Sedím v práci u počítače a čekám, až se mi ze systému načte komplikovaná tabulka. To snad není možný, že to tak trvá, já se z toho zjevím. To je otrava.
A najednou jsem si vzpomněla na včerejší seriál. Pustila jsem si Hercule Poirota, protože mám rýmu, a Hercule mi vždycky zlepší náladu. Mám ráda nejen tehdejší módu, ale i způsob vyjadřování.
Začala jsem si totiž všímat, že si lidi tehdy tolik nestěžovali. Ani mí prarodiče ne a pokud ano, tak dost decentně. My máme ve zvyku na otázku „jak se máš?“ odpovědět „strašně, dneska je to hrozný,“ což bych ze sebe třeba v angličtině asi nevymámila. Na tuto otázku obvykle kolegům ze zahraničí odpovídám, že dobře, a lehce si oboustranně postěžujeme nanejvýš na počasí. Kupodivu nám pak konverzace o pracovních problémech plyne splavně a bez stížností.
Možná bychom neměli tolik frflat, i když to někdy prostě nejde.
Ale chtěla bych to zkusit (vždyť se blíží to optimistické jaro). A tak místo supění nad pomalostí systému zírám z okna a říkám si, že tam hezky svítí sluníčko. A bezva, nebudu muset škrábat námrazu z auta.
Myslím, že by bylo fajn nacházet drobné radosti – dneska budu pokračovat v ručních pracích a dokonce si můžu vybrat mezi pletením a háčkováním! Samozřejmě musím ještě vyprat a poskládat usušené prádlo, ale to se nějak vsákne mezi ty ostatní činnosti.
A nebudu si stěžovat, že mě na dálnici dneska vybržďoval chlap v černém VW. Konec konců, D2 je v tuto roční dobu kouzelná!
Dede: Děkuju Matyldě (opravdu si příště zkusím říct – v tuto roční dobu je D11 kouzelná:)) a hned se ptáme – umíte se vědomě napomínat, pokud se vaše myšlenky a vidění světa stanou příliš mrzoutskými? 🙂
A druhá navazující otázka – máte také nějaký film nebo knihu, ke kterým se pravidelně utíkáte, když se k vám svět obrací tou nepěknější stranou? 🙂
A ještě jedno oznámení!
Vzkaz od Jenny: Po covidových letech se opět chystá Zvířetnické setkání – detaily prosím hledejte na Hadopasech! Vypadá to, že by se mohlo konat v kempu Hranice – k nahlédnutí zde 🙂 Tak se zajímejte, diskutujte, přihlašujte i se svými milými, ať už mají jakýkoliv počet nohou 🙂
Na vyčištění mysli si někdy pustím film můj velice oblíbený film Trhák. Tedy jen já, mám ho totiž na dávné VHS kazetě, takže nemá angl. titulky. Ty bezva písničky se nedají překládat a tak si ho vychutnávám znovu a znovu jen sama. Vypudit nežádoucí (tedy i negativní) myšlenky totiž čtením u mne nefunguje, k tomu potřebuji něco vizuálního – buď film, nebo teď v poslední době puzzly
To angl. dotaz „jak se daří“ mi připomněl vtip, možná ho znáte. Myslím, že tak trochu se sem hodí.
U soudu policajt žaluje farmáře za urážky na cti. Jel prý právě doslužby,když viděl tu nehodu, tak zastavil a chtěl
pomoci. Jenže místo díků ho farmář zasypal smrští hrubých nadávek, pomoc odmítl a prohlásil, že je v pořádku. Soudce tedy vyzval farmáře, aby sám popsal celou situaci. „To prosím bylo tak. Jel jsem na trh s kobylou Betsy zapřazenou v káře. Nečekaně nás předjelo auto, Betsy se lekla, trhla stranou a ona, kára a já jsme spadli do příkopu. Ležel jsem tam jen chvilku, když jsem zaslechl výstřel a krátce na to nade mnou stál tenhle policajt s pistolí. Pochopil jsem, co se stalo, tak jsem mu začal děsně nadávat, že je blbec a proč mi zastřelil kobylu. A on odpověděl, že kobyla vypadala nějak špatně, tak jí chtěl zkrátit utrpení. A ať prý mu přestanu nadávat a raději řeknu, jak se cítím a jestli potřebuji pomoc.Tak jsem odsekl, že pomoc nepotřebuji a cítím se dobře“.
Maričko, to je ale vtip 😀
Trhák mám ráda, vždycky si vzpomenu na zaraženého pilota a producenta, co na sobě trhá košile 🙂
a já takhle mávnu rukou….. 😉
Děkuji za nestěžující si motivaci.
Zrovna dnes mi kápla do noty.
Unavená ze školy, kdy třeťáci na cvičných závěrečných testech spíš než vědomosti předvedli hru „u koho dostane úča první infarkt“, jsem se rozhodla se nerozčilovat a místo rovnou domů se rozjela do Kafrárny a koupila dva luxusní dortíky. Jeden mě a jeden manželovi, prozože to on by musel koukat na můj nasupený ksichtík.
A tak jsme se oba usadili, zahodili trápení uplynulých pracovních dní (i on toho má po zuby a výš) a je nám spolu pátečně
Děkuji Matyldo.
PS: ano, ano, Poirot je i mé oblíbené. Moji bábinka s dědouškem byli kouzelný prvorepublikový pár. Za mlada chodívali v sobotu ve svátečním na korzo, když nepekli, nechystali a neprodavali ve své cukrárně
Tedy Mamut, upřímně tě lituji. Recept s dortíčky je skvělý a funguje, ale já ho nesmím aplikovat často, to by mě nohy neunesly. Ale třeba máš lepší spalování. 😀 Vzít manželovi taky kousek je záslužné, ono to chce zajistit si spolupachatele. 😀
Tak abych si koupila domů zákusek, to už musím být opravdu na dně- já sladké nejím 🙂
A jak často si koupíš sýr? 🙂
Mnohem častěji, kolikrát i do zásoby pro případ nouze 🙂
Skvělé rozhodnutí pohlížet na svět z té lepší stránky, tomu tleskám!
Na vylepšení nálady mám Jamese Herriota, ten nezklame, je v něm humor i zvířata. Pokud už se rovnou nevrátím do mladých let a nesáhnu po Bílém tesáku, po Mauglím nebo třeba po Mikulášových patáliích! 🙂
Nedávno jsem objevila Jan Karonovou a její ságu z Mitfordu, to je příjemné, milé a vtipné čtení. Původně jsem měla v plánu jen pár dílů, jako ochutnávku, ale právě jsem si přinesla domů 12. díl a baví mě to pořád. Bezvadný prostředek na dodání pozitivní energie!
Jé, Hančo, Mitford mám taky a taky mě baví 🙂
Že bych ten Mitford zkusila?
Nebrblám, při svém věku tím nehodlám ztrácet čas. A tak každé ráno poděkuju tomu nahoře za to, že jsem se probudila a že žiju. A když se mně někdo ptá, jak se mám, odpovídám, že báječně. Kdo mně má rád, toho to potěší a kde mně nemá rád aspoň ho nas..štvu.
A když mám den blbec, tak to jistí Betynka Donaldovic a nebo již Sharkou vzpomenutý Kája Mařík. Z filmů pak mnou milovaná Noc na Karlštejně nebo Hostinec U kamenného stolu. Obojí viděno snad tisíckrát (už hercům napovídám), stejně mi zvednou náladu. Jo a Saturnin taky, to je snad jediný film, který je stejně dobrý jako knížka. A hned mám chuť házet koblihy 🙂
Betty Donaldovic je vtipná a myslím, že v pubertě mých dětí mi hodně pomohla 🙂
Zjišťuju, že čím jsem starší, tím jsem méně nespokojená. Vlastně jediné, co mne štve, je to, že už mám většinu života za sebou. Ale na to mi nadávání nepomůže.
A když mám dojem, že mi není až tak veselo, i když není vlastně žádný důvod, sáhnu po Wodehousovi, Pelhemu Grenvillovi 🙂 . Jeho povídky jsou úžasné – mám ráda i ty z prostředí Hollywoodu, ale miluju povídky o lordech a jejich nezdárných potomcích. A takové Prase-hú-ou-ou-ou-ej! potěší vždycky. Nebo nedostižný sluha Jeewes a jeho natvrdlý pán Bertík!
No, taky mě štve, že většinu života mám za sebou, ale o to víc si hledím užít to, co můžu, byť mám dojem, že většinu energie určené pro ten den nechávám v práci….
Snažím se nebrblat, i když vím, že se mi to mnohdy nedaří. Ono záleží na konstelaci, koho protivného ten den potkám a dozvím se neskutečné dezinformační pitomosti a jak mne bolí záda pod.
Utíkám se k četbě knih. Díky za dobrou knihovnu v Kuřimi, díky za Audiolibrix. Někdy dokonce i k ručním racem. Momentálně bojuji s pletením na kruhové jehlici. Třeba tu čepici stihnu ještě do konce mrazů.
Jinak Bratra Cadfaela jsem četla také už několikrát a se slzou v oku vzpomínám na jeho natočený britský seriál, který dávali někdy v devadesátkách a od té doby už nee. Nevím proč, skvěle zahrané, skvělé kostýmy i scéna a výborná britská režie. Hlavní roli Derek Jacobi, kterého si velmi vážím, v dalším britském seriálu Já Claudis byl také nepřekonatelný.
Matyldo, i když už se dívám na Hercule Poirota několikrát, okouzluje mne na tom to stejné jako tebe. Máme možnost i zpětně si natáčet, takže proto „několikrát“. Také u nás frčí Inspektor Morse, i když s předlohami knih tento nový seriál už nemá nic. Ten původní byl podle pknižních předloh. Ale opět – skvělé herecké výkony, režie. Oni ti britové mají od dob Shakespeara v tomhle talent.
Pane bože, zač ty mé Zvířetnické přítelkyně trestáš. Těch zmatených slov! Omlouvám se, ale psaní na tabletu je pro mne stále dost těžké, když se snažím rychle něco říct.
Jdu mrknout na Hady, díky jenny.
Taky se divím, že Bratra Cadfaela už nedávají- jiných seriálů opakují tolik…
Tri zeny ve clunu. pri koupi jsem myslela, ze to bude parodie na Tri muze ve clunu od JKJ, ale neni. a prestoze to neni zadna velka literatura, jako vyprostovak funguje kupodivu dobre. vzdy me prekvapi, ze mam chut po ni v urcitych situacich sahat zas a znova 😉
Tak to neznám… ale podle popisu na netu to nemusí být nezajímavý.
Matyldo, cítím to tak nějak jako ty. Frflání nesnáším a snažím se mu co nejvíc vyhýbat i když je to někdy složité.Těším se na jaro a když mám kolem sebe moje nejmilejší,ať už lidi nebo zvířata,jsem šťastná. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji jak málo vím a znám a snažím se polepšit v rámci možností,tolik bych chtěla všeho možného poznat, že na různé povrchní nadávání na kde co nemám čas.
No někdy to jde fakt těžko, ale snažím se.
Dede, díky moc za zveřejnění „Setkání Zvířetníků a jejich příznivců“. Upozorňuji,že ani místo ani termín není dogma,navrhujte,zatím je to jen ve stavu diskuze. Konec plevelení. 🙂
Klidně plevelte! 🙂
Doufám, že to vyjde, to navržené místo vypadá moc pěkně.
Jsem zvědavá na konečný termín!
Hihi, já taky. 🙂
Jinak bych chtěla upozornit na článek na Zvířetníku, kde jsou fotky z prvních deseti Setkání – mimo jiné krásná fotka Veram, tak, jak si ji pamatujeme – s úsmevěm a foťáčkem.
jo,u té jsem i slzy ronila…
Jo, jsou takové chvíle, takové dny. Pokud se to nedá rozchodit v lese, hledám útěchu u Edit Pargeterové (Elis Petters:)) a bratra Cadfaela 🙂 Vím, jsou to detektivky, ale můžu je číst pořád dokola, miluju způsob, jakým ta žena (autorka) dokázala popsat lidi a svět. No a druhou volbou je Terry Pratchett… podle nálady buď Hlídka nebo Čarodějky 🙂 Mám ho doma víc než metr, česky i anglicky, to taky neselže 🙂
Zeměplocha je taky dobrej rozptylovač 🙂
potvrzuji,ale u ní se raději soustředím a představuju si ji…
Zkuste Rexe Stouta, treba Pohrbeneho Cesara. Ale opatrne, musi to byt khizka s Nero Wolfem, on napsal par knih, nez vymyslel Nero Wolfa, a ty se nedaji cist porad dokola.
Četla jsem několik detektivek s Nero Wolfem, ale nevracím se k nim. To spíš k lordu Petrovi…
Když se mi něco nedaří a nebo nemám svůj den, tak si říkám, vydrž Michalko, ono bude lépe. To zvládneš.
My s manželem utíkáme celkem pravidelně k filmu Světáci.
Tam jsou věty, které by se dali do kamene tesat.
A plejáda hereckých bardů, to je krása se na ně dívat, jak to hrají.
Když máme letět do Říma, tak večer před odletem si pouštíme film Prázdniny v Římě. To je také nádhera.
To zvládneš je dobrá mantra. Já si obvykle říkám „to musí jít! Zvládl to kdejakej šmudla, tak já taky!“
když můj ssvět není v pořádku a nechci tím zatěžovat svoje kočky, tak sáhnu do přihrádky v knihovně a začtu se do jakéhokoli dílu Káji Maříka..dřív jsem se toulala po hvězdách nebo po prérii..
a když bych si náhodou pustila film, tak Rob Roye nebo Posledního Mohykána.. i když minulý týden jsem o víkendu po dlouhé době dala Město andělů a můj drahý na mne vyděšeně koukal,jak u toho bulím, on mne takhle ještě neviděl…naposledy jsem ho překvapila, když jsem fandila velrybě,co likvidovala loď a skoro celou posádku – V srdci moře (2015), on soucítil s chlapama.
k HP – malý belgičan je moje krevní skupina, na toho koukám, když je svět v pořádku a užívám si ho, ale musí ho hrát David Suchet!
Tak já jedu v horší dny na Hercule Poirota nebo Saturnina. Ti se prostě neomrzí…
Ano, to mám podobně. Servírovat k svačině rakvičku, v mém věku… 🙂
Ty mistře zkratky, dovedeš vždycky potěšit ! 🙂
Mě kousla!
Pardon.:)
Kája mě taky dlouho bavil a hodně si pamatuju (nejradši mám druhý díl:)), ale nějak jsem z něj vyrostla, nebo co 🙂
A Saturnin je jednička, tam mám (i já!:)) dokonce ráda film, nevěřila bych, že je to možné, ale fakt se knize minimálně vyrovná 🙂
U Saturnina mám ještě radši seriál, zrovna tuhle jsem se na něj koukala a opět byla okouzlena. Opravdu si myslím, že se knížce vyrovná – naprosto skvělé herecké obsazení.
Poznámka – zkusila jsem přečíst i druhý díl Saturnina od Macka a byla zklamaná. Kouzlo bylo pryč – jako by se člověk díval na dvacátou xerokopii Mony Lisy.
Jo, film je vlastně sestříhaný seriál- mám ty díly nahrané za sebou a miluju to.
Druhý díl Saturnina jsem četla a vůbec si nepamatuju, o čem byl, neuvázlo.
to je Víznerem a Havelkou….
Tak nejen, tam je naprosto geniální celé obsazení. I ta citovaná Jitka Molavcová v miniroličce s textem, který v knize nebyl.
Tenhle seriál se moc povedl.
mi chybí ta verze o pánovi,co zvonil na ty stejné domečky a chtěl domů 😀