Na řadu přichází tzv. zastávková vrstva veřejné dopravy – matatu. Začíná být opravdu zajímavé! 🙂 Matatu, to je pojem, to je Afrika, to je meme. Sdílené taxi, rovníková maršrutka, pojízdná plechova, kabelka Hermiony Grangerové, říkat tomu lze jakkoliv. Faktem je, že tyto Toyoty Hiace jsou páteří dopravy minimálně té levostranné části Afriky.
Toyotě se s Hiace opravdu povedl majstrštyk. Vytvořila odolnou, kapacitní dodávku s pohonem 4×4, kterou lze donekonečna slepovat a ono to pořád jezdí.
Princip matatu je velmi jednoduchý. Jezdí po trase mezi městy nebo z města do vesnice nebo po metropoli. A sbírá lidi. A když sbírá, tak myslím opravdu kdekoliv. Zastaví každému, občas i tomu, kdo nastoupit nechce (zvlášť, když je bílej Muzungu 😛 ).
A co je hlavní, další cestující se vždycky vleze. A stejně pak je místo ještě pro jednoho! Výsledkem je cestování takové, že se na vás tisknou lidi z několika stran nebo jste přitlačeni na okno. Výhrou je místo vpředu, zvlášť pro nohy, o to se snažím bojovat.
Především s krosnou je to oříšek. Některá matatu mají střešní nosič, tak ji tam mohou přivázat, ale zavazadlový prostor vzadu je vzhledem ke snaze mít sedadla úplně všude dost minimalizován. Mnoho matatu navíc vylepšuje svůj ekonomický výsledek i převozem zásilek. Tak se stane, že zastavíte a borci začnou nakládat na střechu nábytek. Prostě někdy se i se zavazadlem musíte vmáčknout do tlačenky.
A když nasednete, nic nemáte jisté. Především ta dodávka má jeden pár dveří vepředu (přední sedačka řidič) a pak už jen jedny posuvné dveře nalevo. Znamená to, že pokud sedíte trochu na kraji, bude často vystupovat a nastupovat zpět a pouštět lidi co vystupují. Většinou se ale po 2-3 obrátkách už ustálíte někde v koutě a pak už budete vy, kdo bude otravovat s vystupováním.
Podstatnou součástí matatu je také průvodčí. Ten vybírá za cestovné (jízdenky nečekejte), boucháním rukou do plechů auta určuje zastavení, a především je často v zastavěných oblastech vykloněný z okna a pokřikuje na lidi jdoucí po chodníku třeba „Kampala, Kampala…“. Průvodčí má za úkol naplnit matatu, nacpavat cestující dovnitř a pak se tam sám dovnitř vmáčknout, i kdyby ho měla půlka koukat ven.
Samozřejmě se cestou můžete těšit na ještě intenzivnější nálož prodejců čehokoliv co dokáží i naskočit do jedoucího zastavujícího matatu. A protože matatu zastavuje fakt často, nemusíte se bát, že byste cestou nemohli nakoupit ovce, vajíčka, limonády, kukuřici, hodinky, sluchátka a tak dále.
A teď to hlavní. Jaká je cestovní strategie na matatu? Jak tím jezdit? Odpověď souvisí s tím, že matatu se musí naplnit a s trasováním. Trasování se snadno odhadne. Po silnicích mezi městy jsou dlouhé trasy, třeba do Kampaly, Mbarara, Gulu nebo Kasese/Forr Portalu. Pak lokální trasy vedoucí po menších městech, mimo hlavní tahy a do vesnic z regionálních center. Ale stále do nějakých regionálně důležitějších vesnic.
Je mnoho vesnic, kam se dojet matatu nedá (o tom příště). Podmínkou matatu je jezdit obydlenými oblastmi, pokud toto dodržíte, nemusíte vymýšlet jízdní řád, přijdete k silnici a něco pojede do čtvrt hodinky. V oblastech s řídkým osídlením můžete být nepříjemně překvapeni, že tam mají třeba 2-3 matatu denně nebo v extrémním případě jen jedno (Ishasha road 😑).
Takže najít matatu na silnici problém není. Challenge začíná s městem. Pokud cestujete z města (a je úplně jedno kam), tak vás všichni dovedou na místní taxi park. Je to vlastně autobusové nádraží pro matatu, extrémní verze jsou k vidění v Kampale. Nicméně tyto taxi parky má každé město, co má více než 5 ulic. Těch taxi parků může být i více, třeba u čerpacích stanic nebo na okrajích v různých světových stranách. Pak to nebývá forma parkoviště, ale podélné lajny vozů.
Jak se objevíte na jakémkoliv taxi parku, naháněči vás začnou lákat do svých vozů a slíbí vám cokoliv. Jejich motivace je jednoduchá, naplnit matatu. A tady je váš problém. Ono to je pohodlné, řeknete destinaci ukáží vám matatu a máte vyhráno. Ale sedíte v poloprázdném matatu a čekáte, čekáte, klidně hodinu…než se naplní a skutečně rozjede. A když se rozjede, tak to neznamená, že pojede vaším směrem.
Nejdříve si udělá kolečka po městě a nabere další volavky a pak zamíří k čerpací stanici a pak… když se rozhodnou, udělají další kolečko po městě. A čas plyne. Za hodinu a půl cesty jste potřetí na stejném kruháči. Dokonce používají falešné cestující, aby matatu vypadal plnější a lidé nastupovali v taxi parku. Když je Matatu dostatečně plné, falešní cestující vystoupí.
Takže jak na to? Potřebujete zastavit jedoucí matatu. Jednoduchá verze je jít pár set metrů od taxi parku, a zastavit dostatečně plné matatu. Riziko, že se budete projíždět po městě, ale stále hrozí. Nejstrategičtější variantou je přesunout se na úplný okraj města, ve vašem směru, a tam už mít jistotu, že pojedou jen matatu mířící vaším směrem a dostatečně plná. Nejlepší místo je pár set metrů za poslední čerpací stanicí, protože na té poslední si taky někdy řidiči vyrobí svůj taxi park.
Posledním oříškem je cenotvorba. Zde to jako bílý Muzungu máme těžší. Chtějí nastřelit víc. Vtip je v tom se nikdy neptat how much. Prostě nastoupit a s poker face dát pak průvodčímu bankovku jako byste to dělali od dob školní docházky. Pokud si cenou nejste jistí, před nástupem se zeptejte kolemjdoucích, prodavačky, trhovkyně, kohokoliv, kdo nemá ekonomický zájem na tom, abyste nevěděli, kolik má stát matatu do vaší destinace.
Já osobně jsem si už v hlavě vytvořil na Ugandu tarif, který dodržuji, a tím jsou přibližná pásma po 10 km, kdy za každých 10 km dám 1 000 UGX (6,3 Kč). Zaokrouhluju nahoru, tak za 45 km dám 5000. Funguje to, ale chce to mít přesně, pokud by museli vracet už by začali tvrdit, že to je určitě víc.
Jednou z možností, pokud jedete s velkým zavazadlem, je také zaplatit extra sedačku, platíte tak dvojnásobek. Nicméně! Průvodčí vás nechá na pokoji a lifruje lidi kamkoliv kromě místa, kde sedíte. Taková matatu 1. třída.
A ještě s jednou vrátím k té destinaci. Občas vám matatu slíbí, že „tam“ jede, ale ve skutečnosti nejede. Předá vás jinému matatu někde v taxi parku při cestě. Sice vám slíbil celou cenu až do destinací, ale chce ještě něco navíc zaplatit. Třeba 2-3000.
Dalším neočekávaným prvkem je policie. Mají posty po velkých silnicích, občas zastaví i matatu a občas se stane, že všechny cestující vyhodí. Ti pak musí najít jiné matatu.
Ale obecně je cestování matatu celkem jednoduché a hlavně extrémně levné. Do cíle se jednou dostanete, trasu odhadnete podle , a to často stačí. Jen ten výhled z toho není vždy úplně extra a někdy kolena trpí.
Momentálně se nacházím v Keni, místní matatu se trochu liší od Ugandských. Vozidla jsou novějšího ročníku, někdy j s automatem, místo sklápěcí sedačky je uvnitř ulička, na taxi parku je dokonce prodej jízdenek z budky.
Na delších trasách se více dodržuje nepřetěžování, na regionálních je to to samé co v Ugandě. Zatímco v Ugandě se matatu někdy říká i taxi, v Keni se honosí pojmem „Shuttle“
Napsáno z části v matatu 🙂
Vzpomněl jsem si na jeden příběh co mi v Kampale říkal Ir.
Jel Matatu z Kabale do Mbarara, po této silnici jsem jel Matatu taky, asi nejpřetíženějším matatu za celou Ugandu. Stalo se jim, že jeli ze sedla (přejíždí se vysoké sedlo přes 2100mnm), jde o asfaltku. Při sjezdu jim tam vběhlo stádo krav. Matatu hodně ubrzdilo ale do krav narazilo, krávám se prý asi nic moc nestalo, lidé uvnitř se trochu pomlátili, ale bylo tam miminko, které mělo něco mezi dny a týdny věku. Ten náraz jej nějak zranil, nevím přesně jak, ale ok to asi nebylo.
Překvapení bylo, že se nikdo nevolal a v matatu se pokračovalo i s improvizovanou péčí o dítě do Mbarara (což muselo být mým odhadem více než 2 hodiny). V Mbarara (hrozně velké rušné město, kromě chaosu tam teda nic není). Člověk by čekal, že pojedou k nemocnici (cestou teda projížděli asi 3 menší města velikostí Tišnov, Dvůr Králové apod.), nicméně matka dítě téměř za jízdy předala nějakým bráchům co čekali u silnice…
Hm, jiný kraj, jiný… Však to znáš. Možná matka věděla, že se pomoci stejně nedočká, kdo ví. Chjo.
Matatu! Hezký článek o dopravě v Africe . Hned jsem se dívala na tu proklamovanou značku,zřejmě je fakt odolná,dle nabízených variant na prodej. 🙂 Jezdila jsem hodně dlouho jen veřejnou dopravou a dalo se tam prožít mnohé, od stání do Prahy z Moravy na jedné noze a ještě ne na svoji v uličce přecpaných vlaků ČD ale i do škol a brigády, v autobusových vlečkách,bez oken,kdy jste vůbec nepochopili ,kam to vlastně jede. Jednou také souzi vymysleli integraci škol a přesun žáků do střediskových,spádových škol ale zapomněli na přepravu školáčků,dětičky ve věku 6 a výše let si to,chuděrky štrádovaly po silnicích a autobusy se zajišťovaly až dodatečně,byl jich nedostatek a jízdní řády na klíček. V obcích pak vypomáhaly taky ledas jaké matatu.
Toyota Hiace je legenda, ale spíš vládne tam, kde se jezdí vlevo. Vpravo to opanuje Volkswageny a Fordy, případně Mercedes Sprinter v bývalém SSSR ještě z části Etalon, Vaz a Tata
Velmi zajímavé, skvělé názorné fotky a videa. Ale přiznávám, že vyzkoušet si takové chaotické cestování živě mě neláká. Přesto si to ráda přečtu.
To, že hlavním cílem „matat“ je plné vytížení mi připomnělo zážitek z Prahy. Kdysi dávno jsme byli u maminky na návštěvě a jeden hodně pozdní večer se vraceli z centra Prahy. Bohužel jsme zmeškali noční spoj, byla nám oběma zima, padal morký sníh, prostě slota. Čekat dlouho na další tramvaj se nám nechtělo a tak jsme stopli taxik. Jenže když řidič zjistil, že chcema „až“ do Kobylis, začal se ošívat, že to prý je moc daleko a zpět by určitě v tuhle dobu jel prázdný. No vzal nás až po slibu, že mu tedy zaplatíme i tu prázdnou jízdu zpět (dvojnásobonu sazbu) – prostě jsem už chtěli být doma !!!
Ono chaotické jak se to vezme, ve skutečnosti je mnohem jednodušší než u nás, kde musíme hledat spojení, zastávky, přestupy. Tady si doslova stoupnu na silnici a brzy jedu. Jenže jedu dlouho a dost ve zmačkané formě, ale jednoduché to je 😀
Jak vidím ty žluté cesty, hned bych tam zas vyrazila (hlavně videa k minulému článku byla bezvadná, tak si Afriku pamatuju, ten ruch, ty lidi). S matatu ani s těmi vícemístnými motorkami jsme ale bohužel nejezdili, jen v džípu. Jela bych tam hned.
Jo a moc dík za všechny články!
Je fajn, že potěší. Já jsem člověk dopravní, bez veřejné dopravy zemi neznám, to je pak takové…bublinoidní
Jasně.
Mimochodem název „kabelka Hermiony Grangerové“ mě nadchl! 😀
Představ si jak jsi na ulici a z matatu vylézají lidí, a vylézají jich hodně…z té dodávky
😀
A nábytek na střeše! 😀
Úžasné! Dneska jsem si to cestování opravdu užila – jízda v matatu (to je moc hezké slovo) je opravdu zážitek! Nejvíc se mi na ni líbí to, že prostě nasedneš a pokud se trefíš na přibližný směr, tak nakonec i jedeš! A žádný stres, že ti ujede přípoj 🙂 🙂 .
Jinak mi to nedá – při četbě tohoto článku jsem si opět připomněla, jak dobrou máme u nás veřejnou dopravu. I když na ni často nadáváme „takové intervaly nemá ani sobí spřežení“, tak na mnohé cizince dělá velký dojem – ani ti cizozemci nemusí být domorodí Afričani, mnohdy stačí přijet od Středozemního moře či ze Spojených států!
P.s. těším se na pokračování
Máme, nicméně v Ugandě prostě vyjdu když chci a pokud není nějak pozdě, tak vím, že se dostanu, vždycky, nějak. U nás to je takové „2h čekat, občas nic nejede…“ Ale na druhou stranu nemusím u nás řešit kdy západně slunce a už to bude o ústa. A co do pohodlí, to jsme samozřejmě fakt o parník jinde, i proti USA
Jo, taky si myslím, že občas nadáváme, ale jde to- akorát po setmění tě sice nejspíš nikdo nepřepadne, ale třeba na venkově dojedeš až druhý den, protože nejede ani ten sob.
To je ono, já nepřemýšlím vůbec, že bych se nedostal.
Copak druhý den. U nás nejede veřejná od pátku večera do pondělí ráno. Takže nevím nevím bez auta neexistuješ.
Jo to v Ugandě bez auta jde žít úplně v pohodě. A hlavně, na hlavní silnici u nás můžou na autobusy jen koukat jak projíždí, tam…matatu co 5 minut
Díky za tvé zápisky! 🙂 Slovo matatu si ukládám, líbí se mi – stejně jako tvoje vyprávění a bezvadná videa. S těmi po ruce mám dojem, že z té Afriky přece jen nakonec něco vidím – z pohodlí svého křesla.
Z těch videí se mi líbí to s tou maličkou holčičkou, jak sedí s maminkou vedle tebe. Mám dojem, že jsem tam byla s vámi:))
Jinak Toyota je prostě značka do nepohody… což vědí takříkajíc dobří i zlí.
Píšeš dobře, fotíš dobře, touláš se zajímavým kouskem světa… takže nepřestávej fotit, filmovat i psát 🙂
A všimla sis, že na území Západního břehu Jordánu je prakticky stejná služba, jen se jmenuje Service (číst trochu dlouze jako Servíz)? A jsou žluté
Jezdili jsme žlutým taxíkem, pokud je to ono… Ale jinak nevšimla.
Akorát ty taxíky tam jsou převážně Škodovky (Oktávky) a ne Toyoty 🙂
Taxiky jo, dodávky tam jsou spíš VW a Ford, ale princip je stejný.
Pane Mopadži! Pamatujete?
Pamatuju 😀 Taky mi to připomíná
Zaujal mne odstavec, kde je 2-3 matatu denně. To před listopadem u nás v neděli takhle jezdil autobus tehdejší ČSAD 🙂 ….
Jo na velké silnici fakt se jen postavíš, a za pár minut něco jede, objem dopravy je neskutečný. Některé trolejbusy v Brně jezdí méně než Matatu. Ale pak jsou odlehlé oblasti, kde to fakt je špatný a tohle co jsem zmínil je 80km divočinou, kde není po cestě vůbec nic, jen národní park se slony a opicemi, občas lvi a buvoli
Musím tedy říci, milé číslo, že máš cestování po Africe zmáknuté na jedničku. A pokud Tě neváže časový itinerář s přesností na hodiny, nedejbože na minuty, tak tento způsob přemísťování může být dobrá legrace.
Shuttle – pardon, mně okamžitě spíš místo pendl naskočí překlad raketoplán. Ale ty poslední uvedené jsou zřejmě srovnatelně průkopnické. 🙂
To zmáknutí z toho vypadá, taky si občas věřím…a pak přijde další překvapení 😀 Nejde mít itinerář na minuty ani hodiny, pro mě nejhorší je to cestování s krosnou a stanem, to fakt v matatu je dost handicap a dělá z cestování celkem peklo. Takže po Africe jedině nalehko! (nebo s vlastním vozem)
Shuttle – myšleno, že pendluje. V Keni už se mi 2x stalo, že mi matatu řeklo, že je plné a nebere! V Ugandě nemyslitelné. Taky jsem viděl v Keni billboardy proti přetěžování vozidel a hrozby pokutami
Víš, když si vzpomenu na nehody přetížených vozidel (aut a hlavně lodí), získávám dojem, že je lepší počkat na další matatu:)) Pravda, pokud bych se nedostala už do druhé, možná bych mírně změnila názor 😛
Nedostatečně plné matatu, prostě nepojede
A matatu není nikdy dost plné! 🙂 🙂