
to nám už dnes nikdo nepoví.
Na náměstí stojí s orlojem radnice
turisty je navštěvována velice,
za války orloj bombou rozbořen,
však znovu Karlem Svolinským vyzdoben.
V poledne zvonkohra hanácké písně hrá
a na závěr zlatý kohout kokrhá,
v okénkách se objevuje úředník i sportovkyně, zkrátka prostý lid,
po válce tam totiž žádný svatý nesměl být.
Úzkou uličkou z náměstí od radnice
dojdeme až ke kostelu svatého Mořice,
když tamní varhany naplno se rozehrají,
tou krásou člověku až dech se tají.
Podívejme se ještě na Přemyslovský hrad,
kde roukou vraha Václav III. pad´.
O Olomouci bych mohla ještě dlouho psát
a tak vás pozvu – zajeďte se podívat!
No a taky musím jít se psem!
Díky. 🙂
I za verše o Hané a Olomouci. 🙂
Ohledně toho, že se musí jít se psem.
Jako mladí jsme si předělávali text k písni Nedaleko od Trenčína.
Nedaleko od Trenčína
bývá stará Katarína.
Čeerné zuby má
hubu na mňa otvírá.
Takú frajárečku nechcem
radšej budem spávat se psem.
Tak to je brutální! 😀 😀 😀
Hančo!!! Ty jsi skrytý talent! jak to, že to tady nikdo neví? 🙂 Jsi dobrá!
to je krásnýýýýý 🙂
Ano, taky se mi to moc líbí.
Hančo,
to je nádherný zbásněný bedekr.
Jsi šikovná.
Hančo! krásné vyznání té perle na Hané,jedné z mnoha ! 🙂
Davide, já ti nejdřív pochválím fotky! To mi jde:)) Navzdory opravdu skvělému záběru srnek v poskoku pro me dnes vede ten měsíc (taky je na hlavní straně:)) A já vlastně nevím proč! Asi to byla láska na první pohled:))
Verše zatím nedávám…
Už mám v hlavně co jako „V údolí Labe klikaté, nad ním hřebeny divoké…“ ale obávávám se, že by si lépe vedl i žák třetí třídy. Ale zatím jsem to nevzdala!
Dede, já zase nedávám klasickou prózu. 🙂 Ono mi to pořád naskakuje ve verších. 🙂
Co se týče dlouhých textů, tak jsou to většinou jen technické zprávy, analýzy, rozbory a tak podobně. 😀
Nikdy neříkej nikdy 🙂
Já si po stále kratších povídkách říkala, že směřuju co do rozsahu k haiku, ale cosi se přihodilo a můj současný román už má 700 normostran a pořád ještě kousek zbývá 🙂
To je pravda, ale verše u mne mají tu výhodu, že když je nálada a nápad, tak ji sepíšu za 5 minut. 😀
To rozhodně 🙂
Ok, jdu vymýšlet něco lepšího než Labe klikaté 😛
Údolím Labe líně se vleče,
omílá břehy kol kterých teče.
Hřebeny hor z povzdálí ční
Sněžku i Smrk oko mé zří.
…
🙂
Ty jo! Mám jedinou poznámku – u nás je Labe ještě mladé a bujné:)) Ale je fakt, že v létě, když je málo vody, se vleče… takže jo! 🙂
Díky za inspiraci na báseň, kde spojím Polabí a Krkonoše. 🙂
Asi to dneska večer ve vinárně sepíši.
No vida! 🙂
U polí a vinohradů
kuřata už stojí řadu.
Nasedají do beden,
vyrazí do světa ven.
Matylda se usmívá,
do světa je posílá.
Všechny tyhle slepičky
naučila anglicky. 🙂
Rýmování tu dnes jede,
co vše fotograf nedovede.
Mikroskopy, slepice
Mají rýmů nejvíce.
A já, chuděra,
v Čortově Hrádu
nestíhám tu
pro samou práci
čísti veršů řadu.
Chudák já
upracovaná.
😀 No vidíš, Evo, ty veršuješ i z čortova hrádu a já nic 😛 😀
Tak kde je spravedlivost?
Moc hezké fotky. U mne vede zajíc. Mnoho let jsem už živého zajíce neviděla, tak alespoň na tvé fotce. Přiznávám se, že poezii neumím.
Býval tu les,
zbyla jen seč.
Pařezy a bláto,
ale stojí to zde za to.
Když se v Brně práce chopí,
vyrábějí mikroskopy.
V mikroskopech elektrony,
létají jako malé drony.
Je to město světové,
žádné jiné takové
ač to není k uvěření
v našem širém světě není.
Tři firmy tu sídlo mají
a k produkci přispívají
světové třetinou svou –
Thermo Fisher, Delong, Tescan,
zařídí ti práci tvou.
(No jo, ke konci se to zvrhlo na náborový leták nejen pro naše studenty a z celého kraje je tu jen jedno město, ale snad se za to na mě nebudete zlobit. 🙂 ).
JJ, super. 🙂
Díky, Davide. Já ti zapomněla pochválit jak nádherné fotky (jak ukecáváš tu zvěř, aby ti pózovala?), tak i verše. 🙂 Přeji krásný víkend.
Díky.
Chodil jsem stejnými místy pravidelně a zvěř si asi nakonec zvykla. 🙂
A tady máte ty drony. Ten pán je genius hned ve dvou oborech: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/stefan-diller-videa-nanosvet.A180320_390476_brno-zpravy_krut.
Díky!
Zajímavé. Díky.
JJ, já věděla, že tohle bude tvoje parketa! 😀 Jsi neuvěřitelná. Já si lámu hlavu už od včerejška a ne a ne něco vymyslet – můj mozek se veršování prostě nějak brání, nebo co 🙂
Dede, máš jiné přednosti. Prostě piš v próze, tam opravdu válíš. 🙂