Je to s podivem, za poslední skoro tři měsíce, mlhy, bláta, mrholení a tmy tmoucí, vidět na fotkách letní vedro v plné palbě. Ano, mám za poslední rok neskutečné časové resty, takže jsem se začala probírat fotkami z loňského léta. Takže pokud máte zájem, koukněte, jaké vedro může být v české kotlince v červenci.

V polovině července přijela z Prahy k nám, na Jižní Moravu, Zvířetnice Jajka. Byla tak moc hodná, že mi přivezla dvě zasazené odnože klívie. Zatím se jim daří dobře! Vlekla se s květináči vlakem z Prahy. V tom vedru!!! Právě tou dobou vrcholilo děsné horko a katastrofální sucho. Odpoledne hlásily teploměry zděšeně 35°C ve stínu!

Vyzvedla jsem Jajku, zavezla k nám domů, poseděly jsme v chládku!! a na večer se vydaly do Předklášteří u Tišnova do cisterciáckého kláštera Porta Coeli. Samozřejmě do jeho zadní části k rybníku, k vodě. Naprostý klid rušila velká flotila drzých kachen, která tvořila na jinak zrcadlové hladině vlnky, takže super odrazy klášterních zdí a věží se nekonaly. Navíc Jajce klekl foťák. Asi zkolaboval vedrem.

Den první, večer za Porta Coeli, u rybníka

Ale jinak bylo okolí až na pár rybářů krásně klidné a bez turistů. Po posilnění zmrzlinou jsme jely domů a Jajka se ubytovala u nás ve vsi na náměstí v hotýlku. Toužila jsem Jajce ukázat další krásy – kdysi když u nás byla jednou z jara, jsme navštívily Moravský Kras. Kvůli vedru tentokrát naše kroky směřovaly tamtéž, ale na jiné místo, kde Jajka ještě nebyla.

I na slavný gotický ústupkový portál došlo. Všude klid, turisté už byli asi doma.

V klimatizovaném autě jsme dojely do Holštejna, tam jsme si daly výbornou smaženou nivu k obědu, shlédly naprosto suché koryto Bílé vody a její propadání do Staré Rasovny. Nikde ani čurůček, ani vlhký kamének. Když jsem tam byla jednou s Ygou a Erníkem, pro hukot valící se vody do podzemí jsme se neslyšely. Viz fotografie z dubna 2017. Teď ani muk… Z Holštejna jsme vyrazily opět s kamarádkou klimatizací do Sloupu. Ó jak ráda bych s Jajkou prolezla další cíle po okolí. Fakticky to nešlo. Program zněl – ukrýt se alespoň na čas do podzemí!

Holštej, pode mnou by mělo být propadání Bílé vody a díra do Staré Rasovny. Sucho

Pro srovnání. Při návštěvě YGY s Erníkem, v dubnu 2017. Foceno ze stejného místa, z mostu nad Starou Rasovnou.

Sloup a koryto vyschlého Sloupského potoka, vlastně Luhy.

Ve Sloupsko-Šošůvských jeskyních jsem nebyla hodně dlouho. Zvolily jsme si kratší okruh a víc jak hodinu si ve výborné skupině turistů, která se s námi na příslušnou hodinu sešla u vchodu, užívaly nejenom chládku (byly jsme dobře oblečené), ale i příjemných průvodců. Jeden vepředu rozžínal světla a měl výklad a druhý vzadu zhasínal a jistil nás. Už jsem za ta léta zapomněla, že tyto jeskyně mají hezkou krápníkovou výzdobu, ale jsou také plné hlubokých jeskynních propastí.

V jeskyních

V jeskyních

V dnešní době jsou zpřístupněna různá patra, jsou zde ocelové průhledné lávky a chodníky. Hezký zážitek! Nesmělo se fotit bleskem, takže jsem si zase potvrdila, že můj Soňáček, který mohu bezbolestně nosit zavěšený na krku, skutečně zvládá ledacos. Východ jsme měli v jeskyni Kůlna, kde jsou velké archeologické nálezy, našich prapředků a jejich činnosti. Stále bylo příjemně a mně napadlo, že bych tam ráda zůstala do konce léta a přidala bych se k partičce neandrtálců sedících okolo ohně.

Jeskyně Kůlna, to není skupina ochlazujících​ se turistů, ale partička neandrtálců.

Po výstupu z Kůlny to bylo jako palicí přes hlavu.

Všechno oblečení dolů, do ruksaků a už jsme se ploužily podél skal k Hřebenáči. Za chvíli jsme si opět zvykly, takže jsme si suchou nohou prošly vyschlé koryto Sloupského potoka. Až po Sloup se tok jmenuje Luha, pramení na Drahanské vysočině, pod Skálami. (Také jsme tam s Ajvi, MLP a kolmo nedávno byli. Moc hezké místo). S Jajkou jsme došly až do míst, kde se normálně voda propadá, aby se v podzemí, v místech až u Amatérské jeskyně, spojil s Bílou vodou přitékající od Holštejna a vytvořil známou Punkvu.

Vyfotil nás jeden spoluúčastník​ naší výpravy.

Ani kapka ani vlhký kamének. Brrr. Přemýšlela jsem, jestlipak je dost vody pro plavbu lodiček v Punkevních jeskyních. Vím, že jsou tam vodohospodářské úpravy a voda se dá zadržet, ale stejně při takovém suchu… To, co děje v podzemí Moravského krasu, je úžasně zajímavé! Kdybych znovu omládla dala bych se na speleologii.

Konečně jsme z Kůlny v tom vedru doškobrtaly ke skále Hřebenáč, jindy obtékaného Luhou, tedy Sloupským potokem, nyní vyprahlým chodníkem.

S Jajkou jsme obešly a vyfotili skálu Hřebenáč z míst, kde normálně teče potok, daly si zmrzlinu a věnovaly poslední pohled skalám Matka ,Otec a Syn. Zapluly jsme zpět do klimatizovaného prostoru auta a jeli domů. Třetí den Jajka navštívila Baty a odjela směr Praha.

Byly to moc pěkné chvíle se Zvířetnickou kamarádkou, i přes to jihomoravské počasí.

Celé léto jsem neseděla jenom doma ve stínu, jakmile se trošku ochladilo pod třicítku, tak jsme výletily s Ajvinkou, s MLP po krásách okolí Brna, nožmo i kolmo. Snad se dostanu ke zpracování všech fotek z výletů.

Fotografie jsou v albu na Rajčeti, jak je mým zvykem i s povídáním.

Dede: Děkuju moc Alex za báječné povídání (to horko teď v představách celkem snáším:)) a zrovna se ptám – znáte Moravský kras? A obecně – zajímají vás jeskyně? 🙂