BodaBoda, nebo chcete-li mototaxi, je ultimátní dopravní služba, která je v různých variacích přítomna snad po celém třetím světě a ve velmi omezených podobách proniká do světa západního (Paříž např.). Jedná se o jednoduchou taxislužbu, jen vozidlem je motorka. Mávnete, sednete, jedete. V Africe se jim říká BodaBoda, odvozeně z Border-Border. Motorky dokázaly vozit lidi přes hranici mimo kontroly, motorky též dokázaly zásobovat nějaké strany ochrany hranic v horách, motorky jsou tedy s hranicemi velmi spojené.
V Ugandě a Keni slouží především jako MHD. MHD v klasické podobě nenajdete nikde. V Kampale jezdí několik elektrobusů nakoupených z dotací, ale nikdo je nepoužívá a těmi zácpami stejně neprojedou. Na většině území této části Afriky je vaší jedinou volbou BodaBoda. A zas tak to nevadí. Doprava je často doslova od dveří ke dveřím, cena přívětivá, ale nesmí pršet (byť některé moto jsou vybavené deštníkem:)).
Najít BodaBoda na ulici není problém, v Ugandě tvoří spíš většinu provozu, zvlášť mimo Kampalu. Pak jsou teprve matatu, zásobovací vozidla a až pak osobní auta a autobusy. BodaBoda si spíš najde vás. Zvlášť když jste Muzungu nebudete mít nouzi o nabídky a údivy, proč jdete pěšky a neustálé dotazy kam míříte. Řidiči se o vás zvlášť rvou pokud vystoupíte z matatu nebo autobusu. Ale jako služba je to skvělý, když ji opravdu chcete.
Výhodou je opravdu ta nalezitelnost, nejen ve městech, ale také na vesnicích. Všude jsou nějaké posty, kde motorkáři stojí a vyhlížejí zákazníky, na každé křižovatce, před obchody, na autobusacích apod. Ještě větší množství je v pohybu.
Používají obvykle motocykly z Indie Bajaj BM100, 100 ccm, ale s obří nádrží, kterou stejně nikdy nenaplní. Jejich tankování, to je jak ten vtip „na mě si nepřijdou, já tankuju vždycky za 200!“, Tak oni tankují za 13 (2000) nebo 32 (5000 UGX) korun. Načež litr benzínu stojí 5200-5800.
Motorky mají bytelné dlouhé sedačky. Běžně se na nich jezdí ve třech, s dětmi 4-5 osob, vozí na nich všemožné zboží, někdy i živá zvířata. Jejich technický stav je různorodý, velmi často jim nefungují budíky jako rychloměr a ruční (přední) brzda. Takže bacha, občas může přijít smyk.
Jak BodaBoda používat jako návštěvník? Zásadně se neptat na cenu. Pokud se nejste jistí, cenu navrhnout před odjezdem, jinak neříkat nic a na konci jízdy s poker face dát bankovky jako že to děláte denně. Ceny jsou asi takové: mimo Kampalu 1 000 UGX (6,3Kč) je standardní sazba za vnitřní město, do nějakých 2-3km, 2 000 za cestu na předměstí a 3 000 nějaký vzdálenější okraj (Liberec-Machnin, Brno-Soběšice, Olomouc-Nemilany pro představu).
Po Kampale je to dražší, základ je spíš 2 000 pokud to není třeba jen kilometr. Ta doprava tam je fakt strašná, takže i jejich práce obtížnější. Po Kampale se klidně dostanete i na 5 000 nebo 10 000 (něco jako Slivenec – Hostivař) když jedete přes celé město. Tyto trasy jezdí i Matatu za míň, ale ty zůstanou v zácpě. V noci se ceny i adrenalin dvojnásobí.
Samotná jízda je prostě boží, předjíždíte auta ze všech stran, vyhýbáte se lidem, motorkám, zvířatům, kličkujete zácpou, občas přijedete červenou nebo světla nefungují a systém křižovatky nemá logiku. Po městě je to fakt zážitek. BodaBoda je též váš doplněk k matatu, hodíte se na okraj a nemusíte čekat v taxi parku.
Ale BodaBoda není jen město, BodaBoda jsou o to víc potřeba na venkově. Matatu neprojedou všude, mnoho cest je bahnitých, rozbitých, úzkých a nic jiného než motorka tam neprojede. Tak nastupuje BodaBoda. Tady už to finančně začíná být docela boj.
Osobně se snažím, aby to nebylo víc než 1000 za km. Získávání cen není jednoduché, volím metodu zeptat se nějakého místního prodavače nebo kolemjdoucího ať mi řekne reálnou cenu, někteří mí i zavolají kámoše co za tu cenu pojede. Ale celkově už je to dražší záležitost. Třeba za 15 km 70 korun. A ještě šíleným terénem.
BodaBoda je i též rychlá volba, když nechcete čekat na matatu a pak 100x zastavovat. Tohle je ta lepší Afrika, která věci usnadňuje a urychluje.
P.S.: V Keni už na vesnicích tolik nejsou, cena často začíná v přepočtu na 18 Kč, takže dražší kraj, ale více asfaltu 🙂
Dede: dnes neodolám a zeptám se: jezdíte nebo jezdili jste na motorce? Troufli byste si stopnout BodaBoda?
Jsem BodaBoda 🙂
Afrika se prostě musí zažít! Díky za další dopravní díl, skvělé a zaplaťpánbu za bodaboda,je to rychlé ,nezbytné a velmi dobře slouží, však doba bude postupovat dál, rychlé přesuny jsou potřebné, pěkně to tam tepe v žilách Afriky. 🙂
BodaBoda je geniální, návykové, ale na trochu delší vzdálenosti docela drahé. Něco jako celodenní jízdenka mi prostě schází
Další zajímavé čtení a bezva video (ta jsou fakt skvělé dokreslení napsaného). Ovšem na takovou jízdu (jak město i terén) bych asi neměla nervy ani kdybych byla o +40 let mladší. Jezdí takhle v tandemu třeba i samotné ženy? Já bych se totiž bála (tedy coby mladá dívka-žena) sednout si na delší vzdálenost za neznámého řidiče, který by mě někde uprostřed kde nic tu nic okradl a opustil (holt současná kriminalita, že áno). Tak doufám, že se hanebně pletu
Když si bratr kdysi hodně dávno koupil motorku-Pionýr, také jsem si ji na chatě na polní cestě vyzkoušela. Při brždění jsem padla na stranu a horká nádrž mi padla na holeň nohy (měla jsem kraťasy).Desítky let jsem tam měla hnědý flek od spáleniny. S bratrem jsem později jezdila často na skůtru hlavně do chaty (a na nosiči za mnou v tažce – s hlavou venku – naše tehdejší kočka).Později jsem seděla i na silných Jawách, ale už vždy jen jako spolujezdec, řízení mě od toho pádu přestalo lákat. Jenže Jawy jezdily podstatně rychleji než skůtr, musela jsem se naučit „kejvat“ do zatáček stejně jako řidič, což mě často docela lekalo a rozhodně to nebyl můj oblíbený způsob jízdy (a nepamatuji se, že bych kdy měla na hlavě helmu, řidič ano).
Holky, ženy, samy i ve dvou nebo třech nebo s dětmi či dítětem. Jistě že jezdí, stejně jako sólo cestovatelky se tam pohybují úplně běžně, holky na cestě z baru, na cestě do práce, normální věc. Nezapomeň, že to je MHD, je to pohyb po městě za všemi radostmi i starostmi. Ale jedna věc mě tam překvapuje. Já tam nikdy neviděl ženu řídit motorku. Jen chlapy. Ženy řídí auta, ale motorky ne. To je teda hra s průměrnou délkou dožití!
Tak to je zajímavé, s tím řízením. Ale odpovídá to fotkám, to jo…
Milé čísílko! Ty tvoje zážitky by se měly vydávat i v nějakých cestopisných časopisech! Jsou takové opravdové!
Já sama jsem na motorce (skůtr Simson,výroba koncem 80-tých let) najezdila přes 7000 km, po Brně a jeho okolí. Ne jenom po silnicích, ale i přes lesy, jak je mým zvykem, po lesních pěšinách, do stájí za koněm. Manžel o těch lesních tůrách nevěděl, protože mi Simsonka vymazlil. Přidal čelní štít, dozadu přidělal náhradní pneumatiku, motorečka byla bílá, já měla bílou helmu s ohnivými jazyky. No byla to krásná léta. Dnes Simsonek stále stojí pod přikrývkou v garáži, už je pár let co by veterán a manžel si pořídil skůtra s už automatickou převodovkou. Zkoušelajsem to na něm, ale schází mi tam to „kopnutí“ rychlosti a navíc je o moc těžší a nevím, jestli bych ho zvládla sama postavit, kdyby jsme upadli. To Simsonka jsem po pádu i sama zvedla a postavila. Nebo to je tím, že jsem byla mladá a silná?
Heh díky 🙂 Ale jsem malý pán proti těm cestovatelům co tu potkávám.
Skútr mám a je to ve městě neuvěřitelně příjemná. Já řídil ty BodaBoda, nakopavani a kopání rychlostí…pohodlné to úplně není
Asi výhodné.
Poté, co jsme si dneska přečetla zážitky jedné děvčice od nás z dědiny, jak ji zatkli v Mexiku na letišti, protože byli z východní Evropy a Mexičanům přišlo, že mají malá zavazadla, ambasáda jim oznámila, že na ně kašle a má to zařídit letecká společnost, se kterou s kamarádkou přiletěly, tak pojedu na dovolenou asi do Jeseníků.
Mexiko je hrozně divný v tomhle. Oni někoho nepustí z letiště třeba kvůli plnovousu. Vážně tam nevíš nikdy na koho narazis. Nejlepší je tam jet autem z USA, to je bez kontroly
Jo, ještě díky za to video! To je ježdění po Africe v přímém přenosu, paráda 🙂
jednou to vypadá, že jste jeli tři? Jak měl řidič tu křáplou přilbu? 🙂
Tři jsme jeli hodně krát, pákrát i 4, někdy i 3 + malé dítě v náruči
Ty jo! 🙂
Tak tohle se mi na dálku opravdu líbí – rychlé, levné, pravda ten deštník asi moc účinný nebude:))
Ovšem praxe by byla z mého pohledu problém. Jako dítě jsem musela jezdit s tatínkem a nesnášela jsem to, bála jsem se. Jako dospělá jsem udělala všechno, abych jako spolujezdec na motorce pokud možno neseděla. Změna nastala na Taiwanu, kde byly motorky užívané stejně, jako v té Africe. Pro nákupy jsme měli půjčený malý skútřík, ten se mi řídil snadno. No a pak jsme jeli na dovolenou na jih Taiwanu a tam jsme si půjčili motorky, skútry 125. Ty se už jako kolo fakt řídit nedaly 😀 Ale zvládla jsem to a zamilovala se – to bylo ježdění! (Bez přileb 😛 ) Andy jezdil s Martinem (za ním) a já vozila Marka (tehdy ani ne tříletého) mezi koleny. Potíž je v tom, že miluju motorku, kterou můžu sama řídit… moje důvěra v jiné řidiče je… no… ne moc velká:)) navíc nevím, jestli by mi nebylo špatně – když to neřídím (v autě to tak je)
To mě trochu mrzí, že skútrů je tu tak málo. Přijdou mi praktičtější na tyhle účely. Jenže ono zas na tyhle dlouhé motorky se vejdou 3 lidé pohodlně a to je asi účel
Já jsem se na motorce mírně vybourala /ještě za hodně mlada/ a pak jsem měla od tatínka zákaz. Porazila jsem kus plotu a musela jsem ho ze svých zaplatit a trochu jsem se popálila, přilby se tenkrát, za pravěku, ještě moc nenosily.
Pro upřesnění:
Tohle je můj každodenní život. Ty předchozí byly o cestování, byť matatu občas využiju, ale BodaBoda je pro mne denní chleba. Nákup, pošta, za kamarády, v noci ve 4 ráno z baru atd. Je to naprostá přirozenost pro pohyb ve městě. Byť v Nairobi už jezdí i autobusy, takže mám dopravní mix. V Kasese a Kampale, kde jsem byl nejvíc to bylo hlavně o BodaBoda
Cislo, mas uzasny zazitky a umis je krasne predat.
Me by zajímalo, jak jezdi BodaBoda rychle. Podle fotek a videa to vypadá, ze helmu nosi někteří řidiči, ale pasažéři ne. Taky musí byt člověk obalenej blatem nebo prachem, když sleze z BodaBoda 🙂
Ja jela na motorce asi 2x v životě a hrozne jsem se bala.
Díky
Jelikož jsem občas i řidič tak to vím naprosto přesně:
– nejezdí moc rychle. Ve městech kolem 40km/h, mimo spíš 60km/h, jezdí na nejlepší spotřebu svého stroje, nejlepší otáčky, vypínají i motor z kopce
– v oblastech bez asfaltu, ano je. Měl jsem občas na tváři fakt patinu prachu a písku, holky nosí sebou vlhčené ubrousky, já to moc neřešil, ale pak mě překvapilo se dotknout své tváře
– přilba není moc téma, nosí ji málo řidičů, v Keni o trochu víc, ale spíš na hlavních trasách. V Nairobi taky většina přilbu nemá
– pasažér přilbu nemá nikdy. Však jděte z nákupu a mavnete. Je to taxi, nic na to nepotřebujete
Co se strachu týká. Vypadá to divoce, alee člověk se otrká. Pamatuji jak prvního svého řidiče jsem chytil za ramena abych se držel 😀 Teď už za jízdy klidně telefonuju nebo odepisuju na zprávy. Nic jiného nezbývá, zvlášť v Ugandě žít a nepoužívat BodaBoda udělá všechno mnohem těžší a dražší
Tady mě napadlo: dokud za jízdy nepíše zprávy i řidič… 😛 😀
No občas zvedne telefon, ale ona motorka moc nedovolí, obě ruce jsou potřeba. Skútr ten jo, na ten jedna ruka stačí, ale ty tu jezdí minimálně, spíš vůbec