Dálkové autobusy jsou pro cizince nejmenším překvapením. Přesto tu několik drobných nuancí najdeme. Dálkové autobusy patří do vrstvy expresní přepravy a podle toho i jezdí. Takže co o nich říct?
Vypadá to, že snad všechny vedou do Kampaly nebo ji alespoň projíždí (spíš ty mezinárodní). Existuje několik soukromých přepravců, nejcharakterističtější z nich je asi Link Bus (ten jsem používal nejvíc), pak Baby coach, Simba Coach a cokoliv-Kampala express.
Autobusy jezdí hlavně po nejhlavnějších asfaltových trasách, výjimkou jsou cíle u národních parků jako Bwindi, drží si rychlost 100km/h GPS stůj co stůj, předjíždí všechno, hned a nekoukají se vpravo vlevo. Najdeme mezi nimi nejčastěji značky MAN (hlavně LinkBus), ISUZU, viděl jsem i starší Mercedesy, někdy i velmi staré Mitsubishi.
Interiér bývá ok, ale místa na nohy často moc nedostanete. Můžete se spolehnout uvnitř na nějakou hudbu případně televizní estrádu stále dokola. Některé autobusy mají i klimatizaci. Luxusnější mezinárodní autobusy nabízí i příplatek za 1. třídu, větší prostor pro nohy, sedačky na spaní apod.
Ceny autobusů, jak jsem je poznal, jsou následující: 10 000 UGX je za trasu asi 80km, 45 000 UGX je Kasese – Kampala, asi 360km, 8-10 hodin jízdy. Tarif je udělaný tak, že pod 10 000 moc ceníky nejsou, vyplatí se tedy pro delší vzdálenosti, ale ne pro krátké.
Každá společnost má své terminály a zastávky, v Kampale speciálně. Je docela problém se v tom vyznat, málo pomůže Google, zbytek jen přes známosti a doptávání se. Pokud projíždíte terminálem ve větším městě, spolehněte se, že tam nějakou dobu zůstanete, někdy 20 minut, někdy hodinu, nikdy dopředu nevíte.
Autobusy slouží i k přepravě zásilek všeho druhu, občas se naloží na stanici více krabic než lidí, našel jsem v zavazadlovém prostoru i živou krůtu.
Občerstvení netřeba moc řešit, kde autobus zastaví, seběhnou se prodavači jídel, pití, trhovci a ovocem, vejci i prodavači hodinek, sluchátek, flash disků, holicích strojků, mýdel, medů, paměťových karet, přenosných rádií… Vyberte si! Někdy tito prodavači i nastoupí.
Autobusy zastaví i na znamení ve vesnici, když si někdo řekne nebo mávne. Není to tak časté jako u dopravních prostředků nižší vrstvy, protože nejezdí zas tak často, a na dlouhé vzdálenosti se tady lidé pohybují méně často. Přesto většina společností má autobusy rozdělené intervaly po celý den a existují i noční busy.
Trochu problém je se zastávkami na čůrání – obvykle platí, že chlapi jdou ke svahu a ženy pod něj. Normálně to nikdo neřeší, pokud ovšem člověk není běloch – ten má svoji pozornost zaručenou i ve chvíli, kdy o ni vůbec nestojí. Někdy ale autobus stojí i u čerpací stanice – viz fotky.
A staví zvlášť proto, že Uganďan (a ani Keňan, ale nechci říkat Afričan) nikdy netankuje plnou, ale vždycky jen kolik si myslí, že nutně bude potřebovat. Historky, jak cestou došel benzín a někdo musel odchytit motorku a dojet pro k nejbližší benzínce jsou takový kolorit místních diskusí.
Jako u všech dopravních prostředků v Ugandě platí: „Nikdy nevěřte předpokládanému času cesty.“ Jelikož výchozí stanicí nebo cílem skoro všech autobusů je Kampala, tamní zácpy tak určují pravidla hry.
A tady máme několik ilustračních videí:
Z autobusu:
Autobus zablokoval křižovatku
Na ulici
V noci – město bez veřejného osvětlení
První díl seriálu najdete zde
Dede: Děkuju za další díl cestování Ugandou a prima fotky! A hned se ptám – máte radši vlaky nebo autobusy? Čemu dáte přednost, pokud si můžete vybrat? A proč? 🙂
Díky za osvětu, jak na dopravu v Ugandě. Ta africká mraveniště lidí jsou fascinující, nechápu jak to funguje ale funguje to. Jednu dobu jsem se i profesně zabývala autobusovou dopravou a tak jak je propracována u nás, i když se na ni nadává, je také docela fascinující,leckde venku v Evropě,to třeba nějak zvlášť nefunguje. Videa výborná ,aspoň má člověk představu. Jinak upřednostňuji vlaky kvůli pohodlí, hlavně možnosti se aspoň trochu protáhnout.Do PHY jezdím z Moravy zásadně vlakem,dálnice je fajn ale už se bojím a dříve sjízdná I/35 je na tom podobně jako dálnice,věčně ucpaná.
Na autobusy se kašle prakticky všude na světě mimo velmi málo světlých výjimek. Aby autobus měl pravidelný dodržovaný jízdní řád, označníky, kde jsou opravdu napsané časy, nějaký systém přestupů a návazností. Tak to najdeme fakt jen v našem „germánském“ prostoru. Tedy ČR,SR,A, Německo a Švýcarsko. Mimo něj? Označník možná, jízdní řád ne, ten samotný jízdní řád jsou noty na buuben, často těžko zjistielný. Ve většině světa jsou to izolované soukromé společnosti naprosto nezávislé na státech, krajích, městech které si hrají svůj byznys (většinou mezi velkými městy) a na zbytek kašlou
Tak tyhle dálkové autobusy jsou barevně nepřehlédnutelné a jejich existenci turisté a jiní cestující po Ugandě jistě ocení. Musím říci, že mě rozesmála věta (tedy představa situace) „…zastávkami na čůrání – obvykle platí, že chlapi jdou ke svahu a ženy pod něj“:). Nemyslím si, že jsem cimprlín, takže určití nepohodlí při jízdě bych snad zvládla, ovšem poslouchat celou trasu hlasitou hudbu (jakou?) by pro mne bylo přímo utrpení
Díky za přidání velmi názorných videí, chaos při jízdě podobný videím jak se jezdí v Indii (no tam je to snad ještě horší).Jak vidno, místní jsou zvyklí.
Naposledy jsem vlakem jela někdy koncem 80. let, když jsem jezdila (nebo oba s manželem) vlakem z Frankfurtu do Phy. V současných super moderních vlacích, jsem neseděla nikdy. stejně jako ne v moderních autobusech. Ale i „v dávných dobách“ jsem dlouhé trasy jezdila raději vlakem, než autobusem, pokud byla možnost výběru a spojení. Jako Dede, také mi vůbec nedělalo dobře čuchat celou cestu smrad nafty.
Dalsi parádní clanek o ugandské verejne doprave. Ja jsem byvala autobusova, cestovani z nádraží Florenc byval zážitek, nedilna soucast meho detstvi. Chtela jsem se zeptat, jak je to bezpečne jezdit po Ugande autobusem. A ta videa jsou skvělým doplňkem článku. Díky!
Naprosto, obecně bezpečnost v Ugandě je úplně v pohodě. Netřeba se bát ani nechat batoh v restauraci a jít na záchod, nebo v autobuse a jít na pumpu. Trochu specifická je Kampala na ulici, tam už se pohybují všelijaké živly co by rády něco ukradly
Ještě jsem zapomněl na odpověď na otázku. 🙂
Jezdím prakticky čímkoli, ale v dnešní době z 99% autem, a to zejména z toho důvodu, že tam není jednoduché přímé spojení. Pak vlak, MHD, když mám čas tak na kole nebo krátké vzdálenosti pěšky.
Pokud si mohu vybrat mezi vlakem a autobusem, tak preferuji vlak z důvodu větší pohodlnosti.
Chtěl jsem odpovědět YGA, ale napíšu to nahoru, ať to všichni vidí. To video za tmy vyznívá možná trochu jinak než má. V Ugandě, když zapadne slunce, je to konečná. Veřejné osvětlení prakticky není. Nevidíte, nejste vidět. Pár podniků funguje, ale pokud dokonale nevíte kam jdete, kudy jdete, kde bydlíte apod. tak prostě za tmy nikam nedojdete. Sice nějaká doprava funguje, ale už málo, někteří ani tak nemají funkční světla. Jenže mobil bohužel tmu dost „rozsvěcí“, takže nevyznívá to, že jste v centru města velikosti Hradce Králové a nevidíte pomalu ani člověka před sebou
prostě tma jak černý kafe 🙂
Hmm – takže odtud pramení slova „Černá Afrika“! 🙂
🙂
Je mi to jedno, jezdím čímkoliv, ve směru jízdy, v protisměru… prostě jedno. Se dvěma psy jezdím většinou autem, protože na kavalířím čenichu košík nedrží a nemám chuť se s nikým hádat.
No a zážitky z Ugandy jsou opět no… africké.
Co jsem v Keni, tak musím uznat, že sice je hodně společných průsečíků, ale Keňa má přece jen o trošku lepší úroveň. Hlavně více asfaltu
Ten bych taky ocenila 🙂
Dneska vyzdvihuju videa – tohle opravdu ve většině dokumentárních filmů o Africe neuvidíš. A noční město s hudebním doprovodem, tak to mne dostalo.
Jinak já taky ráda cestuju vlakem – kór včil, když si můžeš hned zakliknout místo, kde chceš sedět. Akorát většinou jede vlak obráceně, než je naznačeno při vyhledávání místenky – do Benešova mi kupuje lístky Terka (kvůli bonusům) a téměř vždycky jedu pozadu, i když na plánku tohle místo mělo jet popředu 🙂 🙂 🙂 . Ovšem – ne vždy je to tak, nejde se na to spoléhat. Když chtěla na umístění vyzrát a zamluvila sedadlo zády k jízdě, tak jsem tak opravdu jela – tentokrát byl plánek správně otočen.
Vlaky berou psy, dálkové autobusy ne (nebo je to na rozhodnutí řidiče – a nikdy předem nevíte kdo jede a jak se vyspal). A teď když je to momentálně jedno… jezdím dál vlakem a to, že existují autobusy a mohla bych je i využít, mi většinou vůbec nedojde. Při dvou výjimkávh jsem sice byla mile překvapena (fakt už nejezdí smrduté RTO), ale… vlak.
Jo, se psy byl vlak jediná možnost – když měli naši ještě jezevčíka a jezdili na hory, byly to vždycky nervy, jestli shora (z konečné:)) nejede nějaký jiný pes. Někdy byl řidič fajn a vzal i dva, jindy nebyl. Dopředu se to prostě nevědělo.
Dnešní vlaky (ty bez kupé) už na psy taky moc místa nemají (zvlášť, když má člověk většího než maličkého:)). Leda v oddílu, kde se vozí jízdní kola… (ten zase ve starých vlacích nebyl – tam na to byla speciální část vagónu)
Musíš sedět hned u dveří, tam místo na psíka je – minule jsem jela k Terce a cestoval tam maliňák. Celou cestu jsem o něm nevěděla, až při vystupování si typicky maliňácky zívl 🙂 🙂
Se psy autobusem lze, ale je nutné používat ty, které jsou integrované v dopravních systémech a koupit si integrovanou jízdenku na psa, pak by to jít mělo. My v Libereckém kraji se psem busem jezdíme celkem bez problémů. Ale při větší velikosti psů už to samozřejmě je trochu jiný problém
Jo, ještě k mé otázce na vlaky a autobusy – pokud mohu, vždy dám přednost vlaku!
První a základní – nedělá se mi v něm špatně, i když neřídím:))
Jako dítě a dospívající jsem strávila jsem příliš mnoho nekonečných hodin v narvaných autobusech (pamatuju i RTO:)), smrdících naftou, na cestách mezi Prahou a Krkonošemi – ať už jsem jela k nám na chalupu nebo k babičce a dědovi do Dvora Králové. Pecák (cílová stanice Pec pod Sněžkou), Rtyňák, Pomezák (Pomezní boudy:)), a další „áky“ byly roky nedílnou a velmi nemilou součástí mého života. Naučila jsem se ovládat natolik, abych nezvracela, ale špatně mi bylo vždycky :/ Vlaky, prakticky v jakémkoliv stavu, mi vždy přišly lepší. 🙂 I když mezinárodní rychlík Laborec (Praha, Košice, Medzilaborce) byl tedy taky chuťovka! Zlatý noční Hornád 🙂
U nás jezdívaly RTO s vlečkou mezi Uherským Hradištěm a Vlčnovem ve Veletinách se vlečka odpojovala a dál se připojila k autobusu, který jel z Veletin do Uherského Brodu. 🙂
Nádherná věc byl dálkový autobus myslím Nitra – Vrchlabí. Ten jel přes Nové Mesto nad Váhom, Květnou, Uherské Hradiště, Svitavy až do Vrchlabí. To už jezdila Karosa ŠD 11, ta stěmi předními dveřmi na kliku.
Jednou mne jím bábi vezla, byl jsem ještě předškolák, a zapomněla mi vzít z autobusu kufřík s věcmi, tak autobus dojel do Vrchlabí, tam našli kufřík a pří zpáteční cestě jej nechali na nádraží v UH. 🙂
Jo, na vlečku si taky pamatuju, ale spíš jako na něco, co jsem viděla, než bych v tom jela. 🙂
Trasa Nitra – Vrchlabí v RTO by mě asi zabila 😛
Mamka mne ve vlečce vozila v kočáře. 🙂 Když jsme jeli z UH k jejím rodičům do Drslavic.
Aha, tady se vzaly Drslavice, které začínáme tvým prostřednictvím poznávat (tedy okolní flóru a faunu:))
To není špatné – třeba tady všichni známe Vrbici, kde má svoje srdce zase Yga 🙂
V Drslavicích jsem prožil prakticky půlku dětství, pak jsmne tam jezdili na prázdniny, od roku 99 do roku 2009 jsem tam žil trvale. 🙂
Od roku 2006 pravidelně pendluji mezi Drlavicemi (od roku 2009) Uherským Hradištěm a Pardubicemi. 🙂
To jen tak na upřesnění, kde se vzaly ty Drslavice a proč jsou odtud ty fotky.
a včil mudruj, Dede 😀
No, prostě zase budeme vědět o tom našem koutku světa víc 🙂 Já třeba z výčtu aspoň trošku znám jen ty Pardubice 🙂
Úkolem těhle linek nikdy nebylo přepravit cestujícího celou trasu. Ten buď použil něco rychlého do Hradce či Pardubic nebo to byl teleportující se spáč, co usnul na startu a probudil se v cíli. Většinou šlo o spojnici nácestných tras s většími centry. Jen se vyplatilo to dát do jedné linky. Osobně mi tyhle veledlouhé linky chybí, protože to pomáhalo dostat se i z malé obce na hodně velkou vzdálenost
My teď máme problém, protože tyhle autobusy dřív jezdily přes Dvůr co chvíli. Teď jede jeden spoj brzy ráno a pak až odpoledne, naprosto to není flexibilní. A to nemluvím o tom, že i na ten autobus musím jet autem, pokud si nechci vyšlápnout 6 km přes některý kopec (buď do Dvora nebo do Miletína).
Nitra – Vrchlabí! napsané to vypadá jako neskutečná romantika… v reálu to asi bylo opravdové dobrodružství, srovnatelné s výpravou Emila Holuba do nitra Afriky 😉
Preferuji vlak, musím říct, že můj odpor k autobusům zaručně zatvrdil Černý Most, kam celý náš region musí chtě nechtě jet
Autobusák Černý Most je opravdu… no… nehezké místo. Fakticky ho ospravedlňuje jen fakt, že je přímo u metra…
Fakticky je to jeho jediná vlastnost a naopak prokletí. Protože se tím ospravedlňuje, že z Liberce do Prahy je to „jen hodinu“. Ne, hodinu to je na Černý most a to je teda ještě sakra daleko kamkoliv
to leda autem a po dálnici… jinak je snad i lepší sednout do vlaku a jet do Prahy z Liberce přes Pardubice 🙂
Díky za další díl praktického průvodce Ugandou:)) pro mě je to důležité, já zatím vlastně neměla o Africe pořádně jinou představu než z románů (historických), filmů o přírodě a katastrof z médií. Připadá mi strašně důležité vidět aspoň kousek „normální“ Afriky. S uznáním, že Afrika je obrovský a velmi rozmanitý kontinent.
Ono to člověku hlavně dodá trochu jistoty. I v té Ugandě ty principy fungování prostě nejsou až tak vzdálené od těch našich. Svéráznost provedení je opravdu jen o tom, že to někdy je méně pohodlné a často časově náročnější, ale o život nejde
Skvělé. Díky za provedením, dá se říci, až záludnostmi veřejné dopravy v Ugandě. 🙂
Žádný problém, jsou to takové ty běžné rutiny 🙂
on to má člověk s dopravou v Africe zafixované v představě z doby Josefa Vágnera a zakládání safari ve Dvoře Králové…džípy, nákladní auta, zvířecí povozy, případně Cessna na obloze (njn. to jsme my romantici) 🙂 Díky za vhled do současnosti.
To tam je taky, takové Kongo je prakticky jen to. Angola podobně, ne nadarmo tam nejvíc expanduje naše Tatra. Tyhle anglické kolonie jsou na tom líp. A džípy a tak, to je hodně v národních parcích
Koukej, foť, natáčej a piš! 🙂 Jak vidíš, nikdo z nás moc neví a je fajn se poučit 🙂