Když je na jihu Jižní Moravy trošku slušné počasí (čímž myslím, když není celotýdenní inverze s olověným deklem a s oranicí pod nohama jako nyní), beru se psy venčit i Kandu (foťák Canon) a snažím se fotit – hlavně to ptactvo nebeské.
No, a protože narazím většinou na letící opeřence, tak mám nepřeberné množství fotek ptačích nohou a bříšek, z nichž vám tady předkládám něco k okoštování (:o)).
Racek chechtavý – racci jsou moji oblíbenci a pokaždé se snažím o jejich fotky v letu. Mám totiž pořád v hlavě ten dávný snímek Jakkela, kdy vyfotil dva racky, letící ve výši očí – byla to dokonalá fotka. To se mi teda ještě nepodařilo. Tohoto racka jsem fotila 10. února 2022 u odlehčovacího ramene Dyje.
Luňák červený – luňáky potkávám především na loukách u Lednice či Najhúfa. V období hraboší expanze jsem na podzim dokonce viděla snad padesátihlavé hejno (bylo to neskutečně snové a nevyfotitelné). Teď už je zase vídám jen jednotlivě a ne pokaždé, ale vždycky je to radost. Tohoto luňáka jsem načapala 1. března na louce Poholmy, an si nese kapesník. Předpokládám, že ho využil k vystlání hnízda.
Orel mořský – divoké orly jsem tady už několikrát též potkala, jednou mi dokonce prosvištěl těsně kolem hlavy, když jsem ho vyrušila ze siesty na stromě v rákosí, ale takhle hezky se mi podařil vyfotit až 6. dubna. Bylo to na Záhonech (zplanělá pole u jezdecké dráhy u Najhúfa – Nového dvora) a fotila jsem tam dokonce vzdušný orlí souboj! Celkově byli orli tři – tudíž předpokládám, že se strhla bitka o dámu.
Volavka popelavá – tak samozřejmě, odlétajících volavčích bříšek mám neúrekom. Volavka je totiž velmi plachý pták a vyfotit ji zblízka (kór se dvěma psy) je těžké. Takže volavka 4a. z 11. června je moje klasika. Přidala jsem ještě fotku 4b. ze 13. toho samého měsíce, kdy se mi podařilo vyfotit letící volavku z mostu nad odlehčovacím ramenem Dyje – moje první letící volavka z boku (:o)).
Čáp bílý – narozdíl od volavky vás čápi nechají přijít až dost blízko k sobě. Erník jednou dokonce dostal čapí klofanec, když se s ním chtěl moc kamarádit – od té doby má k čápům přirozený respekt. Bohužel, doby, kdy jsem na čápy narazila skoro každou vycházku po loukách, jsou už pryč, takže tento letící čáp z 11. června (louka Poholmy Lednice) mi udělal obrovskou radost.
Havran polní – před třiceti lety, když jsem se nastěhovala do paneláku v Poštorné, každou zimu přiletěla obrovská hejna havranů. Nocovala na stromech kolem odlehčováku Dyje a vždy ráno a večer se přes sídliště vzdouvala obrovská černá stuha – trvalo vždy dobrou půl hodinu, než se přesunuli na denní stanoviště. A pak naráz, jak když utne – po několika letech v zimě nepřiletěli a od té doby vídávám tady spíše jednotlivce než na hejna. Je mi to líto – ráda jsem je pozorovala. Večerní fotka (14. června) u Apollonova chrámu.
Fotky v originální velikosti najdete zde https://yga.rajce.idnes.cz/2023_-_Ptaci_letici/
Tak hezké letecké dny – Vaše YGA
Dede: Děkuju Yze a opravdu žasnu nad osobou, která nemusí vytáhnout paty z jihu Moravy a vyfotí orla mořského! 🙂
A moje zvědavá otázka? Umíte rozeznávat ptáky v letu? S kterým i byste si byli jistí?
A stihlas to? 😀
Pod Ygu to patřilo.
Ne!! 🙂 🙂 Móóc rychlé… a hlavně nečekané – a to byla za leteckou fotku karanča slibována nějaká odměna.
No oni vědí, že ně něm ušetří. 🙂 Taky mám fotku až po přistání. 🙂
https://pardubice.rozhlas.cz/pardubice-jsou-evropskym-mestem-havranu-potvrdila-ptaci-hodinka-8923059
No jo, havrani se těšej na perník a nám tu zbudou jen šedivky:))
Myslím, že zrovna tenkrát karančo popolétl 🙂
YGo to jsou úžasné fotky !!!! Racky mám také ráda, jen jsem se musela naučit být neoblomná k jejich žebrání na pláži. Protože když třeba jen jednomu „chudáčkovi“ hodila sousto, v okamžiku se jich slétlo celé hejno a nedalo se jen tak odradit. A oni se fakt chechtají, protože zvuky, které vydávají je lépe definovaný chechtot, než křik.
Luňák – jak mé oči nejprve padly na luňáka, říkala jsem si „aha, nese si kořišt – nějakého obřího hraboše či tak“ Ale že by to byl kapesník mě tedy vůbec nenapadlo 🙂
Obě volavky jsou krásné fotky na té první je tak skvěle nataženými nohami jak pravítka a zobák „vpřed“, že pod ní veškeré vzduchové proudy klouzají jak po másle.
Zbývající fotky též krásááá.
Já jsem se tedy už naučila dost ptáků poznávat podle letu, hlavně ty z našeho okolí. Z těch velkých v poslední době vídám – bohužel – dost často supy když nějaká chudinka veverka skončí pod koly aut. Není to tak dávno, co se jich k jedné přejeté sneslo asi 6 před naším vedlejším domem. Jsou to fakt velcí ptáci. Vždy se rozlétli když jelo auto (sesedli se třeba na střeše našeho domu), když auto přejelo, zase se snesly na silnici k mrtvolce a tak furt dokola. Když už to opakovali potřetí, přišlo mi jich líto, jak se nemohou v klidu nažrat, šla jsem tam, zbytek veverky jsem zvedla za ocas a přenesla dál na trávník, aby už měli „klid u stolu“ !
Maričko, jenom tebe napadne přenést mrtvolku o kus dál, aby měli supi klid k hostině!
Ygo, napadlo mě totéž 🙂 To je Marička v kostce:))
YGo, Dede děkuji !!! No já je chvíli od garáže pozorovala. Když se supů slétne víc najednou (a to skoro vždy), dokáží veverku „rozeberat“ rychle, ale právě auta jim hodování ruší. Někteří řidiči se vyhnou (a supi se zase slétnou), jiní veverku bohžel přejedou na placku a to už se supům zobe hůř, nebo to ani nejde. Tak jsem jim chtěla oběd prodloužit 🙂
Kdysi (jejda už je to 22 let !) jsem o nich napsala krátký článek (první obrázek je z knížky, další už moje fotky)
http://dumka.info/pet02/0328pet.htm
Hezkou neděli všem přeji.
Maričko, ohleduplnost k supům na silnice je tak maričkovaté, že bychom tě poznaly, i kdyby ses ke komentáři zapomněla podepsat:))
To jsou tak krásné úlovky, Ygo!
Děkuju
Ygo díky! parádní fotky, umíš! Ptáci v letu, no něco ano,něco ne asi jako všichni. Večer tady lítají sovy a netopýři, teď v zimě jen ty sovy. Za chvíli se kalousové ušatí vydají hnízdit do polí. Volavky zůstávají i v zimě, zvláště u rybníka , vyplašili jsme je z rákosí a napočítala jsem 16 těch zobavců. Odletí na chvíli na pole, tam loví myši a šup, za moment jsou zpátky v rákosu. Naklované ryby se občas povalují vůkol. Káně vidímzejména podvečer,když ty potvory zmerčí malou Jenku,než v momentě zjistí,že není sama, když ona vypadá jako malý zajíček. Drobné ptactvo se slétá na slunečnic a oříšky,co jim sypu,tak vidím kde co.
V Lednici jsem slýchávala sýčka. A jednou večer jsem se šla se psy podívat z balkonu na hvězdy, když jsem koutkem oka zaregistrovala gotický chrlič – v prvním okamžiku mne to ani nepřekvapilo, až po chvíli mi došlo, že tam žádný není. Koukla se pořádně a na mne hleděla sova! Bylo to tak krásné…
Netopýry tady mám – myslím, že v létě přespávají v kostelní věži. V zimě někteří zimují v grottě a přilehlých prostorech pod zámeckým skleníkem v Lednici.
Vůbec netuším, jestli jsem někdy zahlédla sovu… s výjimkou sovíčat. ta jsem viděla, když si sova (puštík?) udělala hnízdo u nás na chalupě. Vypadala jako žlutá kuřátka se sovím ksichtíkem… 🙂
Ygo, umíš svůj fotoaparát využít, děláš parádní fotky! Z dnešní sbírky se mi nejvíc líbí racek, ale to neznamená, že ostatní jsou méně krásné. Díky za náhled!
Ptáky v letu nepoznám ani náhodou, leda tak kosa, sýkorky, no a straky a mé vrány. Dneska mě jedna seřvala silným hlasem, protože jsem chtěla nejdřív uklidit nákup a nasypat jí podruhé až potom. Jsou rozmazlený a drzí/drzé. Ale těší mě, že si doletí mě popohnat, když mají dojem, že se courám. Prosviští mi těsně nad hlavou a já na udivené pohledy lidí kolem jenom ležérně mávnu rukou, to nic, ona ještě nesnídala. 🙂
Že jo, že ten racek! Oni většinou nikoho moc nezaujmou, přece jenom orel je vzácnější a majestátnější, ale já fotím moc ráda – jsou takoví uhlazení, jako z marcipánu. A pokud je vyfotím na jaře, tak tu marcipánovou hlavičku mají namočenou v černé čokoládě.
Mít vlastní divoké vrány, tak to je naprosto úžasné.
Moc pěkné fotky, jako vždy!!!
Ptáky mám ráda, od maličkých, po velké. Ty mrňavce každý den krmím i v době hnízdění.
Na čápy mám moc hezkou vzpomínku. V roce 2013 jsme byli s MLP kolmo na Pohansku a potom s YGOU v lednickém parku. Tenkrát byl čas hnízdění čápů. Hnízd bylo opravdu mnoho.
Tady je z toho dne Album:
https://dig.rajce.idnes.cz/Krajem_capich_hnizd/album
Proto mne zaráží, jak Yveta píše, že jich je málo. Že by se projevilo to sucho? Nemají tolik potravy jako dřív?
To stejné o havranech. Pamatuji si ty doby, kdy od jihu obrovská černá hejna dělala nálety na Brno, dokázali si i při tom množství najít potravu a uživit se. Obdivuji jejich životaschopnost. Že by už také skončila?
Mořští orli. To je kapitola sama pro sebe. Jsou velmi často obětí nejhoršího predátora na planetě. Už letos! byl jeden otrávený karbofuranem. Jeden ze dvou hnízdících párů na JJM. Tady je dobré probrat rybáře. Zřejmě i u nich, jako u starých myslivců platí, co má zahnutý zobák, zabít. Já osobně se domnívám, že jsou velmi malé postihy a tresty, když už je taková škodná odhalena.
Prošla jsem si album a zavzpomínala na krásné odpoledne. To bylo tak bezva.
Máme tu na polích často čápy, občas i volavku. Dravce taky, ale ty asi kromě luňáka na dálku ze spodu nepoznám- a když krouží nad kavalírem, jímá mě hrůza 🙂
No jo, to je problém menších a lehčích psů – ale v tvém případě by byl nebezpečný snad jenom výr. Oni ti orli jsou sice impozantní a mají sílu, jenže jsou to obrovští lenoši – než by se hnali za čipernou živou návnadou, počkají si radši na nějakou šikovnou mrtvolku.
I když – vzpomínám si na ukázku Zayferusů v lednickém parku, a tam některý dravec lovil lišku (vycpanou a na štranku), takže opatrnosti není nikdy dost 🙂
Ygo, tradičně máš senzační fotky. Když jsi citovala Zayferus, máš fotku karančete v letu? 😀
https://www.zayferus.cz/fotogalerie-zayferus-nasich-42-druhu-nepouzivame-cizi-fotografie/10-karanco-jizni-dravci-zayferus
My měli dneska štěstí, pozorovali jsme šoupálka tak z metru, promenádoval se po stromě a moudře na nás koukal tu jedním, tu druhým okem. Fotku bohužel nemám, radši jsem si to užívala jen tak, než riskovat, že při vytažení mobilu uletí.
Myslím, že zrovna tenkrát karančo popolétl 🙂
Karančo je legrační – taková dravá pestře vybarvená slepice 🙂
Jednou mi vyfotíš moji oblíbenkyni HARPYJI..a hadilova písaře
Hladíková tuším Zayferus má. Harpyje teprv přijde. 🙂 Loni lovili robotickou vránu, to bylo hodně velké vzrůšo.
Tedy JJ, pro neznalého je tvůj komentář záhadný… a kapku znepokojující 😛
Pokud vím, tak harpyji nemají, mají orla bojovného, který je jí hodně podobný – to je ten, co loví opice. O hadilovovi nevím…
Robotickou vránu loví sokoli šahini
Au, to ta potvora autokorekční. Já se fakt budu muset vypravit pro brýle, až budu mít chvilku.
No, já to nakonec taky rozluštila:))
Obdivuji.
Já bych u nás mohla fotit vzácného Motáka Pochopa, jenže, než doletí k nám, je tůze vysoko (za ty dva kiláky od mokřadu nabere krásnou výšku a za ním nejedu, protože má těžkou komáří ochranku 😀 )
No prostě – obdivuji a koukám na ptáčky z úctou ze země a vysoko.
Ještě k tomu motáku pochopovi – je to takový ten pták, který tak „podivně poskakuje“ po loukách a má část křídel tamvý a část světlý? Protože taková individua tady vídám, ale po hříchu strašně daleko a než se k nim připlížím ála Inčučuna po požití ohnivé vody, zvednou kramle a jsou v čudu (nebo tam někde).
https://www.priroda.cz/clanky/foto/motak-pochop.jpg
No jo, Sharko – když tak blízko se k nim já nikdy nedostanu… 🙁
Ygo asi jo, ještě dovedou taky pěkně skřékat, když se blížíš někde k hnízdu,oni hnízdí na zemi v křákách.U nás hned vedle rybníka a skoro na nás útočí, tak jim mizím z cesty.
Jo, ještě to rozeznávání.
No, moc dobrá v něm nejsem, když vynechám ty nejběžnější druhy, jako jsou třebq – rackové, kachny, čápi, poštolky, skřivánci… Dravce sedící na stromech nebo kroužící vysoko ve vzduchu nerozeznám – když je to hodně velké, říkám tomu káně! 🙂 Nebo když to vypadá na poli jako pařízek – to je taky káně:))
Krásně rozlišitelné jsou pak žluny – nejen jsou velké a barevné, ale ještě se při letu „houpají“ 🙂
Podle letu ještě poznám datla. Vypadá jak šipka – jednou mávne křídly a uletí půldruhého metru, zas mávne a zas půldruhého metru. A letí rovně.
Žlunu jsem jednou fotila ještě v Lednici na domku – mládě nějak nevybralo zatáčku a zasvištěla pod rybíz. Když jsem ho zachránila, usadilo se u sousedů na fasádě. Bohužel – ta fasáda měla nemlich takovou barvu, jako žluna 🙂 🙂 🙂 .
To naštve! 🙂 Já vídám žluny prakticky jen z auta… poletují tady na vsi mezi starými ovocnými stromy kolem cest. Takže fotka se nekoná. Mrzí mě, že nejsou u nás, přitom my máme na zahradě starých stromů taky dost…
Žlunu jsem fotila u nás na zahradě na trávníku.
Sojek je také hodně, mám k nim trochu rozporuplný vztah. Jsou to vlci v rouše beránčím. Viděla jsem napadnout dvě sojky hnízdo pěnkav s holátky. Rodiče je bránili, ale dvě mláďata byla odnesena. Dnes jsou sojky přemnožené, Dravců u nás mnoho není, snad jenom káňata a ti se starají o hraboše.
YGO fotky máš moc krásné.
Já ptáky pozoruji u nás na chatě u krmítka.
Znám jen pár druhů, co k nám přilétají.
A i tam občas žasnu, když přiletí druhy, které neznám.
Děkuju Míšo. Já zas téměř nerozeznám zpěvné ptactvo, vlastně i u těch dravců často tápu. Ale vždycky se snažím dohledat, co jsem to vlastně vyfotila… i když často to do další fotky zapomenu a hledám znova.
To je asi jako když se já na tvých fotkách učím kytky – zas a znova… 😀
Milá Ygo, fotit ptáky v letu je opravdu sportovně – technicko – umělecká disciplína! A ty si vedeš skvěle – ta volavka z boku je prostě jasnej dinosaurus! Tedy z mého pohledu neznám jiného ptáka, který by mi ty dinosaury připomínal víc a na tvé fotce je to úplně jaké.
A orel!
Když byl jednou Martin loni v létě s Ari venku, tvrdil, že určitě zahlédl orla – a my jsme pak dumali, jestli to vůbec taky u nás orel být mohl. No, co jsem viděla tvůj fotočlánek, tak si říkám, že i mohl!
A moc se mi líbí fotka havrana – ty mám moc ráda a u nás jich je poskrovnu. Že by tu bylo na zimoviště ještě pořád moc kopcovito? Dole v kraji (u Hradce Králové) jich vídám plno, ale u nás jsou spíš vrány šedivky a straky. Straky jsou teď všude.
Čápy miluju a loni jsem na ně měla štěstí – viděla jsem jich dost, na zemi i ve vzduchu. jednoho jsem se dokonce snažila odehnat – něco si hledal v příkopu u frekventované silnice a každou chvíli vyšel i na krajnici. Hm, ignoroval mě… tak doufám, že ho nic nezajelo.
A ten luňák s kapesníkem – to jsem si nechala nakonec, protože jak často se člověku něco takového povede zahlédnout, natož vyfotit? To je fakt snímek roku! 🙂
Ad orel – letí-li ti nad hlavou poměrně velký pták a vypadá jak letadlo s rovnými a stejnoměrně širokými křídly, tak je to orel! Teda aspoň já ho tak identifikuju.
Ad volavka – ano, je to přímý příbuzný ptakoještěra! 🙂 🙂 A ty jejich oči!! Brrr. Na rozdíl od čápa, který je má takové… něžné, jsou ty jejich nemilosrdně studené. Pravda – myši je jedno, jestli ji slupne opeřenec s milým či nemilým pohledem. 🙂
Ad havran – jsem trochu v pomykově, zda je to opravdu havran (na Rajčeti tam debatuju se slavíkembezrůže). Ale na vránu se mi zdá dost velký a takový drsný, navíc u nás na černou vránu málokdy narazíš (šedivky). No a krkavec – to se mi zase zdá malý, navíc si myslím, že na krkavce jsme příliš na jihu. Ty slýchám na Benešovsku – vždycky se rozhlížím, co to štěká za psa 🙂 .
volavka-pterodaktyl, ano,jsou si tak nějak podobní 😀
Krkavci jsou skutečně o dost větší, to by ses nepopletla 🙂
Volavky mám pod balkonem skoro každý den. Krkavci a káňata tu létají také běžně. O černém čápovi jsem tu asi psala loni. Ten k nám také chodí pod balkon lovit. Kachny, skorci a pod také máme- ALE FOTIT NEUMÍM ! Jen jednou Jana vyfotila toho černého čápa, ale nic moc. Žije tady toho, s námi, docela dost ale kromě psa toho na foťáku moc nemáme.
Maruško? Jsi to ty? 🙂
Ano, anonym jsem já – sklerotik, vždycky odešlu dříve ne se podepíšu.
My jsme jako v rezervaci. Předminulý týden v sobotu zastřelili myslivci 13 divočáků u nás skoro za barákem.
Ege, havranů tu je dost, zimoviště kolem Pardubic a Chrudimi jsou vyhlášená..nepřestěhujete se? 😉
Čápy vídám kolem Krucemburku a Vojnova Městce, na polích a loukách…
v Ronově Motáky..
na Polabinách holuby (hřivnáče,městské,hrdličky i doupňáky) a straky..
fotky máš nádherný!!!!!
Jsem ráda, že havranů je zatím všude dost – mne dost zarazilo ten jejich konec u nás. Možná, že je na ně u nás už moc teplo. V dobu jejich přeletu na nocoviště jsem vždy venčila Toyu a stávala jsem pod tou ptačí řekou a nemohla se vynadívat. Dodnes se divím, že mne minula všechna jejich razítka 🙂 🙂 .
Motáky tady – SAMOZŘEJMĚ – máme taky, ale u nich ještě pořád tápu. Je to moták, není to moták… ale naštěstí mám na Rajčeti pár lidí, kteří mne navedou na správnou cestu (samosebou nejenom u motáka, ale i ostatní fauny a flóry). Tímto jim moc děkuju!