Náš český strakatý pes Denis odmalička miluje procházky, výlety i dovolené. Ostatně, v tom jsme spolu zajedno. A tak jsme se před několika lety zapojili do akce, kterou pořádá náš Spolek českého strakatého psa pod názvem Strakatá turistika.
Její princip spočívá v návštěvě na daný rok vyhlášených turistických cílů, samozřejmě se psem, zhotovení fotky psa u daného cíle a její zaslání organizátorům, kteří fotky nejen zveřejní, ale za dobytí cíle přidělí body a vedou i žebříček průběžného pořadí a různé statistiky včetně konečného vyhlášení vítězů.
My sice na vítězství neaspirujeme, ale zatím jsme se účastnili každého ročníku. A tak jsme během let navštěvovali prameny i soutoky řek, vrcholky hor, rozhledny, křížové cesty i zříceniny, národní přírodní památky a rezervace, lázeňská města i vodní nádrže.
Aby byla soutěž ještě zajímavější, přidali organizátoři v minulém období perličku, tzv. téma měsíce. Úkolem bylo navštívit turistický cíl vyznačený na mapách.cz, v jehož názvu se vyskytuje zadané slovo. Tím slovem byl vždy název zvířete.
Přiznávám, že jsem každého prvního v měsíci nedočkavě otevírala příslušné stránky, abych se dozvěděla, jaké zvíře je vyhlášeno tentokrát. A hned poté jsem se bavila hledáním místa s příslušným názvem v našem okolí. Někdy mě místo napadlo hned, někdy jsem musela vzít na pomoc mapu.
Soutěž začíná v listopadu a končí v říjnu dalšího roku, a to proto, že vybrané fotky strakáčů jdou do kalendáře na příští rok. Pojďme se podívat, jak jsme si s danými tématy poradili my s Denisem.
Listopad 2021 – medvěd
Pro nás úkol jednoduchý, pískovcové skály u obce Sloup máme zmapované podrobně a skalní útvar Medvěd se mi vybavil okamžitě. Vybrali jsme si jeden slunný den, vystoupali k rozhledně Na stráži a odtud odbočkou k Medvědovi. Na fotce sedí Denis od Medvěda v uctivé vzdálenosti, byli jsme na samotném vrcholku skály.
Medvěd
Prosinec 2021 – jelen
Vystoupali jsme na vyhlídku Jelení skok nad Novým Borem. Je odtud pěkný výhled na nejvyšší lužickohorské vrcholy – Klíč, Luž i Hvozd. Máme tak zdokumentováno, že na počátku prosince byla u nás na severu spousta sněhu. Dokonce i na dopravu dohlížel v Novém Boru sněhulák.
Jelen
Jelen (2) – sněhulák
Leden 2022 – havran
Po havranovi jsem musela zapátrat na mapách, nakonec jsem objevila skalní útvar Havran s vyhlídkou nad obcí Polesí u Rynoltic. Ač to zpočátku tak nevypadalo, byl to náš nejneschůdnější výstup. Respektive sestup. Den byl mrazivý, hlavní silnice z České Lípy na Liberec ale suchá, zrovna jako odbočka u Rynoltic. Ne tak cesta v obci Polesí, ta připomínala kluziště.
Stezka lesem na vrchol vypadala schůdnější jen zdánlivě, namrzlé jehličí klouzalo. Denise jsem pro jistotu vyfotila s vyhlídkou (údajně ve tvaru ptačí hlavy) za zády, sama jsem pak křečovitě se držíc zábradlí vystoupala po namrzlých schodech nahoru, protože slibovaný výhled na obec a okolní kopečky jsem si nechtěla nechat ujít.
Nejhorší byla cesta dolů, nakonec nejbezpečnější byl sjezd v podřepu – ono to doopravdy po jehličí jelo samo! Denis z nás měl psinu, běhal mezi mnou a páníčkem celý rozveselený. Jak já mu záviděla jeho čtyři nohy!
Havran
Únor 2022 – vlk
V únoru jsme místní dopravou dojeli do obce Vlčí Důl a pěšky jsme se vraceli po cyklistické stezce, místy podél meandrující Ploučnice. Po sněhu na začátku února nebylo ani památky, na loukách kolem Ploučnice stála voda.
Vlk
Vlk (2) – louky pod vodou
Březen 2022 – beran / ovce
Jako březnový cíl jsem vybrala bývalou osadu U Beránka, mezi Českou Lípou a Novým Borem. V osadě stávalo asi 5 obytných domů a hostinec, obyvatelé byli po roce 1945 vysídleni a osada zanikla. Dnes jsou na místě vidět jen zbytky budov, studna a skalní sklepy, a taky pár střípků kuchyňského nádobí.
Beran/ ovce
Beran/ ovce (2) – zaniklá osada
Duben 2022 – holub
V dubnu jsme se vydali na Holubí skálu v lese mezi Máchovým jezerem a Břehyňským rybníkem. Holubí skála je sice jen pár pískovcových balvanů v lese, odkud není žádný zvláštní rozhled, ale procházka borovými lesy byla příjemná. A když jsme ji prodloužili o cestu kolem Břehyňského rybníka včetně známé průrvy, byl to docela pěkný výlet.
Holub
Holub (2) – Břehyňská průrva
Květen 2022 – liška
Tentokrát jsme zamířili na naučnou Liščí stezku kolem obce Kravaře. Krom různých ze dřeva vyřezaných lesních zvířat je na ní také knihobudka. Denise jsem fotila samozřejmě s liškou.
Liška
Liška (2) – knihobudka na Liščí stezce
Červen 2022 – kůň
Koňský rybník u obce Stvolínky byl naším cílem pro měsíc červen. Na počátku stezky kolem rybníka stojí pískovcová skála Smrtka, na kterou se dá vystoupat a pokochat se výhledem na rybník a kopečky Českého středohoří. Název skály prý pochází z lidového zvyku vynášení smrtky. Na protějším břehu rybníka jsme si všimli mnoha volavčích hnízd na vysokých stromech a také několika volavek.
Kůň
Červenec 2022 – krkavec
Krkavce, resp. Krkavčí skály, jsem objevila až na hranicích s Německem u obce Dolní Světlá. Podobný útvar na německé straně, který jsme si také prohlédli, se jmenuje Falkenstein – Sokol.
Krkavec
Srpen 2022 – jezevec
Na srpen jsem naplánovala Jezevčí vrch poblíž Cvikova, ale čtyřlístek na mapě signalizoval, že na vrcholku se nachází národní přírodní rezervace a žádná značená cesta tam nevede. Náhradním cílem byly tedy opět skály u Sloupu, tentokrát s Jezevčí jeskyní. Na místě se ukázalo, že je to spíš jeskyňka, nenápadně označená, že jsem ji napoprvé přešla. A pak jsem fotila hodně rychle, poněvadž tam nebyl žádný manévrovací prostor, jen uzoučká cestička a pak už nic, jen hrana skály.
Jezevec
Září 2022 – kačer / kachna
Září bylo u nás nezvykle hektické, a tak nám čas na tématický výlet vyšel až na konci měsíce. Vybrala jsem Kachní rybník u Bukovan, nedaleko našeho města. Na místě nás čekalo překvapení, neb rybník byl vypuštěný, a to – podle hustě zarostlého dna – nejspíš už hodně dlouho. Nu což, fotku jsem udělala, abychom nepřišli o bodík v soutěži, ale chlubit se s ní nebudu.
Říjen 2022 – kozel / koza
Ve slunném říjnovém dni jsme se vypořádali s posledním tématem výletem do obce Kozly, která se rozkládá pod Kozelským hřbetem, jehož nejvyšším vrcholem je s 598 metry Kozel. Z Kozelského hřbetu je široký pohled na Českou Lípu a okolí.
Kozel/ koza
Letos se téma měsíce změnilo na „protiklady“. Máme za sebou Bílou kapli a Černý rybník v listopadu a restauraci Nebe a Pekelský rybník v prosinci. Na leden pak plánujeme cestu do Starých Splavů a k Novému rybníku.
A co vy, oslovila by vás taková akce, zúčastnili jste se někdy podobné výzvy?
Zapomněla jsem napsat, že Denis je opravdu pan pes a je fajn, že mu to ještě dobře chodí, fakt na svůj věk nevypadá, tak mu přeju, ať mu zdraví ještě hooodně dlouho slouží a může si užívat výletů
Souhlasím 🙂 Je úžasný, klobouk dolů.
Toho věku se mi žádný ovčák nedožil, jen jezevčík.
Děkuji moc, vám oběma!
Hančo moc hezký článek. Jak napsaly ostatní, též obdivuji nápaditost vedení vašeho spolku. Pro psa nové čmuchací okolí a pro páníčky zdravotní procházka trochu jako bojovka (najít cíl – na mapě a v reálu)- Navíc se zřejmě mohou přidat i ti bezpsí, jako doprovod k majitelům psa.
Denis je opravdu fešný senior. moc mu přeji, ať mu to ještě dlouho šlape a vycházky ho baví. Jak dlouhou má srst? Nikdy jsem si na strakáče nesáhla, ale z fotek ze Zv. setkání jsem měla dojem, že je spíše hladko-srstý, ale tady na fotkách jeho kožich vypadá trochu delší (nebo má zimní zhoustnutí).
Fotky jsou moc pěkné, ale asi nejvíc se mi líbí poslední „Kozel“ – taková hezky vyrovnaná a Denisovo téměř vojenské „vlevo hleď !“. Ovšem užasná je i Krkavší skála!!! Ta by se hodila třeba do pohádky „7 krkavců“, spousta kamenných výběžků jako ptačí posedy 🙂
Maričko, Denis je oficiálně zapsaný jako krátkosrstý (strakáči mohou být krátko- nebo dlouhosrstí), ale ve skutečnosti má tzv. přechodovou srst, prostě tak trochu něco mezi. Typicky krátkosrstí psi, jako byla třeba Arinka, mají ocásek jako prut, Denis ho má vyloženě chlupatý. Na omak je srst hladká, příjemná. A máš dobrý postřeh, že dříve neměl tak hustý kožich – narostl mu totiž zvlášť hustý límec poté, co byl na operaci a krk měl vyholený. Takovou hřívu skutečně nemíval! 🙂
Hančo, děkuji za vysvětlení a znovu opakuji – je to fešák !!!.
A zapomněla jsem se zeptat. U fotky „beran/ovce“. Ten skalní otvor je skutečně nějaký zbytek bývalého sklepa (kdysi někde poblíž domu či pod ním?? Vždyť je to doslova orámovaná jeskyně ve skále. Jak to zvládli vytesat? Vykopat a vyzdít sklep do hlíny (YGO moravské sklípky se snad tak dělají), bych pochopila, ale tohle? Jak byl otvor velký?
Maričko, náš kraj je plný pískovcových skal a na mnoha místech jsou v nich patrné vyhloubené prostory, buď sklepy, chlévy nebo dokonce údajně i byty. Některé sklepy jsou dodnes využívané. Výška je různá, někde se může postavit dospělý člověk. Pískovec je poddajný kámen, do něj se tesá relativně snadno.
Tady je odkaz přímo na osadu U beránka:
http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmuberc
Hančo, děkuji za odkaz, netušila jsem, že skupina domů byla tak stará. No a že skály jsou pískovcové, to mi v tu chvíli četní nějak nedocvaklo, prostě skála-žula či tak něco tvrdého. Odkaz má názornou fotku „kutání“, tak teď to dává smysl 🙂
Krásné fotky krásného psa a vynikající nápady, jak zabavit pánečky i pesáčky.
Zavzpomínala jsem na Astu: strakatá byla, kohoutí výšku by asi měla, jen byla klasické vesnické tajemství bez osobních dokladů.
Asta, jak si na ni vzpomínám z Daňkovic a Losinky, by mezi strakáče rozhodně zapadla. 🙂
Hančo, to je úžasný článek. Skvělý počin od vašeho spolku! Na každé prochajdě je pro mne důležitý cíl. A vymýšlet cíle je někdy problém. Spolek vám to nádherně umožňuje.Přávidím!!!
P.S. Denis je kus pěkného psa!!!
Přesně tak, tahle hra dodává člověku motivaci.
Poslala jsem odkaz na článek organizátorce Strakaté turistiky, tak snad ji potěší veskrze kladné ohlasy. 🙂
Hančo, moc fajn strakaté akce. Denis vypadá krásně,sluší mu to,vůbec bych mu věk neřekla. Tak si užívejte bezva akcí ať vám to vydrží dlouho, předlouho! Mne vždy bavila Asteris,když mělo být nějaké setkání,tak automaticky vypisovala, tehdy a tehdy nemohu, máme strakatou akci a bylo jich fakt hodně,takže taky chodí ,teď s Eminkou. Jsem ráda,že jsem poznala Denise i Arinku, bezva psi. Díly!
No, on má Denis náběh na „příliš dobrou kondici“, jak se eufemisticky píše do posudků na výstavách 😀 , a proto se snažím, aby nezlenivěl a měl pohyb pořád. Většina strakáčů je štíhlejších. Ovšem on tu mohutnější kostru má po tatínkovi a to byl nějakej šampión! 🙂
to je hezké a Denis je parádní Pan Strakatý 🙂 Na 13,5 vůbec nevypadá. Kozly u České Lípy – odtamtud jsme si přivezli Snížka I. 🙂 jinak Liščí stezka je i v Harrachově, cestou na Mumlavský vodopád, tam by se Denisovi taky líbilo – jsou tam průlezky a páníčkové/děti se můžou vyfotit s liškou 🙂 třeba takhle: https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/picture.php?/1598/category/49 https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/picture.php?/1600/category/49
Tak si představuju fotku s Denisovým čumákem!
Díky za tip! Určitě by se tam Denisovi líbilo, zvlášť když by ho za absolvování prolézaček čekala odměna. To by s radostí prolézal opakovaně! 😀
Jejda, Hančo to je fajn, žes o Strakaté turistice napsala. My se samozřejmě taky účastníme, dříve s Arinkou, chvilku s oběma a teď s Emmou. Ano, minulý měsíc máme Peklíčko (dětské hřiště na Cibulce) i Nebíčko (bar v Libuši). Na první místa neaspiruju, nejsem moc soutěživá a bez auta je to přece jen poněkud komplikovanější, ale baví mě to a je to inspirace na nová místa. Protože chodím na výlety s různými kamarády, tak ne vždy potkám bodované místo, ale o to větší radost, když se zadaří. Fakt je, že Spolek pořádá spoustu bezva akcí. Mít strakáče je prostě diagnoza. Minulý týden byl Emmě rok, strašně to uteklo a měli jsme úžasné setkání se sourozenci (i rodiči). Vyšlápli jsme si na Lovoš, z devíti sourozenců jich přijelo 6 a matka.
A to mám radost, Asteris, že tě čtu – říkala jsem si, jestli nakoukneš.
Tak Emmince už byl rok, to tak strašně letí! Setkání se sourozenci muselo být fajn, dokážu si živě představit, jak asi roční strakatí dorostenci řádili.
strakáči jsou super!
Taky tě ráda vidím. Podrbej od nás Emičku.
Jů Hančo, váš spolek je opravdu parádní, když vymýšlí takové bezvadné hry! Tak si říkám, že bych měla tlačit na ředitelství našeho jednočlenného spolku Slovenský korač, aby taky vyhlásil takové tematické výlety! 🙂 🙂 🙂
Jinak asi nejvíc se mi líbil Denis s liškou (doufám, že se dostal do kalendáře!) a pařezová knihochaloupka!
Kalendář je stolní, asi aby se dostalo na co nejvíce psů, a my tam máme hned tu první fotku, Denise s Medvědem. 🙂
Tak to Denisovi blahopřeju, protože být hned na první stránce, to je skoro, jako by vyhrál! 🙂 🙂 🙂
A to zas taková hvězda není! Napsala jsem to nejasně, ve skutečnosti byla vybraná první fotka v pořadí v tomto článku a zařazená je někam na konec září. 😀 😀
Ale to jenom proto, že fotka je vyloženě pozdně zářijová 🙂 !
Kreativita strakatého spolku je hodna obdivu, užívejte si to a Denis se mi móóc líbí!
Je hezkej, že? 😀
Snad mi promine, když prozradím, že už je mu 13,5 roku – kdekdo říká, že na ty léta nevypadá. Modlím se, aby nám turistění ještě dlouho vydrželo!
Tak hned bych se přidala, ale fotit můžu tak akorát děti v maskáčích. 🙂 Denisovi to všude moc sluší.
Protiklady jsou skvělé téma. Ještě mě napadlo, že by šlo 12x jídlo a pití, ale víc už nic.
No ale k dětem v maskáčích by strakáč ohromně pasoval! 🙂
Jsem zvědavá na příští protiklady!
Za sebe musím uznat, že kromě Zvířetnických setkání a jedné chodské vycházky (na Kunětickou hůrku:)) jsem na žádné organizované psí akci nebyla. Ať už ve shluku ostatních nebo na samostatné výpravě v rámci nějakého celku.
Pamatuju se na tu chodskou – psi byli naprosto v pohodě, bylo jich hodně a já si s lidmi povídala… až Daník využil mojí nepozornosti a utekl na návštěvu do jednoho domku u cesty, kde nechali otevřené dveře… (chybí mi tu smajlík mlátící hlavou do zdi 😛 )
Denis není utíkací typ, ale zvědavec, to zas jo! Teď jsem si připomněla, jak v zimě na horách pelášil z kopce v hustém sněhu, který za ním vířil, k jedné chalupě pod kopcem, kde se nutně musel podívat na králíky. Vůbec nechápu, jak zjistil, že tam jsou, byl to lán cesty. 🙂
Kunětickou horu jsme navštívili kdysi v rámci Dubení se Sharkou, hezké to tam bylo!
Je to krásné, když se na ty králíky běžel jen podívat! 🙂
Kazan věděl, kde náš kamarád a soused chová králíky a občas, pokud měl příležitost, tam za ním utekl. To nebylo těžké, velká králíkárna bývala v neoploceném sadu. Zdeněk měl naše psy moc rád a oni jeho, takže ani tohle nebylo špatné. Až na způsob, jakým Kazan králíky pozoroval. Jak to byl moc hodný pes, na králíky se rozhodně nekoukal jako na kamarády… to byla kořist. Díkybohu měl Zdeněk vždy všechno v pořádku Kazan se k nim nikdy nedostal:))
Milá Hančo, asi by nefungovalo, kdybych poslala fotku Ari s hnědými a zelenými fleky? (Jaké má zase dnes ráno, protože se po snídani prostě musí jít „vykoupat“ do rozmočeného trávníku? Vím, že zelená není tradiční barva, ale co kdyby?:))
To je parádní akce a určitě bych na tom byla stejně jako ty a hlídala nová témata 🙂 Popravdě na první dobrou bych tady v okolí vůbec nevěděla, kam se vrtnou – s výjimkou Kohoutova, samozřejmě:))
A Denis vypadá spokojeně a s tou liškou je to opravdu parádní fotka! 🙂
Obávám se, milá Dede, že by Ari neprošla, protože standard strakáče zelenou barvu nepřipouští. 😀
Já to tušila!!! 😀
Strakatý kavalír by taky neprošel, co?
Tam by nejspíš nesouhlasila kohoutková výška! 😀
Ve skutečnosti musí být páníček členem Spolku českého strakatého psa, aby se mohl akcí zúčastňovat. Třeba právě kolem Strakaté turistiky je docela velká agenda, lidi chodí furt 🙂 a posílají fotky denně, následuje práce s uveřejněním fotek na rajčeti, přidělováním bodů, různými statistikami… Organizátorku upřímně obdivuji, táhne už 5. rok.
To je ale zajímavá akce!
To by mě docela bavilo… že bych si pořídila strakáče? 😀
Součástí hry je i Strakatá štafeta napříč republikou, která startovala na dvou místech – v nejvýchodnějším a nejzápadnějším bodě republiky a cílem je sejít se uprostřed. To by teprve byla tvoje parketa! 🙂
Tedy Hančo, máte na strakatém ústředí opravdu obdivuhodné lidi! Klobouk dolů. Tohle není běžné.
ČR mám v plánu celou dokola, ale psa tím týrat nebudu 😀
Nejsi žádný troškař! 😀
Tak mě by podobná akce oslovila určitě. Mimo jiné proto, že Strakatou turistiku vyhlašují lidi od psů, tudíž nebudou trvat na fotce na obřím koupališti, že, protože vědí.
Je to tak. Navíc má člověk motivaci objevovat nová místa a já jsem jich dokonce i v blízkém okolí objevila dost. Až jsem se kolikrát divila, proč jsme vlastně zrovna tady nikdy nebyli?