Počasí se stále snaží popírat, že je leden, takže jsme uvázli v jakémsi bahnitém bezčasí. Možná vám přijde vhod vzpomínka na léto a jeho křehké obyvatele – motýly. DavidL jako obvykle své záběry doplnil poezií 🙂
Motýli ve Vrchovém
Idu si tak po Vrchovém,
stezka je tu celá v novém.
Červenec je v plném proudu
motýli na každém květu.
Okáč luční a bojínkový
Okáč luční,
také ten bojínkový,
i bělásek řepkový
a soumračník rezavý.
Bělásek řepkový
A tu jednou ohlédnu se,
v očích úžas objeví se
na hroudě se hrdě skví,
malý modrásek podobný.
Modrásek podobný
Na bodlácích také s nimi
hoví si i zlatohlávci.
Na jetelu si pochutná
naše včela medonosná.
Soumračník rezavý
A tak si tu v klidu žijem,
v Drslavicách pod Uherkým Brodem.
Včela medonosná
Zlatohlávek tmavý
Dede: Jak se vám fotky líbí? Máte u vás také motýly? Jaké patří mezi vaše oblíbené? 🙂
Krásně vzletné,motýlů houšť a jaro bude za dveřmi hned. Sice se to nerýmuje ale dobře na duši je. 🙂
Hejna modrásků tu máme taky, ale musím říct, že za těch 12 let, co tu bydlím, motýlů dost ubylo. Krásné fotky!
Díky. 🙂
to je krásné, oboje… Davidovy fotky a básní doladění od JJ 🙂 modrásky mám jako spořič na obrazovce pracovního kompu, heč 🙂 na domácí zahradě bývá od jara do podzimu spousta pavích oček denních, i bělásek sem tam zabloudí – toho mám radši na fotkách než na zahradě, nenajedence zelného 😀
Motýly – tak to smekám! Jak říká JJ – teď tu byli, mávnou křídly a fotku pak nikdo nechce – tak takových mám tři přehršle.
Jinak vzpomínám na předloňské léto, kdy jsem přebývala hlavně v Benešově (Terka a zlomená noha) – tam jsem na přelomu prázdnin narazila na úplné kolonie baboček, byla to nádhera.
A Dede dostává vyznamenání, že zvládla nebezpečné motýle! 🙂 🙂
Hezké fotky a zařazené v článku v pravý čas. Dnes prší, ale je světlóóó! Motýly mám ráda, vlastně každý hmyz. Kromě toho kousavého v lese, když je vedro. Proto jezdím na kole po lese raději v chladném období.
U nás se to trochu s hmyzem spravilo, co se obnovily louky u lesa. Drvodělky bydlí za plotem, kam jsem kdysi odvlekla kmen staré borovice, ta se tam utěšeně rozpadá a vytvořila óbr hmyzí dům. Načapala jsem tam i majku (je vidět, že se opravdu otepluje).
Těším se na další přírodní vyprávění z vaší bílopodkarpatské vrchoviny. A orchideje budou také?
Ma orchideje budu muset vyrazit přímo do Bílých Karpat nebo jich mám hromadu z liberecké botanické, kam jezdíme pravidelně, když jsme v Harrachově. 🙂
hlasuji za oboje 🙂
Jsem loni vyměnil foťák, po 16 letech, tak jsem si dal předsevzetí, že zase začnu chodit po okolí a fotit.
Jinak o přírodní rezervací Vrchové-Chrástě, část přírodního parku Prakšická pahorkatina, mám v plánu asi ještě 3 fotočlánečky, tak se ozvu. Je to vlastně nejjižnější část Vizovické vrchoviny, předhůří Bílých Karpat.
Prima!
Na Bílé Karpaty se těší tuším Yga. Já taky, taky to tam neznám.
Tak já jsem si vybrala svoji nej okamžitě – modrásci! A to fakt hmyz nemusím a motýli jsou v mém světě prostě hodně velkej hmyz 🙂 Davide, ty fotky jsou perfektní. A návrat k létu mi v dnešní den superhunusného počasí udělal dobře.
U nás motýli celkem jsou, jen je strašně mámo baboček, ty dřív byly o hodně početnější. Třeba paví očka (admirál) – ty se nám obvykle snažily koncem léta nastěhovat do domu. pak tu byly kopřivové, někdy osikové. Teď tu v podstatě nejsou.
Babočky jsem do výběru momentálně nedával, ale mám na fotkách paví oka, kopřivové, bílé. 🙂
Víš, teprve tenhle tvůj článek mě přiměl si uvědomit, jak málo jich tady teď je. Dřív jich tu bylo plno. A to na zahradě opravdu vycházím motýlům vstříc volbou květin i keřů…
Rádo se stalo. 🙂
To by byla nádhera, pestrokřídlece jsem si googlila, je to fešák a chráněný, a ty fotit umíš.
To patří dolů, pod Davida.
Davidovi děkujeme,
fotky moc obdivujeme.
Nefotí se motýli lehce –
teď tu byli,
mávnou křídly,
fotku pak už
nikdo nechce.
U nás jsou i větší kusy,
těch se každý leknout musí.
Třeba včela dřevodělka,
ta je ale hrozně velká,
otakárek fenyklový,
perleťovec, tak ten taky,
bývají jich tady mraky.
My jsme holt jih Moravy,
je tu více potravy
a tak z toho radosťou
hmyzáci moc narostou. 🙂
Večer za květ vzdává dík
dlouhonoska kolibřík.
Perleťovec stříbropásek,
jedna z mých největších lásek.
To jsem já, samý překlep. Ta včela je drvodělka.
Nic si z toho nedělej,křídla slunci vystav a pak pěkně leť! 🙂
JJ, díky. 🙂
Otakárka bychom tady mít také měli, ale při toulkách jsem na něj nenarazil, stejně jako ni unikl pestrokdlec, ale třeba na něj zase někde narazím.
Oprava – Pestrokřídlec
Tedy JJ, ty perlíš! 🙂
Já bych rýmovaní verše nesvedla, ani kdyby mi vyhrožovali, prostě mi to v hlavě nenaskočí. Ale ráda si čtu, jak se s tím popasují jiní.