Ráno jsem vykoukla z okna, a zjistila, že nasněžilo. Nečekala jsem na nic a honem vyrazila ven – odhrnout sníh a vzít psa na vycházku. Kdo ví, jak dlouho to vydrží!
Dýchala jsem mrazivý vzduch, užívala si křupání sněhu pod nohama, a naše bílá vlčice běhala nadšeně po louce sem a tam, skákala kolem mě jak kůzle, a nakonec se ve sněhu pořádně vyválela. Jako by i ona věděla, že odpoledne bude nejspíš zase jen bahno.
Je to už šest let, co tady u nás pod horami napadal dostatek sněhu a vydržel natolik, aby bylo možné připravit lyžařské stopy. Přitom zdejší lidé jsou ochotni vyrazit ven na běžkách už ve chvíli, kdy to aspoň nedrhne o trávu, nečekají na ideální podmínky! Jenže co naděláme, poslední roky máme hodinové zimy.
Pokud ve středu nasněží, nemáte jistotu, jestli bude sníh ještě i o víkendu. Většina malých dětí si mimo hory na sníh vlastně ani nemůže pořádně zvyknout. Chybí ty pravidelné hodiny svobodného sáňkování, bobování a hraní si ve sněhu, díky kterému se člověk naučí znát všechny jeho podoby – od čerstvého prašanu až k tvrdému jarnímu firnu.
Absence trvalejší sněhové pokrývky ve středních polohách znamená, že třeba lyžování rychle mizí z pozice dovednosti, kterou by měl umět každý; jako jsou třeba plavání a jízda na kole. Pokud je nutné jezdit za lyžováním na vysoké hory, stává se pro spoustu rodin dříve běžný sport extrémně náročným koníčkem – na čas i peníze. V této souvislosti tak nějak nechápu, proč školy vlastně trvají na lyžařských kurzech. Možná by byla praktičtější podpora plavání!
Díky bruslení na zimních stadionech a veřejných kluzištích s umělým chlazením, se děti mohou spolehnout aspoň na jednu z aktivit, které dříve dělaly zimu nejen snesitelnou, ale i zajímavou a zábavnou. I když… ke svobodným hrám ve sněhu to má aspoň z mého pohledu daleko. Ale co už, když máme hodinové zimy?
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2023
Hodinová zima – někomu může i vyhovovat 🙂 Jak jste na tom vy? A co si myslíte o lyžařských kurzech na základních školách – mají dnes smysl nebo ne?
Lyžovat neumím, u nás na žatecku pro to nebyly žádné podmínky, ale ve druháku na střední jsem musela na povinný kurz. Yga měla kliku, zlámala lyže :-), já nohu. Povinná výuka plavání za mých školních let nebyla, protože nebylo kde :-), naučil mě plavat taťka na Ohři, to se ještě dalo vlést do vody, aniž by jeden zmrznul – nebyly Nechranice, teda ty jo, ale přehrada ne :-). Stejně tak jsem se naučila bruslit, tatínkové na zamrzlé řece udělali dvě kluziště – jedno pro holky a druhý pro malý hokejisty. Dneska bylo odpoledne krásný sluníčko, po sněhu ani památky a to tady napadlo pěkných cca 15 cm. Dokonce i hromy a blesky byly. Teď mrzne jen praští je -10
Jo, milá Alimo, to je reality bydlení daleko od vysokých hor.
Konec konců, stačilo by, aby to lyžování nebylo povinné, a pokud by to byl kroužek zajišťující pravidelné výlety do hor pro děti různého věku, mělo by to i podstatně větší smysl. A na lyže by se tak dostaly i děti, které o to stojí, a jejich rodiny tomu zrovna nepropadly. Zrovna tak pro rodinu je snazší podpořit jedno dítě v lyžování, než na ty hory pořádat lyžařské zájezdy, vůbec, pokud v rodině jinak není nikdo, koho by to bavilo…
Lyžování je hodně drahé a pokud to v rodině není podporovaný sport (a když dítě na horách nebydlí), těžko si samo pomůže, i kdyby chtělo.
A pak jednorázový kurz možná bude děti bavit, ale v podstatě to je k ničemu, pokud se nebude to lyžování trénovat. Copak běžky, ty ještě jdou, ale když se sečte cena sjezdové výbavy (i půjčené), cena za skipas, dojezd na hory a pobyt na horách… rodiče plus jedno, dvě, tři děti… dojde se v lepším případě k desetitisícům za týden. A opět, aby to mělo smysl, chtělo by to opakovat a jezdit na ty hory zimu co zimu, ideálně víckrát než jednou.
Z tohoto pohledu jednorázový povinný školní kurz neřeší vůbec nic.
Leda zřídit na školách (dobrovolný) lyžařský oddíl, který by v zimě s dětmi někam pravidelně vyjížděl. Taky by to bylo drahé, ale už by to mělo smysl, protože by nemusela jet na ty hory celá rodina – pro jedno dítě by to už potom nějak zaplatit šlo pro většinu rodin, které nejsou na hraně bídy.
Stejně tak drahý je tenis nebo golf, na vyšší úrovni. Asi to prostě bude kategorie drahých sportů. Není to vysloveně životní nutnost. To plavání má velký přesah do života
Prostě se lyžování se změnou klimatu změnilo z běžného sportu v luxusní. A nemáš cenu se tvářit, že tomu tak není.
Líbí se mi název „hodinová zima“? Protějšek k „zima nezima“. Bohužel se už vžily alespoň do mého slovníku. I když bydlím na sever od Brna, hodinové zimy jsou už na denním pořádku.
Konečně jsem se díky zimě-nezimně ponořila do zpracování všech mých fotek. Mrkněte, kdo máte čas a chuť, jak končilo léto a byl krásný podzim koncem minulého roku. Popisky jsou pod fotografiemi.
https://dig.rajce.idnes.cz/Na_bicyklech_do_Krasu/
Alex, vy jste fakt báječní jezdci! 🙂 A takovéhle cesty tak skoro závidím 🙂
Byla jsem zvyklá jezdit od malička na lyže,ano, rodiče taky lyžovali. Se školou po celou zimu odjížděly autobusy z mého rodného města na Tesák v Hostýnských horách,kde se sníh držel od napadnutí do jara. Jezdilo se každou neděli,plné autobusy, jeden za druhým a jezdili jsme dobrovolně a rádi. Instruktoři nebyli učitelé ale členové Sokola,kteří to dělali také dobrovolně. V osmé či v deváté třídě jsme pak jezdívali se školou na Kubínskou Holu. Později na střední se jezdívalo také ale to už mi nějak splývá s ostatním lyžovaním později. Naposledy jsem byla na lyžích na Rališce těsně před prvním moribundusem. Běžky mám, jenže stojí v obalu v koutě, dříve jsme jezdili tady po dědině a za humny,dnes nenapadne a nenapadne.Nikoho bych do lyžování povinně nenutila, to ne. Ale zase,když už se něco naučíš,pak to můžeš využít ke svému i jiným prospěchu. Tak jako každou jinou činnost, každý je však založen jinak a ne všechno ho baví a uspokojuje. Je fakt, že dříve za mých mladých let se více dbalo o soulad ducha a těla a na tom měli lví podíl zejména staří Sokolové s morálním kreditem.
Cyklobusy a „lyžobusy“ jsou skvělý vynález… ale stejně to nic nezachrání, pokud není v zimě sníh ani v těch středních polohách (pahorkatinách), kde se dalo aspoň pravidelně jezdit na běžkách. Všichni se do Krkonoš nevejdou, i když se o to mnoho z nich snaží! 🙂
A co Troják a běžková trasa Tesák -Hostýn a zpět?
Prý hodinová zima – to úplně sedí na jih Jižní Moravy. Minulý víkend BY MOHLO napadnout i více než čtyřicet čísel sněhu, kdyby zároveň neodtával. I tak jsem v sobou dopoledne na autě naměřila 15 cenťáků, aby večer bylo sněhu prosté – nato v noci a celé dopoledne opět vydatně sněžilo – v pondělí zůstal sníh jen tam, kde jsem ho nahrnula na hromadu při odklízení chodníku (naprosto zbytečná práce u nás). Nyní mrzne, což u nás, kupodivu, je běžné – i když k čtyřicítkám mého mládí, kdy mrazem pukaly marhule (stromy, ne plody), to má ještě daleko – díky bohu, cestování-necestování v holomrazech jsem si užila až až.
K tomu sněhu dětských let – tak ano, každou zimu se vytáhly saně a saňovalo se ze sklepů dolů (sice krátká trasa, ale rychlý sešup). Já sedávala v „kakáči“ (měly jsme saňky dvousedadlové a my byly tři, takže na mne zbyl ten prázdný prostor před beranama 🙂 ) a když jsme najely na můstek, co vždycky kluci vyrobili, tak nezřídka se stalo, že já poskočila na popruhy, kdežto Danuška (řidič v zadu) skončila na zemi. ALE – později byly zimy i bezsněžné (zato mrazivé), takže když náhodou začal padat sníh dopoledne, tak nás učitelka pustila domů ze školy, ať si ho aspoň chvilku užijeme.
Pro povinnou výuku lyžování nejsem – v sedmé třídě jsem ji protrpěla (té zimy!) a na střední jsem si pro jistotu hned první den zlomila lyže – druhý den z památného pokoje číslo tři (kde nás spalo deset) nelyžoval nikdo – všechny jsme se dochrámaly 🙂 🙂 🙂 .
Lyžovala jsem, ale jak začaly fronty na šleprech, tak jsme s MLP přešli na běžky. Davy lidí okolo mne, v přírodě to není nic pro mne. Uprostřed Brna mi nevadí, tam jaksi patří.
Tenkrát za totáče, běžky nebyly moc k dostání, ale nám se zadařilo. Sněhu bývalo hodně. Když napadl, tak jsme si prošlapali stopy v lese a každý den po práci, když bylo jasno nebo když svítil měsíc jsme jezdili. To byla nádhera. Nebo čas velkých, dlouhých mrazů, když zamrzla Brněnská přehrada bez sněhu, na holo. To jsme jezdívali s MLP od Sokoláku po hrad Veveří.
No jo, jenže pro většinu našich území s výjimkou hraničních hor je to už minulost. Já si pamatuju, že ještě v prvních letech bydlení tady u nás (tak do roku 2006) byly zimy takové, že jsem mohla pojmenovávat pravidelní závěje na naší přístupové cestě a na běžkách se dalo vyjíždět od vrat. Jenže statisticky vzato, poslední roky i když občas sníh i napadne, nikdy nevydrží.
Ygo, já se radovala, že máme konečně zimu, takže jsem na víkend pozvala děti. A co myslíš – má pršet a být do 4 stupňů. Ani ten týden to nevydrží a to je začátek února, čas údajně největší zimy…
DEDE fotka jak běží bílá Ari po sněhu je nádherná.
Přímo z ní tryská Arinčina radost ze sněhu.
Já jsem vyrůstala na plzeňském sídlišti zadní Skvrňany a pamatuji se, že sněhu bývalo v zimě docela hodně. Bobovali jsme, kde se dalo. Nějaký vršek se vždy našel, případně jsme zašli do Slovanského údolí a tam byl nádherný vršek, přímo stvořený pro sáňkovaní a bobování.
Když mrzlo, tak hodní tatínkové nám polili vodou hřiště a my mohli bruslit.
Moje děti vyrůstali na jiném plzeňském sídlišti Košutka, kde bydlíme dodnes. A ještě zažili to sáňkování a bobování na sídlišti. To ještě ten sníh býval.
Také pamatuji, že v jednom období, kdy napadl sníh a udržel se docela dlouho, jsem posadila 10-ti měsíční batole na sáňky s ohrádkou ve fusaku a před něj si sedl ani ne tříletý bratr a já s nimi takhle jezdila na nákup.
Co se týče lyžařských kurzů, já zažila jeden na základní a jeden na střední škole. Moje děti už ne. Starší nechtěl jet a u mladšího bych to tenkrát nezvládla finančně. Tak nejel a nebyl ze třídy zdaleka sám. Nejela asi polovina dětí.
Míšo, bez lyžování se fakt dá žít 🙂 Já tedy lyžovala hodně (musela jsem, pokud jsem měla dojet k babičce v Krkonoších a později tamtéž na chalupu) a nijak jsem nadšená nebyla. Ale miluju sníh a zimní krajinu…
Já bych naopak plavání ze školních osnov úplně vyřadila. Ano, už se děti neodstrkují od kraje tyčí, ale kdykoliv rodič prohlásí „jo, on plave, už dva roky chodí se školou“, tak vím, že bude co přeučovat. Zpravidla zoufalé hrabání se snahou vytáhnout hlavu až ke stropu, za každým pokusem o ponoření následuje minuta vytírání očí… A to jsou vlastně ještě ty lepší případy, ty kterým tu vodu nezhnusili úplně a chtějí se to opravdu zkusit naučit.
Na druhou stranu – nechtěla bych být učitelka se třiceti dětmi od neplavců až po dobré plavce. To prostě nejde, ani za předpokladu že vím jak to plavání naučit. V závěru budu ráda, že ti první se tam nějak prohrabali a neutopili a ti druzí z nudy nevymysleli moc velké kraviny a neutopili se taky. O jakémkoliv přínosu mluvit nelze.
Ono s lyžováním je to totéž, máš tam děcka, co na tom nikdy nestála,máš tam ty, co už to od 4 let umí, protože rodiče jsou lyžaři.. a plavání – máš tam instruktory a plavčíky..není na ně sama učitelka.
Jak kde. Velmi často jsou prostě na třídu 2 učitelky a hotovo. Nebo hůř – učitelka co se o něco snaží a plavčík co jen kouká aby nikdo nezůstal pod vodou.
Za nás nebyl ani ten plavčík a učitele nezajímalo, že plavat neumíme, prostě naše třída „vyhrála“ tu stranu bazénu, kde byly 4 metry, tak nás tam nahnal. Až poté, co jsem, sama neplavec, poloutopenou spolužačku vytáhla, uznal že někteří to fakt nedáme. Základka měla vlastní bazén, takže klasicky třída + učitelka. Úplně na *** pro obě strany.
Jo, přesně takové plavání si že školy pamatuju. Nicméně při pozitivním přístupu by se dal vymyslet systém opravdu funkčního plavání pro děti. Už proto, že je to dovednost pro život nutná a sebezáchovná. Obecně si myslím, že by měl stát podporovat vznik nových bazénů, protože plavání je skvělá činnost i sport a nezávisí to na počasí. Jinak nahradit nefunkční lyžování nefunkčním plaváním je pochopitelně k ničemu.
Já jsem zažila přesně takový lyžák. Učitel, co vyfasoval ty, co to neuměli vůbec, nás vytáhl na sjezdovce úplně nejvýš, kde byly jen zledovatělé muldy a ani ti, co to uměli, tam nejezdili- asi aby si sám zalyžoval. Týden jsem jezdila na lyžích tak, že jsem každých 10 metrů spadla, a dodnes lyže nenávidím.
Debil.
Tak zrovna já lyžování za dovednost, kterou by měl umět každý, nepovažuju. Přetrpěla jsem dva lyžáky a protože v rodině nikdo nelyžoval, bylo to fakt utrpení. Bruslit se daůp na plácku mezi paneláky, ale lyžovat v Brně a okolí moc nejde. A tak bruslit umím, ale lyžovat ne. Po přestěhování na dědinu jsem doufala, že snad občas napadne sníh a pořídím si běžky, což mě bavilo, když jsem je měla na týden půjčené (na rozdíl od sjezdovek), ale JJM jaksi moc sněhová není. I teď máme jen zmrzlé bahno a Kačka na Slovensku v Tatrách nadává, že se z těch mrazů a sněhové kalamity může zbláznit- nelyžovací jižanka, no. Podpora plavání je mizivá, protože bazény jsou většinou jen ve větších městech a přepravovat tam složitě děti bývá drahé. Na lyžák jezdí tak půlka třídy- vybavení na lyže tu běžné není a pro mnohé rodiny je to pak moc drahé.
Právě těch bazénů by mohlo být mnohem víc, jestli je má něco smysl, pak dobré bazény… No, tady u nás taky není. nejbližší je v Hořicích (pětadvacítka)
Když jsem byla v Bavorsku, fascinovaly mne plavečáky i na vesnicích. A to jsme byli v kraji pod Alpami, kde byla spousta krásných čistých jezer.
Mně naučil plavat tatínek, u břehu Brněnské přehrady v mých šesti letech. Jsem mu do dneška vděčná. On to považoval za důležité k přežití. Lyžovat jsem se naučila sama v partě dětí, bydlících na našem minisídlišti. Lyžák jsem absolvovala na suchu, neb ten rok nebyl sníh ani v Jeseníkách. Chodili jsme na výlety do přírody. Moc se mi to líbilo, byla jsem za hujera. Vždy jsem ostatním utekla dopředu a šla jsem sólo. Učitelé je potom honili, aby mě dohnali…..No, puberta, osmá třída 🙂 .
při pohledu na Ari mne napadlo – Goro,bílý pes! U nás je -10°C. V Perníkovicích!!! Kolik je u Vás? To je šílený…. Lyžák na základce i na střední byl fajn, oboje bylo se sněhem.. lyžáky bez sněhu smysl nemají..a lyžáky rozložené na soboty (na 6 sobot za sebou) to je na trest smrti! 6 neděl neuvidíte dítě, protože lyžák? JÁ BYCH TO PODĚLILA- ŠKOLY NA HORÁCH-LYŽOVÁNÍ,ŠKOLY V NÍŽINÁCH-PLAVÁNÍ.
U nás bylo ráno -12 a je nádherně! Ještě teď je -3. Vrátila jsem se z Hradce, tak honem ven s Ari. Psát mohu za tmy 🙂
U nás -10. Konečně není bahno.