Dede, zajímavé, velmi zajímavé a asi by mě napadlo stejně zdůvodnění. A krásné fotky Berušky!!
Já jsem svoji „zkušenost“ už určitě psala. Dokud žila naše první kočka Kotě, dlouhé roky mi spávala v noci buď za hlavou, ale častěji na prsou (já dokážu spát klidně celou noc na zdech). I přes její váhu jsem jí nikdy neshodila a v dýchání mi to nebránilo. Když Kotě umřela, najednou mě začala děsně bolet záda, špatně se mi spalo. Měli jsme sice dobrou matraci, ale i tak jsem si pod sebe dala prkno zda to pomůže – nepomohlo. Když jsem to v Praze říkala mamince, tak prohlásila „no asi ti tam chybí kočka na prsou“. Spíše jsme se tomu obě zasmály, ale já si přesto doma zkusila s manželem prohodit strany postele. No a fakt, záda přestala okamžitě bolet. Bylo to fakt zvláštní.

Komentáře si přečtu později, ale když už je tu o psech, tak jedno OT. Už jsem psala, že přispíváme na neprůstřelné vesty policejním psům (K9 unit) a chodí nám od nich kalendář. A já se vždy okamžitě dívám kolik českých psů tam je. Vždy nejméně jeden, spíše dva. No a letos jsou tam 4 , přesněji 3 ze Slovenka (únor, duben a srpen) a 1 z Česka (červenec). A pak na konci ještě 2 z Čech, kteří už odešli za duhu. A všechno jsou to krásní vlčáci, můžete kouknout na fotky, trochu níž se kalendář nahraje. Prostě čeští a slovenští psi jsou zde jasně populární.

https://www.vik9s.org/2023-calendar/

Jako děcko jsem viděla svého anděla – asi. Byla jsem nemocná a tak jsem ležela na stařečkovým lůžku v kuchyni. Asi mi bylo opravdu moc zle, ani jsem neprotestovala nad bramborovoolejovým obkladem na hrudníku (nenáviděla jsem to a vlastně od té doby jsem už nedovolila jeho aplikaci). Horečka stoupala a mamka čekala jenom na taťku, až dojde z kolchozu a zavolá pohotovost. Najednou se otevřely dveře od kuchyně a já přes dřevěnou pelest v nich místo očekávaného rodiče viděla anděla – takového toho renesančního s ladnými křídly. Natáhla jsem k němu ruku… a vtom do těch dveří vešel taťka. Zjevení zmizelo a já držela v ruce pírko. A pohotovost se nekonala, protože se mi ulevilo, horečka opadla. Tak nevím – zdálo se mi to nebo ne?!

Dede, přála bych ti, aby ti to se štěnětem vyšlo podle přání. Já tedy žádné podobné zážitky nemám, nevím jestli bohužel nebo naštěstí (až na jeden z dětství,ale ten se zvířat netýká). Ale myslím si, že naši milovaní (ať lidi nebo zvířata) tu prostě s námi někde jsou a kdykoliv si na ně vzpomeneme, tak se zaradují.
Já mám to štěstí,že se mi vzpomínky na naše kočky podařilo vtělit do knížek, takže jsou s námi pořád…

Jsem veskrze praktický člověk a ezoterické věci mne míjí,považuji je pavědy k oblbování lidu. Jsou však věci mezi nebem a zemí,jak se říká a ty mne niterně oslovují,protože se dějí mně. Asi jako Tobě Dede,mám to podobně a není proto vysvětlení, jakkoliv tomu chci přejít na kloub. A mé sny, to je kapitola na román. Často přemýšlím jak to funguje,čtu odborné články a přesto nevím. Spíš ve svém pelíšku ,tělo leží a odpočívá,regeneruje a mozek si prostě dělá co chce a moc se to ovlivnit nedá. Sny se dají i řídit, dá se to naučit,hlavně,když se potřebuješ probudit z nějakého hororu ale stejně je to záhada. Když jsem četla pojednání pro laickou veřejnost o operacích mozku Mudr. Benešem, musel jsem jen a jen žasnout. Osobně jsem šťastná,když ucítím nebo se mne maně dotkne ,některý z mých psů či koček,co už nejsou.

A mně tečou teď…tyhle návštěvy zpoza Duhy znám…když mi je zle,tak přijdou, dodají pocit jistoty, že na to nejsem sama, že mne provázejí..vždyť nikdo neměl srst jako moje divoká Káča, nikdo mi nekradl deku,jako Barunka a necpal mi do postele svoje hračky jako Šarik, jak je jinak možné,že se najednou objevil tenisák, že mi v noci pískal někdo u ucha a hřál celým psem? Proč Pitina syčí na místo, kde lehával Miňák a nikdo tam není? Co vidí a já ne, o kom ví a já ne? A jak mi vysvětlíte,že se mi najednou zapnul skype a já viděla, že Meda-Beda je on-line? Že by jim U kance zřídili wifinu?